05. Pokaždé, když odcházíš
Od poslední návštěvy u Lupinových se Ron rozhodl, že skončí se svými pokusy zavést s Harrym řeč na téma společného soužití a výchovy dětí. Harry totiž nestál o jeho hysterické scénky, a kdykoliv ho začal zrzek upozorňovat, že něčemu nevěnuje tolik času, kolik by měl, Harry se zbytečně rozčílil, čímž přinutil zrzka přemítat o tom, zdali skutečně všechno jenom zbytečně nezveličuje a nevidí problém tam, kde není. Možná měl Harry oprávnění být podrážděný.
I když Rona podváděl, zřejmě se s ním nechtěl nerozvádět. Ani nesouhlasil s návrhem, že by si Ron našel zaměstnání. Potřeboval ho, aby mu doma vařil a pral a k tomu vychovával děti.
Harry si zrovna hrál se svými dětmi venku na zahradě a Ron je sledoval z kuchyně skrz okno. Nevěděl, kdy byl za poslední dny šťastnější než právě dnes. Zdálo se mu neuvěřitelné, že je Harry se svými dětmi. Tam, kde by měl být.
Ustal v mytí nádobí, jenom aby se mohl toho úžasného pohledu nabažit. O něco později vcházel Harry do kuchyně, aby si na chvíli vydechl.
„Je dobře, že sis na ně udělal čas,“ usmál se na něj zrzek mile.
„Jsou to přece mé děti,“ pronesl Harry samozřejmě.
„Večeře bude hned na stole,“ dodal zrzek s úsměvem.
„Báječné,“ zaradoval se Harry a posadil se ke stolu. Poté ovšem nasadil vážnější tón. „Vlastně jsem ti chtěl něco říct.“
Zrzek ustrnul s talířem v ruce a utěrkou na něm. Tušil, že to nebude nic příjemného. Již delší čas očekával takovou zprávu, ale nebyl si jistý, zdali je na ni připraven. Teď věděl naprosto jasně, že ještě není.
„Dnes večer odjíždím na služební cestu,“ dopověděl Harry, aniž by si všiml Ronova ztuhnutí.
Zrzkovi se viditelně ulevilo a ze srdce mu spadl obrovský balvan. Někde hluboko v něm neustále hlodal červíček pochybností a děsil se toho dne, kdy mu Harry oznámí, že od něj odchází. Občas měl kvůli tomu v noci těžké spaní. Jak by svým dětem vysvětlil, že je jejich otec opustil?
„Aha,“ hlesl zrzek a zcela jasně věděl, co ta slova znamenají. Za tu dobu již podobné situace velice dobře znal, takže věděl, že služební cesta většinou značí, že Harry odjíždí na pár dní za některým ze svých milenců. Jeho manžel by něco takového samozřejmě nepřiznal, a kdyby se ho Ron otevřeně zeptal, popřel by to.
„Sbalím ti věci,“ přerušil krátké, zato trapné ticho.
„Díky,“ usmál se na něj Harry vděčně.
Za dobu jejich manželství se naučil, jak v podobných situacích jednat. Popravdě víc než na služební cestu mu balil věci na dovolenou. Nikdy se na nic nevyptával ani před odjezdem, ani po příjezdu. Snad proto s ním zůstal Harry tak dlouho. Hádat se s ním totiž nemělo smysl. Copak by něco vyřešily výčitky a vzájemné obviňování? Bylo lepší udržet kvůli dětem zdání fungující rodiny. Podle všeho si to tak přáli oba.
O Harryho práci měl docela slušný přehled, neboť jeho manžel pracoval na stejném oddělení jako Tonksová. Ačkoliv nebyli parťáky, sem tam se od ní Ron dozvěděl něco užitečného. Pravda, Tonksová nemohla vědět úplně všechno. Nesledovala Harryho každou volnou chvilku, a když odešel z oddělení, nezjišťovala, zda kvůli zásahu v terénu nebo protože si vzal volno. Ron by po ní něco takového ani nemohl chtít. Styděl by se za to a zbytečně by na ně upoutával pozornost.
I tak se občas dozvěděl, že Harry odešel z práce dřív, přestože mu tvrdil, že má spoustu pracovních povinností a musí zůstat přesčas. Jednou se ho Tonksová vyptávala, jak si Harry užívá dovolenou a proč nejsou spolu, zatímco Ronovi nakukal, že je na údajné služební cestě.
Harryho lži byly průhledné a nedokonalé, ale možná právě to byl způsob, jak mu říct pravdu. Nedokázal to říct z očí do očí, a tak čekal, až se vše provalí. Ovšem když zjistil, že mu jeho lži procházejí bez trestu a Ron mu nic nevyčítá, směle v nich pokračoval dál.
Jestli věděl, že Ron o jeho nevěrách ví? Zřejmě ano, ale odmítal si to přiznat. Když se o problému nemluvilo, žádný nebyl. Ron nic nekomplikoval a tvářil se, že se nic neděje, a Harry dělal to samé.
„A děti?“ posteskl si zrzek. Nemohl se ubránit zklamání. Na prchavý okamžik měl pocit, že si Harry konečně uvědomil, že má rodinu a měl by se jí věnovat, ale teď se ukázalo, že to bylo jenom krátkodobé vnuknutí. Zase odjede, takže aby zahnal výčitky, že se svým dětem nevěnuje tolik, kolik by měl, snažil se to na poslední chvíli dohnat.
Zrzek se teď na sebe zlobil. Mělo mu být podezřelé, že je jeho manžel s dětmi, protože Harrymu nebylo podobné, aby přišel ze zaměstnání a hrál si s nimi. Ne v poslední době.
Někdy se sám sebe ptal, co vlastně od něj očekával. Harry nikdy nežil ve fungující rodině a nepochybně nesl následky po celý svůj život. Snad kvůli tomu nedokáže žít v normálním vztahu a mít docela obyčejný život jako obyčejný táta úplně obyčejné rodiny. Možná chce být šťastný, ale neví jak. Tak rád by mu Ron pomohl, ale jeho manžel si to očividně nepřál.
Opět zůstane s dětmi sám, zatímco Harry bude někde odpočívat a dovádět se svým milencem. Jak dětem vysvětlí, že jejich tatínek musel zase pryč? Čím omluví Harryho nepřítomnost? Věděl, že pro děti není tak snadné pochopit, proč jejich táta nemůže být s nimi. Vždycky se snažil vysvětlit to tak, aby si děti nemyslely, že tátovi na nich nezáleží, ale bylo to čím dál složitější, protože mu to Harry neusnadňoval. Opravdu se zdálo, že na ně kašle.
Neustále si kladl otázku, jestli je skutečně tak špatný partner. Opravdu musí Harry hledat štěstí někde jinde? Copak je tak špatný milenec? Našel si Harry někoho lepšího? A jestli ano, proč s ním tedy Harry zůstává? Už dávno se mohl sbalit a odejít. Ne, že by si to Ron přál, ale aspoň by v tom měl jasno.
Už si zvykl, že často chodí spát sám a postel vedle něj je prázdná. Někdy se to místo snažil zaplnit Sirius anebo Lily, ale v jeho srdci zela po Harrym jenom prázdná díra. Pokaždé, když od něj Harry odcházel, bral si s sebou kousek z něj.
***
Harry se vrátil za pět dní, a jak se samozřejmě slušelo na pořádnou služební cestu, nebyl nijak zvlášť unavený. Vypadal, jako kdyby se vrátil z osvěžující dovolené. Byl možná trochu nevyspalý, ale zrzek věděl, že za to mohou dlouhé probdělé noci plné sexuálních orgií. Nic Harrymu nevyčítal. Naučil se s tím žít.
Jeho manžel se pokaždé natáhl do manželské postele a snažil se dohnat svůj spánkový deficit. Děti ho nesměly rušit, takže i když byl tatínek doma, jako kdyby tam nebyl.
Zrzek věděl, že je to jeho chyba, když dovolil, aby věci zašly tak daleko. Proč promarnil tolik slz místo toho, aby začal tento problém řešit?
V hloubi duše ale věděl, že to nechce vyřešit, protože jejich situace měla pouze jedno řešení - rozvod. Jejich vztah nešlo zachránit. Dřív nebo později se Harry opět sbalí a odejde, až se objeví nová známost. Pořád je to ta samá věc. Znal to až příliš dobře.
Ten večer ulehl vedle něj na manželské lože. Už si nepamatoval, kdy ho naposled jeho manžel vůbec políbil, objal či se jej letmo dotkl. Ani v jeho očích neviděl žádný odraz lásky, toho něžného citu. Už dlouho neprojevoval Harry touhu po fyzickém kontaktu s ním. A pokud se přece jenom milovali, tak nešlo o nic jiného než sex.
Harry pravidelně zapomínal na jeho narozeniny. Zapomněl na Liliiny narozeniny a pro jistotu byl mimo domov, když předevčírem slavil Sirius své osmé narozeniny. Po svém návratu si ani nevzpomněl, že jeho syn nějaké narozeniny vůbec měl.
Cítil se jako podvodník, ale tak zoufale si přál, aby děti vnímaly Harryho jako vzorného otce, že mu tajně podstrčil dárky, aby jimi obdaroval své děti a tvrdil, že je koupil sám. Rozhodně to za to stálo, neboť děti měly neskutečnou radost, že si tatínek vzpomněl. I dárky se jim líbily a byly šťastné, že jejich tatínek Harry vždy splní jejich přání.
Sám nevěděl, proč to dělá. Snažil se jejich rodinu zachránit. Někdy si připadal jako úplný hlupák. Vlastně jím byl.
Copak Harry nevidí, že jejich rodina za to stojí? Že kvůli dětem by se měli snažit, aby to fungovalo? Mají tolik důvodů, aby se ten vztah pokusili zachránit. Vždyť se kdysi tolik milovali. Kam se poděl ten křehký cit, který celá léta klíčil, aby se z něj nakonec zrodila nehynoucí láska? Tolik spolu prožili. Vážně chce Harry všechna ta léta jenom tak zahodit? Zapomenout?
Ucítil, jak se tělo vedle něj pohnulo, ale už to pro něj tolik neznamenalo. Harry byl možná zde, ale myslí s ním nebyl. Zítra zase odejde a místo vedle bude prázdné a vychladlé.
Tolik se snažil. Nebránil Harrymu, pokud mu vyhovovala volnost. Ron mu ji dal. Pokud potřeboval cítit, že není svázaný, Ron nic nenamítal. Chtěl, aby byl šťastný, chtěl, aby byli všichni šťastní.
Jednou mu Snape dal užitečnou radu. Pokud tě Harry podvádí, ale je k tobě milý a laskavý, neřeš to. Možná potřebuje trochu volnosti. Pokud mu na tobě záleží a miluje tě, je to vlastně v pořádku. A měl pravdu.
Jenomže teď se Ronovi zdálo, že už ho jeho přítel nemiluje a nezáleží mu na něm. Vždyť se k němu choval tak odtažitě a chladně. Připadal si jako domácí skřítek, který vaří, pere a uklízí, a všichni to považují za samozřejmost. Nepotřebuje žádné pochvaly, laskavá slova ani něžnosti, protože dělá, co musí a co se od něj očekává. Harry ho už nemiloval a podle Snapeovy rady by to měl řešit.
Ale nechtěl, neboť měl strach, že přijde nejen o Harryho, ale že zároveň zničí celou rodinu. A nepřál si, aby děti trpěly. Copak záleželo na něm? Klidně zůstane v nešťastném manželství, jenom když budou šťastné jejich děti. Copak to nestálo za tu oběť?
***
Jednoho červencového dne si vyrazil na Ministerstvo kouzel. Kromě několika drobných úředních záležitostí se rozhodl navštívit Harryho a Tonksovou. Oba je zastihl a krátce s nimi pobyl.
Když cestoval výtahem do atria, hned na dalším patře nepřistoupil nikdo jiný než Draco Malfoy. Jakmile si ho mladý aristokrat všiml, nasadil opět svůj pohrdavý pohled.
„Weasleyi,“ pronesl povýšeně.
„Malfoyi,“ odpověděl zrzek zdvořile. Měl spoustu důvodů k nenávisti vůči tomu muži, ale necítil ji. Po těch létech se přes vzájemnou rivalitu přenesl. Proč by na Malfoye žárlil, když to byl on, kdo před léty získal Harryho a měl s ním tři krásné děti? A přestože mu nebyl Malfoy sympatický, měl důležitější starosti, než rozebírat své pocity ohledně jeho existence. Ten blonďák mu byl dočista lhostejný.
Tedy ne tak docela. Docela by ho zajímalo, co ten náfuka dělá na ministerstvu. Má tomu rozumět tak, že tu opět pracuje? Jestli ano, pak na jiném oddělení, protože Tonksová by mu řekla, kdyby se ten Zmijozel vrátil na své místo bystrozora.
„Pořád je z tebe domácí kuchtička?“ ušklíbl se aristokrat.
Neodpověděl, protože nechtěl lhát. Nedivil se, odkud Malfoy ví, že ze sebe dělá idiota. Určitě to věděl od Harryho ještě z dob, kdy se ti dva stýkali. Přestože bylo zvláštní, že by Harry svému milenci vypravoval zrovna o něm. Čekal by, že tehdy spolu probírali jiné věci než své „regulérní“ partnery.
Malfoy zavrtěl hlavou. „Nechápu, jak to s tebou ten pitomec může vydržet. Není divu, že je tak znuděný.“
„Co ty víš o tom, jak se cítí?“ vyhrkl na svou obranu.
Malfoy se jenom samolibě ušklíbl a na dalším patře vystoupil, aniž by cokoli dodal. Ron ještě chvíli přemýšlel o jeho slovech a hrál si s myšlenkou, že by se Harry mohl s Malfoyem opět stýkat. Oba dva tu přece pracují a není vyloučené, že se občas potkají. Ačkoliv by si Tonksová určitě všimla, kdyby se Malfoy objevoval na jejich patře častěji než je nutné. To ale neznamenalo, že by se ti dva nemohli setkávat mimo pracoviště.
Když vystupoval z výtahu a mířil ke krbům, aby se přemístil domů, zasmál se sám sobě. Začíná být vážně paranoidní. Malfoy je jeden člověk z tisíce. Měl sice s Harrym vztah, ten ale před lety skončil. Proč by Harry obnovil vztah, který už jednou ztroskotal? Zrzek si byl jistý, že se Harry nikdy k žádnému ze svých bývalých milenců nevracel. Proč by to mělo být v případě Malfoye jinak? To, že pracuje na ministerstvu stejně jako jeho manžel, přece vůbec nic neznamená.
Napomenul se. Musí Harrymu důvěřovat, protože není správné, aby svého manžela podezříval z něčeho, k čemu ani nemá důkazy. Je to směšné. Harry má jiné milence. Rozhodně ne Malfoye.