07. Rozchod
„Zase odjel?“ zeptal se James hořce druhý zářijový týden. Harry v poslední době až příliš často mizel na několik dní a svůj odchod stále kamufloval služebními cestami. Doma už téměř nebýval. „Ano, Jamesi,“ přitakal Ron odevzdaně. „Zase.“ „Proč musí táta pořád odjíždět?“ zeptal se jeho mladší syn Sirius zvědavě. Právě seděli u jídelního stolu a snídali ovesné vločky. „Siri, je to jeho práce,“ opakoval zrzek naučenou frázi trpělivě dokola. V posledních týdnech ji ale užíval nadměrně. „Když mu šéf přikáže, aby odjel na pracovní cestu, musí ho uposlechnout, protože je to jeho nadřízený. Tak to v životě chodí.“ „Nesmysl!“ ozval se James popuzeně a odložil lžičku. „Nikam by nemusel, kdyby nechtěl! Našel by si jinou práci. Ale to by mu muselo na nás záležet!“ Zrzek se nepatrně zamračil, ačkoliv připouštěl, že James je neuvěřitelně bystrý a jeho argumenty zní celkem logicky. Ten chlapec měl pravdu. „Jamesi, takhle bys o svém otci neměl mluvit,“ napomenul ho, i přestože s ním vesměs souhlasil. Nemohl ovšem dovolit, aby si děti o Harrym myslely, že je špatný otec. Neustále před nimi obhajoval Harryho čest. „Tak proč zapomněl, že jsme chtěli na ten výlet do Prasinek?“ rozčiloval se nejstarší syn. „Sliboval, že půjde s námi, ale nakonec jsme šli bez něj! Zase!“ „Šlo o pracovní záležitosti,“ vysvětloval zrzek trpělivě. „Bystrozorové mají velmi náročné povolání.“ „Ale Teddy říkal, že jeho máma tolik nepracuje! A Teddyho máma dělá s naším tátou! Tak proč ona nemusí do práce, když on ano?“ Ron si povzdechl. Jamesovi neunikla žádná maličkost. Občas si říkal, jestli ten chlapec nemohl nějaké vlastnosti podědit po svém kmotrovi Severusovi. „To je něco jiného,“ snažil se ho odbýt. „Opravdu? Tak mi to vysvětli!“ založil si James ruce na prsou, a tak dokonale mu teď připomněl vlastní matku. „Někdo tu práci musí dělat.“ „A proč táta neřekne, že má rodinu? Mohli by to za něj dělat kolegové, kteří jsou svobodní. Mohl by být s námi doma jako Tonksová!“ „Harry bere svou práci zodpovědně,“ pokračoval Ron dál v obhajování svého manžela. „O práci bystrozora snil již od svých čtrnácti let. Co bys dělal ty, kdyby se z tebe stal chytač? Byl bys s námi doma anebo někde hrál?“ „Takže je pro něj práce důležitější než my?“ zeptal se James zklamaně a Rona mrzelo, jaké přirovnání použil. Z jeho výpovědi teď bylo jeho synovi zřejmé, že je na světě něco, co je pro Harryho důležitější než vlastní rodina, ať už je to práce nebo milenec. Zničeně si povzdechl. Do téhle situace se dostal vlastní vinou. „Vím, jak tě to štve, Jamesi, ale nejsi jediný, komu vadí, že je táta pořád pryč. Mnohokrát jsem s ním o tom zkoušel mluvit, ale Harry se mnou nesouhlasí. Má vás rád, ale také miluje svou práci. Dělá to pro nás. Vydělává peníze, abyste si mohli kupovat košťata a hračky, aby ti mohl zaplatit lekce famfrpálu.“ „Vyměnil bych všechna svá košťata za tátu,“ pronesl James pevně a Rona jeho slova téměř dojala. Potřeboval jeho syn tak zoufale svého otce, že by se vzdal vysněného famfrpálu? „Je mi líto, že jsem tě zklamal,“ sklonil hlavu zrzek, „ale nedokážu ho přesvědčit, aby zůstal. Mrzí mě to, Jamesi.“ „Tatí,“ seskočil ze židle mladší syn a rozeběhl se k němu, „ale já jsem rád, že máme tebe. Já tě mám tolik rááád.“ Skočil mu do náruče a pořádně ho objal kolem krku. „Půjdeme si spolu hrát?“ *** Když toho večera konečně uspal malou Lily a povyprávěl Siriusovi pohádku na dobrou noc, vešel do Jamesova pokoje. Chlapec již ležel v posteli, nad kterou byl vyvěšený plakát Kudleyských kanonýrů. Pokrýval téměř celou stěnu. Zrzek k němu přistoupil. „Tati?“ zeptal se James opatrně a v jeho hlase byly patrné obavy. „Rozvedete se s tátou Harrym?“ Ron na okamžik strnul. „Jak tě tohle napadlo?“ James pokrčil rameny. „Ne, Jamesi,“ ubezpečil ho zrzek a pohladil ho po čele. „Ale když…“ špitl chlapec. „Psst, už spi. Dobrou noc.“ Políbil ho na čelo a tiše se vytratil z dětského pokojíčku. James nebyl ovšem jediný, komu rozchod dělal starosti. Ron měl tytéž obavy. *** „Harry, konečně jsi doma!“ uvítal ho zrzek na prahu jejich domu. Všechny děti se vrhly ke svému tátovi. Ten se sehnul, aby se s nimi přivítal. Nejprve s Jamesem a Siriusem a poté zvedl do náruče malou Lily, která k němu přiběhla jako poslední. Kdyby Ron nevěděl, že má jejich vztah trhliny, ten den by si myslel, že je všechno v pořádku. Harry se věnoval dětem a ty ho přímo zbožňovaly. Toho večera se zrzek zavřel v koupelně a usedavě se rozplakal. Věděl, že tohle je jejich konec. Právě jako rodina skončili. Zahodili deset let manželství a zašlapali je jako spálenou cigaretu. Nic už nebude jako dřív, protože tohle nepůjde spravit. Bylo mu z toho špatně. Cítil, že je to i jeho chyba. Zklamal nejen svého manžela, ale i děti. Měl to už dávno začít řešit. Když ulehal do společné postele, Harry již spal. Zrzek se k němu obrátil zády a snažil se vzpomenout, kdy naposledy mu dal Harry pusu na dobrou noc. Bylo to tak dávno, že si ani nevzpomínal. Divné, že spolu dokážou sdílet jednu postel. I když v ní leželi spolu, ve skutečnosti ležel každý sám na své polovině. Už k sobě vůbec nic necítili. *** Když mu toho pátečního rána přichystal snídani, Harry mu oznámil, že domů nepřijde, protože bude celý víkend pryč. Prý nějaké pracovní záležitosti. Ronovi se chtělo smát. Nejraději by mu řekl, ať už s tím směšným divadlem skončí, že je trapný. Jeho zálety byly téměř očividné. Copak si nevšiml, že to už dlouhou dobu ví a mlčky toleruje? Proč k němu není aspoň trochu upřímný? Ale neměl sílu cokoli odpovědět, takže pouze mlčky přikývl na srozuměnou. Harry odešel do práce, aniž by se rozloučil slovem či pusou. A tak trávil další víkend sám s dětmi. Lily a Sirius se na tátu nevyptávali příliš, protože si už zvykli, že s nimi nebývá. James byl ovšem mrzutý. Ale úplně sami nebyli. Navštěvovali prarodiče, tetu Hermionu, strýce Billa anebo Remuse. Harryho prázdné místo ovšem nedokázal nikdo nahradit. Harry se vrátil až v pondělí pozdě večer. Ron už nebyl překvapený, že od milence vyráží Harry rovnou do práce a teprve pak domů. Taky si všiml, že si u svého milence nechává i oblečení. Často přijel v džínsech, ve kterých neodjížděl a ani je neměl sbalené v kufru. Bylo již kolem půlnoci a děti již dávno spaly. Zrzek se už také chystal spát, ale probudil ho zvuk otvíraných domovních dveří. Přehodil přes sebe župan a vešel do předsíně, kde spatřil svého manžela. „Ahoj, Rone,“ pozdravil ho Harry, když vešel do domu. „Harry?“ odpověděl mladík překvapeně, neboť se domníval, že i dnes zůstane jeho přítel u milence. Nedivil by se už ničemu. „Chtěl bych ti něco říct,“ promluvil Harry tiše, aby nevzbudil děti. Jeho hlas zněl naléhavě. „Dobře,“ přikývl zrzek, „půjdeme do kuchyně. Taky s tebou potřebuji mluvit.“ Rozhodl se, že je možná ten pravý čas, aby začal jejich situaci řešit. Zašlo to už příliš daleko, aniž by podnikl nějaké kroky. Dnes dá Harrymu na výběr. „Děje se něco?“ zeptal se Harry, když vešli do kuchyně. Ron postřehl v jeho hlase obavy. „Jestli se něco děje?“ neudržel zrzek své nervy na uzdě. „Harry, ty zanedbáváš vlastní rodinu a ještě se mně ptáš, co se děje? Pro Merlina, vzpamatuj se. Prosím, snaž se aspoň jeden týden být dobrým rodičem. Aspoň jeden den si vyber volno a vezmi děti na výlet. Prosím, není to tak těžké. Vím, že máš vlastní plány, ale měl bys do nich započítat i naše děti. Potřebují tě.“ Harry se ošil. „O čem jsi chtěl mluvit?“ změnil zrzek téma, když viděl, jak se jeho přítel tváří. „Chci se odstěhovat,“ promluvil Harry tiše, jako by se styděl, že něco takového vůbec říká. Ta slova byla jako blesk z čistého nebe. Udeřila do Rona a zanechala ho konsternovaně stát a zírat na svého manžela. Čekal, že se tohle jednoho dne stane. Počítal s tím, ale přesto ho to zaskočilo. Na něco takového se totiž nedalo připravit. „Odstěhovat?“ zopakoval nevěřícně. „Merline, proč?“ „Víš, Rone…“ přerušil Harry chvíli trapného ticha, „…někoho jsem potkal.“ Ron chvíli mlčel a všechno si promýšlel, než odpověděl. „Vím, že máš milence, ale nemyslím si, že je to důvod, abys od nás odcházel. Nevadí mi to, a pokud jde o děti, ty to nemusí vědět.“ Kuchyní se rozhostila další dlouhá a trapná minuta ticha. „Chci s ním zůstat, Rone,“ odpověděl tiše a pak sotva slyšitelně dodal: „Miluju ho.“ Ron měl pocit, jako by jeho srdce prostřelil ostrý, ledový šíp a vyrval mu ho z těla. Nevěděl, co má říct. Kdyby byl k sobě upřímný, připustil by, že nějakou dobu s touto možností počítal, ale přesto ho to překvapilo. Nevěřil, že by se to kdy stalo realitou. „Aha,“ dostal ze sebe. „Zítra si sbalím věci a…“ zamumlal Harry. „Odejdeš,“ doplnil ho Ron s přikývnutím. Chápal. „Zlobíš se?“ zvedl k němu Harry své oči a Ronovi připadal jako malý chlapec, který rozlil mléko a teď čeká, co na to řekne maminka. „Ne,“ odpověděl a v očích ho pálily slzy. Nikdy by ho nenapadlo, že Harryho odchod bude tak rychlý a bez varování. „Díky,“ usmál se na něj Harry smutně a povzbudivě zároveň. „Věděl jsem, že to pochopíš. Vždycky jsi byl…“ Natáhl k němu ruku a dotkl se jeho dlaně, jenomže zrzek ji odtáhl. „Řekneš mi aspoň, kdo to je?“ Harry nervózně polkl a chvíli mlčel, jako by nevěděl, co říct. Nakonec prostě odpověděl: „Draco. Draco Malfoy.“ „Fajn,“ přikývl zrzek. Bolelo to. V očích ho pálily slzy, ale statečně se jim bránil. Ruce si omotal kolem těla, jako by se snažil chránit. Takže nakonec je to zase on. Už jednou mu odvedl jeho lásku a teď ho o něj zase připravil. Jenomže tentokrát to vypadá jako definitivní konec. „Vadí ti to?“ zeptal se Harry provinile. „K čertu, Harry, jak se můžeš takhle hloupě ptát!“ vyjel zrzek téměř plačky a po obličeji mu skanuly dvě osamělé slzy. „Právě jsi zničil vše, co jsme léta budovali, a ptáš se mě, jestli mi to vadí? Komu by to nevadilo? Vím, že je to tvé rozhodnutí, a nic na něm nezměním. Respektuju ho.“ „Zlobíš se, že je to právě Draco?“ nepřestával Harry se svými trýznivými otázkami. „Vadil by mi kdokoliv, jestli víš, co tím myslím,“ odpověděl s předstíraným klidem. „Je mi líto, že to takhle končí.“ „To mně taky.“ „Možná bych měl jít a odejít ještě dnes v noci,“ navrhl Harry nejistě. „Možná,“ odpověděl zrzek odevzdaně. Jestli chce Harry jít, nemělo cenu bránit mu. Harry se zvedl a odešel do ložnice, aby si sbalil. Ron za ním nešel. Skácel se na židli a přemáhal pláč. V rukou žmoulal mokrý kapesník, kterým si utřel několik neposedných slz. Ale věděl, že kvůli dětem musí zůstat silný, že se nemůže hroutit. Ráno se děti budou ptát a on jim bude muset dát uspokojivou odpověď na otázku, kam šel jejich táta. Zase to nechal na něm. Na něm zůstala tahle nevděčná role, aby dětem vysvětlit, že se jejich rodiče právě rozešli. Vlastně to byl pokaždé on, pokud bylo třeba učinit něco, do čeho se nechtělo ani jednomu z nich. I teď volí Harry možnost útěku, aby se nemusel dívat svým dětem do zklamaných tvářiček, až jim bude říkat o svém odchodu. Ron si nechtěl představovat to zklamání. Jak se před dětmi udrží? „Tak já jdu,“ ozval se po chvíli z chodby Harry, a když Ron vyšel z kuchyně, viděl, že má sbalený velký cestovní kufr. „Asi nemám všechno,“ dodal Harry. „Určitě jsem něco zapomněl.“ „Můžeš napsat a já ti to pošlu,“ navrhl zrzek nejistě. „Dík,“ pokusil se Harry o úsměv. „Nebo můžeš přijít,“ dodal Ron. „Děti budou rády.“ „Jo, možná jo,“ přikývl Harry, který sledoval svého manžela. Ani trochu se mu nelíbilo, jak zničeně Ron vypadá. Byla to jeho vina. „Promiň, nechtěl jsem ti ublížit.“ „To nic,“ odpověděl zrzek. „Nemůžeš za to.“ Harry si povzdychl a vydal se k domovním dveřím. Když se přezul a vyšel na schodiště před domem, zůstal stát. Chtěl se rozloučit, ale nevěděl jak začít. Ron byl očividně stejně zmatený jako on, a tak pouze mlčky stále a zírali na sebe. Ron si přál, aby Harry zůstal, ale věděl, že mu nemůže bránit v odchodu. A Harry si nebyl jistý, zdali je jeho rozhodnutí správné. „Tak… tak se měj, Rone,“ zaváhal brunet. „Ty taky, Harry,“ usmál se zrzek a přistoupil ke svému manželovi. Chvíli se na sebe jenom mlčky dívali a pak se objali. „Bylo mi s tebou fajn,“ prolomil trapné ticho Harry. „Mě s tebou taky,“ přiznal Ron. Harry sklonil hlavu. „Už musím.“ „Jasně,“ odtáhl se zrzek. Ještě chvíli zůstali stát na chodníku před domem a v rozpacích jenom mlčeli. „Vadilo by, kdybych tě políbil?“ přerušil ticho zrzek. Po letech relativně šťastného manželství se chtěl se svým manželem důstojně rozloučit. „Ne,“ usmál se Harry a tentokrát zrzek zahlédl v jeho očích zbytky dávné lásky, které k sobě cítili. Ron nesměle přistoupil a opatrně svého manžela políbil na rty. Ještě naposledy si musel vychutnat ten pocit, kdy se jejich rty něžně dotýkaly. Bylo to jemné, hebké a procítěné. Pořád to byl ten samý Harry, který hořel touhou po něm, a zároveň už patřil někomu jinému. „Dobrou noc, Harry.“ „Dobrou, Rone.“ Popošel jenom pár kroků a nadobro se přemístil. Zrzek namáhavě nasál vlahý noční vzduch a ještě chvíli zíral na místo, odkud se jeho muž přemístil, než zavřel dveře a zmizel v domě. Chtěl křičet na celý dům a pak zase plakat. „Tati, kam šel táta Harry?“ odchytil ho James na chodbě a zrzek sebou prudce trhl. Přítomnost syna ho úplně zaskočila. Kde se tu vzal? „Jamesi, proč ještě nespíš?“ „Měl jsem žízeň a viděl jsem z okna tátu. Kam šel?“ podivoval se chlapec. „Teď na to není…“ povzdychl si Ron bezmocně. Co by mu měl říct? Že od nich Harry odešel? A jak vysvětlí, že odešel v noci, kdy spaly, aniž by se s nimi rozloučil? Vypadalo by to, jako kdyby před nimi utíkal. „Vysvětlím ti to až zítra a teď už jdi spát.“ Když uložil svého syna do postele, zatímco odbýval jeho otázky ohledně Harryho odchodu, vrátil se do ložnice. Bylo mu příšerně a už dál nedokázal skrývat svůj žal. Nahlas se rozeštkal a probrečel půlku noci, během níž Harryho jenom proklínal. Nenáviděl ho zato, co jim udělal. Neměl odcházet. Byli jeho rodina. Děti ho potřebují. Copak je nějaký milenec důležitější? Šlo by to řešit i jinak. Druhého dne ráno se snažil před dětmi svůj smutek skrýt. Nechtěl, aby viděly, jak se trápí. Trápily by se taky, dělal by jim to složitější a těžší, než to bylo. Může to zvládnout i bez slz a výčitek. Rozhodl se, že je ráno vypraví do školy a všechno jim vysvětlí až odpoledne. Informace o Harryho odchodu by je zřejmě rozrušila natolik, že by to ovlivnilo jejich soustředění ve škole. Nechtěl jim to komplikovat hned ráno. Ovšem odpoledne se důležitému rozhovoru nevyhnul. Celý den si přehrával v hlavě, jak jim to řekne. Nebude nic zastírat. Harry jim lhal už dlouho, neudělá tu samou chybu. „Děti, chci vám říct něco důležitého,“ promluvil, když se usadili v obývacím pokoji. „Jde o tátu?“ zeptal se zvědavý Sirius. „James ráno říkal, že ho viděl v noci odcházet.“ „Ano,“ přikývl Ron, „chtěl bych mluvit o něm. A taky o sobě.“ Pohlédl na Jamese a výraz v jeho tváři mu prozradil, že jeho nejstarší syn má děsivou předtuchu. „Táta se rozhodl, že s námi už nebude bydlet,“ řekl přímo. A když pohlédl na Jamese, měl pocit, že mu rvou srdce z hrudi. Tolik to bolelo. James moc dobře chápal, o co jde. Právě přišel o tátu. „Ale proč?“ nerozuměl menší Sirius. „Nelíbí se mu tady?“ „Zřejmě ne,“ odtušil zrzek. „Bude bydlet s někým jiným?“ zeptal se James a Ron měl pocit, že se jeho syn na svého otce zlobí. Nebylo by to poprvé, kdy ho Harry zklamal a rozzuřil. „Ano,“ potvrdil jeho domněnku. „Tati, a proč bude žít s někým jiným?“ zeptal se Sirius. „On už nás nemá rád?“ „Ale to víš, že má,“ ujistil ho Ron spěšně. „Jenom… víš, Siriusi, někdy se takové věci stávají. Dva lidé, kteří spolu žijí spoustu let, se odstěhují a začnou žít s někým jiným.“ „Ale proč? On už tě nemá rád?“ odmítal to Sirius pochopit. Ron se odmlčel. „Má, ale… je tu někdo, koho má radši než mě.“ „A proč? Ty jsi přece náš tatínek. Proč je tatínek s někým cizím?“ „Ten pán není cizí,“ opravil ho zrzek. „Tatínek ho zná a je jeho kamarád. Mají se rádi.“ „A vy se už nemáte rádi?“ nenechal se Sirius odbýt. Ron si ztěžka povzdychl. Měl pocit, jako by mu začaly docházet síly. Sirius byl ještě moc malý, aby pochopil, že vztahy občas krachují. „Asi ne,“ odpověděl Ron popravdě. „Harry se rozhodl, že už se mnou nechce být.“ „Tak mu řekni, že jste naši tatínkové a že musíte být spolu,“ pobízel ho Sirius. „Tatínkové jsou vždycky spolu.“ Ron se smutně usmál. „Někdy spolu tatínkové nezůstávají. Tu a tam se manželé rozvádějí. Někteří rodiče se rozdělí a žijí s jinými partnery. Tohle se občas stává, Siriusi. Není to nic neobvyklého.“ „A to už tátu nikdy neuvidíme?“ posmutněl jeho mladší syn. „Ale ne,“ usmál se Ron. „Bude za vámi chodit.“ „Takže ne,“ ozval se James drsně. „Nebyl s námi předtím, teď s námi nebude už vůbec.“ „Jamesi,“ hlesl Ron bezmocně. Neměl už síly Harryho jakkoli bránit. „Je to podrazák! A lhář!“ rozkřikl se jeho nejstarší syn. „Vůbec mu na nás nezáleží. Nenávidím ho!“ Vyběhl z místnosti a po schodech nahoru do svého pokoje. Ron slyšel, jak za ním práskly dveře. *** „Mamíí? Mamíííí!“ rozeznělo se celým domem a do kuchyně přiběhla udýchaná žena. „U Merlinových vousů, Rone! Co se stalo? Jsou děti v pořádku? Kde jsou?“ „Jsou doma, jsou v pořádku,“ zavzlykal zrzek. „Harry od nás odešel.“ „Rone,“ objala ho čarodějka. „To je mi líto.“ „Mohla by ses prosím o ně postarat?“ zaprosil zrzek. „Promiň, ale já to nezvládám.“ „Samozřejmě miláčku,“ ubezpečila ho matka. „Děkuju, potřebuju teď být chvíli sám.“ „Ovšem.“ „Nechal jsem děti doma samotné. Lily je se Siriusem, James se zavřel v pokoji a odmítá otevřít.“ „Hned jsem tam,“ uklidnila ho žena, navlékla na sebe plášť a zmizela ve smaragdových plamenech. Zrzek se zhroutil u kuchyňského stolu. Měl pocit, že umírá. Co teď bude dělat? Celý jeho svět se rozpadl na milión malých částí. Kdo je teď slepí dohromady?
Komentáře
Přehled komentářů
Prosim rychle dalsi diel, lebo trpim kvoli tomu , co sposobil surovec Harry svojim najblizsim. Je velmi bezohladny a sebecky. Ron by mal byt menej tolerantny a chapavy, Harry si ho nezasluzi.... To uz by boli lepsi partnery pre Rona Severus a starsi Malfoy:-) Harryho by som len bila, keby to pomohlo....
Re: hroza
(xinef, 1. 11. 2013 17:32)Harry je stále nevyzrálý a nedokáže si srovnat priority. A ano, Ron je až příliš laskavý a shovívavý, ale on svého manžela tolik miluje. Možná by si měli dát pauzu, aby si to Harry v hlavě srovnal a ujasnil si, co vlastně chce, stejně jako tehdy. :) Teď se rozhodl odejít za Dracem. A co bude s Ronem? Nepřestal Harryho milovat, stejně tak miluje své děti. Mohl by být v jeho životě jiný muž? Děkuji za komentář.
Re: Re: hroza
(ester, 20. 11. 2013 19:17)Zatial , co cakam na dalsi diel, masochisticky si citam poviedku znova. Nemala by som sa tak vzivat do deja, lebo potom trpim aj za tvoje postavy.Ja viem, ze ho miluje, ale aj ked si zrovna Harry priority a v buducnosti by sa chcel vratit, neviem, ci by som mu dokazala na Ronovom mieste odpustit. V buducnosti mozno Ron zisti, ze mu vlastne Harry pomohol, ked ho opustil, lebo on by ho nikdy neopustil a mozno stretne niekoho pre neho vhodnejsieho. Potesilo by ma trocha, keby to, co Harry robi najblizsim, mu osud vrati. Nech je nejaka spravodlivost:-)
Re: Re: Re: hroza
(xinef, 21. 11. 2013 22:28)Moc děkuji, velmi mě těší, že se to někomu líbí. Já se přiznám, že mě jako čtenáře strašně baví trpět. :) Ale také si potrpím na happy endy. Ono je otázka, jestli si Harry srovná priority i podruhé a bude žádat o odpuštění. A jestli na něj bude Ron opět čekat? Uvěří Harryho lžím i podruhé? Rozhodně mu to Harry s tím rozchodem ulehčil. Určitou představu o vývoji Harryho osudu bych měla. :)
hroza
(ester, 29. 10. 2013 21:58)