05. Vychytralá Hermiona
Jednoho krásného podzimního dne pozval Harry Hermionu k sobě na oběd. Dívka se podivila, když viděla prostřený stůl a čerstvě navařené jídlo.
„Kde ses to naučil, Harry?“ zeptala se ho překvapeně.
„To můj spolubydlící,“ odpověděl. „Neříkal jsem, že umí báječně vařit?“
Vtom do místnosti vkročil Draco Malfoy.
„Omlouvám se, jenom si pro něco skočím do kuchyně.“
„Harry?“ pohlédla na něj tázavě, když blonďák zmizel v kuchyni. „Neříkal jsi, že tvým spolubydlícím je zrovna Malfoy.“
Harry se zatvářil nevinně. „Copak na tom záleží?“
„Ty s ním něco máš?“
„Prosím tě, Hermiono, jak jsi na to přišla?“
„No, já nevím, kdysi jsi říkal, že se ti líbí. Vy spolu spíte?“
„Hermiono, nebuď paranoidní. Draco je jenom spolubydlící, nic víc.“
Po týdnu
„Harry,“ volá Draco z kuchyně. „Kde je ta stříbrná naběračka na omáčku po mé matce? Je to rodinný majetek. Od té doby, co tu byla ta Grangerová, ji nikde nemůžu najít. Nemyslíš, že by ji mohla odnést?“
„Sice o tom pochybuji, ale můžu to zjistit,“ uklidnil ho černovlasý mladík.
O něco později
Harry píše krátký dopis.
„Milá Hermiono, jak se máš? Ten náš společný oběd byl vážně fajn, jsem rád, že sis udělala na mě čas a přišla aspoň ty, když Ron nemohl. Víš, chtěl bych se tě na něco zeptat. Netvrdím, že jsi tu stříbrnou naběračku po Dracově matce odnesla, ani netvrdím, že jsi ji neodnesla. Faktem ale zůstává, že ode dne, co jsi tu byla, ji Draco nemůže najít. S přátelským pozdravem Harry.“
Další den přišla odpověď.
„Milý Harry, já netvrdím, že s Dracem Malfoyem spíš, ani že s ním nespíš, faktem ale zůstává, že kdyby spal Draco ve své posteli, už by tu naběračku dávno nehledal.“
Anooo!
(Patoložka, 31. 8. 2013 16:57)