Memorabilia

Přestěhování do Doupěte mělo jednu výhodu. Jeho matka už nemusela chodit k nim a oni nemuseli chodit za ní. Jelikož Ron pracoval ve dvou zaměstnáních, měl omezený čas na děti. Dopoledne dělal v obchodě s přísadami do lektvarů a odpoledne si přivydělával jako uklízeč. K tomu se kvapem blížily Vánoce.

Tu poslední sobotu před svátky vyrazil do Příčné na nákupy. Měl v plánu prožít příjemné odpoledne a potřeboval dokoupit několik věcí, včetně drobností pod stromeček. Většinu dárků měl již pořízeno, s matkou se teď věnoval pečení vánočního cukroví. Největší pomocníky měl ve své dceři a Siriusovi. James už byl větší a zajímaly ho úplně jiné věci.

Poté, co provedl společně s matkou úklid Doupěte, zapojil děti do vánoční výzdoby. Každé z nich mohlo realizovat vlastní nápady a představy. Lily nakreslila několik obrázků a Sirius vystřihl pěkné ozdoby z barevného papíru. Společně se všemi dětmi upletli adventní věnec a doplnili ho o sušené ovoce, šišky, oříškové skořápky, po domě rozvěšeli cesmínové větvičky a jmelí, ověsili plot před Doupětem kouzelnými světýlky. S dětmi to Ron uměl. Pořád rozvíjel jejich kreativitu a snažil se s nimi neustále něco vytvářet, kreslit, stříhat, skládat. A všechny jejich výtvory pak různě po domě vystavoval.

I Příčná ulice teď dýchala vánoční atmosférou a na každém kroku stál stánek nabízející drobnosti, vánoční punče, věnce, jmelí apod. Ron si nákupy náležitě užíval. Musel uznat, že už dlouho neměl celý den jenom pro sebe. Většinou chodil z práce do práce a pak pomáhal doma. Měl tři děti a nemohl nechat péči o ně pouze na svých rodičích. Velmi si vážil matky, že je ochotná mu pomoci, ale nechtěl ji obtěžovat víc, než bylo nutné. Byla již v důchodě a zasloužila by si trochu odpočinku a klidu. Vždyť vychovala sedm dětí! A on jí teď strká další tři.

Přestože začal Harry na jejich děti poctivě přispívat slušnou finanční částkou, nechtěl se Ron stát na jeho výpomoci závislým, a tak chodil do dvou zaměstnání. Hlavně před Vánoci potřeboval vyšší příjem, aby mohl obdarovat všechny své známé a příbuzné. Jeho příjem nebyl ovšem nijak oslňující. V krámku s přísadami si vydělal přibližně čtvrtinu Harryho platu, což byla částka, kterou jeho manžel měsíčně přispíval na děti.

Dnes měl konečně volný víkend a byl svému manželovi vděčný, že si vzal děti k sobě. Těšilo ho, že si na ně našel konečně čas a vzal je na výlet do dětského zábavního centra pro malé kouzelníky a čarodějky. Znělo to tak úžasně, když mu Harry popisoval své plány, že nemohl uvěřit vlastním uším. Ani na chvíli nezaváhal a svěřil mu je. Harry měl na ně stejné právo jako on a zrzek byl přešťastný, že jeho přítel konečně začal plnit své rodičovské povinnosti, které ještě nedávno tolik zanedbával.

Zrovna opustil krámek svých bratrů a kráčel dolů ulicí, aby si ještě zaskočil do Krucánků a kaňourů, když minul zmrzlinářův krámek. Zastavil se, protože ho napadlo, že by nakoupil pro své děti několik sladkostí. Za prosklenou stěnou však koutkem oka postřehl něco důvěrně známého, co upoutalo jeho pozornost. Nějaká postava si svlékla povědomou bundu a Ron si uvědomil, že je to James.

Překvapeně zamrkal, neboť se domníval, že Harry a jeho děti budou v zábavním centru. Nerozuměl, co dělají v Příčné. Ten výlet měl být na celý den.

Mezitím si k Jamesovi přisedl i Sirius, který právě položil na nízký stolek misku se zmrzlinovým pohárem.

Neváhal ani minutu a vydal se dovnitř, aby vyhledal Harryho a ujasnil si s ním některá fakta. Ovšem když vstoupil do krámku a rozhlédl se kolem, nespatřil svého manžela. Místo něj viděl pouze Malfoye staršího, jak platí u pokladny, bere z pultu zmrzlinový pohár a přitom drží za ruku jeho dceru.

Ztuhl. Teď už vážně ničemu nerozuměl. Harry přece říkal… to snad není možné, aby mu jeho přítel lhal. Sliboval mu, že si s dětmi udělají hezký den, ale teď ho nikde neviděl a místo něj tu byl Lucius Malfoy – otec toho odporného slizkého Zmijozela.

Něco uvnitř mu říkalo, že tohle je zatraceně špatně. Jeho děti neměly s Malfoyovými nic společného. Smířil se s tím, že když budou s Harrym, budou zároveň i s tím blonďatým mizerou. Jenomže Harry tu nebyl a místo něj byly jeho děti s úplně cizím člověkem. Jak si mohl dovolit strčit je na hlídání Malfoyovi staršímu? Copak si už nepamatuje, jak o nich Malfoyovic rodina smýšlí? Není divu, že tímhle Malfoyovi jenom potvrdí, že je skutečně takový idiot, na jakého vypadá.

To byla pro zrzka poslední kapka. Měl pocit, že Harryho strašně nenávidí. Tak ten nebelvírský kretén mu nakuká, že vezme děti na výlet, a pak je strčí na hlídání Dracovu otci! Obtěžuje muže, který nepochybně nenávidí celou jejich rodinu. Tomuhle se říká nezodpovědnost.

Pokud měl na dnešek nějaké plány, hodil je za hlavu. Když je Harry tak neschopný, pak raději půjde a vezme si děti zpátky k sobě. Rozhodně nedovolí, aby je hlídal cizí člověk.

„Táta,“ vykřikla malá Lily, když spatřila zrzavého muže přicházet.

Lucius Malfoy náhle vzhlédl od malé dívenky a jeho ocelově šedý zrak se ihned střetl s tím Ronovým. Napadlo ho, že je pan Malfoy nepochybně šťastný, když vidí příležitost, jak se oné přítěže zbavit.

„Pane Pottere, rád vás vidím,“ usmál se na něj a Ron mu to věřil. Ovšemže je radostí bez sebe při vyhlídce blízkého konce jeho utrpení ve společnosti cizích otravných dětí.

Pan Malfoy mu chtěl stisknout pravici, jenomže sám v ní držel zmrzlinový pohár a v druhé dlaň malé Lily.

„Pane Malfoyi,“ mírně se uklonil na pozdrav, neboť i jeho ruce byly zaměstnány držením nákupních tašek.

„Ach, to je ale náhoda, že jsme se tu tak potkali,“ podivoval se Malfoy senior.

Ron chápal, kam tím vážený kouzelník míří. Očividně už ani nedoufal, že se mu podaří zbavit se dětí, a najednou se tu objeví jeden z jejich rodičů. Nepochybně se už nemůže dočkat, až mu je vrazí zpátky.

„To ano,“ přikývl zrzek, „myslel jsem totiž, že děti budou s Harrym.“

„Bohužel musel své plány nečekaně změnit. S Dracem někam odjeli.“

Zrzek měl pocit, že rudne až za ušima. Tolik se za svého bývalého manžela styděl. Harry očividně ztratil soudnost, co je vhodné a co ne. Je to tedy on, kdo se teď musí cítit trapně za oba.

„Je mi moc líto, že vám nechal na krku naše děti. Nechápu, proč nenapsal. Ihned bych si je vyzvedl a vzal domů. Nevidím v tom problém.“

„Sám jsem se nabídl, že se o ně postarám,“ ujistil ho Malfoy. „Jde přece o maličkost. Už tak se starám o Scorpiuse a myslím, že mu společnost druhých dětí prospívá. Vaše děti jsou velmi milé, přátelské a přirozené. Jsou velmi slušně vychované a mají na Scorpiuse pozitivní vliv.“

„Děkuji,“ cítil se zrzek neobyčejně polichocen a rudl dál. „Ale měl bych je vzít domů.“

„Myslel jsem, že si je vyzvednete až večer,“ podivil se Malfoy, a kdyby nebyl zrzek rozrušený, postřehl by náznak zklamání v jeho hlase.

„A já jsem myslel, že budou s Harrym,“ odsekl možná tvrději, než zamýšlel.

„Rozumím,“ přikývl Malfoy, „ale buďte tak laskav a dovolte jim, aby si snědly své poháry. Přece jim neupřete takovou dobrotu. Smím vás pozvat?“

Zrudl do ještě sytějšího odstínu. „Děkuji, ale… ne, děkuji… je to od vás milé…děkuji.“

„Nemusíte se zdráhat,“ ujistil ho Lucius. „Borůvkovou, že ano?“

Teď už měl pocit, že samým studem hoří. Pan Malfoy si nějakým záhadným přičiněním totiž pamatoval jeho oblíbenou zmrzlinovou příchuť. Bylo mu tak trapně, že nevěděl, co má říct.

„S dovolením,“ požádal ho Lucius a popohnal k němu jeho dceru a zároveň mu podával zmrzlinový pohár. „Vezměte ji prosím ke chlapcům a já koupím tu zmrzlinu.“

Nestačil ani pípnout na protest a zůstal tam stát pouze se svou dcerou, zatímco pan Malfoy odešel k prodejnímu pultu.

„Tati, to je super, že tu jsi s námi,“ špitla Lily očividně šťastná, že vidí svého otce.

Usmál se na ni a vyrazil ke stolku, za kterým seděli tři chlapci. Věčně dobře naladěný Sirius, James s rozcuchaným hnízdem na hlavě a upravený blonďatý chlapec, nejmladší z rodu Malfoyů, který ho slušně pozdravil. Ron si všiml, že u Jamesových nohou leží nějaký objemný balíček. Nestihl se ovšem zeptat na jeho obsah, neboť sotva k nim usadil Lily, Lucius Malfoy byl již zpátky.

„Neposadíme se k vedlejšímu stolku?“ navrhl, neboť stolky byly malé a úzké sotva pro čtyři lidi. Zrzek souhlasil a obsadili vedlejší stůl.

Bylo mu neobyčejně trapně. S panem Malfoyem se nikdy nebavil, ostatně s žádným z Malfoyů se povídat nedalo. Jejich rodiny byly tak vzdálené, jak jen to bylo možné. O čem mluvit, aby uvolnil tíživou atmosféru?

„Jakpak se vám daří, pane Pottere?“ zeptal se Lucius, jenž očividně také nemohl najít společné téma.

„Dobře, děkuji,“ odpověděl zdvořile.

„Je pravda, že se rozvádíte?“

Ron polkl a zčervenal. „Ano, v lednu bych měl být zase Weasley.“

„Promiňte, že o tom mluvím. Váš manžel, totiž Harry, se zmínil.“

„Jistě,“ přikývl zrzek.

„Draco a Harry u nás sice nežijí, ale občas nás navštíví, a přitom se člověk dozví několik informací. Nechci se samozřejmě míchat do vašich osobních záležitostí, ale jistě rozumíte, že když můj syn chodí s vaším manželem, nelze tomu uniknout.“

„Samozřejmě,“ kývl na souhlas.

„Opravdu vás přinutili vystěhovat se?“ zeptal se po trapné chvíli ticha opět Malfoy.

„Ehm,“ odkašlal si zrzek, neboť nevěděl, co říct. Nechtěl s ním mluvit o osobních věcech.

„Já jen nedokážu uvěřit drzosti vlastního syna,“ dodal Lucius pobouřeně a Ron na něj překvapeně pohlédl. Očekával by, že bude svého syna spíše obhajovat než kritizovat. „Kdybych se nezastal Astorie, předpokládám, že by ji poslal zpátky k rodičům, což považuji nejen za projev nezodpovědnosti, ale také neuvěřitelné drzosti. Nikdy bych si něco takového vůči Narcisse nedovolil. Draco je povinen svou rodinu zabezpečit. Je to pro mě velmi nepříjemná situace a velmi se za něj stydím. Rozumím, že si zvolil jiného partnera, ale stále by se měl starat o svého syna. Oba, jak Astorie, tak i Scorpius, zůstali na mou žádost na Malfoy Manor. Draco nemá právo vyhazovat je odtamtud. A ve vašem případě si myslím to samé. Měli vám ten dům ponechat. Ti dva si seženou bydlení mnohem snadněji než vy se třemi dětmi. Kdybyste potřeboval jakoukoliv pomoc…“

Zrzek krvavě zrudl v obličeji. „Děkuji, pane Malfoyi, ale…“

„Tati,“ obrátil se k němu náhle James. „Podívej, co jsem dostal!“ Z podlahy zvedl onen objemný balík a položil si ho do klína. Rozbalil ho a uvnitř spatřil zrzek nejnovější model superrychlého koštěte. Málem mu vypadly oči z důlků. Tohle se nemělo nikdy stát.

„Není úžasné?“ zářil jeho nejstarší syn nadšením a čekal od svého otce uznání.

Zrzek vstal od stolu a zmatený Lucius učinil to samé.

„Pane Malfoyi, něco takového nemůžeme přijmout,“ vykoktal ze sebe. Polilo ho horko a cítil se neuvěřitelně trapně.

„Ale tati…“ vzhlédl k němu James překvapeně a odmítal se vzdát svého nového koštěte.

„Máš doma vlastní koště,“ napomenul ho otec přísně.

„Tím myslíš ten starý krám?“ urazil se chlapec.

„Takhle bys se mnou neměl mluvit,“ neovládl zrzek svůj vztek.

„Tati, na tom krámu se ani nedá létat. Ten je tak z minulého století. Já chci tohle.“

 „Takový dar nemůžeme přijmout,“ stál si Ron za svým.

„Ale já se ho nevzdám. Chci ho.“

Zrzek začal rudnout vzteky a rozpaky. Nevěděl, jak se má před Malfoyem zachovat. Tohle byla nepochybně složitá situace. Pan Malfoy koupil jejich synovi velmi drahý dar. James ho neměl nikdy přijmout.

„Omlouvám se, že jsem vás dostal do tak nepříjemné situace,“ vložil se mezi ně Lucius, „ale byl to dar, nemohu ho přijmout zpět. Ten chlapec si to koště tolik přál.“

Zrzek byl rudý až za ušima. Samozřejmě věděl o Jamesově tužbě, ale odmítal mu koupit tak drahé koště. Sám si vzpomínal, v jaké chudobě žil on sám a že mu to dalo užitečné poučení do života. Nechtěl, aby měl James pocit, že bude mít vše, na co ukáže prstem. Nechtěl, aby jeho syn skončil jako rozmazlený fracek. Draco Malfoy byl tím nejzářnějším příkladem.

„Omlouvám se,“ styděl se zrzek, „je to ještě dítě a vůbec si neuvědomuje význam a hodnotu peněz. Mrzí mě, že se zachoval tak sobecky.“

James po něm vrhl ošklivý pohled.

„Pane Pottere, mrzí mě, že jsem vás uvedl v tak nelichotivou pozici, ale chtěl jsem tomu chlapci udělat pouze radost. Omlouvám se za nepříjemnosti, které jsem vám tímto způsobil. Prosím nezlobte se na něj. James je pro mě jako další vnouče. Je to syn přítele mého syna. Patří do rodiny. Copak nevidíte, jakou radost ten chlapec má? Byl by hřích ho o ni připravit. Mrzí mě, že jsem vás uvedl do rozpaků.“

„Nemáte se za co omlouvat, pane Malfoyi,“ uklidňoval ho zrzek. „Děti, jde se domů!“

„Ale tati! Já nikam nechci,“ zaškemral James. „Chci zůstat s dědou.“

Zrzek na něj vyvalil oči a celého ho polilo horko, jak trapně se cítil. Věděl, že jeho syn právě pana Malfoye neskutečně urazil.

Lucius byl na míle vzdálený od klasického bělovousého dědečka, na svůj věk vypadal mladistvě a čile, rozhodně byste mu nehádali pětapadesát let. Styděl se, protože věděl, jak citliví bývají lidé, když se zmíní jejich věk. Lucius sám sebe jistě neoznačuje jako dědečka, ale muže v nejlepších letech a nepochybně ho uráží, pokud mu lidé připomínají jeho věk. Sám viděl, že Lucius je svěží jako třicátník.

„Tak dost!“ rozhodl nesmlouvavě. „Oblečte se a jde se domů.“

 „Tatí,“ vykřikl James zklamaně.

„Žádné ale,“ zavrčel Ron podrážděně. James se neochotně zvedl, aby hodil na sebe zimní bundu. Věděl, kdy se s tátou Ronem hádat a kdy je lepší poslechnout.

„Pane Pottere, opravdu ještě chvíli nezůstanete?“ zaprosil Lucius.

„Měli bychom už jít,“ prohlásil zrzek nekompromisně a pomohl malé Lily do bundy.

„To mě mrzí,“ zatvářil se Malfoy nešťastně. „Doufám, že se nevidíme naposledy.“

Zrzek měl chuť dodat, že se neuvidí dost možná už nikdy, protože po dnešní zkušenosti měl pocit, že své děti Harrymu už nikdy do péče nesvěří, neboť se mu prostě nedalo věřit. Takhle ho povedl a ztrapnil! Byl přesvědčený, že to jeho manžel pěkně schytá, jen co se mu dostane pod ruku.

Pan Malfoy se rozhodl, že je se svým synem doprovodí až k Děravému kotli, odkud se měl zrzek letaxovou sítí přemístit do Doupěte. Když jeho dva synové zmizeli v zelených plamenech, naposledy se otočil k Malfoyovi.

„Za všechno vám moc děkujeme, pane Malfoyi,“ poděkoval, „mrzí mě to nedorozumění, jež vzniklo mezi vámi a mým synem. Omlouvám se za to koště.“

„Ale nepřehánějte, pane Pottere,“ usmál se Lucius vlídně. „Celé to byl můj nápad.“

„Kdyby James o tom koštěti tolik nemluvil…“

„Ale jděte, James je skvělý letec. Jednou z něj bude úspěšný hráč famfrpálu. Chtěl jsem ho jenom trochu podpořit.“

„Velmi si vážím vaší velkorysosti, děkuji vám, ale nemusel jste si kvůli nám dělat takovou škodu. James by to určitě přežil i bez něj.“

„Ale jaká škoda! Vždyť šlo jenom o drobnost.“

Když zrzek zrudl, blonďák si uvědomil svou chybu.

„Omlouvám se. Vůbec jsem nechtěl mluvit o penězích. Dávat drahé dary – to je specialitou nás Malfoyových, nikdy jsme neuměli vyjádřit své city jinak. Vždycky jsme si své děti kupovali. Vašeho syna si samozřejmě nechci koupit, ale je to jediný způsob, jímž umím dát najevo své sympatie. Velmi se omlouvám za nepříjemnost, které jsem vám tímto způsobil. Byla to moje chyba.“

„Nemáte se za co omlouvat, pane Malfoyi,“ ujišťoval ho stále dokola Ron. „A ubezpečuji vás, že se nemusíte obávat nějakého příště. Žádné totiž nebude. Děti zůstanou u mě. Pokud se o ně Harry nestará, nemá smysl, aby si je bral k sobě.“

„Ach, to mě velice mrzí, oblíbil jsem si je.“

„Bude to tak lepší a ujišťuji vás, že si Harryho osobně podám, jak nejdřív to bude možné. Opravdu mě mrzí, že vás obtěžoval.“

„S tím si nedělejte starosti, to nic nebylo.“

„Ale bylo. Děkuji vám, ale děti zůstanou u mých rodičů.“

„Vaše rozhodnutí respektuji, ale pokud byste někdy potřeboval pohlídat děti, samozřejmě smíte přijít.“

„Děkuji, ale moje matka mi velmi pomáhá,“ ujistil ho rázně.

„Vím, že vztahy mezi našimi rodinami nebyly nikdy nejlepší a velmi mě to mrzí,“ kál se Lucius. „Chápu, že můj syn tomu příliš nepomohl, když vám rozbil vaše manželství. Nijak mě to netěší.“

„Pane Malfoyi, není to vaše chyba,“ ubezpečoval ho.

„Ale samozřejmě že je,“ trval Malfoy na svém. „I já mám svůj podíl na jeho výchově a musím uznat, že jsem selhal. Nikdy jsem se svému synovi nevěnoval jako správný otec. Některé chyby si člověk uvědomí až s věkem. Snažím se vše napravit alespoň na svém vnukovi.“

„Vy si nemáte co vyčítat. Děkuji a nashledanou,“ rozloučil se a vstoupil do krbu. Ještě než vyslovil svou adresu, zaslechl: „Rád vás zase uvidím.“

Sotva se objevil v Doupěti, přispěchala k němu matka.

„Rone, co se stalo? Proč s tebou přišly děti? Kde je Harry?“

„Ten zmetek je strčil na hlídání Luciusovi Malfoyovi!“ odsekl zlostně.

Molly si dlaněmi zakryla ústa, když viděla, jak rozezlený její syn je. Nepochybně se muselo stát něco velmi zlého.

„Všechno v pořádku, mami,“ ubezpečil ji, když viděl její zděšený výraz. „Nic jim neprovedl, v rámci možností se k nim snažil být milý. To Harryho ovšem neomlouvá. Dovolil si až příliš. Kde je James?“

„Šel se převléknout.“

„Fajn,“ odsekl a vyrazil po schodech nahoru, do bývalého pokoje svého bratra Percyho.

 „Jamesi!“ vtrhl dovnitř jako velká voda. „Můžeš mi zatraceně vysvětlit, co to mělo znamenat?“

 „A co, tati?“ zeptal se jeho syn překvapeně, zatímco si navlékal teplý svetr.

„Přece to koště!“ zuřil jeho otec.

„Děda Malfoy…“ spustil chlapec.

„Dost! Ten pán není tvůj děda!“

„Ale Scorpi mu tak říká,“ bránil se chlapec.

„Ano, protože to jeho děda je. Ale ne tvůj! Zakazuji ti, abys ho tímto způsobem oslovoval! Jestli mu ještě jednou řekneš dědo, zabavím ti to koště a spálím ho.“

„To bys neudělal,“ odpověděl jeho syn, ale zdálo se, že si tím není úplně jistý. Navíc se táta Ron tvářil víc než odhodlaně.

„A jak mu mám tedy říkat?“

 „Pane Malfoyi?“ nadhodil zrzek.

„Je to Scorpiho děda, nemůžu mu říkat pane Malfoyi,“ vysvětloval James. „Scorpiho děda je kámoš. Strejdovi Remusovi taky neříkám pane Lupine.“

„Tak mu říkej třeba strýčku,“ ustoupil, „ale v žádném případě o něm nemluv jako o dědovi. Copak ti nedochází, jak ho to uráží? Je to člověk v nejlepších letech a vy z něj děláte starého nemohoucího dědečka. To by se dotklo i mě.“

„Fajn, tati, fajn,“ bránil se chlapec, „tak to bude strejda Lucius.“

„Lucius?“ podivil se Ron. „Copak vy ho tak důvěrně oslovujete?“

„Strejda nám říkal, ať mu klidně říkáme Luciusi. Je strašně fajn, je s ním legrace a zná spoustu dobrých her.“

„Počkat, počkat,“ zarazil ho, neboť těch informací bylo najednou přespříliš. „Copak vy se s ním setkáváte častěji?“

 „Skoro pokaždé, když si nás bere táta k sobě,“ vysvětlil James.

Zrzek se zamračil. Proč mu to jeho děti neřekly dřív? Kdyby věděl, že se o ně místo Harryho stará Malfoy, udělal by tomu přítrž v samotném počátku. Nepřichází v úvahu, aby jeho děti hlídal někdo cizí, někdo, kdo s jejich rodinou nemá nic společného. Neuměl si ani představit, jak to musí pana Malfoye obtěžovat. Tolik dětí na hlídání a mladí si spolu někde užívají. Ještě nikdy neviděl tak nezodpovědné chování u rodičů. Tohle si s Harrym ještě vyřídí.

„A jak mi vysvětlíš to koště? Proč ti ho pan Malfoy koupil?“

 „Chtěl jsem ho,“ odpověděl jeho syn prostě.

„Jamesi, nemůžeš něco takového chtít po cizích lidech!“

„Ale strejda není cizí! Koupil mi to koště sám, já mu to nenařídil!“

„Samozřejmě že ho koupil,“ vyjel na něj zrzek podrážděně, „protože jsi o tom krámu mluvil celou dobu! Chtěl mít od tebe konečně pokoj.“

„Aspoň někdo se zajímá o to, co chci!“ urazil se chlapec.

„Tak dost! Víš moc dobře, že to není pravda. Záleží mi na tobě, ale nechápu, co na tom koštěti vidíš. Je to jenom drahá hračka, která tahá z kouzelníků galeony. Jsou mnohem důležitější věci.“

„Je mi to fuk. Já to koště prostě chci.“

„Nemůžeš přijímat od cizích lidí tak drahé dary. Tohle je neslušné, Jamesi. Měl jsi zdvořile odmítnout. Přesně to jsi měl udělat. Zachoval ses jako sobecký hlupák. Stydím se, že…“

Zarazil se. Uvědomil si, že by byla chyba říct svému synovi, že se za něj stydí. Mohl by mu tím ublížit, a přestože se na něj zlobil za jeho neuvážené chování, měl ho rád. „… že ses takhle zachoval a je mi líto, že jsem nepochopil dřív, jak důležité to koště pro tebe je. Slib mi, že od pana Malfoye už nepřijmeš žádný drahý dar.“

Jamesovi se odrazila v očích naděje. „Takže si ho můžu nechat?“

„Dary se strašně špatně vrací. Myslím, že když jsi ho neodmítl již při předání, těžko ho vrátíš. Doufám, že ses ale poučil do budoucnosti.“

Jamesovy oči se rozzářily. „Tati, slavnostně ti slibuji, že si už nikdy nevezmu nic od strejdy Luciuse.“

Vyskočil na nohy a utíkal na zahradu, aby se proletěl na novém koštěti. Ron si zmoženě povzdychl a promnul si čelo. Být rodičem bylo někdy tak těžké.