Memorabilia

„Tak pane Longbottome,“ ozval se ledový hlas profesora Snapea na konci dvouhodinovky lektvarů, „a teď mi doneste vzorek vašeho lektvaru, abychom na vaší žábě vyzkoušeli, jestli jste při jeho přípravě správně postupoval.“

Profesor se zlomyslně ušklíbl.

Neville nervózně polkl, ale přesto rezignovaně odebral ze svého kotlíku vzorek.

Snape už čekal před celou třídou, která jejich výstup se zatajeným dechem sledovala, a v ruce držel Nevillovu ropuchu.

„Jsem přesvědčen, že lektvar bude v pořádku. Pokud jste však něco zkazil, je velmi pravděpodobné, že to vaši žábu bude stát život. Doufám, že po tom výbuchu na začátku hodiny jste se více snažil a druhý lektvar jste udělal přesně podle pokynů.“

Pak vlil pár kapek do ropuší tlamy a pustil ji na lavici. Neville ani nedýchal. Žába zakuňkala, dvakrát poskočila a pak se svalila na bok. Následně se převrátila nohama vzhůru. Byla úplně tuhá.

„Néé,“ zaječel Neville. „Trevore, to ne! Bože, já zabil svou žábu! Já ji zabil! Trevore.“

Chlapec se skláněl nad nebohou žábou a fňukal. Natáhl ruku a zvedl bezvládné ropuší tělo z lavice. K slzám neměl daleko. „Pane profesore, jak jste to mohl dopustit?“ zvedl uplakané oči k profesorovi.

„Uklidněte se, pane Longbottome,“ ozval se Snape ledově klidným a vyrovnaným hlasem. „Zřejmě jste zapomněl, jaký lektvar jsme na dnešní hodině připravovali. Je to jen Uspávací lektvar, takže až se vaše žába probudí, bude žít dál. A teď mi řekněte, kdo vám s tím lektvarem pomohl.“