15. Partner
Ron se s ním po společné večeři několik dní neviděl. Po celou tu dobu mu Lucius nechával ve své kanceláři malé pozornosti, které Rona těšily, zároveň jej však uváděly do rozpaků, neboť se ještě nerozhodl, jestli by měl do vztahu s Luciusem vůbec jít. Byl si vědom velké spousty překážek a důvodů, proč by neměl.
Týden se dalšímu setkání dokázal úspěšně vyhýbat, ale ten následující mu Lucius předložil návrh, že by vzal děti včetně svého vnuka do kouzelnického zábavního centra, a byl by moc rád, kdyby se k nim Ron připojil.
Nejprve váhal, ale pak usoudil, že by se měl konečně rozhodnout. Luciusovu nabídku přijal nejen z důvodu, že kvůli práci neměl na děti tolik času, kolik by si přál, a tohle byla skvělá příležitost, jak jim to vynahradit, ale také protože se mohl setkat s panem Malfoyem, ke kterému začínal pociťovat větší a větší sympatie.
Už od prvních okamžiků, kdy se střetli v Příčné ulici, svého rozhodnutí nelitoval. Lucius byl velmi příjemný člověk a některé jeho komplimenty přinutily zrzka k červenání. Děti byly rády, že opět vidí Scorpiuse, ke kterému měly očividně vřelý vztah a braly ho téměř jako bratra.
Lucius se přiznal, že si oddychl, když Ron dorazil, protože z vlastní zkušenosti už věděl, že jeden dospělý stěží uhlídá čtyři až příliš živé děti. Pro Rona to nebyla žádná novinka, stejný stres prožíval dennodenně. James pořád někde lítal a Sirius se k němu většinou přidal. Občas se nenechala zahanbit ani malá Lily a napodobila své bratry. Jakmile viděla, že kluci něco podnikají, chtěla být u toho.
V zábavním centru měly děti několik příležitostí pro dovádění. Řádily na všemožných atrakcích a vyzkoušely si roztodivné hry. Jako obvykle se James někde vypařil a oba chlapci ho následovali, takže s nimi zůstala pouze Lily, pro kterou si ale později došel Sirius, jenž jako jediný přistupoval ke své roli staršího brášky zodpovědně. Byl k Lily laskavý a trpělivý. Neustále ji hlídal, pečoval o ni a hrál si s ní, zatímco James byl podle svého mínění až příliš velký, aby si hrál s malou sestřičkou.
Ron si mohl s panem Malfoyem promluvit o spoustě věcí. Sem tam zkontrolovali, kde jsou děti, a když se ujistili, že jsou v pořádku a výtečně se baví, pokračovali ve svém rozhovoru. Ronovi s ním bylo příjemně. Vlastně ho mrzelo, když se pozdě odpoledne přemístili poblíž Doupěte. Venku bylo již šero a děti byly unavené a ospalé. Rozeběhly se domů, kde je ve dveřích vyhlížela jejich babička.
Zrzek se milými slovy rozloučil s panem Malfoyem a nebýt poblíž stojícího Scorpiuse, věřil, že by se ho pan Malfoy pokusil políbit. Nebyl si jistý, jestli by se bránil, kdyby došlo na líbání. Když nad tím tak přemýšlel, měl pocit, že v to vlastně i doufal.
Jakmile Lucius odešel, okoupal děti, povečeřeli, zahráli si několik her a pak je uložil do postelí. Lily byla tak unavená, že usnula, sotva zavřela oči. Zrzek stačil odříkat pouze několik prvních vět z vymyšlené pohádky. Vždycky si vymýšlel pohádky. Jeho děti je milovaly. Tu povídal o zatoulaném koťátku, tu o kocourkovi a pejskovi, kterak se skamarádili, či o ztracené princezničce, kterou zachránila přátelská liška před zlým vlkem.
Pak zamířil do Siriusova pokoje, kde ho jeho mladší syn nedočkavě vyhlížel. I on miloval pohádky a rád poslouchal svého otce. Byl to velmi bystrý a taky hloubavý chlapec, který rád pomáhal dospělým, ať už Ronovi anebo babičce a dědovi. Jakmile dokončil svou pohádku, pohladil chlapce po vlasech, políbil ho na čelo a popřál mu dobrou noc.
Když otevřel dveře do Jamesova pokoje, jeho syn právě skákal do postele a přetahoval přes sebe peřinu. Byl z nich nejstarší a nerad dodržoval večerku, která byla v devět hodin. Ron ho nechával vzhůru do čtvrt na deset, ale pak už musely být všechny děti v postelích a zařezávat, jinak se zlobil.
„Dobrou noc, Jamesi,“ popřál mu a dal mu pusu na čelo. Chlapec neprotestoval, ale Ron věděl, že jeho něžnosti chlapce iritují. V soukromí je trpěl, ale na veřejnosti se jim vehementně bránil. Zrzek ho ale respektoval. Sám si moc dobře pamatoval, jak se cítil, když poprvé nastupoval do bradavického expresu. Taky mu bylo trapně, když ho matka líbala a mnula mu špinavý nos. Připadal si hloupě a nechtěl, aby se za něj jeho syn jednoho dne styděl úplně stejně. Zapřísáhl se, že až James bude stát na nástupišti devět a tři čtvrtě, nebude dělat ty samé věci jako jeho matka. Nebyl si ovšem jistý, jak se bude cítit, až tam bude doopravdy stát a loučit se s ním na dlouhé čtyři měsíce.
Přikryl ho.
„Tati?“ ozval se chlapec nejistě.
„Ano?“ zeptal se Ron a usadil se na kraj postele, protože očekával dlouhý rozhovor. James už byl velký chytrý chlapec a občas měl zvídavé dotazy. Například tuhle se vyptával na rozvod. Ron se nedivil, že to jeho děti zajímá. Byl připravený na spoustu nepříjemných otázek, o kterých věděl, že musí přijít. A od koho jiného by měly přijít než od Jamese? Ten si nikdy nebral servítky.
„Máš rád strejdu Luciuse?“
Odpovědí mu bylo zaražené mlčení. Zrzek by očekával cokoli, ale tuhle otázku ne.
„Já jo,“ odpověděl si James. „Přál bych si, aby byl naším tatínkem.“
„Ehm,“ odkašlal si zrzek očividně v mírných rozpacích, jak se snažil najít ztracený hlas. „Ale vy přece máte tatínka. Já vím, že Harry s námi nebydlí, ale to neznamená, že už vás nemá rád. Pořád je to váš tatínek.“
„Já vím, tati,“ stál si chlapec na svém, „ale táta Harry má strejdu Draca. Ty bys mohl mít strejdu Luciuse.“
Zrzek nepatrně zčervenal. „Není to tak jednoduché, Jamesi. A teď už spi.“
Upravil mu přikrývku a vstal. Když opouštěl pokoj, naposledy se po svém synovi ohlédl a zhasl v místnosti. Sešel do přízemí. V kuchyni se pohybovala jeho matka. Otec byl v ložnici a nejspíš po náročném pracovním dnu odpočíval.
„Takže co je mezi tebou a Luciusem Malfoyem?“ zeptala se ho matka, jakmile si k němu přisedla ke stolu.
„Cože?“ zvedl k ní zrzek zrak. Takže se ho bude vyptávat nejen jeho syn, ale i ona?
„Nemohla jsem si nevšimnout, že se v poslední době velmi často kolem tebe pohybuje. To není jenom náhoda, že ne, Rone?“
„Ehm,“ odkašlal si, aby získal čas, „co chceš vlastně slyšet?“
„Myslíš to s ním vážně?“
„Mami, já ani nevím, jestli… jenom jsme se přátelsky potkali. Nic víc nebylo,“ bránil se chabě.
„A ta večeře? A dopisy? Myslíš, že jsem si ničeho nevšimla?“
Povzdychl si. „Jsem jenom zmatený a nevím, co si mám myslet. Dej mi čas, mami.“
„Ale tvoje děti potřebují otce. Jsi na všechno sám, potřebuješ někoho, kdo by se o vás postaral.“
„Někoho, kdo by za nás platil účtenky?“ zeptal se jí cynicky.
„Netvař se, že nejsi ve finanční tísni, Ronalde. Takhle se o děti nepostaráš. Můžeš se v práci přetrhnout, dřít od aleluja do aleluja, ale stejně dostaneš sotva pár galeonů. Svou rodinu takhle neuživíš. Musíte být na to dva.“
„Mami, já nechci z pana Malfoye tahat galeony! Nic od něj nechci. Nejsem žádný zlatokop!“
„Mám pocit, že Lucius by se o své jmění s tebou rád podělil. A nejen o ně.“
„Mami!“
„Řekni mi, Rone, miluješ ho?“
Její otázka ho mírně zaskočila. Sám sobě si ji nikdy nepoložil. Věděl, že jeho děti strejdu Luciuse přímo zbožňují, ale co k němu cítil on sám?
„Já nevím, totiž… není to jako s Harrym. Harryho jsem bezmezně miloval, věděl jsem, že s ním chci strávit celý svůj život a že bych pro naši lásku udělal vše. Ale s Luciusem je to jiné…“
„Protože už ti není patnáct, Rone,“ položila mu matka ruku na zápěstí. „Tvoje první zkušenost s láskou trvala bezmála patnáct let a byla naplněná. Nikdy jsi nezažil rozchod a zklamání, takže jsi právem věřil, že to bude svazek na celý život. S tvým tátou jsem se znala od svých školních let a nikdy jsem neměla jiného. Taky bych nedokázala jenom tak začít jiný vztah. Ale nemá smysl, abys zůstával sám. Měl bys mu dát šanci.“
„Mám to brát tak, že mě navádíš, abych si začal s Luciusem Malfoyem?“ pohlédl na ni udiveně. „Víš, co by tomu řekl táta?“
„Myslím, že by to pochopil,“ usmála se na něj matka jemně. „Promluvila bych s ním a vyzdvihla několik důležitých faktů. Kdybys s ním byl šťastný a děti také, nemělo by smysl řešit, s kým jsi. Tvoje štěstí je pro nás přednější.“
„Děkuji,“ pravil Ron dojatě. Ve chvíli jako tato si uvědomoval, jak moc pro něj jeho rodiče znamenají a moc si jich vážil.
***
Uběhl další týden, během kterého si s panem Malfoyem vyměnil několik dopisů. Lucius mu psal každý den. Tento víkend putovaly děti k Harrymu, tedy jak předpokládal na Malfoy Manor. Již v pátek obdržel dopis, ve kterém ho Lucius do svého domu zval. Chtěl s ním a jeho dětmi poobědvat. Ron stále váhal, ale jeho matka ho přesvědčila, aby tam šel a zkusil své štěstí. Nedala by si pokoj, kdyby to neudělal.
A tak stál ve vstupní hale rozsáhlého sídla a domácí skřítek mu pomáhal z cestovního pláště. Vmžiku přišel Lucius, který ho velmi srdečně zdravil. Ron se ptal po dětech a odpovědí mu bylo, že jeho příchod je překvapením.
A taky že byl. Když vstoupil do salónku, kde pobývaly děti, narazil tam na svého bývalého přítele. Zatímco se děti k němu rozběhly, aby ho uvítaly, Harry byl jako opařený. O výrazu na tváři Draca Malfoye ani nemluvě.
„Rone, já…“ koktal Harry, když se konečně dostal ke slovu, „…kde se tu bereš?“
„Pan Weasley byl tak laskav a přijal mé pozvání na oběd,“odpověděl Lucius.
„To snad nemyslíš vážně, otče!“ vyskočil Draco z křesla, na kterém doposud seděl, četl noviny a kouřil doutník. „Proč sem taháš toho šaška?“
„Takové chování si vyprošuji!“ ohradil se Lucius. „Okamžitě se panu Weasleymu omluv.“
„Ani mně nenapadne!“ změřil si ho Draco pohrdlivým pohledem. „Harry, jdeme!“
Harry sklonil hlavu a následoval svého přítele. Když procházeli, Lucius svého syna zadržel. „To si říkáš Malfoy? Co přesně ti na něm vadí? Že byl manželem tvého přítele? Copak ti jako důkaz Harryho lásky nestačí, že odešel od své rodiny? To o jeho lásce tolik pochybuješ, že se bojíš, aby se nevrátil zpátky k Ronovi? Proto ho od něj držíš tak daleko? Proč se nemůžete sejít v přátelské atmosféře? Nevšiml jsem si, že by Astorie dělala podobné scény, když si sem přivedeš Harryho. Má v sobě víc cti a hrdosti než ty.“
„Astorii z toho laskavě vynechej, otče,“ prskl po něm Draco. „Jsi ubohý. Kdybych věděl, že tu bude ta špína…“
„Nemohl jsem vědět, že se zdržíte na oběd. Nikdy se neobtěžuješ informovat mě.“
„Kdybych věděl, s jakou lůzou se budeš po válce pachtovat,“ zavrčel Draco opovržlivě. „Pojď, Harry, jdeme.“ Chytil ho za loket a táhl z místnosti.
Harry jejich hádce pouze mlčky přihlížel, což pana Malfoye pobouřilo. „A vy se nezmůžete ani na to, abyste se vašeho bývalého muže zastal? To vás můj syn tolik ovládá, že nemůžete projevit vlastní názor?“
Pozdě, oba muži salón opustili. Jediné, co po nich zůstalo, byly překvapené obličeje jejich dětí. Ron se přímo zděsil, čeho byly svědky. Styděl se o to víc. Něco takového neměl dopustit a horečně přemýšlel, čím by celou scénu bagatelizoval.
„Měl bych se okamžitě vrátit domů, pane Malfoyi,“ usoudil nakonec.
„To není nutné, vsadím se, že ti dva se už nevrátí, a váš odchod by nic z toho nevyřešil. Co se stalo, stalo se.“
„Neměl jsem sem chodit,“ omlouval se zrzek. „Nevím, co mě to popadlo. Prostě sem nepatřím.“
„Přijal jste mé pozvání a o tom, koho pozvu na oběd k sobě domů, si mohu rozhodnout sám podle svého uvážení. Můj syn a jeho přítel se většinou dlouho nezdrží, nemohl jsem vědět, že pro dnešek své plány změní.“
„Váš syn měl pravdu. Bylo hloupé, když jsem přišel. Jsem ex-manžel jeho přítele. Ani se nedivím, že se tolik rozčílil. Byl v právu.“
„Já na tom naopak nevidím nic zvláštního. Jste můj přítel. Malfoy Manor je mé panství a já rozhodnu, kdo sem smí. A vy jste tu vždy vítán. Není má chyba, že jste bývalý manžel přítele mého syna. Pokud to Dracovi vadí, je to jeho problém. Nezajímá mě, co si myslí, on si sem svého milence taky vodí, aniž by se mě ptal. A už vůbec se nezajímá, co si myslí jeho manželka, když musí sedět v jedné místnosti s nimi. Pak mi řekněte, co je špatného na tom, že pozvu vás?“ Malfoy se uchechtl. „Merline, je to ale směšné. Všiml jste si, jak neuvěřitelně složité jsou vztahy v naší rodině. Je to bláznivé, že ano?“
„To ano,“ přiznal Ron. „Ale možná přece jenom není vhodné, abychom se stýkali, pane Malfoyi.“
„Dohodli jsme, že mi budete říkat Luciusi,“ připomněl mu blonďák. „Proč mi zase říkáte příjmením? Copak už vám nejsem sympatický? Je vám můj zájem nepříjemný? Chcete se mnou ukončit veškeré styky?“
Zaváhal. Co by měl vlastně ukončovat, když pořádně nic nezačalo?
„Ne, Luciusi, je mi s vámi dobře,“ připustil nakonec.
Taková odpověď, zdá se, pana Malfoye uspokojila a oba přenesli svou pozornost na děti, které dosud nevěděly, co si myslet o shlédnuté hádce. Oba se vše snažili zlehčit a odvést od ní pozornost. Ron jejich hádku podrobně přeložil, až se z jeho překladu dalo téměř vyčíst, že muselo jít o přátelskou rozmluvu. Děti ale hloupé nebyly a poznaly, že něco není v pořádku. Lily se už podruhé přiznala, že strejdu Draca nemá ráda. Ron byl rád, že aspoň starší chlapci byli tak rozumní, aby před Luciusem mlčeli. Věděl, že ani oni nemají Draca Malfoye zrovna v lásce.
Vzhledem k předchozím událostem byla u oběda víceméně napjatá atmosféra. Ron neustále pokukoval po Astorii a cítil se v její přítomnosti nepříjemně. Litoval, že se vůbec rozhodl pozvání přijmout.
„Cítím se před vaší snachou příšerně,“ přiznal se, když seděli po obědě u krbu a vychutnávali si dobré víno. „Asi bych sem vůbec neměl chodit. Musí mě… nevím, co ke mně cítí, ale nebude to nic pozitivního. Můj manžel utekl s jejím manželem. Má právo zlobit se na mě. Mohl jsem si Harryho víc pohlídat. Třeba mě viní z toho, co se stalo. Připadám si před ní tak trapně.“
„Celá záležitost má i druhý úhel pohledu,“ pronesl Malfoy. „Oba jste dopadli úplně stejně. Vaší manželé od vás utekli a vy jste zůstali sami s dětmi. Myslím, že ve skutečnosti máte toho hodně společného. Je docela možné, že byste si mohli rozumět.“
„To je absurdní,“ prohlásil zrzek, „nemyslím, že by mě kdy pochopila. Podle mě není ten typ. Má své starosti. Mé ji nezajímají. Ve skutečnosti jsme velmi rozdílní lidé. Nemáme si co říct. Nejspíš ji musí iritovat fakt, že jsem ex-manžel Dracova přítele a ještě si dovoluji přijít k vám do domu. Určitě mě viní z toho, že jsem dovolil, aby jí Harry odvedl manžela.“
„A to víte tak jistě, protože cítíte to samé,“ odtušil Lucius. „Kdyby si lépe pohlídla svého manžela, neseděl byste tu teď se mnou?“
„Omlouvám se,“ zastyděl se zrzek. „Jsem tu s vámi rád. Opravdu.“
„Stejně si myslím, že byste měl zkusit prolomit s Astorií ledy. Není tak odtažitá a ledová, jak se na první pohled zdá. Je to jenom maska. Ve skutečnosti je stejně citlivá a starostlivá matka jako vy.“
„Děkuji,“ zarděl se a raději vyprázdnil obsah své sklenky, aby červeň v tvářích vysvětlil horkostí, kterou způsobuje požití alkoholového nápoje.
***
Po tom, jak dopadl nedělní oběd u Malfoyových, se tam zrzek nehodlal vracet. Zapřisáhl se, že tam do nejdelší smrti nevkročí. Lucius byl ovšem neodbytný a stále ho zahrnoval milostnými psaníčky a dárky. Začínal se cítit trapně, že dělá takové drahoty. Lucius musel za něj utratit už hotové jmění a on se stále nevyjádřil jasně. Měl by se rozhodnout, zda jeho city bude opětovat či zda ho odmítne. Jenomže on si nebyl jistý, kterou možnost zvolit.
Jednoho dne na začátku května přijal další pozvání na večeři. Nic neobvyklého se na ní nestalo kromě toho, že se s ním výtečně pobavil. Když ho pan Malfoy doprovázel domů, Ron si byl téměř jistý, že s tímhle mužem chce strávit zbytek svého života.
Zrovna stáli u zahradní branky a zdvořile si přáli hezký zbytek dne a dobrou noc, když se Lucius nahnul blíž. Zrzek se ale neodtáhl, jenom zavřel oči očekávaje polibek, který skutečně přišel. Byl něžný a nesmělý, ale když se Lucius ujistil, že je jeho polibek opětován, dovolil si přistoupit k němu blíž a dotknout se jeho boků. Čím déle polibek trval, tím se stával intenzivnějším a hlubším. I objetí kolem boků zesílilo a Lucius si ho přitáhl do náruče. Ron se podvolil a přitiskl své tělo na Luciusovo. Malfoy byl jenom o něco vyšší a měl široká ramena, kolem kterých ho zrzek objal.
Jako věčnost se jevila doba, než se jejich rty oddělily. Mlčky si hleděli do očí a pak se na něj Lucius něžně usmál. To zrzka povzbudilo. Najednou se mu v rozporu s předchozím pocitem zdálo, že polibek proběhl světelnou rychlostí. Téměř neměl příležitost vychutnat si ho. Chtěl to napravit a znovu ho políbit, jenomže nebyl tak smělý, aby svou touhu proměnil ve skutečnost.
„Myslím, že teď už bychom si mohli tykat, co na to říkáš?“ promluvil Lucius a nechal zrzka uvězněného ve svém náručí.
„Teď už ano,“ přikývl a naplnil ho pocit štěstí.
„Kdy tě zase uvidím?“ zoufal si Lucius.
„Přes týden mám hodně práce a bývám unavený,“ přiznal neochotně.
„Tak nikam nechoď, postaral bych se o vás,“ pronesl Lucius vážně. Přitiskl mu dlaň na tvář a palcem po ní přejel.
„To nejde,“ zavrtěl Ron hlavou a v jeho hlase bylo cítit zklamání.
„Ale samozřejmě, že to jde,“ ubezpečil ho Lucius. „U mě jste vždy vítaní.“
„Já vím,“ přiznal zrzek. Vědomí, že Lucius je tu pro něj, ho uklidňovalo a hřálo u srdce. Dočkal se dalšího polibku. Stejně dlouhého a vášnivého.
„Je pozdě,“ prohlásil Malfoy neochotně. „Měl bych už jít.“
Na chvíli ho napadlo, že by pozval Malfoye dovnitř, ale tu myšlenku ihned zavrhl. Něco takového se nehodilo. Stejně tak by ho mohl pozvat do své postele, a na to se necítil připravený.
„Tak dobrou noc,“ popřál mu.
„I tobě, Rone.“ A ke svému přání připojil další polibek, ten nejdelší a nejvášnivější, který zrzka téměř připravil o dech a rozpumpoval mu krev v těle.
***
„Tati?“ oslovil ho James, když ho o několik minut později zrzek přikrýval. Vrátil se ještě včas, aby ho uložil do postele.
„Copak, Jamesi?“ zeptal se téměř zvesela. Po schůzce s Luciusem měl neobvykle dobrou náladu. V takovém stavu ho nemohlo téměř nic rozházet. Kdyby nebyl pevně na zemi, myslel by si, že létá vysoko v oblacích.
„Budete se se strejdou Luciusem brát?“
„Co tě to napadlo?“ usmál se zrzek a nedokázal skrýt pobavení. Občas se divil, kam na tyhle věci jeho děti chodí.
„Viděl jsem vás z okna,“ přiznal se chlapec a Ronovi zmrzl úsměv na rtech. Tak takhle to bylo.
„Máš ho rád, že jo?“ ujišťoval se. „Já ho mám taky rád. Nevadilo by mi, kdy s námi bydlel.“
„Už je moc pozdě, abychom se bavili o takových věcech, Jamesi,“ vymluvil se, jen aby nemusel načínat zrádné téma. Sám nevěděl, co bude dál. Dal svému synovi pusu a spěšně opustil jeho pokoj.
Dal si osvěžující sprchu a pak se natáhl do své postele. Přitom nepřestal myslet na Luciuse. Pořád ještě cítil jeho rty na svých. Připadal si jako zamilovaný puberťák a ten večer ho poprvé napadlo, že Luciuse Malfoye zřejmě miluje.
Jako by v tom sám neměl zmatek, pletly se do toho děti. Očividně měly strejdu rády a s radostí by ho přijaly do rodiny. Nikdy by ho nenapadlo, že představit jim nového tatínka bude tak jednoduché. Domníval se, že budou protestovat, dělat scény, žárlit a tvrdit, že Harry je pro ně jediný tatínek. Ale mýlil se. To ony si našly a vybraly nového tátu samy. On teď musí jejich volbu pouze akceptovat. A musel uznat, že si vybraly dobře.
Bylo mu příjemně. Naplňoval ho pocit štěstí, a to už něco znamenalo. Mnoho důvodů ke spokojenosti totiž neměl. Nejprve krach vztahu s Harrym, rozvod, práce od rána do večera. Ale nová láska na obzoru dělala jeho život o něco snesitelnějším a starosti o něco menšími.
Nedokázal ze své hlavy vyhnat myšlenky na Malfoye. Viděl jeho tvář stále před sebou. Od jejich rozloučení mu proudila krev v těle, a když si vybavil jejich loučení plné vášnivých polibků, začala se mu hrnout do míst, kde vyvolávala příjemné napětí. A ten večer si dokázal Luciuse Malfoye představit jako svého milence. Vyvrcholil s myšlenkou na něj. Usínal s úsměvem na rtech, jak šťastný se cítil. Konečně našel pravou lásku. Začínal věřit, že jsou si souzeni.
Komentáře
Přehled komentářů
Já se na to..Ne,chápej mě,nakoukavala jsem na Tvé stránky alespoň dvakrát denně a pak si dám volno..Má blbost:)Je mi opravdu moc líto a zároveň se zlobím na Harryho.Draco ho ovladá a on jako hodná pipinka poslouchá.Však se Ron i já své pomsty dočkáme.Molly by měla vědět,že není kam spěchat.Ron má dost rozumu,aby nešel po hlavě do nového vztahu.Navíc je to o to horší,že strejda Lucius je dětem sympatický.Pro mě prosím příště tu masturbaci podrobněji(ano,vyžívám se v tom)Moc děkuji za kapitolu,těším se na příště.
Re: :)
(xinef, 15. 2. 2014 21:11)
Benny: To je mi líto, že tak kontroluješ a pořád nic. Přiznávám, že já taky nikdy nevím, kdy přidám další díl. Chtěla bych to dělat pravidelně (přidávat kapitoly samozřejmě), ale ovlivňuje to spousta faktorů a nikdy mi to nevyjde. To by musela být celá povídka dávno napsaná a obetovaná.
Harryho jsem nechala, aby si užil s Malfoyem. Třeba pochopí, že mu s Ronem bylo líp. Nejsem si jistá, kolik rozumu Ron momentálně má.
Já myslela, že mi vyčiníš, že jsem masturbaci vůbec zmínila. Taky se v tom vyžívám, ale psát to vůbec neumím a nerada bych si utrhla ostudu, tak jsem se rozhodla, že se raději nebudu podrobněji zabývat sexuálními scénami. Kdybys věděla o někom, kdo by mi je napsal… :D Rozhodně bych je tu chtěla detailněji rozvést. Jak to ti autoři dělají?
Díky za komentář.
Re: Re: :)
(Benny, 15. 2. 2014 21:38)Hele,Ty jsi autorka.Ty rozhoduješ,kdy čtenářům dovolíš nakukovat do soukromí.Navíc okouním kolem slashe 24hodin denně,7dní v týdnu.Věř mi,kontrolovat to tady mne neobtěžuje.Ron je..ťulpas.I když doufám,že se to zlepší.A nakonec ta obaváná masturbace..ha!Slečno,to se pletete,masturbace je přirozená lidská potřeba a u mužu mne to vždycky fascinovalo(tchýně dělá se sexuálními devianty-neboj,jsem v normě;D)S psaním jsem jak paťák při slohové práci,ode mne si radit nenechávej;)Takže v klidu,nespěchej a já Ti prodlevy určitě vyčítat nebudu.
Re: Re: Re: :)
(xinef, 15. 2. 2014 23:28)
S tím slíděním to znám, když čekám na něco nového, taky na inkriminovanou stránku zabrousím během dne častěji. :) Teď mám zase fázi, kdy skoro nic nečtu.
To přidávání mě štve spíše kvůli mně než čtenářům. :) Ráda bych tomu dala pravidelnost, ale takhle to dopadlo s mým „pravidelným pondělním“ přidáváním. Věci by měly mít určitý řád.
Kdybych byla chlap, nejspíš bych se rozepsala, ale když se nemůžu opřít o vlastní zkušenosti… :D
Tchýně má zajímavou práci, tohle mě vždycky lákalo, asi abych se především usvědčila v tom, že jsem „normální“, o čemž mnohdy pochybuji. :)
Re: Re: Re: Re: :)
(Benny, 16. 2. 2014 14:16)To znám:( Takové krizovky mívám taky,to pak nepomáhá ani nejmilovanější ff na snarry(prosím nepředstavovat si pod tím EK,na ten má silnou alergii)Řád by měl být?To ano,ale občas okolnosti tomu nepřejí.Ona tchýně není asi typická krasavice,která by přitahovala muže(troufám si říct,že ani ty devianty)Navíc chemická kastrace to jistí;) Merlinžel nemáme to správné pohlaví,femslash by byl logičtější volbou,ale upřímně tem mě nebaví.Nezapomínej,že jsi slashařka a my nezapadáváme do obvyklých norem.Merline,díky!
Re: Re: Re: Re: Re: :)
(xinef, 16. 3. 2014 19:40)
Femslash mě opravdu nebere. Nedokážu se ztotožnit se ženskou postavou. Pro mě by bylo utrpení, kdyby v povídce nebyla žádná mužská postava. Nedávno jsem například četla het a mnohem více se mi líbilo dívat se na věci z pohledu Snapea než Hermiony. :)
Het jsem schopná akceptovat, protože je tam aspoň jedna mužská postava, se kterou se můžu ztotožnit. Protože nemám nic proti holkám, některé dokonce shledávám pěknými, dokážu si představit, že jsem chlap a chodím se ženskou. Nejlepší je ovšem slash, kde jsem chlap a přitahuje mě chlap. :D Už před mnoha lety jsem začala psát povídku s výhradně mužskými postavami a opravdu se mi nezdálo divné, že tam chybí ženské hrdinky. :D
Zřejmě jsem transsexuál a k tomu homosexuál. :D :D :D Btw. co je vlastně normální?
valentin.....
(ester, 14. 2. 2014 17:32)
......nepochybovala som, ze dnes by si nepridala nejaku peknu romantiku:-) Tak Harry je dobra domaca handra:-( Ale kazdy ma, co si zasluzi, takze on ma Draca:-)
Pekne sa Lucius Rona zastal. Uzila som si tuto romanticku cast, tesim sa ze Ron zacina byt zalubeny a stastny a jeho zivot sa obracia na svetlejsiu stranku. aj ked mu Lucius navrhol, ze by ich zivil, verim, ze po zlej skusenosti z manzelstva, sa boji byt Ron zasa zavisly. paci sa mi James dohadzovac:-) Tak verim ze sa uz Ron natrapil dost a uz si bude jeho dusicka a telo uzivat lasky:-)
Re: valentin.....
(xinef, 14. 2. 2014 21:41)
Jaj, to su ráda, že jsem nezklamala, ale upřímně že to vyšlo zrovna na Valentýna, jsem si uvědomila, až jsem kapitolu vložila. Je vidět, že Harrymu vztah s Malfoyem prospívá. Věřím, že nakonec dojde k zúčtování a Harrymu se všechno vrátí.
Ron neudělá stejnou chybu dvakrát. Od Harryho se vydržovat nechal, protože to byl kámoš, bylo zřejmé, že s kamarádem nebude zůstávat kvůli penězům. Zato kolem Luciuse se musí pohybovat spousta zlatokopů a on by byl nerad označen za jednoho z nich.
Děckám se strejda Lucius prostě líbí, takže by jim nevadilo vídat se s ním častěji. Děkuji za komentář. :)
:)
(Benny, 15. 2. 2014 15:19)