Memorabilia

Věci se daly do pohybu závratnou rychlostí a zrzek si uvědomoval, že je to zásluhou jeho dětí. Najednou byl zasnoubený a chystal svatbu. Ještě před týdnem by ho něco takového nenapadlo ani v těch nejdivočejších snech.

Oběd u rodičů proběhl naprosto poklidně. Molly se téměř rozeštkala, když ji Lucius žádal o ruku jejího syna. Dokonce i Arthur byl ochoten Ronovo rozhodnutí akceptovat. Mezi ním a Malfoyem nebylo tolik nenávisti a zášti jako kdysi. Aspoň se navzájem respektovali.

Datum svatby nestanovili bez předešlé porady, Lucius se chtěl nejprve ujistit, že nebude kolidovat s žádnou oslavou v rodině. Věděl ovšem jediné, konec roku už musí oslavit jako pan a pan Malfoyovi. Nakonec se shodli na termínu 26. listopadu.

Na začátku července oslavili také Siriusovy narozeniny, to už se natrvalo nastěhovali na Malfoy Manor. Zrzek si stále držel své aktuální zaměstnání. Byla to sice podřadná práce a vydělával si zanedbatelné peníze, ale nehodlal se jí vzdát. Chtěl si před Luciusem udržet hrdost.

Třetí neděli v červenci uspořádali oficiální zásnuby. Sešlo se mnoho hostů, nejen Ronova početná rodina, ale také spousta vlivných osobností ze všech sfér kouzelnického společenství, které musel Lucius pozvat, aby si udržel jejich přízeň i nadále. Jednal tak především v zájmu zachování dobrých obchodních a přátelských vztahů, než aby se okázale předváděl.

Bohužel mezi pozvanými figuroval i Harry a Draco. Což o to, s Harrym by to ještě šlo. Jeho bývalý manžel mu rodinné štěstí ze srdce přál, zato Draco se nezapomněl do něj pěkně navézt. Nečinil tak před svědky, aby nedělal špatný dojem tím, že se uchyluje k tak ponižujícím věcem jako jsou slovní urážky, ale přesto to bylo Ronovi nepříjemné. Přestože ho Lucius varoval, že se to může stát, cítil se trapně, když ho Draco obviňoval, že si bere jeho otce pro peníze. Vyčítal mu, že si nárokuje majetek, který po právu náleží jemu jako právoplatnému dědici.

A bylo by to mnohem horší, kdyby Draco věděl o Luciusových záměrech pozměnit svou závěť. Běžně to totiž fungovalo tak, že v případě smrti by Luciusův majetek přešel na jeho syna. Jmění se dědilo v mužské linii, tudíž by Narcissa nic nedostala, ale Draco by se o ni přirozeně jako její syn postaral, jak velela tradice. V tomto případě by však Lucius neměl manželku, ale manžela. A rozhodně nepochyboval o tom, že Draco by jim nedaroval ani svrček. Hodlal se proto pojistit upravením své závěti, ve které plánoval odkázat Ronovi část svého majetku, aby je v případě své smrti zaopatřil. Ron nic z toho nechtěl, ale bylo to Luciusovo přání, takže se s ním nehodlal dohadovat.

***

Prázdniny plynule ubíhaly. Podnikali společně výlety, anebo si dny zpříjemňovali hrami a zábavou. Odpoledne chodil Ron do práce a každý večer se s Luciusem pravidelně milovali. Jeden týden v srpnu měli dokonce jenom pro sebe, protože si k sobě vzala děti Molly, jindy děti přespaly u Lupinových anebo u Hermiony.

Předposlední týden v srpnu se Ron setkal s Hermionou. Tentokrát ji nezval na Malfoy Manor, protože s ní potřeboval mluvit mimo panství. Jednalo se totiž o důvěrný rozhovor a bál se, aby je tam nikdo nevyslechl.

„Ahoj, Rone,“ pozdravila ho a vtiskla mu letmý polibek na tvář. Poté se usadila ke stolu. Nacházeli se v Děravém kotli, který byl přeplněný. Jak se blížil školní rok, ruch v Příčné ulici dosahoval svého vrcholu.

„Tak copak si dáte?“ usmála se na ně Hannah Longbottomová, která se u jejich stolu právě objevila.

„Jednou máslový ležák a dýňový džus,“ objednal Ron.

„Takže o čem jsi to chtěl mluvit?“ nahnula se k němu blíž. „Jak se má James? Za čtrnáct dní pojede poprvé do Bradavic.“

„Hrozně se těší,“ odpověděl, „v sobotu jsme byli nakupovat učebnice a vybavení do školy. Byl s námi i Teddy. O Jamese strach nemám. Teddy se o něj postará, stejně tak Vicky.“

„Vzpomínám si, když jsem jela do Bradavic poprvé já,“ zasnila se, „vůbec nikoho jsem neznala. Je lepší, když je tam někdo, na koho se může v případě potíží obrátit.“

Hannah před ně položila objednané nápoje a opět se vzdálila.

„Jak to jde s Luciusem?“ zeptala se náhle.

Zrzek si povzdychl, ale neměl se k odpovědi.

„Nějaké potíže?“ odtušila. „Pohádali jste se?“

„Jsem ve strašném průšvihu, Hermiono,“ posteskl si zoufale.

„Co se stalo?“ vyděsila se.

„Já… já…“ zaváhal. Opravdu nevěděl, jak to má říct Luciusovi, tak jak by to mohl říct jí? Znovu si povzdechl a složil hlavu do dlaní. „Jsem těhotný.“

„Už zase?“ vyklouzlo jí. Ihned si svou chybu uvědomila a smířlivě dodala: „Chci říct, to je úžasná zpráva. Lucius o tom ví?“

„Neví,“ zamumlal.

„Kdy mu to chceš říct? Jak dlouho už o tom víš?“

„Včera jsem byl u lékouzelníka a ten mi vše potvrdil. Jsem ve druhém měsíci.“

Chvíli na něj s němým úžasem zírala. „To je neuvěřitelné, Rone. Blahopřeji. Já… nevím, co bych k tomu řekla.“ Nevěřícně se zasmála. „Bože, budeš čtyřnásobným tátou.“

„Neplánoval jsem to a…“ zarazil se a s obavami, se kterými se potřeboval někomu nutně svěřit, dodal: „Co když to dítě nebude chtít? Nic takového jsme přece neplánovali.“

„Něco takového nejde naplánovat, Rone,“ uklidňovala ho. „Proč si myslíš, že by o to dítě neměl stát?“

„Má Draca a netají se tím, že je to jediný dědic veškerého jeho jmění. Proč si myslíš, že má jednoho syna? Kdyby měl dva, musel by svůj majetek dělit mezi ně. Copak může rozdělit majetek Malfoyů? Každý by dostal o polovinu méně. Majetek dědí pouze jeden nástupce. Nemá dva syny, protože jeden by nedostal nic a stal se závislým na tom druhém. Co by udělal v případě, že bych mu porodil druhého syna?“

„Rozhodně bys mu to měl říct,“ radila mu Hermiona. „Je to vaše dítě, takže o jeho osudu rozhodujete oba. Musíte si o tom promluvit. Pokud ho nepřijme, bude to bolet, ale pokud bys to před ním zatajil a on se to později dozvěděl a odmítl tě, bolelo by to ještě víc. Nic neodkládej. Stejně tím nic nezachráníš. Buď ho Lucius přijme anebo ne. Ať uděláš cokoli, nic jeho rozhodnutí nezmění. Prostě se ho zeptej.“

***

Ležel schoulený v Luciusově náruči po nádherném sexu. Chtěl s ním sice mluvit, jakmile ulehli do postele, ale když ho začal Lucius laskat, odložil rozhovor na později. Ovšem ani tato chvíle nebyla zdaleka nejvhodnější. Povídání nebylo něco, co by po sexu dělali často.

„Luciusi,“ dodal si odvahy, když ležel s hlavou položenou na jeho hrudi. Zavřel oči, jako by očekával ránu. „Přemýšlel jsi někdy o tom, že bys chtěl další dítě?“

„Ne,“ odpověděl jeho snoubenec rázně. „Víc než jednoho potomka mužského pohlaví jsem s Narcissou nepotřeboval. Víš, že jsem ji nemiloval, takže jsem byl rád, když jsem svou povinnost splnil. Znamenalo to, že už se nemusím překonávat. Sám se divím tomu, jak jsem mohl podat dostatečně uspokojující výsledky, abych zplodil syna. Byl jsem rád, že už s ní nemusím mít další sex.“

To nebyla přesně ta odpověď, kterou chtěl zrzek slyšet. Neptal se přece na to, zdali by chtěl Lucius děti s Narcissou. Jenomže co když tohle odpověď na jeho otázku byla? Možná už Lucius žádné děti nechce, ani s ním. Co když nechce svou vznešenou krev mísit s krvezrádci? Vůbec ho ta odpověď neuspokojila.

„S nikým jiným jsi nechtěl mít dítě?“ odvážil se nakonec téma rozvést, třebaže věděl, že může slyšet věci, které se mu nebudou líbit.

„Nebylo přípustné, abych měl nemanželské děti,“ prohlásil Lucius.

Zrzek si povzdechl. Ani tato odpověď ho neuspokojila. Lucius neodpovídal na to, na co se ptal. Oni se přece chystali vstoupit do svazku manželského, jejich dítě by bylo přece manželské. Připustil, že musí svou otázku upřesnit.

„A se mnou bys děti nechtěl?“

„Ale vždyť my už děti máme!“ namítl Lucius.

Ani tato odpověď nebyla správná. Chtělo se mu brečet. Chápal to až moc dobře. Lucius o další děti nestojí. Měl přece Draca a Scorpiuse. K tomu přijal za své tři úplně cizí děti. Proč by měl sakra chtít další potomky? Aby se rozmnožili jako králíci?

Přemáhal slzy. Bylo mu fakt špatně. Odtáhl se od svého snoubence, přetočil se k němu zády a lehl si na bok. Nevěděl, jak to bude řešit, ale byl si jistý, že se mu právě rozplynuly naděje na šťastný manželský život.

Následující čtyři dny byl odtažitý a mrzutý, ale Lucius nemohl přijít na to proč. Domyslel si, že před ním zrzek něco tají, ale Ron se mu odmítal svěřit.

***

„Rone!“ okřikla ho jeho kamarádka, když seděli v altánku a popíjeli ananasový džus. Děti si spolu hrály na zahradě a oni probírali své vztahy. „Ty jsi takový trouba! Neskutečný pitomec. Bláznivý ňouma.“

Zrzek zčervenal od kořínků vlasů až po paty.

„To ses ho nemohl zeptat normálně?“ vyjela na něj vyčítavě. „Žádné co by kdyby. Tady se na nic takového nehraje. Ty už jsi těhotný, nemůžeš se s ním bavit v hypotetické rovině. Musíš ho postavit před hotovou věc.“

Povzdechl si.

„A jestli to neuděláš,“ vyhrožovala mu, „sama se postarám o to, aby se to v nejbližších týdnech dozvěděl. Tohle je tak vážná věc, že to nemůžeš brát na lehkou váhu.“

***

Rozhodl se tedy, že to zkusí znovu. Ale jak má najít tu vhodnou příležitost? Většinou kolem pobíhaly děti, a když osaměli, Lucius měl myšlenky pouze na sex. A povídání po sexu… však víte.

A tak se stalo, že den před Jamesovým odjezdem do Bradavic seděli v salónku, Lucius popíjel znamenitý ročník skřetího vína a Ron obyčejný dýňový džus. Probírali téma Bradavic. Oba zavzpomínali na svá školní léta a bavili se veselými historkami.

Zrzek se pomalu přesunul na Luciusův klín a jejich ústa se spojila ve vášnivém polibku. V takovém, kdy jeden druhému brali dech. Teprve, když se od sebe odtrhli, aby nasáli čerstvý vzduch do svých plic, a zahleděli se do mihotajících plamenů, vzpomněl si zrzek, že chtěl probrat ještě jednu důležitou věc. Jestli právě teď nebyla vhodná příležitost, pak možná nikdy.

„Luciusi?“ zeptal se opatrně s hlavou položenou na jeho hrudi.

„Ano, miláčku?“ vtiskl mu blonďák polibek do vlasů a sál po skleničce vína, kterou před chvíli odložil.

„Co kdybychom měli spolu dítě? Co bys udělal?“

Odpovědí mu bylo ticho. Plameny v krbu vesele praskaly. Ozvalo se ťuknutí, jak Lucius odložil skleničku. „Neptáš se jenom tak, že ne?“

Tentokrát mlčel zrzek. Nenašel dost odvahy, aby zvedl hlavu a podíval se mu do očí.

„Co přede mnou skrýváš, Rone?“ zeptal se ho vážně. „Nemohl jsem si nevšimnout, že se chováš v poslední době zvláštně. Co se děje?“

„Jsem těhotný,“ vypadlo z něj konečně a uvědomil si, jak strašně se mu náhle ulevilo. Bylo to venku. Už si s tím nemusí dělat starosti. Teď je na řadě Lucius.

Reakcí na jeho oznámení bylo dlouhé ticho, o němž Ron nevěděl, co přesně znamená. Buď je Lucius příjemně překvapen, což nebylo pravděpodobné, kdyby měl radost, skákal by, anebo je nepříjemně zaskočený.

Byl zklamaný. Věděl, že to Lucius nepřijme. Najednou mu bylo špatně. Potřeboval na čerstvý vzduch. Luciusova blízkost mu byla náhle nepříjemná. Cítil se u něj jako u cizího člověka. Najednou mu byl tak vzdálený. Narovnal se, chtěl se zvednout a odejít.

„Proč jsi mi to neřekl hned?“ ozval se konečně Lucius.

„Zlobil by ses,“ odpověděl samozřejmě, ale neotočil se k němu.

„Protože jsi těhotný?“ opáčil Lucius se zvednutým obočím. To ale Ron neviděl, protože stále hleděl před sebe do plamenů. „Neudělal jsi to přece záměrně.“

Ron nerozhodně pokrčil rameny.

V té chvíli došla Luciusovi trpělivost a přinutil zrzka, aby se k němu obrátil. Spatřil tvář s vlhkou cestičkou, kterou po sobě zanechala osamělá slza.

„Rone, hlupáčku můj, vždyť já se vůbec nezlobím,“ ujistil ho něžným hlasem a úsměvem na rtech.

„Já…“ potáhl Ron, „…vím.“ Uniklo mu vzlyknutí a pak se hlasitě rozeštkal. Slzy si našly cestu úplně samy a on propukl v hysterický pláč. Ne, opravdu nebyl nešťastný, ale v poslední době toho bylo na něj až příliš. Tak šíleně se mu několik dní svíral žaludek při pomyšlení, jestli Lucius jeho dítě přijme, že s úlevou, jaká dnes přišla, se protrhla hráz jeho emocí a on jim musel dát konečně průchod.

Lucius si ho přitáhl na hruď, přitiskl do objetí a konejšivě mu přejížděl dlaní po zádech. „Už je to dobré. Všechno bude v pořádku. Miluju tě, Rone, víš?“ Vtiskl mu polibek do vlasů. „Miluju.“

***

Nástupiště se halilo do bílé páry, která stoupala z červené parní lokomotivy. Ze všech koutů se ozývalo šumění. Lidé se spolu hlasitě bavili, aby překřičeli jeden druhého, kolem pobíhaly kočky, sovy rozladěně houkaly. Vagóny se již pomalu zaplňovaly studenty, kteří se vykláněli z oken, aby se rozloučili se svými rodinami.

Ron zahlédl v davu tyrkysový odlesk a ihned zamířil společně se svým přítelem i dětmi k Tonksové. Vedle ní stál Remus a Teddy, který se rozběhl za Jamesem, jakmile ho spatřil. Chlapci se srdečně přivítali, stejně jako jejich rodiče.

„Kde je Bill a Fleur?“ zeptal se zrzek, zatímco se rozhlížel po nástupišti a hledal svého bratra.

„Nejspíš se zdrželi,“ odpověděl Remus.

Potom pomohli naložit svému synovi do vlaku těžký kufr a James se posadil do kupé k Teddymu, čekali ještě na Vicky.

„Tati,“ ozval se Sirius, „já chci jet také do Bradavic.“

„Miláčku,“ dřepl si k němu Ron, „teď ještě nemůžeš, do Bradavic smí děti pouze od jedenácti let.“

„Ale já už jsem velký dost,“ trval si chlapec na svém.

„Zatím si neumíš přečíst učebnici ani vypsat poznámky. Nejdřív se to všechno musíš naučit v první třídě. Zítra je tvůj první školní den.“

„Ale já už umím číst,“ protestoval chlapec. „Poznám písmenko H a C, R a D a taky se umím podepsat a přečíst jména všech svých tatínků a sourozenců.“

„Já vím, že jsi strašně chytrý, Siriusi,“ pohladil ho po vláscích. „Ale do Bradavic tě dřív opravdu nepřijmou.“

„To je škoda,“ povzdechl si chlapec. Vidina, že musí vydržet dlouhých pět let, než odjede se svým bratrem, mu nedávala příliš optimismu.

„Možná bychom si mohli doma procvičovat nějaká jednodušší kouzla,“ navrhl Ron, aby svého syna povzbudil.

„Ale tati,“ pokáral ho syn, „bez hůlky to přece nejde.“

„No, třeba u lektvarů ji použiješ pouze při finálních pracích. Přísady nakrájíš i bez hůlky a k míchání ji taky nepotřebuješ.“

„A ty bys mě některé lektvary naučil?“ zbystřil chlapec.

„Proč ne,“ odvětil Ron, „ale musím se přiznat, že to nebyl můj oblíbený předmět. Měl jsem docela ošklivé známky, ale lektvary pro začátečníky bych ještě zvládl.“

„To je super,“ rozzářil se Siriusův obličej nelíčeným nadšením. Ron se usmál a znovu ho pohladil po vláscích.

V ten moment si všiml přicházející trojice. Narovnal se, aby se pozdravil se svým bratrem Billem. Vicky už měla oči jenom pro Teddyho. Z dálky na něj mávala. Společně s ní cupitali i její mladší sourozenci. Dospělí se pozdravili a Bill pomohl své dceři naložit do vlaku zavazadla.

Děti se usadily do jednoho kupé a teď stály u okénka a vykláněly se z něj.

„A nezapomeň nám, Jamesi, psát,“ připomínal mu zrzek.

„Jasně, tati.“

„Myslím to vážně,“ dodal zrzek. „A nezlob profesory, chovej se slušně, nad nikoho se nepovyšuj…“

Lucius mu položil ruku na rameno. „On to zvládne, Rone.“

„Já vím,“ odpověděl a uvědomil si, že svému synovi nestačil dát ani pusu na čelo. Chtěl ho ještě naposledy obejmout, než mu jeho syn zmizí v nedohlednu. Ve skutečnosti si přál, aby James nikam nemusel. Měl o něj strach, o kterém věděl, že je naprosto bezdůvodný.

V poslední době čelil mnoha emocím a příchod dalšího potomka v něm pouze umocňoval mateřské pudy. Chtěl mít děti u sebe a pečovat o ně. Pokud to vůbec bylo možné, věnoval se jejich potřebám mnohem intenzivněji než před začátkem prázdnin. Předtím myslel jenom na Luciuse, teď se zaobíral myšlenkami na své děti.

Nástupištěm se rozlehla píšťala oznamující pět minut do odjezdu vlaku. Lucius vzal do náruče Lily, aby lépe viděla na svého bratra.

„Teddy, dohlédni mi na něj, prosím,“ upřel na něj Ron svůj pohled.

„Jasně, strejdo,“ usmál se chlapec.

„Škoda, že nemůžu hrát famfrpál už v prvním ročníku,“ posteskl si James nejméně po sté. „Tatí, a vážně by mi neudělili výjimku? Táta Harry hrál už když nastoupil do Bradavic. Třeba když jsem jeho syn…“

„Budeš mít tolik starostí se školou, že na famfrpál ani nepomyslíš,“ ujistil ho zrzek. „To pravidlo má své opodstatnění.“

„Ale já myslím na famfrpál pořád,“ ohradil se chlapec.

„Tak na něj při výuce zapomeň. V lektvarech by se ti to mohlo vymstít výbuchem kotlíku.“

James se zakřenil.

„A nevymýšlej žádné lumpárny,“ dodal ihned.

Další zahoukání signalizovalo odjezd vlaku. Mašina sebou škubla a pomalu se rozpohybovala po kolejích.

Zvedl ruku, aby svému synovi zamával, a uvnitř hrudi cítil nepříjemný svíravý pocit. Jeho syn právě odjíždí. Bude daleko a úplně sám. Kdo se tam o něj postará? Rodičovskou péči nevynahradí kamarádi, ani skřítci. Kdo ho bude před spaním líbat na čelo?

Když mu lokomotiva zmizela z očí, jeho pohled se setkal s Luciusovým. Blonďák ho objal kolem pasu a zrzek si položil hlavu na jeho rameno.

„James se o sebe postará,“ ujistil ho. „Je to velký chlapec.“

Ron o tom nepochyboval, ale pořád tu byl fakt, že bude na dlouhý čas odtržen od svého dítěte. Nikdy se od nich nevzdálil na tak dlouhou dobu. Vždy tu byl pro ně.

„No tak, Rone,“ pohladil ho Lucius po zádech, „to bude dobré, uvidíš. Jsi jenom trochu přecitlivělý.“

„Všechno OK?“ přitočila se k němu Tonksová.

„Samozřejmě,“ pokusil se o úsměv, ale prázdného pocitu v hrudi se nemohl zbavit.

„Chce to jenom pár dní a zvykneš si,“ ujistil ho Malfoy.

„Takže,“ odkašlal si Remus, „co byste řekli na šálek horké kávy?“

Všichni se shodli, že se přesunou do nějaké útulné kavárny v centru Londýna, kde měli spoustu věcí k probírání. Na přetřes přišla jak škola či práce, tak osobní život. Ron se rozhodl, že o svém těhotenství pomlčí, dokud nepřekročí první trimestr. Zatím to nikdo nemusí vědět a je ještě příliš brzy jít s tím ven. Co kdyby se vyskytly komplikace?

***

Bylo už pozdě večer. Zrzek uložil děti. Zítra šel Sirius poprvé do školy a nebylo tajemstvím, že se velice těšil.

Vyšel ze sprchy a uložil se do postele vedle Luciuse. Na Malfoy Manor si zařídili společnou ložnici. Za jiných okolností by bylo pohoršující, že spolu žije nesezdaný pár, ale nikdo to neřešil. Fakt, že Lucius veřejně odhalil svou homosexualitu, byl tak šokující, že tohle byl jenom slabý odvar.

Vklouzl pod pokrývku ke svému příteli.

„A ještě jedna věc, Rone,“ odložil Lucius knihu. „Zítra – a nechci slyšet žádné protesty – s okamžitou platností podáš ve svém zaměstnání výpověď.“

„Ale já s tím nechci končit,“ bránil se zrzek. Ať už dělal cokoli a za jakékoli peníze, aspoň neměl pocit, že Malfoye využívá. Přispíval do rodinného rozpočtu, a to ho uspokojovalo. Není žádná přítěž.

„Jsi těhotný,“ dodal Lucius rázně. „A já si nepřeji, abys vykonával jakoukoliv manuální činnost. Nebudu s tebou diskutovat. Postarám se o vás.“

„Ale mě ta práce nijak neobtěžuje,“ hájil se. „Tobě vadí, že uklízím? Já vím, že to pro Malfoye není dost vznešené zaměstnání. Stydíš se za mě?“

„To sis teď vymyslel ty. Já mluvím o těhotenství. V tomhle stavu tě nenechám pracovat.“

„Ale mně je dobře. Cítím se fajn. Zvládám tu práci bez problémů. Těhotenství přece není žádný důvod, abych s tou prací skončil hned. Zatím mě to nijak neomezuje.“

„Dobře,“ povzdechl si Lucius, ale netvářil se, že by s jeho rozhodnutím souhlasil, „nechci tě k ničemu nutit, ale představa, že v tomhle stavu někde vytíráš podlahu, mi vadí. Chci pro naše dítě jenom to nejlepší. Měl bys o sebe dbát.“

„Ale pohyb je v těhotenství důležitý,“ namítal zrzek. „Každý lékouzelník ti řekne, že ležení na gauči je ještě horší.“

„Tak cvič. Stříhej třeba keře v zahradě, ale když budeš unavený, odpočiň si. V zaměstnání ti nikdo žádné pauzy nedá. Nikdo tu práci za tebe neudělá. Tady bys měl na výběr, kdyby ses necítil, skřítkové to dodělají. Rozhodně se nemusíš přemáhat. Co když jednoho dne přijdeš přepracovaný? Víš, jaká je to zátěž? Co kdyby to ublížilo našemu dítěti?“

„Takže ty máš o něj strach?“

„O vás oba,“ přitiskl ho pevně k sobě. „Prosím, že s tím přestaneš. Uklízej si třeba Malfoy Manor anebo hrabej listí v zahradě, ale prosím už nikam nechoď.“

„Lékouzelník říká, že jsem v dobré kondici.“ Když se Lucius nadechoval k dalším protestům, dodal: „Ale pokud je to tvé přání…“

To vykouzlilo na Luciusově tváři široký úsměv a přitáhl si k vášnivému polibku.

***

Luciusova slova si vzal zrzek víc než k srdci. Opravdu začal na Malfoy Manor uklízet. Venku stříhal keře, hrabal listí, zaléval záhonky, doma převlékal postele, žehlil prádlo, vařil. Bavilo ho to. Ve skutečnosti se mu po tom všem stýskalo. Dokud s tím zase nezačal, ani si neuvědomoval, jak moc mu to chybělo.

Domácí skřítky odsunul na vedlejší kolej a nebylo tajemstvím, že se skřítků jeho chování hluboce dotklo. Usilovně přemítali, kde udělali chybu, že jejich pán dělá jejich práci osobně. Když zjistili, že v tom není nic zaměřeného proti nim, začali Ronovi pomáhat. S jejich pomocí zvládal denně udělat spoustu práce.

A hlavně se vrátil ke své nejoblíbenější činnosti – vaření. Teď se mohl věnovat i experimentování a pokusům, protože věděl, že jeho děti pohlídají skřítkové. Oprášil několik starých receptů a zavzpomínal na dávné lekce vaření, které začal navštěvovat ještě na začátku svého vztahu s Harrym.

Lucius si jeho jídlo jenom pochvaloval a brzy si k nim domů vodil jednu návštěvu za druhou, aby je uctil vynikajícím obědem či večeří. Ronovy pokrmy všichni hosté oceňovali a označovali za delikátní a chutné. Také se rádi vraceli a nebylo tajemstvím, že to pomohlo k uzavření několika výhodných obchodů.

Když zrzek neměl náladu, nemusel vařit, protože tím pověřil některého ze skřítků a raději si hrál s dětmi. Jak slíbil svému synovi, učil ho lektvarům. Věděl, že Sirius je chytrý chlapec, ale nenapadlo ho, že ho lektvary tolik pohltí. Brzy uměl několik základních dryáků uvařit úplně sám a lépe než jeho tatínek. Ron byl na něj náležitě pyšný.

Zjistil, že těhotenství má na něj zvláštní účinky. Najednou měl plnou hlavu jenom dětí a udržování domácnosti. Veškeré jeho myšlenky na sexuální život byly potlačeny a on teď myslel téměř výhradně na své potomky. Úlevou mu bylo, že i Lucius se očividně těšil na příchod nového člena rodiny a nijakým způsobem si nevyžadoval sexuální styk. Když Ron nechtěl, akceptoval to, aniž by se cítil uražený či dotčený, jak občas sledoval u svého předchozího přítele.

Sám sebe by přirovnal k ptáčkovi, který dlouho předtím, než snese vejce, staví rodinné hnízdo. Teprve když jsou všechny práce ukončeny a je se svým dílem spokojený – je dostatečně vysoko před dravci a také bezpečně ukryto mezi větvemi, naklade do něj vejce, na kterých sedí dnem i nocí, bez vody a potravy, a pokud je třeba, brání je svým tělem, i kdyby měl padnout jako kořist dravci. Nebo se podobal slepici, chodící po dvoře a kvokající ještě dlouho před tím, než si do hnízda naklade vejce. Připadal si směšně, ale vykazoval stejné příznaky jako většina gravidních živočichů.

***

Třetí týden v září trávily děti víkend u jeho rodičů, takže měli celý večer s Luciusem jenom pro sebe. Ron připravil kouzelnou romantickou večeři při svíčkách, pak se procházeli zahradou a Lucius mu přednášel verše ze sbírky milostných básní. A vysoko na obloze stál stříbrný měsíc, který oba milence halil do svého jemného světla.

Teď už Ron nepochyboval, že Luciuse miluje. Malfoy by mu snesl i modré z nebe, kdyby to bylo třeba. A co bylo podstatnější, že to samé by udělal i pro jeho děti. S ním se cítil v bezpečí, věděl, že v případě ohrožení je dokáže Lucius ochránit.

S Harrym to bývalo jiné. I o jeho lásce nepochyboval, i on ho zahrnoval svou pozorností. S Harrym si připadal věčně mladý. Pořád spolu dováděli a páchali spoustu klukovin, ale Harry z toho nikdy nevyrostl. Rodinný život pro něj nebyl, chtěl se bavit, smát a flámovat. Nedokázal si představit, že by seděl někde doma u krbu a četl si noviny či knihu jako Lucius.

Malfoy tu byl pro něj vždy. Ovšemže chodil na večírky a společenské akce, ale když nikam nemusel, zůstal doma a klidně proseděl celý večer s Ronem u krbu. Někdy si povídali a jindy dokázali hodiny mlčet, aniž by ticho bylo trapné a nežádoucí. Ronovi stačila pouze jeho přítomnost, aby se cítil šťastný a spokojený.

Jeho snoubenec měl již za sebou léta svého mládí, byl vybouřený a už si nic nepotřeboval dokazovat. Byl klidný, vyrovnaný, usazený padesátník, který přesně věděl, co od života chce, a měl o své budoucnosti jasné vize. Po jeho boku se Ron cítil bezpečně a věděl, že ať se stane cokoli, jeho životem prověřený přítel si bude vědět rady. Manžela jako on potřeboval. Muže, pro kterého budou děti a poklidný rodinný život důležitější než zábava, sex a večírky.

Ale, jak se říká, láska kvete v každém věku a Ron s radostí sledoval, jak se jeho přítel mění v dvacetiletého mladíka. Možná omládl po boku tolika dětí, možná za to mohla i druhá míza.

Leželi v posteli po nádherném sexu, který si dopřáli po dlouhé době. Zrzek si během těhotenství nepřipadal kdovíjak krásný a většinou úplně ztratil chuť na provozování podobných aktivit. Měl pocit, že to byla jedna z věcí, které na něm Harry nesnášel. Ale on opravdu nemohl za to, že o sex ztratil zájem. Lucius byl aspoň tolerantní. Snad za to mohl fakt, že už mu nebylo dvacet, či že žil tak dlouho sám a byl zvyklý nemít sex pravidelně. Teď musel být spokojený, i kdyby to dělali jednou za měsíc.

„Takže kdy to chceš oznámit svým rodičům?“ zeptal se ho Lucius, zatímco popíjel vynikající bílé víno.

„Co máš na mysli?“ nechápal zrzek.

„Naše dítě přece. Už se nemůžu dočkat, až se to všichni dozvědí.“

„To budou zase titulky,“ povzdechl si Ron odevzdaně. Nenáviděl denní tisk, především ten bulvární.

„Neviděl bych to tak černě,“ uklidňoval ho blonďák. „Já bych to nejraději vykřičel do světa.“

Ron se šťastně usmál. „Já taky, ale…“

„Já vím,“ pohladil ho po rameni, „je to ještě předčasné, i když lékouzelník říká, že jste oba zdraví. Už víš, jakého bude pohlaví?“

Zrzek se zasněně usmál, když si představil novorozence držícího ve svém náručí. Samozřejmě to věděl, jenomže… „Vím, ale neprozradím.“

„Ty mě ale týráš,“ posteskl si Malfoy. „Mohli bychom mu připravit dětský pokojíček a nakoupit oblečení a hračky a nemuseli bychom řešit, jestli koupit modré dupačky anebo růžové.“

„A není to jedno?“ prohodil Ron. „Proč se tyhle věci musí rozlišovat podle pohlaví? Víš, že Siriusova oblíbená hračka je růžový jednorožec?“

Malfoy se zasmál. „Všiml jsem si, že je to poněkud zvláštní chlapec.“

„Dal ho Lily,“ pronesl vážně. „Vzdal se své oblíbené hračky, protože ji chtěla jeho sestra. Není to neobyčejně velkorysé gesto?“

„Z toho chlapce jednou vyroste velký kouzelník. A nepochybuji, že jím bude i naše dítě. A příští týden bychom mohli na oběd k tvým rodičům. Anebo až přespříští? Myslím, že teď už bychom s tím mohli ven. Za chvíli to bude na tobě vidět.“

„Když budu nosit volnější oblečení, tak ne,“ odporoval zrzek. „Ale máš pravdu, už není potřeba otálet. Máma bude mít radost.“

***

Nakonec se rozhodli, že sváteční oběd uspořádají na Malfoy Manor, a Ron na něj pozve kromě svých rodičů i Hermionu s Percym, Tonksovou s Remusem a také Billa a Fleur.

Usoudil také, že je třeba říct pravdu i dětem a připravit je na příchod dalšího sourozence. A musel jim to říct dřív než své rodině, aby jim to mohl náležitě objasnit. Společně s Luciusem jim vysvětlili, jak se věci mají. Sirius se na další miminko očividně těšil a Lily byla poněkud překvapená. Byla nejmladší, a tak těhotného tatínka ještě neviděla. Nezažila příchod nového člena do rodiny. Jamesovi zase napsal dlouhý dopis, ve kterém mu vše objasnil.

Přesně jak očekával, jeho rodiče byli novinkou příjemně zaskočení. Zrzek byl tak dojatý, když viděl svou matku plakat samým štěstím, že se k ní přidal. Pak už jenom přijímal gratulace od svých přátel a cítil se neuvěřitelně šťastný. Mohl by si přát víc?

S Luciusem také probírali svou svatbu, ale protože se měli brát v listopadu a Ron měl termín až v březnu, rozhodli se, že nic nebudou měnit. Koneckonců až se jejich dítě narodí, budou už svoji, a to bylo nejhlavnější.

Jediné, co Rona trápilo, byl fakt, jak Lucius jejich dítě přijme. Jeho přítel se nepochybně velmi těšil, ale zrzek si nebyl jistý, zdali své naděje nevkládá v to, že se mu narodí další syn. Ron chápal, kolik pro každého otce znamená narození syna. Co když si Lucius vysní chlapce? Jak zareaguje, až to bude děvče? Bude zklamaný? Odmítne ji? Jak se k ní bude chovat?

***

„Tati?“ oslovil ho jednou Sirius, když společně pekli jablečné koláče.

„Ano, miláčku?“ zavřel zrzek troubu a obrátil se ke svému synovi, který seděl na židličce u stolu.

„Jak se vlastně rodí děti?“

Nepatrně si oddychl a posadil se vedle svého syna. Na vysvětlování, jak se dělají děti, se necítil, ale na to se jeho syn díky Merlinovi neptal.

„No, to pan lékouzelník ho musí vyndat z bříška,“ odpověděl promyšleně.

„A jak to udělá?“ nechápal jeho syn.

Zrzek váhal, jaká slova zvolit, aby se jeho syn nevyděsil. Pro takové dítě mohla být samotná představa řezání do lidského těla děsivá sama o sobě.

„Musí ti rozřezat bříško. Říká se tomu císařský řez.“

„On do tebe řeže nožem?“ divil se chlapec.

Ron se usmál. „Ne, miláčku, má na to speciální kouzlo, a tady na bříšku ti udělá otvor do těla.“

„A odtud vyndá to dítě?“

„Ano.“

„A jak se to dítě dostane dovnitř? To ti taky rozřeže bříško?“

Zrzek zčervenal. „Ne, zlatíčko, to děťátko tam vyroste samo.“

„A bolí to moc, když ti pan lékouzelník řeže do bříška?“

„Má lektvary, které tu bolest ztlumí. Potom to tolik nebolí, a pak ti ránu ošetří a zašije. Brzy se to zase zahojí.“

„Až budu velký, tak chci být taky lékouzelníkem, který řeže tatínkům bříška a vydělává z nich děti. Chtěl bych se o tebe postarat, tati. Chtěl bych ti dělat ošetřovatele.“

Ron ho pohladil po vláscích a usmál se. „Slibuju, že až se ti narodí bratříček nebo sestřička, tak se o mě můžeš starat. Několik dní budu muset zůstat v posteli, než se mi ta rána zahojí.“

„Tak jo,“ rozzářil se Sirius.

Ron si již několikrát všiml, že jeho syn má ošetřovatelské a léčitelské sklony. A teď když začal vařit lektvary, ho nejvíc zajímaly ty, které lidem pomáhají. Když o své příhodě mluvil s Luciusem, jeho přítel přiznal, že si toho také všiml, a predikoval tomu chlapci dráhu lékouzelníka. Prý je k tomu jako stvořený.

„A víš, co bych si přál?“ prohodil jednoho večera Lucius, když seděli u krbu a Ron pletl svému synovi svetřík. Bylo to směšné, ale začal je plést po vzoru své matky. Nemohl si pomoct. Dřív se to ještě dalo, ale všiml si, že během těhotenství dělá strašnou spoustu hloupostí a nepochopitelných věcí.

„Bylo by fajn, kdyby to byla holčička,“ upil Lucius ze sklenice ohnivé whisky a zahleděl se do plamenů v krbu. Zrzek byl nucen ustat v pletení a nevěřícně pohlédl na svého přítele. Když Lucius zachytil jeho překvapený pohled, pokračoval: „Choval bych ji jako princeznu. Nikdy jsem neměl dceru. Očekávalo se, že zplodím dědice, a to jsem taky učinil. Teď bych si přál děvčátko.“

Ron byl nejprve šťastný, ale pak v něm začal hlodat červíček pochybností. Možná to Lucius nemyslí tak, jak si to Ron vykládá. Může si přát dceru i z jiných důvodů.

„Kvůli dědictví?“ špitl Ron nesměle. Věděl, že vstoupil na tenký led. Už zase mluví o penězích. Bylo to směšné, nechtěl být bohatý, ale vadila mu představa, že by Draco získal celý majetek a jeho dcera by zůstala bez prostředků.

V kouzelnickém světě a v těch vyšších společenských vrstvách u starobylých rodin dědili pouze mužští potomci. Dívky žádný majetek nepotřebovaly, neboť ho získaly výhodným sňatkem. Tedy nezískaly, ale po boku bohatého muže měly svou budoucnost zajištěnou.

Teď ho mrzelo, že si Lucius přeje raději dívku, aby jí nemusel odkazovat svůj majetek. Jak prosté, bude to holka, aby mohl svůj majetek předat Dracovi. Syn by to jenom komplikoval.

„O čem to mluvíš?“ probral se Lucius ze svých myšlenek a podíval se na něj. Ron uhnul pohledem. Malfoy vstal a přisedl si k němu na prostorný gauč. Zrzek se mírně odtáhl.

„Ty si myslíš, že tu jde o peníze? Pokud to bude syn, rozdělím majetek rovným dílem mezi něj a Draca. Nebudu rozlišovat, ze kterého manželství pocházejí. Ty i Narcissa jste si rovni. Oba jste koneckonců z čistokrevných rodin.“

„Až na to, že naše rodina je plná krvezrádců,“ dodal Ron hořce.

„Po válce se změnil pohled na původ kouzelnických rodin. Ale jestli chceš slyšet pravdu, budu upřímný. Je to pro mě mnohem jednodušší, když vím, že vaše rodina je čistokrevná. Nemám nic proti Hermioně, tvojí nejlepší kamarádce a manželce tvého bratra, ale jsem mnohem spokojenější, když nemáš v přímé linii žádného mudlovského předka. Uklidňuje mě fakt, že naše dítě bude čistokrevné. A vím, že to není něco, co bys chtěl zrovna slyšet.“

„Aspoň mi nelžeš,“ prohlásil zrzek zkroušeně. „Proč se vlastně divím? Stejně už dávno vím, jaký jsi. A to, že ti záleží na vlastní rodině, proč by mi to mělo vadit? My jsme tvoje rodina a jsem rád, když se staráš o děti. Vadilo ti někdy, že moje děti mají smíšenou krev? Budeš je teď dělit na ty moje a ty naše?“

„Rone, co to plácáš? Mám Lily rád jako vlastní dceru. Opravdu ji miluji, je rozkošná. I když si to člověk nepřipouští, stejně si uvědomuje, že tomu dítěti nekoluje v žilách má krev. Chtěl bych dceru, která by nesla mé jméno a měla mou krev. Nechci ji kvůli vypočítavosti a dědictví. Ale přiznávám se, že nechci, aby naše jméno jednou zaniklo v propadlišti dějin. Přeji si, aby náš rod pokračoval. Aby Scorpius zplodil další Malfoye a ti pak další a další. Chci, aby tu po mně něco zůstalo. Něco, co bude žít dál a odkazovat na naše tradice. Aby se do skonání světa rodili další a další Malfoyové.“

Ron se malinko usmál. „Ale neudělal jsi pro to tolik jako Weasleyové.“

„To je pravda,“ přiznal blonďák. „Musím s tebou na tom ještě zapracovat. Možná není správné nechat všechno v rukou jediného syna. Člověk tak dává všanc příliš mnoho.“

„Takže chceš dalšího syna?“ zeptal se ho zrzek.

„Nejdřív bych zůstal u dcery. Přemýšlel jsem, že by se jmenovala Kayleigh. Jak se ti to jméno líbí?“

„Nádherné,“ prohlásil Ron s úsměvem a položil si hlavu na Luciusovo rameno. Stejně byl šťastný.