Jdi na obsah Jdi na menu
 


01. Manželství po letech

28. 5. 2013

Byl překrásný jarní den jako stvořený k příjemnému posezení venku. Děti čile dováděly a pobíhaly na zahrádce, zatímco jejich rodiče seděli v altánku a popíjeli ananasovou šťávu, kterou Ron právě donesl.

„Dáš si ještě, mami?“ zeptal se postarší čarodějky s rudými vlasy a laskavou tváří.

„Děkuji, zlatíčko,“ usmála se žena a postrčila k němu prázdnou sklenici.

„Je úžasné, že nám vyšlo počasí,“ prohlásil Remus a natáhl se v proutěném křesle. Nebe nad nimi bylo pomněnkově modré a slunce příjemně hřálo.

„Kdy má přijít Harry?“ ozvala se Hermiona netrpělivě.

„Ehm,“ zaváhal zrzek a pohlédl na své tři krásné děti, „vlastně by tu měl už být.“

S Harrym se oženil rok po narození jejich prvorozeného syna a vzal si jeho jméno. Byli teď Potterovi. Harry pracoval několik let jako dealer famfrpálových potřeb, než se vrátil na svou pozici bystrozora. Ron nepracoval, staral se o domácnost a pečoval o děti. Jejich vztah byl téměř idylický a bezkonfliktní. Nikdy se nehádali a byli velká milující rodina, aspoň se to tak zdálo.

Hermiona a Percy bydleli ve vedlejším domě, ale byli mnohem víc než pouhými sousedy. Byli jedna rodina a plot, který dělil obě stavení, často jako kdyby ani neexistoval. Hermiona měla dvě děti – sedmiletou Rose a pětiletého Huga. Ron obě děti často hlídal, protože ani dvě děti nezabránily Hermioně v kariéře ministerské úřednice. Ron je občas považoval za vlastní a Rosie i Hugo si velmi dobře rozuměli s jeho dětmi. Percy, Ronův bratr a Hermionin manžel, byl ještě vytíženější než ona. Byl osobním poradcem ministra kouzel. Přestože oba měli na sebe tak málo času, bylo manželství jeho bratra a Hermiony harmonickým.

Remus Lupin a Tonksová (které její rodné příjmení zůstalo už jako přezdívka) žili ve stejné obytné čtvrti jako on a Harry. Nastěhovali se tam asi rok poté, co v té samé čtvrti koupil dům Harry. Bydleli sice o pár ulic dál, ale to byla procházka, kterou Ron s dětmi velmi rád absolvoval. Všechny tři rodiny teď žily relativně blízko sebe a velmi často se navštěvovaly.

Lupinovi měli jenom jednoho syna, který se narodil ještě za války s Voldemortem. Jmenoval se Teddy a byl o dva a půl roku starší než jejich prvorozený syn James, přesto se oba chlapci rádi navštěvovali a měli několik společných zálib. Teddymu bylo již třináct a chodil druhým rokem do Školy čar a kouzel v Bradavicích.

Všechny tři rodiny (Potterovi, Weasleyovi a Lupinovi) se shodly, že své děti nebudou učit doma, neboť považovali za přínosnější, pokud se jejich děti budou stýkat s ostatními dětmi v mudlovské škole. Tam se naučí samostatnosti, naleznou kamarády a poznají, že mezi dětmi z kouzelnických a mudlovských rodin není žádný rozdíl.

Harryho a Ronův nejstarší syn se jmenoval James Severus Potter a navštěvoval třetí třídu mudlovské základní školy. Velmi často si hrával s Teddym, takže mu bylo líto, když jeho kamarád musel nastoupit do Bradavic. Občas mu chyběl, ale také k němu vzhlížel, protože se jeho kamarád již učil čarovat. James se nemohl dočkat, až půjde do Bradavic také. Chtěl kouzlit jako Teddy a jeho velkým přáním bylo být kapitánem kolejního mužstva.

Malý Sirius Albus Potter teprve letos svou školní docházku započal. Ron mu nechal roční odklad. Hermionina a Percyho dcera Rose měla již první třídu za sebou, přestože byla jen o čtyři měsíce starší než Sirius. Narodila se v únoru, zatímco on na začátku července.

Ron se rozhodl zůstat na mateřské a pečovat o své děti, které byly středobodem jeho světa, a starost o ně považoval na náplň svého života. Nedokázal si představit, že by někde pracoval a netrávil by s nimi dostatek času. Jaké by to asi bylo, kdyby pracoval, si živě představoval u Hermioniných dětí. Byl pro ně v podstatě druhou matkou, děti mu věřily a měly ho rády. Hermiona se jim vždy snažila všechno vynahradit večer, když přišla z práce, anebo o víkendech.

Vlastně od Jamesova narození byl deset let nepřetržitě na mateřské. Teprve když James oslavil své druhé narozeniny, začal Ron uvažovat o práci. Dva roky totiž považoval za ideální věk, kdy by mohl jako rodič opustit své dítě na pár hodin denně a docházet do zaměstnání. Dřív než si ale stačil cokoli najít, otěhotněl podruhé, takže veškeré jeho plány ohledně zaměstnání padly. Když do podobného věku dospěl i Sirius, otěhotněl potřetí a na svět přišla jejich jediná dcera.

Harry byl s vývojem jejich situace spokojený. Poté, co vyrůstal jako nechtěný sirotek u příbuzných, toužil po velké rodině. Miloval, že má doma tři nádherné děti a jednoho starajícího se a pečujícího manžela. Nikdy se nezmínil, že by mu vadilo, že je Ron doma a plodí mu děti. Jeho plat byl dostatečně velký, aby zajistil celou rodinu. Peníze nikdy neřešili.

Dnes ale Lily slavila své páté narozeniny. Byla již dost velká, aby začala docházet do mudlovské mateřské školky a Ron by si mohl najít zaměstnání. Dělal by jenom na půl úvazku, protože až přijdou děti ze školy, potřeboval být doma. Nechtěl nijak zatěžovat svou matku, která vychovala sedm dětí, a byl si jistý, že by nestála o to, kdyby jí začal podstrkovat ještě ty své. Léta prožila starostmi a péčí o své potomky (a že to byly občas nervy, hlavně s dvojčaty) a Ron měl pocit, že si zaslouží trochu klidu a odpočinku. Milovala svá vnoučata, ráda za nimi chodila, hrála si s nimi. Ale byl rozdíl, pokud s nimi byla ze své vůle (protože je chtěla vidět) anebo z jeho vůle (protože je potřeboval pohlídat).

Velký zahradní stůl již překypoval dobrotami a narozeninový dort byl již připravený, ale někdo jim stále scházel. Ron byl poněkud nervózní. Přál si, aby byl Harry se svou dcerou, až bude z dortu sfoukávat svíčky. Usoudil, že se někde neplánovaně zdržel a rozhodl se, že ještě počká.

Jenomže hosté již hořeli nedočkavostí a jeho matka k němu vysílala jasné signály, takže zrzek rezignoval a pokynul jí. Molly přinesla z kuchyně vlastnoručně upečený dort pro svou vnučku a všichni sborem spustili hodně štěstí, zdraví. Malé holčičce očička jenom zářila a ještě nadšenější byla z obrovské hromady dárečků. Ron si to užíval s ní, přestože ho mrzelo, že s nimi není Harry.

Ten dorazil o tři hodiny později. Oslava již mezitím skončila, protože se konala uprostřed pracovního týdne a většina hostů musela zpátky domů. Zůstali pouze Ronovi rodiče. Molly pomohla svému synovi uklidit nepořádek na zahradě, který napáchaly děti, a teď se hřáli v útrobách stavení. Děti pokračovaly v hraní s dědou, zatímco Ron se svou matkou připravovali večeři.

Když se domovní dveře otevřely, všechny děti zbystřily a ihned se rozeběhly oním směrem. Ron zaslechl radostné výskání a Harryho smích. Vešel do předsíně a tam ho spatřil v obležení svých dětí. Miloval tenhle pohled.

„Tati, kde máš dárečky?“ zeptala se Lily, když se dostatečně natěšila z přítomnosti svého táty, a teď se nedočkavě rozhlížela, kde její táta schovává narozeninové dary.

„Ehm,“ dostal ze sebe Harry poněkud zaskočeně, ale dřív než stačil dokončit větu, ozval se Ron.

„Děti, vraťte se zpátky do pokoje,“ rozkázal. „Táta se musí svléknout z cestovního pláště. Dárky hned přinese, určitě je nechal za dveřmi, protože byste mu urvali ruce. Tak šup, šup, ať už jste pryč.“

„Promiň, Rone,“ promnul si Harry zoufale čelo, když děti zmizely. „Úplně jsem na tu oslavu zapomněl, v práci…“

„To nic,“ usmál se zrzek s pochopením a pohladil svého přítele po paži, aby ho uklidnil. Sám si blahopřál, že s tímhle počítal. Harry totiž zapomněl i na jeho narozeniny a po této příhodě se rozhodl neponechat nic náhodě a některé dárečky schoval do šatníku. Hodlal je teď podstrčit svému manželovi, aby je vydával za své.

Otevřel šatní skříň a vytáhl z ní krabice zabalené v dárkovém papíře. „Říkal jsem si, že je koupím i za tebe.“

„Díky, Rone, jsi zlatý,“ rozjasnila se Harryho tvář, když si svlékal cestovní plášť. Políbil svého manžela na důkaz vděku a velké lásky, pak popadl dárky a pospíchal za svou dcerou.

Ron se napůl šťastně a napůl smutně usmál. Věděl, že Harry své děti miluje. Jenomže ten pitomec zapomněl na narozeninovou oslavu své dcery, což byl pro Rona neodpustitelný prohřešek. Dokázal přejít, když jeho narozeniny přehlédl, ale u dětí se to nemůže opakovat.

Na delší úvahy ovšem nebyl čas, neboť si musel pospíšit s večeří. Zbytek večera strávili v příjemné atmosféře. Harry se věnoval dětem, než je poslal nahoru do pokojíčků a sám si sedl s hosty, aby s nimi pohovořil.

Bylo už devět hodin, když Ronovi rodiče odešli. Zrzek uložil děti do postelí a vrátil se do kuchyně, aby ještě stihl sklidit nádobí. Neměl rád, když po sobě zanechával nepořádek.

„Uff,“ klesl Harry zmoženě na židli a povzdechl si, „ty děti dají jednomu zabrat.“

„Trávíš příliš času v práci, Harry,“ vysvětloval zrzek poklidně, zatímco utíral stůl, „nediv se, že tě pak chtějí jenom pro sebe, když mají tu možnost.“

„Mrzí mě, že jsem zapomněl na tu oslavu,“ nasadil Harry provinilý výraz.

Zrzek si povzdychl a posadil se naproti svému manželovi. „Lily to zklamalo. Tolik se těšila.“

„Omlouvám se,“ dodal Harry.

„Jenomže tím nic nespravíš, Harry,“ káral ho zrzek. „Nemůžeš zapomínat na tak důležité věci. Děti tyhle záležitosti berou strašně vážně, nemůžeš je jenom tak zklamat a pak si myslet, že omluva to vyřeší. Nebyl jsi tu, a to si budou pamatovat.“

„Mrzí mě to, ale musel jsem v práci zůstat přesčas a…“ bránil se obviněný a už nezněl tak odevzdaně.

„Měl by sis lépe organizovat volný čas,“ upozornil ho zrzek a nezněl vůbec mile. „Je mi jedno, co děláš mimo zaměstnání. Klidně si choď na ty své famfrpálové tréninky anebo do hospody na máslový ležák s kámoši, ale nezapomínej věnovat dostatek času i dětem. Mimoto jsou narozeniny mnohem důležitější než famfrpál anebo práce přesčas. Zlobím se na tebe. Nezklamal jsi jenom děti, ale i mně.“

„Já vím, Rone, ale tohle vážně nešlo odložit,“ stál si Harry za svým.

„To mě ale nezajímá,“ odpověděl zrzek rozčileně. „Mysli si o mně, co chceš, ale pro mě je moc důležité, abys s dětmi trávil dostatek volného času. Neodpírám ti jiné aktivity, ale snaž se svůj volný čas spravedlivě rozdělit mezi děti a zábavu. Copak chci po tobě tak moc?“

„Dobře,“ přikývl Harry rezignovaně. „Omlouvám se a příště už to neudělám.“

„Jedna věc mi ale není jasná,“ dodal zrzek vyčítavě. „Kde jsi nechal dárky? Vážně jsi je chtěl koupit až dneska, ale protože tě šéf překvapil prací přesčas, už jsi to nestihl? Protože já tvé výmluvy znám už nazpaměť. Mohl jsi je přece koupit den předem anebo celý týden předem. To máš tolik starostí, že nemáš čas myslet na své děti? A nesnaž se omlouvat, protože jsem si jistý, že správný rodič by dárky nenechával na poslední chvíli.“

„Takže ty se chceš se mnou hádat?“ rýpl si Harry podrážděně. „Nepřeháníš to trochu?“

„Jenom se ti svěřuji s tím, co mě trápí,“ odpověděl zrzek. „Neměli bychom být k sobě upřímní?“

„Tak dost,“ vstal Harry od stolu, „jestli ti zase něco přeletělo přes nos, běž si fňukat k matce. Na tyhle estrády nemám fakt náladu. Mám svých starostí dost. Jsi hašteřivý jako stará protivná ženská. Pořád ti na mě něco vadí. Copak jsi ty dokonalý?“

„Budeme se vzájemně osočovat?“ povytáhl Ron obočí. „Chci, aby ses věnoval svým dětem – to je vše. V poslední době se mi zdálo, že je nepatrně zanedbáváš.“ Pak dodal smířlivěji. „Doufám, že je to pouze dočasné. Vypadáš hrozně unaveně. Chceš masáž?“

***

Třetí květnovou středu navštívil Ron společně se svými dětmi manžele Lupinovy. Chodili tam rádi. Děti milovaly strýčka Remuse a snad ještě víc tetu Tonksovou.

Ron upil ananasové šťávy a prohlásil: „Tonksová je skvělá matka.“ Dotyčná právě dělala legrační obličeje, aby rozesmála i nejmenší děti. Opravdu jí to šlo. Podíval se na muže sedícího po jeho boku. „Je škoda, že nemáte víc dětí.“

Remus se smutně usmál. „Vím, že je báječná matka, ale nechtěli jsme riskovat, že by se mé postižení přeneslo i na naše potomky. Myslím, že takhle je to lepší.“

„Promiň, jestli jsem řekl něco špatně,“ omluvil se Ron spěšně. „Teddy je šikovný chlapec a nevypadá, že by se tvá nemoc na něj přenesla. Máš důvod být na něj patřičně hrdý.“

„To jsem,“ zaleskly se Remusovy oči. „McGonagallová mi onehdy říkala, že na přeměňování je nejlepší v ročníku.“

Ronův pohled právě ulpěl na jeho nejstarším synovi Jamesovi, který byl s Teddym velký kamarád. Jeho syn se už nemohl dočkat, až se jeho kamarád navrátí z Bradavic, aby si sdělili své dojmy a zážitky. A hlavně, aby se pustili do společných rošťáren.

James byl raubíř a nejednou popudil některého z jejich sousedů. Rona už neudivovalo, pokud si na něj přišli stěžovat. Než začal chodit Teddy do Bradavic, vídali se téměř denně a James ho občas přemluvil do společné akce. Remus se nikdy nezlobil, jenom se usmíval, a Ron měl podezření, že vylomeniny vlastního syna ho občas vrací do dětství, do doby Pobertů. Kázání o slušném chování tedy zůstalo na Tonksové. Ron si byl jistý, že o prázdninách si k nim budou sousedé chodit zase stěžovat.

„Jak se má Hermiona?“ změnil Remus téma.

„Zrovna skončili s jedním projektem, takže má volnější týden.“

„A Percy?“

„Ten má naopak neobyčejně nabitý týden. Hermiona mi říkala, že chodí domů až po desáté a ráno vstává v pět. V kanceláři ministra teď mají docela frmol.“

„A Harry?“ zeptal se Remus opatrně.

Ron se na chvíli odmlčel, než odpověděl: „Nevím.“

„Je to už dlouho, kdy tu byl naposledy,“ rozpovídal se Remus. „Občas mám pocit, že se mi záměrně vyhýbá. Je mezi vámi všechno v pořádku?“

„Myslím, že na to by ses měl zeptat jeho,“ odpověděl zrzek odtažitě.

„V poslední době se chová zvláštně. Naposledy jsem ho viděl o Velikonocích. A to bylo v dubnu! Chodíš sem jenom ty a děti. Když nad tím tak přemýšlím, ani si nepamatuji, kdy jsem vás viděl společně. Co se s vámi děje?“

Ron pokrčil rameny. „Všechno je v pořádku. Harry má spoustu práce, prostě neměl čas přijít.“

„To je zvláštní,“ zamyslel se Remus, „Dora neříkala nic o tom, že by měli na oddělení hodně práce.“

„Aha,“ odpověděl zrzek inteligentně, „zřejmě jsem myslel mimopracovní aktivity.“

„Mimopracovní aktivity?“ podivil se Remus.

„Pamatuješ, jak Harry hrál za svých školních let famfrpál? Teď se rozhodl, že je to vhodný způsob, jak se udržovat v kondici. Chodí hrávat s přáteli. Není to jenom cvičení, ale relax a zábava, způsob, jak vypnout a užít si.“

„To jsem nevěděl,“ odpověděl Remus překvapeně.

„To je v pořádku,“ usmál se zrzek.

„Neměl by ale raději trávit svůj volný čas s vámi?“ naskočila Lupinovi na čele vráska.

„Nemám mu za zlé, že si chce trochu odpočinout. V domě plném křiku a rámusu nelze příliš relaxovat, to uznáš.“

„Pohádali jste se?“ zeptal se Remus opatrně.

„Jak jsi na to přišel?“ podivil se Ron.

„Proč by trávil svůj volný čas raději s přáteli než s vlastní rodinou?“

„Remusi, to je v pořádku,“ ujistil ho zrzek, možná až příliš naléhavě.

„Máte problémy?“

„To nic,“ odbyl ho Ron, ale díval se raději na dno skleničky než na muže vedle sebe, „jenom přechodný stav. Zlepší se to.“

„Možná byste si o tom měli promluvit,“ navrhl.

„Snažil jsem se, ale on se mnou nechce mluvit.“

„Myslíš, že má jiného?“ zeptal se Remus náhle a Ron po něm vrhl překvapený pohled. „Jenom mě to napadlo,“ bránil se vlkodlak. „V každém případě to zní, jako kdybyste měli problémy. Zkuste si spolu promluvit. A vyřiď mu, aby se tu někdy stavil.“

„Zkoušel jsi mu poslat sovu?“ vyzvídal Ron.

„Když napíšu, odpoví, že nemá čas,“ vysvětloval. „Když přijdu k vám, není doma. Nevím, jak jinak se s ním setkat. Nemůže se mi vyhýbat záměrně?“

„To nevím,“ pokrčil Ron rameny a jedním lokem vyprázdnil obsah skleničky.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář