11. Vánoční besídka
Ron právě pospíchal s dětmi do školní budovy, kde se měla uskutečnit vánoční besídka. Oba jeho synové byli velice nadšení a těšili se, až budou stát na pódiu a bezchybně ztvárňovat svou roli ve hře s vánoční tématikou, aby na mě mohl být jejich otec náležitě pyšný. Jejich kostýmy jim vytvářel Ron, ale pomáhala jim i babička, která se chystala jít s nimi.
K cestování využili letaxové sítě a přemístili se do nejbližšího kouzelnického lokálu nedaleko mudlovské školy. Hermiona a Percy tam na ně již se svými ratolestmi čekali. Společně pak vykročili ke školní budově. Ta byla v obležení mudlů, kteří se proudem hrnuli dovnitř. Na své potomky se přišli podívat nejen rodiče, ale také široké příbuzenstvo.
„Zdravím!“ kývl na ně Lupin se širokým úsměvem na tváři, kterého doprovázel jeho syn Teddy.
„Jééé, Teddy, ahoj!“ vykřikly děti sborem a vrhly se ke svému kamarádovi, jehož již od září neviděly.
„Kde se tu berete?“ podivil se Ron a tázavě se ně podíval.
„Pozvala jsem je taky,“ vysvětlila mu Hermiona.
„Kdy přijel Teddy z Bradavic?“
„V neděli večer,“ usmál se Remus. „Chtěl jít taky, aby se mohl podívat na děti. Musíte k nám o Vánocích přijít.“
„Chystáme vánoční oslavu,“ ozřejmila Hermiona, „u nás doma na první svátek vánoční. Musíte všichni přijít. Už se těším, až budeme zase pohromadě.“
„A Harry se nepřijde podívat na děti?“ obrátil se Remus k zrzkovi, který se po jeho otázce nepříjemně ošil. Samozřejmě Harrymu o besídce říkal, jistě ho upozorňovaly také děti, ale jejich táta měl na dnešek zřejmě jiné plány. S Ronem se příliš nebavili. Když si přišel pro děti, prohodili spolu sotva pár slov. Ani dopisy si nevyměňovali. Ron si nebyl jistý, zdali jeho přítel ještě stojí o nějaký kontakt s ním.
„Nevím,“ přiznal, „nevyjádřil se konkrétně, ale předpokládám, že ne. Nedivil bych se tomu. Ale před dětmi o tom raději nemluv. Nechci, aby byly zklamané.“
„Hrozně se změnil,“ přiznal Remus smutně. „K nám už taky nechodí.“
„To Malfoy,“ přisadila si Hermiona, „určitě za to může ten slizký zmetek. Víš o tom, že ten dům prodali? Nastěhovali se tam noví nájemníci. Nechápu, proč jste tam nemohli zůstat.“
„To neřeš, Hermiono,“ mávl rukou.
„Vůbec se o vás nezajímá, Rone,“ pohoršila se. „To je neomluvitelné!“
„Měli bychom jít dovnitř, abychom si zabrali místa,“ ukončila rozhovor Molly a nahnala je do školní budovy.
Sál byl plný hostů a povyku a jevil se jako malý a těsný. Prodírali se davem, aby si zabrali v hledišti ta nejlepší místa, odkud by dobře viděli na děti. Našli tři volná místa ve třetí řadě, která obsadili Ron s malou Lily na klíně, Molly a Hermiona se synem Hugem. Percy, Remus, Tonksová a Teddy seděli o dvě řady dál. Byli rádi, že aspoň nějaká místa k sezení pro ně zůstala, protože sál byl přeplněný rodiči.
Když místnost pomalu utichla, aby promluvila ředitelka školy, Ron se naposledy rozhlédl po přítomných hostech, zdali někde nezahlédne černou kštici nepoddajných vlasů. Naděje umírala poslední. Zklamaně přelétl očima sál a přijal fakt, že letos se na své děti Harry úplně vykašlal, když vtom jeho pozornost upoutalo něco jiného.
Nemohl uvěřit vlastním očím, ale to, co právě zahlédl, musela být blonďatá hlava Luciuse Malfoye. A vskutku, o chvíli později se jeho vysoká postava vynořila mezi davem rodičů a Ron ho spatřil usednout do zadní řady společně se svým vnukem.
Kde se tu sakra vzal? proletělo mu hlavou. Právě seděli v čistě mudlovské společnosti a Ron nemohl pochopit, kde se tu vzal někdo s čistou kouzelnickou krví. Jelikož ale právě začala ředitelka se svým proslovem, obrátil k ní svou pozornost. Myšlenkami se ovšem zatoulal k osobě Luciuse Malfoye.
Program trval téměř dvě hodiny. Ron po jeho skončení nikam nespěchal. Počkal, dokud se nevrátí jejich děti ze šatny, a mezitím postával poblíž východu s malou Lily v náručí a se svými přáteli.
„Dobrý den,“ ozval se najednou příjemný hlas, a když se za ním otočil, spatřil vysokého, štíhlého kouzelníka se svou typickou vycházkovou holí. Měl na sobě oblečený společenský hábit, který se do mudlovské společnosti vůbec nehodil, o čemž svědčily zvědavé pohledy přítomných mudlů. Pan Malfoy si jejich pohledů ovšem nevšímal.
„Pane Malfoyi,“ uklonil se zrzek zdvořile.
„Pane Pottere,“ uklonil se taktéž Lucius, a kdyby zrzek nedržel malou Lily, podal by mu ruku.
„Paní Weasleyová,“ uklonil se Malfoy jeho matce, natáhl k ní ruku a jemně naznačil políbení. Stejným způsobem pozdravil Hermionu a Tonksovou. Pak pevně stiskl Remusovu a Percyho pravici.
Ron zachytil Hermionin tázavý pohled, ale zavrtěl hlavou, aby se na nic neptala, že všechno vysvětlí později. Hermiona ovšem nebyla jediná, kdo byl přítomností Luciuse Malfoye překvapen. Stejný údiv projevil i Remus či jeho matka.
„To je můj vnuk, Scorpius Hyperion Malfoy,“ představil roztomilého blonďatého chlapce, který je slušně pozdravil.
„Kde je Sirius, pane?“ obrátil chlapec své velké šedé oči na Rona.
„Přijde za chvilku,“ ujistil ho. „Šel se jenom převléknout.“ Pak se obrátil k panu Malfoyovi. „Nevěděl jsem, že přijdete.“
„Váš syn byl tak milý a pozval mě,“ odpověděl Lucius s pousmáním.
„Který?“
„Tak trochu oba,“ přiznal Lucius se širokým úsměvem.
Ron si povzdychl. „Nemusel jste se obtěžovat, pane Malfoyi. Jakmile děti dorazí, vysvětlím jim, aby vás takovými věcmi nezatěžovaly. Nechápu, co je to popadlo.“
„Nic se nestalo,“ ujistil ho Malfoy spěšně. „Přišli jsme rádi. Scorpius se velmi těšil, až oba chlapce zase uvidí.“
Ron se snažil ignorovat zvědavé pohledy svých přátel, jinak by začal nebezpečně rudnout. Nechápal, jak mohlo jeho děti napadnout, aby pan Malfoy přišel na školní besídku. Považoval to za naprosto absurdní nápad. Navíc Malfoy do mudlovského světa ani v nejmenším nezapadal.
„Jéé, strejdo Luci, tys přišel,“ přiběhl k nim James, úsměv od ucha k uchu.
„Přece jsem si vaše představení nemohl nechat ujít,“ usmál se kouzelník. „Byli jste skvělí.“
„Strejdo!“ přiřítil se k nim i Sirius a padl muži kolem pasu, aby ho objal. „Tolik jsem se těšil. Ahoj, Scorpi.“
Děti se ihned pustily do zapálené debaty. Scorpius byl zřejmě fascinovaný prostředím, ve kterém se nacházel, a měl spoustu otázek na mudly a svět, ve kterém žijí jeho kamarádi. James jejich nového kamaráda ihned představoval Rosie.
„Nevěděla jsem, že se znáte s Ronovými dětmi,“ ozvala se konečně Hermiona.
„Pan Malfoy je tak laskavý a občas je pohlídá, když Harry nemá čas,“ odpověděl Ron. „Samozřejmě jsem o tom nevěděl a při nejbližší příležitosti to s Harrym proberu.“
„Vlastně jsem přišel ještě z jednoho důvodu,“ promluvil Lucius. „Na druhý svátek vánoční pořádám dětský večírek pro svého vnuka a bylo by mi velkou ctí, kdybyste přišli také. Vím, že vztahy mezi našimi rodinami nejsou nejlepší, ale naše děti se mají očividně rády a Scorpius by si moc přál, aby James, Sirius i malá Lily přišli.“
„Pane Malfoyi, je mi líto…“ spustil Ron omluvným tónem.
„Podívejte, jestli už máte jiný program, mohl bych posunout termín - o den, o dva.“
„Nechci vás obtěžovat.“
„Ale jaké obtěžování! Pro Scorpiuse je nesmírně důležité, aby oba chlapci přišli. Považuje je za své bratry. Byl by velmi zklamaný, kdyby se nedostavili. Chci svému vnukovi udělat krásné Vánoce, ale bez jeho kamarádů by pořádání jakékoliv oslavy nemělo smysl. Prosím, neodmítejte mě hned, ale pečlivě zvažte své rozhodnutí. Děti by jistě souhlasily.“
„Ehm,“ hlesl Ron, očividně zaskočený. Věděl, že se nesluší, aby pozvání přijal, na druhou stranu nemohl odmítnout, když Malfoy tolik naléhal.
„Vím, že naše rodiny spolu neudržují přátelské kontakty,“ přiznal Malfoy, „ale teď, když jsme téměř rodina a Harryho děti jsou jako má vlastní vnoučata, se domnívám, že nežádám tolik. Jde jenom o laskavost, pane Pottere. Zaručuji se vám za hladký průběh. Budete přijati jako vážení hosté.“
Ron hledal poslední záchranu. „A Harry tam nebude? Chci říct, nemohl by je tam vzít on?“
„Pokud je mi známo, mají s Dracem vlastní plány. Nemyslím si, že by je zajímala dětská oslava.“
„Ještě si to rozmyslím,“ odpověděl zdráhavě. „Děkuji za pozvání.“
Jeho odpověď považoval pan Malfoy zřejmě za dostačující, neboť zavolal svého vnuka, aby se zdvořile rozloučili s jejich společností. Popřál jim krásné, kouzelné Vánoce a dětem bohatou nadílku pod stromečkem. Jakmile zmizel, všichni se otočili k zrzkovi se spoustou otázek na jazyku. Ten je ale umlčel, že teď není vhodný čas ani místo. Zamířili tedy do cukrárny.
Zatímco se děti usadily k jednomu stolku, dospělí se shlukli k druhému.
„Malfoy vám hlídá děti?“ podivila se Hermiona.
„Nevěděl jsem o tom,“ bránil se zrzek. „Myslel jsem, že si je bere Harry k sobě.“
„Och, ten mizera,“ povzdechla si Hermiona.
„On je strká na hlídání k Malfoyovi?“ ozval se Remus. „Merline proč?“
„To by mě taky zajímalo,“ odpověděl, „a milerád se ho při nejbližší příležitosti zeptám. Tohle nezůstane bez dohry. O ničem jsem nevěděl. Samozřejmě bych něco takového nepřipustil. Opravdu jsem si myslel, že bývají s Harrym!“
Molly zavrtěla hlavou. „Vůbec se o své děti nestará.“
„Třeba od nich musel odejít z naléhavých důvodů a požádal pana Malfoye o pomoc,“ bránil svého manžela Ron.
„Měl je přivést domů,“ tvrdila jeho matka. „Nerozumím, jak může vaše děti nechávat s tím člověkem.“
„Mami, toho pána po válce osvobodili,“ zastával se zrzek Malfoye. „Pan Malfoy není zlý.“
„To vyprávěj tátovi, Rone, víš, co si o něm myslí. Lucius naši rodinu nikdy neměl rád a tvoje děti nenesou pouze jméno Potter, ale nosí v sobě i naši krev. Neříkej mi, že si toho není ten člověk vědom. Nechci si ani představovat, jak se k nim chová.“
Zrzek si povzdychl. „Jamesi, mohl bys prosím na chvíli?“
Jeho syn se poněkud neochotně zvedl od stolku, kde před chvíli vedl velmi zapálený hovor se svými kamarády.
„Ano, tati?“ zeptal se otráveně. Rozhovory s dospělými nebývaly většinou příliš zábavné.
„Pověz nám něco o panu Malfoyovi,“ vybídl ho otec.
„O strejdovi?“ zeptal se chlapec a všichni dospělí se zatvářili překvapeně.
„Děti mi říkaly, že jim pan Malfoy nabídl, aby ho oslovovaly křestním jménem,“ vysvětloval Ron. „Když jsem je slyšel mluvit o panu Malfoyovi poprvé, mluvily o něm jako o dědovi, a jistě souhlasíte, že jsem musel zasáhnout. Přišlo mi to vůči panu Malfoyovi urážlivé. Děti se shodly na strejdovi.“
„Jak často jste se s ním vídali, zlatíčko?“ zeptala se Molly starostlivě.
„Skoro pokaždé, když nás bral táta k sobě,“ odpověděl James. „Vždycky nás vzal na Malfoy Manor za Scorpiusem a strejdou.“
„Co jste tam dělali?“ vyzvídal Remus.
„Hráli jsme si se Scorpim. Je s ním děsná švanda. Nevěřili byste, kolik hraček má. Děda Lucius – tedy strejda – říkal, že není nadto, když si má Scorpi s kým hrát a s kým se podělit o hračky. Už se těším, až k nim zase půjdeme a vyzkouším u nich na zahradě to nové koště.“
„Nové koště?“ zeptal se Remus překvapeně.
„Před pár dny ho dostal od Harryho,“ vysvětlila Molly.
„Ale to mi dal přece strejda Luci!“ ohradil se James.
„Ehm,“ odkašlal si Ron nervózně, „promiň, mami, ale hrozně jsem se styděl a nevěděl jsem, jak ti to mám říct. Opravdu se kvůli tomu cítím nesmírně trapně. O žádné drahé dárky od Malfoyovic rodiny nestojíme. James slíbil, že už se to nebude opakovat.“
„On mu dal koště?“ podivila se Hermiona.
Ron zčervenal až za ušima. „Nevím, jak se to stalo. Přísahám, že kdybych mohl, nikdy bych nedovolil, aby ho James přijal.“
„Tati,“ obrátil se k němu jeho syn s výčitkou, „ale kdyby mi ho strejda nechtěl dát, tak mi ho přece nemusel kupovat.“
„A kdybys měl trochu vychování, tak bys zdvořile odmítl, Jamesi.“
„Říkal jsi, že už o tom nebudeme mluvit,“ vyčítal mu James dotčeně. „Vážně nechápu, jaký problém máš se strejdou Luciusem, ale já ho mám rád. A těším se, až si pro nás přijde zase táta. Strejda je na nás moc hodnej. Pořád si s námi hraje, kupuje nám super hračky, je s ním legrace a nikdy na nás nekřičí. Dokonce se nezlobil, ani když jsme rozbili tu starou vázu.“
„Cože?“ zděsil se zrzek.
„Klídek, tati, strejda říkal, ať se tím netrápíme. Byla to oblíbená váza tety Narcissy, ale ta už nežije.“
Ron složil hlavu do dlaní. Nikdy by ho nenapadlo, jakou ostudu mu ztropí vlastní děti.
„Můžu už jít za Teddym?“ zeptal se James, a když mu Ron pokynul, odběhl k vedlejšímu stolu.
„Jeden by řekl, že ten Malfoy je docela příjemný chlápek, když takhle poslouchá Jamese,“ usmál se Remus.
„Merline, já se tak stydím,“ povzdechl si Ron. „Co si teď o nás myslí?“
„No tak, Rone, nebude to tak zlé,“ povzbudila ho Hermiona, „podle Jamese je na ně milý.“
„Ale copak to nechápeš, Hermiono? Je na ně milý z toho důvodu, že jde o děti přítele jeho syna. Kdyby mohl, seřval by je a vyhodil z baráku. Neudělá to jenom kvůli Dracovi. To je vše. Přetvařuje se a trpělivě jejich přítomnost snáší. Přísahám, že už nikdy své děti nesvěřím do Harryho péče. Jak si může dovolit strkat je k cizím lidem? Tohle už hraničí s nezodpovědností.“
„Nemůže to být tak zlé,“ vložil se do hovoru Remus, „kdyby se jenom přetvařoval, děti by to poznaly. Kdyby ho jejich přítomnost obtěžovala, určitě by si s nimi nehrál. Dneska mi přišel docela milý.“
„To pozvání odmítnu,“ odpověděl Ron.
„Děláš dobře, miláčku,“ věnovala mu matka povzbudivý úsměv.
Komentáře
Přehled komentářů
Ja dufam, ze si to este ron rozmysli a ponuku Luciusa prijme. Preco kazit detom radost, ked uz na nich vlastny otec kasle, treba sa tesit, ked aspon niekomu zalezi na detoch. Je pravda, ze by som mala obavy z tych drahych darov, ked by som bola chudobna. Aby to deti nebrali ako samozrejmost a nezvykali si na veci, ked ja by som im to dat nemohla. Aj ked to mysli Lucius dobre, bolo by mi to od cudzieho cloveka neprijemne prijat. Ine je to od rodiny a od priatelov.....
Re: ron je prilis slusny
(xinef, 13. 12. 2013 11:13)
Pokud se mi to podaří, mohl by další díl být už v pondělí. Tam se dozvíš, jak to nakonec dopadne s tou vánoční oslavou u Malfoyových. Ron by to mohl udělat kvůli dětem, protože právě pro ně je oslava určená a děti by měly očividně radost.
Ron a Harry své děti luxusem určitě nezahrnovali a Malfoyovi zase neumí svou lásku vyjádřit jinak než drahými dary, jak sám řekl. Ron má pak ale pocit, že mu to musí nějak vrátit, a protože ten dluh nedokáže splatit, svazuje ho to. A to je mu nepříjemné.
Jsem moc ráda za tvoje pravidelné komentáře. Moc si toho vážím.
Re: Re: ron je prilis slusny
(ester, 13. 12. 2013 18:53)Keby si mala pod kazdym dielom aspon 20 komentov, tak som asi leniva pisat :-) ale kedze si viem predstavit, ze kazdeho autora reakcia, nazor, slovo vdaky potesia a velmi sa mi paci ako pises, tak som sa nestacila divit, ze skoro ziadne reakcie v komentoch nie su a pri tom si uz toho popisala dost. Tak sa ta snazim aspon na dialku povzbudit a podporit:-)
Re: Re: Re: ron je prilis slusny
(xinef, 17. 12. 2013 12:51)
Kdybych měla tolik komentářů, tak to bych zřejmě byla tak motivovaná, že bych poctivě psala každý den. :) Fakt by mně zajímalo, co si čtenáři o téhle povídce myslí, protože k ní moc ohlasů nemám. Možná ji ani tolik lidí nečte.
Někomu se nemusí líbit Ronovo chování. Mnozí by uvítali, kdyby dal Harrymu prostě košem. Nemyslím si, že v životě je to tak úplně jednoduché, jak to vypadá.
Zřejmě by bylo za hodno, kdybych se někde „propagovala“, abych nalákala čtenáře (např. Daily Slash). Ale vzhledem k tomu, že teď si dělám nové stránky na webnode a protože na povídky ani moc času nemám, tudíž nemohu zaručit pravidelné přidávání, tak jsem si na to netroufla.
Proto si tak moc vážím tvých komentářů. A to zejména u této povídky. :)
Re: Re: Re: Re: ron je prilis slusny
(ester, 17. 12. 2013 20:48)Kludne sa propaguj napr na Daily slash, ved tam nikde neprisahas, ze budes pridavat pravidelne a denne. Su tam aj taki, co poviedky ani nedokoncia. Vedelo by o tebe viac ludi, lebo tam to naozaj frci , co sa tyka navstevnosti.
ron je prilis slusny
(ester, 12. 12. 2013 19:58)