33. Porod
Protože Ronovo těhotenství již dosáhlo značně pokročilého stádia, celé dny nedělal nic jiného, než odpočíval. Jeho velké břicho mu nedovolilo už skoro žádnou činnost. Často ho bolely záda a klouby. Když se cítil mimořádně fit, tak se pokusil zapojit do různých domácích činností. V posledních dnech u něj často bývala jeho matka, která mu se vším pomáhala, neboť se všichni shodli, že by neměl zůstávat sám, když bude Harry v práci. Ron už toho příliš nezvládal. Často měl i špatnou náladu, protože byl frustrovaný z toho, jak ho jeho těhotenství omezuje. Nemohl dělat, co by chtěl, a cítil se často unavený.
Stalo se to první listopadový týden. Harry přišel z práce domů a těšil se, jak dá Ronovi pusu, což obvykle dělával po příchodu z práce. Molly už mívala připravený oběd, takže se hladový Harry nemohl dočkat, až usedne ke stolu. Vešel dovnitř a zaujalo ho neobvyklé ticho. Nehrálo rádio ani neslyšel hlasy, dokonce necítil žádnou vůni z kuchyně.
Spěšně se zul, odložil kufřík a sundal si cestovní plášť.
„Rone! Molly, už jsem doma,“ zavolal do očividně prázdného domu.
Do chodby nakoukla rudovlasá postava, ale nebyl to Ron.
„Ginny? Co tu děláš?“ podivil se brýlatý mladík, který nechápal, co u nich dívka pohledává. Kdyby ji slyšel mluvit s Ronem nebo její matkou, nedivil by se, ale za dané situace jejich dům působil liduprázdně. „Kde jsou všichni?“
„Odešli k Mungovi,“ odpověděla mu dívka, ruce založené na prsou. Vypadala poněkud nervózně.
Mladík ztuhl. „Je Ron v pořádku?“
„Doufám, že ano. Je u něj matka. Měl porodní bolesti.“
Harry nebyl schopen slova. Teprve teď mu došlo, co znamená zrzkova nepřítomnost a odchod k Mungovi. „Musím okamžitě za ním,“ vyhrkl a pelášil zpátky do předsíně, aby na sebe navlékl cestovní plášť.
„Harry,“ oslovila ho dívka, když sahal po klice domovních dveří, „hlavně buď v klidu.“
Zřejmě ji ani neslyšel, když za sebou zavřel dveře a přemístil se ke kouzelnické nemocnici. Vtrhl dovnitř jako velká voda a zamířil přímo k recepci, kde se k jeho zlosti táhla obrovská řada pacientů. Zaklel a rozhodl se frontu ignorovat. „Hledám Rona Weasleyho,“ vybafl na ženu naléhavě.
„Pane, nemůžete předbíhat,“ slyšel za svými zády.
„To je přece Harry Potter,“ promluvil další hlas a on se nemusel ani otáčet, aby poznal, že se všichni lidé v nejbližším okolí podívali přímo na něj.
„Myslíte, že se jim to už narodilo?“ řekl někdo jiný polohlasně.
„Víte, na kterém oddělení leží?“ zeptala se mladá docela pohledná žena za přepážkou.
„Sakra, hledám porodní odd…“ zarazil se uprostřed věty. Jestli se teď ti lidé za ním dozvědí, kam má zamířeno, nejspíš má o doprovod postaráno. Pomyslel si, že možná nebyl nejlepší nápad roztrubovat Ronovo těhotenství do celého světa. Teď budou středem zájmu.
Otočil se od recepce k velké ceduli s nápisy a hledal, ve kterém patře se nachází oddělení gynekologicko-porodní. Doufal, že tam už si nějak poradí. Když mířil ke schodišti, zachytil zvědavé pohledy. Měl docela obavy, aby se někdo z nich nerozhodl ho následovat.
Na hledaném oddělení chvíli bloudil, ale když ho sestřičky navedly tím správným směrem, konečně narazil na Molly.
„Kde je?“ vybafl na ni, aniž by ji pozdravil.
„Je na sále,“ odpověděla mu.
„Jak dlouho?“
„Dvě hodiny.“
„Dvě hodiny?“ zděsil se nastávající otec.
„Určitě je všechno v pořádku,“ ujistila ho Molly, i když to bylo marné, protože mladík byl strachy bez sebe. „Neměl žádné komplikace. Jediná potíž je, že je to muž a ne žena. Uvidíš, že bude v pořádku.“
Nevěděl, jestli ona sama tomu věří či ho chtěla jenom trochu uklidnit. Každopádně to nepomohlo. Přecházel sem a tam a minuty se mu zdály dlouhé jako hodiny.
Konečně ze sálu vyšel postarší pán. Molly se zvedla z křesla a přistoupila k němu. Harry byl ale rychlejší.
„Jak je mu?“ vychrlil ze sebe. „Je v pořádku?“
„Všechno proběhlo bez vážnějších komplikací. Máte zdravého syna.“
Harry se náhle zarazil a nebyl schopen jediného slova. Teprve teď mu došlo, že je z něj otec. Molly si přiložila ruce k ústům a přemáhala dojetí.
„Chci ho vidět,“ vyhrkl Harry.
„Samozřejmě,“ přikývl lékouzelník a v té chvíli se dveře na sál opět otevřely. Tentokrát to byl nějaký pacient na lehátku.
„Rone,“ přiskočil k němu Harry a chytil ho za ruku.
„Harry,“ usmál se na něj zrzek se zbytkem posledních sil. „Je to kluk.“
„Já vím,“ usmál se na něj Harry a z očí se mu spustily neposedné slzy.
„Promiňte, pane,“ odstrčila ho jedna z asistentek, a když Harry pustil svého partnera, zmizel mu z dohledu.
„Musí odpočívat,“ doplnil lékouzelník, když Harry zůstal stát na chodbě a zíral směrem, kde odvezli Rona. „Můžete přijít zítra v návštěvních hodinách.“
Dveře na sál se otevřely již potřetí a vyšla z nich další žena s něčím malým a kulatým v náručí.
„To je váš syn,“ podal mu lékouzelník to malé stvoření a on ho s rozpaky převzal. Molly mu ochotně poradila, jak správně držet novorozence. Novopečený otec se podíval na to malé červené stvoření ve svém náručí. „Vítej na světě, Jamesi.“
***
Druhý den si vzal dovolenou, a jakmile se nasnídal (skoro ani neměl hlad), vyrazil k Mungovi. Nejprve se však stavil v květinářství pro obrovskou kytici. Ovšem jakmile dorazil do nemocnice, zjistil, že je plná novinářů, kteří si ho okamžitě všimnuli a vrhli se k němu, takže musel udělat úhybný manévr a ztratit se v jedné z postraních chodeb. To poslední, co si přál, bylo přivést k Ronovi tlupu hladových bulvárních žurnalistů. Měl štěstí, že poté našel jednu dosti milou lékouzelnici, která souhlasila, že ho doprovodí k jeho příteli tak, aby si jich nikdo nevšiml, takže procházeli chodbami, místnostmi a sály pro veřejnost nepřístupnými.
Ron ležel na své posteli. Očividně měl dobrou náladu, protože si Harry všiml, že se usmíval ještě předtím, než zpozoroval, kdo vešel dovnitř. Blízko jeho postele měl ve speciální postýlce jejich syna, který podle všeho spal.
Harry se s ním uvítal dlouhým polibkem. Nadšený Ron mu okamžitě začal ukazovat jejich dítě. Opatrně ho vyndal z postýlky a ihned se ho ptal, jestli si ho nechce na chvíli vzít. Harry věděl, že jediná správná odpověď je ano, ovšem raději by ho nechal ležet v postýlce. Cítil se dost nesvůj, když měl vzít tak malé miminko do náruče, neboť měl strach, aby mu neublížil. James vypadal tak strašně zranitelně.
„Je úžasný, nemyslíš, Harry?“ rozplýval se Ron nadšením, když pozoroval své dva miláčky.
„Je neuvěřitelné, jak je miniaturní,“ podivil se otec. „Nikdy bych nevěřil, že jsou miminka tak malá. Je tak mrňavý.“
„Poroste rychle, uvidíš,“ ujistil ho zrzek a pohladil Harryho po paži.
Jejich syn se očividně v té chvíli probudil a odhalil své temné hluboké oči a začal nabírat na pláč. Harry byl tím úplně vykolejený, že nevěděl, jak se s nastalou situací vypořádat. Naštěstí mu Ron pomohl a Jamese si od něj převzal.
„Rone, ty jsi vážně napsal, že se jmenuje James Severus?“ zeptal se Harry překvapeně, když si všiml cedulky u postýlky. „Myslel jsem, že jsme se dohodli na Siriusovi.“
„Nedohodli jsme se,“ opravil ho zrzek. „Jamese jsem ti odsouhlasil, ale nemyslíš, že jsi mi mohl ustoupit aspoň u toho Severuse? Proč taky jednou nemůžeš přistoupit na můj návrh? Je to i můj syn.“
„Jistěže je,“ ošil se Harry, „ale nechápu, proč se musí jmenovat zrovna Severus.“
„Protože to byl on, kdo jako první odhalil mé těhotenství?“ nadhodil zrzek.
„A kvůli tomu ho musíš po něm pojmenovat?“ divil se černovlasý mladík s jizvou na čele.
„Je to druhé jméno,“ upozornil ho zrzek. „Pitomé druhé jméno, které se stejně bude uvádět jenom na úředních listinách. Jmenuje se James, přesně jak jsi chtěl, tak co se ti ještě nelíbí?“
„Že jsi to udělal bez mého vědomí.“
„Protože bys mi to stejně nedovolil,“ ohradil se zrzek. „Nejdřív jsem ustoupil, aby se jmenoval Potter. Náš syn má tvé příjmení, Harry. Pak přijdeš s tím, aby se jmenoval po tvém tátovi. Fajn, i na to jsem přistoupil, ale abych svému synovi nemohl vybrat ani druhé jméno? Devět měsíců ho nosím a ty přijdeš k hotové věci. Po tom všem, co jsem prožil a vytrpěl, mám snad právo dát mu jméno. Vůbec nevíš, jaké to bylo. Chci aspoň malou odměnu. A připrav se, že mu za kmotra půjde Severus.“
„To nemůžeš myslet vážně!“
„Samozřejmě že ano. Po tom, co všechno pro nás a našeho syna udělal, si myslím, že je to dostatečně vděčné gesto. Dlužíme mu to.“
„A ty si myslíš, že kvůli našemu synovi sem přijede až z Německa?“
„To už na mně nezáleží, každopádně si myslím, že bychom ho měli pozvat. Co budeme dělat, jestli odmítne, budeme řešit, až se tak stane. Do té doby budeme o Jamesově kmotrovi uvažovat jako o Severusovi.“
V té chvíli se dveře na pokoj otevřely a dovnitř vešla babička Weasleyová.
„Ahoj, mami,“ rozzářil se zrzek a Molly okamžitě přiběhla ke svému vnoučkovi, aby si ho pochovala.
Ron by měl sice odpočívat, ale s tolika návštěvami nemohl s žádným klidem a odpočinkem ani v nejmenším počítat. Ovšem nezdálo se, že by mu přehnaná pozornost vadila. Zářil přímo štěstím.
***
Domů ho pustili o čtyři dny později. Harry si mezitím vybral čtrnáctidenní dovolenou, ve které se plánoval věnovat své rodině. S tím druhým jménem a kmotrem ho Ron nepříjemně překvapil, ale nehádal se s ním. Ron potřeboval po porodu klid a odpočinek.
Doufal, že z Rona mluvily pouze hormony a snad si i toho kmotra rozmyslí. Jenomže se tak nestalo, takže nakonec mu Harry ustoupil. James se mohl jmenovat Potter stejně jako Weasley. Byla to jenom zrzkova dobrá vůle, když dovolil, aby se James jmenoval Potter. Musel uznat, že se v tomto případě zachoval značně sobecky. Byl zvyklý, že mu Ron často ustupuje, takže když si chtěl jeho přítel prosadit svou, bylo to značně neobvyklé. Myslel si, že ho dokáže přesvědčit o Siriusovi.
Křtiny byly velkou událostí a k Ronově obrovské úlevě se Severus skutečně dostavil.
„Tohle se přece nestává každý den, abych šel za kmotra Jamesi Potterovi,“ odpověděl s pousmáním.
Během oslavy se však ke svému kmotřenci nepřibližoval. Nikdy neskrýval, že děti nemá rád, a ani teď nechtěl nic zastírat. Zdvořile Ronovi odpověděl, že klidně bude Jamesovým kmotrem, ale tím to taky končí.
Zrzek nebyl v žádném případě zklamaný a s jinou možností ani nepočítal. Jeho syn měl babičku, dědu a několik strýců a tet, takže jednoho kmotra mohl oželit. Severus nebyl rodinný typ. Uměl si představit, jak Severus plodí své potomky, ale nedokázal si představit, jak je vychovává.
Za to si ale uměl představit, že by je Severus dokázal finančně zajistit až do důchodu. Svého kmotřence obdaroval takovou finanční sumou, že když onu částku spatřil na papíře, poklesla mu čelist a nebyl schopen řeči. Severus založil Jamesovi Severusovi Potterovi spořicí účet a důvěrně Ronovi řekl: „Co bych to byl za bohatého strýčka, kdybych se o své jmění nepodělil?“
Ron překvapeně zamrkal. Měl pocit, že Jamesovi Snape daroval přinejmenším čtvrtinu svého celkového jmění. Možná to nebyla čtvrtina, možná byl Snapeův majetek mnohem větší, každopádně onu sumu považoval za závratně vysokou.
Bylo roztomilé, že Severus myslel na jejich syna. Dokonce ani Harryho nenapadlo, aby jejich synovi odložil bokem nějaké peníze, než dospěje. Severus to myslel dobře, a tohle bylo jeho nejvřelejší gesto, kterého byl vůči svému kmotřenci schopný. Ron pochopil, že mu na malém záleží, i když to po emociální stránce neumí dát najevo.
James Severus Potter měl očividně starostlivé rodiče, milující příbuzenstvo a hodného strýčka pro všechny případy. Ron byl přesvědčený, že jejich synovi nebude nic chybět.
***
Šťastnější život si zrzek nemohl přát. Měl vedle sebe úžasného muže, který mu byl oporou, a nádherného syna, jenž byl jejich největší chloubou. A ačkoliv Harryho bezmezně miloval od školních let (jak se mu někdy zdálo), teď pro něj neexistoval nikdo důležitější než James a byl šťastný, že jeho přítel chápal, proč je až na druhém místě. Ron měl pocit, že žije v tom nejneuvěřitelnějším snu. Všechno se vyvíjelo tak ideálně.
Harryho nevěra a to vše zlé bylo už dávno za nimi. Ronovi to připadalo jako sto let, kdy od Harryho odešel. Teď se vrátil, aby zůstali už navždy spolu a společně vychovali Jamese. Harry byl ten nejneuvěřitelnější taťka, jakého Ron poznal. Hrozně mu připomínal jeho vlastního tátu. Usadil se a zklidnil. Svědomitě chodil do práce, ale tentokrát se vracel v pravidelný čas a Ron měl podezření, že se vždy těší na něj a jejich syna.
Dříve jeho přítel chodil z práce hladový a nejvíce ho zajímala teplá večeře, ale nyní neměl na mysli nic jiného než Jamese. Když James spinkal, jemně ho pohladil po vláscích a vtiskl mu do nich něžný polibek. Ron ho vždycky sledoval ode dveří, a když spatřil na Harryho ústech spokojený úsměv, nemohl se zbavit dojetí.
Když se malý James probudil, Harry si ho vzal do náručí, a buď ho houpal anebo mu něco povídal. Často ho zrzek přistihl, jak ukazuje svému synkovi chrastítko a hrká s ním. Anebo vzal pískací hračku a předváděl mu legrační představení, při kterém vydával ty nejrozmanitější a nejlegračnější zvuky, aby Jamese rozesmál. Malý chlapec začal na svého otce poměrně brzy reagovat a častokrát se začínal doopravdy smát. Ron měl pocit, že šťastnější už být nemůže.
Harrymu opravdu na jeho rodině záleželo a pro Rona nebylo na světě nic důležitější než péče o obě své nejbližší a nejdražší osoby. Dřív si přál, aby s Harrym zůstal už navždy a vytvořili spolu harmonický pár, ale teď věděl, že kdyby zůstali sami, nemohli by dojít takového štěstí, než když je spojoval jejich syn. Měli jeden druhého, ale hlavně měli Jamese.
---------------
A/N: Ještě jednou patří velké poděkování všem čtenářům, které tato povídka zaujala. Děkuji všem, kteří strávili pár minut ze svého drahocenného času jejím čtením.
Larkinh zase děkuji za beta read celé povídky, pomoc a rady. Velmi si cením času a úsilí, které pro tuto povídku vynaložila.
A na závěr tu mám drobné upozornění pro ty, které by zajímala budoucnost tohoto páru. Uvažuji totiž o pokračování. Takže kdyby vás zajímalo, jak vypadá jejich soužití po letech, počkejte si na povídku „Když to nejméně očekáváš“.
Komentáře
Přehled komentářů
Prezivala som a trapila sa s Ronom na zaciatku poviedky. Tak som velmi rada, ze to dobre skoncilo. Stale som mala a mam pochybnosti , ci Harry, ked uz raz tak ronovi ublizil, ze to neurobi znova.... budem tajne verit , ze nie:-) poviedku som precitala jednym dychom:-)
Re: super poviedka
(xinef, 1. 11. 2013 17:21)Ester, děkuji za komentář. Těší mě, že ses dokázala vcítit do Ronovy role. Já si téměř jiný než šťastný konec nedokážu představit a v tomto případě je to jejich usmíření. Taky bych jim přála, aby jim to vydrželo. :) Děkuji.
.....
(Saskya, 16. 5. 2013 20:10)pekná poviedka :) som rada, že napriek všetkému skončila šťastne. Malý James si zaslúži šťastnú, úplnú rodinu :)
Re: .....
(xinef, 21. 5. 2013 12:28)Láska překoná všelijaké překážky a James potřebuje oba tatínky. :) Děkuji za komentář, který potěšil.
škoda...a přesto výborný
(miwinkaa, 6. 5. 2013 14:40)
Teda...nečekala jsem tenhle konec...na začátku jsem pojala dojem, že se Harry po nějakou dobu stejně neudrží a zase začne tu svou a Ron pak skončí se Severusem, což by mi bylo milejší...Jsem hold ze staré školy a nevěru neodpouštím. Ale i tak Ti děkuji za skvělou povídku a moc se těším na pokračování, které snad bude následovat.
ještě jednou díky
Miwinkaa
Re: škoda...a přesto výborný
(xinef, 7. 5. 2013 8:36)Miwinkaa: Chtěla jsem, aby měla povídka šťastný konec. Ron Harryho miloval tak hluboce, že mu dokázal odpustit, a Harry se rozhodl polepšit. O čem bude pokračování, nemůžu prozradit, takže to nechám na fantazii čtenářů. Ale zřejmě se tam vyskytne nějaký zádrhel, jinak by pokračování nebylo, že. :) Povídka je téměř dopsaná, schází tomu pouze beta read, bez kterého si to netroufnu zveřejnit. Doufám ale, že brzy se dočkáš první kapitoly. Děkuji za komentář.
super poviedka
(ester, 29. 10. 2013 17:23)