06. Konec volnosti
Byl deštivý podzimní den. Na zahradě stál velký stan, do jehož střechy bubnovaly dešťové kapky. Uvnitř stanu byla spousta laviček, na nichž seděli slavnostně oblečení lidé. Vepředu stál oddávající a před ním už nedočkavě přešlapoval Snape, který se rozhodl, že pro tenhle slavnostní a výjimečný den zvolí stejně slavnostní oblek. Nakonec se rozhodl pro kompromis. Ke svému černému obleku si dal aspoň skvostně bílou košili a stejně čistě bílou kravatu. Na černém hábitu měl připnutou nějakou křiklavě růžovou květinu. Netrpělivě se rozhlížel, kde je jeho nastávající.
Najednou ji spatřil. Blížila se k němu pomalým jistým krokem, na tváři s lehkým ruměncem a nesmělým úsměvem. Měla nádherné bílé šaty až po zem s odhalenými rameny. Vlasy se jí lehce vlnily a vzadu měla připnutý závoj. Na krku se jí leskl stříbrný šperk. V rukou držela obrovskou kytici bílých a růžových květů.
Snape stál v němém úžasu. Tahle nejroztomilejší dokonalost bude vážně jenom jeho? Najednou byl na sebe hrdý. Pyšný, že zrovna on může stát tady a čekat na svou překrásnou nevěstu.
Molly přistoupila k němu a on ji okamžitě vzal za ruku. Oddávající začal svatební obřad.
Tohle je jako sen. Vážně se mi to jenom nezdá? Skutečně je tohle moje svatba? Vážně se chystám do svazku manželského?
To je hrůza. Ani nechci pomyslet na včerejší loučení se svobodou. Ani nevím, kolik lahví všemožného alkoholu jsem vůbec vypil. Nevím, ale jsem si jistý, že by to porazilo každého. Naštěstí jsem měl ještě ten lektvar proti kocovině, jinak bych se sem ani nedoplazil. Možná by to tak bylo lepší. Aspoň bych tady tomuhle uniknul. Možná by se mi podařilo prodloužit mou svobodu, odložit svatbu, tady tohle utrpení.
Proč si ji vůbec beru? Proč jsem ji jen tehdy požádal o ruku? Proč jsem to řekl? Nebral jsem to vážně. Byla to jenom taková slova, abych ji utěšil, ale Molly tomu uvěřila. Uvěřila a hned začala plánovat svatbu, naši společnou budoucnost. Nic ji od toho nedokázalo odradit. Dokonce se zdá, že si poradila i s Ronem a ostatními jejími dětmi, kteří byli proti nám. Dnes tu sedí mezi svatebčany a mlčky nás pozorují. Kdyby ji to tak dokázali rozmluvit. Proč se víc nesnažili? Ne kvůli Molly, ale kvůli mně.
Tohle je má smrt. Věděl jsem to od chvíle, kdy jsem ji požádal o ruku. A pokud jsem si myslel, že to nemůže být horší, tak může. Právě teď. Co může být horšího než manželství?
„A teď prosím vaše svatební sliby,“ obrátil se k nim oddávající.
Severus se vytrhl z vlastních myšlenek. Svatební slib. No ano, už je to tady.
„Já, Severus Snape, si beru zde přítomnou Molly Weasleyovou za svou právoplatnou manželku a slibuji, že o ni budu pečovat, ochraňovat ji a ctít, dokud nás život a smrt nerozdělí.“
„Já, Molly Weasleyová, si bereru tebe, Severusi, z čisté lásky a slibuji, ti budu obětavou pečovatelkou, věrnou přítelkyní a dobrou manželkou. Slibuji, že s tebou zůstanu v dobrém i ve zlém, v bohatství i chudobě, v nemoci i ve stáří a že tě budu milovat a ctít, až do své smrti i po ní.“
Pár si vyměnil svatební prstýnky.
Tak a teď jsem okroužkovaný, označkovaný. A to jsem si myslel, že se tomuhle jednou provždy vyhnu. Bohužel, osud a hvězdy mi nebyli nakloněni. Jaká trapná situace! Co teď budu dělat?
„A nyní si můžete dát první novomanželský polibek.“
Cože? Polibek? Ale to přece...
Na nic víc už nestačil Severus pomyslet, protože se Molly po něm přímo vrhla. Skočila mu kolem krku a přitiskla své malé, hebké rty na ty jeho. Kapituloval a objal ji kolem jejích širokých boků. Neřekl by, že je Molly tlustá. Byla jenom silnější postavy a měla možná jenom trochu širší boky a stehna než jiné ženy. Ale svým způsobem byla zrovna proto krásnější.
Nevěděl, zda-li si má její polibek vychutnávat, nebo se jí bránit. Byla tu taková spousta lidí, tolik svědků a on jim nechtěl dělat představení. Líbání podle něj nikdy na veřejnost nepatřilo, i když se jedná o svatbu, kde milenci stvrzují svou lásku sňatkem. Je to něco velmi intimního a soukromého. Navíc on přece Molly nemiloval. Netoužil po jejích ústech, po něžných dotecích jejích hebkých rukou, po žáru jejího těla. Nic z toho ho nevzrušovalo.
Pak se od něj Molly odtrhla a záhy je zasypal déšť rudých okvětních plátků. Molly sevřela jeho ruku ve své a šťastně se rozhlédla po svatebních hostech. Severus neměl na to dost odvahy. Jak by jenom mohl pohlédnout do Ronových očí nebo jiného Mollyiného dítěte? Ukradl jim matku. Nebyl schopný jí říci ne. Připadal si tak poníženě. Ona ho udolala, přemohla ho, zvítězila nad ním. Byl její trofej, kořist.
Ale když tančili na parketu, když ji svíral v náručí, všechno se nezdálo zas tak špatně. Molly byla skvělá žena a báječná matka. To se nedalo popřít. A on sám nikdy o tomto faktu nepochyboval. Napadlo ho, že pokud se měl oženit, je nejspíš dobře, že si bere přímo ji. Je přece úžasná. Zastane každou domácí práci a ničeho se nezalekne.
Bylo to zvláštní, ale zatímco se všichni hosté skvěle bavili, zdálo se, že jediný, který není schopen si svatební veselí dostatečně vychutnat je samotný ženich. Srdečná blahopřání od svatebních hostů přijímal s ledových klidem a kamennou tváří. Zatímco se všichni bavili a povídali mezi sebou, ženich seděl osamocen u stolu pouze se sklenicí v ruce. Celý večer se snažil kdekomu vyhýbat. Neměl náladu na jakékoli řeči hlavně ty, které by se týkaly jeho a Molly anebo jakkoli s tímto tématem souvisely. A pak neměl vlastně náladu na nic.
Tento den nebyl vyvrcholením jeho nejtajnějších snů a představ. Ne, on vždy snil o tom, že navždy zůstane sám. Byl o tom pevně přesvědčen, že se nikdy nevrhne do něčeho tak nebezpečného a odporného jako je manželství. Jeho jedinou láskou byla přece Lily. A taky jí zůstala. A společně s ní zemřela i jeho naděje, že by někdy byl schopen dát nějaké ženě své srdce, vzít si ji a mít s ní děti. Tohle vše zmizelo společně s Lily. A najednou je tady.
Pohlédl na svou ruku a zděsil se, když na jednom ze svých prstů spatřil malý kulatý předmět – svatební prsten. Sakra, on to vážně udělal! On se oženil. Je ženatý. Teď už nemá, kam uniknout. Je příliš pozdě. Nikdy to nemělo dojít takhle daleko. A nalil si další sklenici nějakého moku s vysokým podílem alkoholu. Na tohle musí co nejdřív zapomenout.
Bylo už velmi pozdě v noci. Seděl u stolu a jeho hlava bezvládně ležela na jeho rukou položených na desce stolu. Někdo se ho dotkl na rameni. Nevěděl, kdo to je. A pokud dotyčná osoba něco říkala, rozhodně ji neslyšel. Ale bylo mu to jedno. Dál osobu ignoroval. Nedokázal se na nic soustředit a chtělo se mu spát.
„Severusi, slyšíš mě?“ třepala s ním Molly.
Jasně, že tě slyším!
Rozčílil se. Molly ho právě vrátila do reality. Uvědomil si, že má hlavu na stole a vedle něj stojí Molly. Ta ženská, která mu nedala pokoj celý rok a půl. Měl jí až po krk. Díky ní začal vnímat vše, od čeho chtěl být co nejdál.
Zvedl hlavu. „Co se děje?“
„Miláčku,“ oslovila ho. Byl tak opilý, že tuhle drobnost nepostřehl. Jindy by nejspíš vyletěl z kůže jenom při tom oslovení. „Hosté už odcházejí. Pojď, musíme se rozloučit a sami bychom měli jít do postelí.“
Severus neprotestoval. Neměl na to dost sil. Chtěl se zvednout ze židle, ale zavrávoral a svalil se na zem. Sám byl překvapený, co se stalo. Jak je možné, že se neudrží na vlastních nohou? Copak už ho neposlouchají ani ony?
Molly se okamžitě sehnula k němu a chtěla mu pomoci zpátky na nohy.
„Ne, počkej, já sám,“ bránil se Severus. S tímhle si musí poradit. Zvládne to. Musí to zvládnout. Nechtěl se ztrapnit před tolika hosty. Je sice opilý, ale nemusí to všichni vědět.
Pět minut a pomalu si začínal rozumět se svým tělem. Opět ho začínalo poslouchat a správně reagovat na jeho pokyny. Byl rád, když si potřásl rukou s odcházejícími hosty a popřál jim dobrou noc. V hloubi duše doufal, že si nikdo nevšiml, jak je opilý. Úroveň jeho vyjadřování byla ještě v únosné mezi. Snad nezanechal příliš špatný dojem.
Když se konečně ocitl v ložnici, zmoženě padl na postel. Nedělal si starosti s ničím – botami, oblečením. Na to už neměl dostatek sil. Chtělo se mu spát, zapomenout na to vše a ocitnout se ve svém světě snů, kde je vše možné a plní se i ty nejtajnější přání.
Byl ale přinucen vrátit se do reality. Někdo mu sundával boty. Zvedl hlavu a znovu otevřel oči.
„Molly, co to...?“ nedokázal dokončit otázku.
„Přece nebudeš spát v botách,“ napomenula ho Molly.
„Kde to jsem?“ zeptal se, když s úžasem zjistil, že neví, kde je. Tohle nebyla jeho ložnice, jak si právě uvědomil.
„V ložnici,“ odpověděla Molly.
„Ale tohle není moje postel,“ zaprotestoval Snape.
„Ale miláčku, tohle je naše postel,“ odpověděla Molly s úsměvem. „Naše společná. Ode dneška spáváš tady.“
„Cože?“
„Tohle je manželská postel pro tebe a mne. Přestavěli jsme přece u tebe jeden pokoj na manželskou ložnici. Pamatuješ? Tohle je naše první společná noc.“
Severusovo srdce se zastavilo.
První společná noc? Moment. Tohle se mi vůbec nelíbí.
Škoda, že jeho mozek nebyl schopen myslet dál. Věci mu docházely strašně pomalu a nedokázal si je dát do souvislostí.
„Severusi,“ sedla si za ním Molly na postel. „Tolik jsem se těšila na dnešní den. Konečně jsme svoji. Jsem teď paní Snapeová. Tvoje Molly. Dáš mi pusu?“
Trvalo několik vteřin, než mu došlo, co právě Molly řekla. Pak se posadil a vzal její tvář do dlaní a políbil ji. Ale protože se vsedě cítil dosti nepohodlně, povalil Molly do postele a přikryl ji svým tělem. Vůbec nepřemýšlel nad tím, co právě dělá. Kdyby byl jeho mozek totiž schopen myslet, asi by se jeho tělo do podobné akce nepustilo.
Molly ho začala svlékat. Ale jemu to vůbec nevadilo. Naopak, byl rád. V obleku se cítil dost nepohodlně, kravata ho škrtila, košile mu byla těsná, kalhoty úzké.
Pak i on pomohl Molly ze svatebních šatů. Byla tak nádherná. V šatech i bez nich.
Severus se natáhl na postel. Byl vyřízený. Dnešek byl tak vyčerpávající den. Je unavený, chtěl by spát. Molly se chopila iniciativy. Líbala ho a on jí dovolil, aby si s ním dělala, co chce. Neměl dost sil, aby se zmohl na protest a nezbývalo mu ani energie na to, aby odpovídal na Mollyiny polibky a doteky.
Najednou se v něm ale něco zlomilo. Na povrch se dostala energie, která se ukrývala někde hluboko uvnitř jeho těla, která ale o sobě nedávala doposud vědět, a on se vrhl na Molly jako se vrhá krvežíznivý predátor na svou nebohou kořist. Když už je Molly jednou provždy jeho manželka, tak si to musí užít se vším všudy.