30. Harry shání práci
Na druhý den se Ron vrátil do jejich bytu, aby s úklidem pokračoval tam, kde přestal. Harry nebyl příliš nadšený představou, jak jeho přítel uklízí, ale nezakazoval mu, aby dělal to, co ho baví. Nepozoroval na něm významnější známky únavy než před těhotenstvím. Zatím se zdálo, že je Ron ve výborné kondici.
Zrzek pokračoval úklidem kuchyně a koupelny a vypral Harrymu další věci. Pracoval celé dopoledne, a potom se vrátili do Doupěte na oběd, odkud zase pospíchali zpátky do bytu, aby se Harry mohl připravit na pracovní pohovor, který ho odpoledne čekal.
Když mu Ron pomáhal s oblékáním, na okamžik se Harry vrátil do dob, kdy všechno mezi nimi bylo dobré. Ron mu pomohl obléknout, upravil mu sako, uvázal kravatu a dohlédl, aby se pořádně učesal, přestože mu jeho černé vlasy neustále nedbale odstávaly do všech stran. Když zhodnotil jeho vizuální dojem jako uspokojivý, propustil ho.
Harry se nejprve zdráhal zanechat Rona doma úplně samotného, ale zrzek ho ujistil, že se nemá čeho obávat. Považoval za absurdní, že by neměl zůstávat sám, neboť předtím zde trávil celé dny a zvládl to. Harry oponoval, že tohle je úplně jiný případ. Zrzkovi chvíli trvalo, než ho přesvědčil o tom, že v době těhotenství nepotřebuje ničí dohled, protože se cítí po zdravotní stránce úplně v pořádku. Dokonce to má potvrzené i svým ošetřujícím lékařem.
Harry nakonec souhlasil s tím, aby zde zrzek zůstal a pokračoval v úklidu, ale zdůraznil, aby to v žádném případě nepřeháněl.
Pracovní pohovor trval asi tři hodiny. K Harryho nespokojenosti tam šel úplně zbytečně. Místo nedostal. Dokonce ani skutečnost, že je jedním z nejslavnějších kouzelníků a hrdinů, nestačila, aby dostal pitomou pozici číšníka u Děravého kotle. Domů se vrátil mírně rozladěný. Naštěstí tu na něj čekala Ronova náruč plná pochopení.
Že dnešek není zrovna povedený den, se potvrdilo, když padla řeč na společnou večeři. Ron se omluvil, že je unavený a nemá náladu. Harry byl mrzutý, ale věděl, že Ronovi nemůže nic vyčítat, a tak před ním předstíral, že je všechno úplně v pohodě a že ho chápe. Povečeřeli opět u Ronových rodičů, kde strávili příjemný večer, a pak se Harry vrátil do prázdného bytu. Měl náladu pod psa a byl neuvěřitelně naštvaný. Samou frustrací si vybil zlost na věšáku na kabáty a zlostně kopl do dveří od ložnice.
Nejenže nedostal tu pitomou práci (ne, že by ji potřeboval, ale tady šlo o princip - bude z něj otec, živitel rodiny, musí všem dokázat, že dokáže být samostatný, soběstačný a zodpovědný), ale ke všemu padla i ta večeře s Ronem, o které si byl jistý, že by mu jistě zvedla náladu. K tomu všemu už několik týdnů neměl pořádný sex. Kdyby se teď mohl s ním pomilovat a vybít ze sebe všechnu energii, velmi by se mu ulevilo. Takhle ten hněv v sobě dusil. Největší zlost měl právě na Rona, který mu pořád upíral sex, i když po něm tolik toužil. Věděl, že jeho přítel za nic nemůže, ale nemohl se ubránit vzteku. Před ním se snažil ovládat a předstírat, že je v pohodě, ale nebyl. Zrovna v tuto chvíli by toho zrzka nejraději nakopal do zadku. Vlastně by ho nejraději ošukal do bezvědomí. To by si ten zrzavý parchant zasloužil.
Ze špatné nálady se naštěstí vyspal, ale frustrace z absence jakéhokoli sexu zůstala. Neměl ovšem v plánu Ronovi cokoli vyčítat. Miloval ho a snažil se jeho důvody chápat. Miloval ho, a to znamenalo dělat ústupky a respektovat jeho přání, i když se mu to nelíbilo. Věděl, že Ron se pro něj častokrát obětoval, přizpůsoboval se mu, ustupoval mu a toleroval ho. Bylo by podlé, kdyby mu teď všechno nevrátil. Rozhodně mu nechtěl říct jediné křivé slovo, kterého by mohl později litovat. Nechtěl ho už podruhé ztratit.
Několik následujících dní se Ron věnoval úklidu bytu, z čehož se stal zřejmě jeho koníček. Harry měl pocit, že Ron uklízí s takovým zapálením, jako on hrál famfrpál na pozici chytače. Ron byl jako ve svém živlu. Harry mu občas pomáhal a mezitím si hledal práci. Ron bohužel nezůstával přes noc, ale vracel se do Doupěte, a tak se Harryho pohlavní život ocitl na nulovém bodě.
Bylo to asi o dva týdny později. Ráno udělal Harry nákup přesně podle Ronových instrukcí a kolem desáté hodiny se vydal do Doupěte, kde měl Rona vyzvednout. Odmítal, aby chodil zrzek kamkoli sám, čemuž se sice Ron smál, ale jeho pravidlo dodržoval.
Právě vyskočil z krbu, když se k němu vrhl jeho miláček, aby ho uvítal sladkým, mlaskavým polibkem. Harry mu jeho pozdrav oplatil.
„Ahoj, miláčku,“ zapředl Ron.
„Připraven vyrazit?“ zeptal se ho Harry.
„Samozřejmě, ale nejprve bych ti chtěl něco ukázat.“ Ron sáhl na stůl pro nějaký magazín. Harry přeletěl titulek a nechápal. Měsíčníky pro čarodějky rozhodně nečetl. Rady, jak sbalit bohatého kouzelníka, jak poznat, že je ten pravý, jak se správně namalovat, to opravdu nepovažoval za důležité či zajímavé.
Ron otevřel magazín na příslušné stránce a podal ho Harrymu, který ihned pochopil. Celá dvojstránka byla věnována jim. Článek pojednával o Ronově údajném těhotenství a byla tam reportáž z Příčné, kde byl Ron nakupovat. Magazínu se zcela exkluzivně podařilo zjistit, co zrzek kupoval, a celou stránku věnovali důkladnému rozboru zrzkova vkusu. Rozebírali, jaké koupil dupačky a že si vybral naprosto nemožný vzor a barvu, která vůbec neodpovídala dnešním trendům. Celý článek dokonale zkritizoval Ronův vkus. Nejenže se neumí dobře oblékat (nezapomněli totiž detailně rozpitvat, co měl ten den na sobě a že nedokázal sladit barvy a vzory), ale že také nemá absolutní ponětí o nejnovější módě.
Harrymu stačilo přeletět jenom pár řádků, aby měl představu, o čem celý článek pojednává. Povzbudivě se na svého přítele usmál. „Z toho si nic nedělej, Rone. Kritizovat je jejich práce. Sami kupují ty samé věci jako ty, oblékají se podobně, ale chybu vidí jenom u druhých. Nemá cenu se tím hlouběji zabývat. Prostě to hoď za hlavu.“
Přitáhl si ho k sobě blíž. „Harry, a takhle to teď půjde pořád?“
„Nejspíš ano. Jsou to novináři. Honí se za senzacemi, a kde senzace nejsou, jenom trochu nafouknou a přibarví skutečnost. Opravdu si nemyslím, že by ses měl zabývat tím, co o tobě píšou. Všichni víme, že to jsou nesmysly.“
„Ty časopisy čtou naši přátelé,“ připomněl mu zrzek.
„Naší přátelé vědí, jaký jsi ve skutečnosti. Nad těmi články se jenom zasmějí stejně jako my a půjdou dál. Všichni víme, že nezáleží na tom, v jaké barvě bude mít naše dítě první dupačky, ale spíše na tom, kolik lásky, něhy a péče dostane od nás. Nepochybně to pro něj bude mít větší hodnotu.“
„Zítra jdu na kontrolní prohlídku,“ přitulil se k němu Ron. „Napadlo mě, že bys tam mohl jít se mnou, pokud budeš mít zájem. Lékouzelník mi udělá vyšetření ultrazvukem.“
„Vážně bych mohl s tebou?“ zajásal Harry a představil si, že bude mít poprvé možnost spatřit jejich dítě. Viděl několik fotek z ultrazvuku, jednu dokonce nosil v peněžence, ale možnost být u vyšetření uvítal.
„Jasně že jo,“ usmál se zrzek tak, jak to uměl jenom on. „A možná bychom mohli zajít do nějakého obchodu a podívat se po vybavení pro miminka. Co ty na to?“
„To by bylo úžasné,“ souhlasil černovlasý mladík, který se na jejich dítě těšil minimálně stejně jako Ron. „A k tomu si můžeme zajít na zmrzlinu.“
***
Ronovi trvalo zhruba dva týdny, než dal jejich byt zcela do pořádku. Před chvílí vyžehlil Harryho košile a úhledně je složil do skříně. Sedl si na gauč vedle Harryho, aby si odpočal. Jeho miláček si zrovna dopřával odpolední kafíčko a něžně k sobě zrzka přivinul.
„Hotovo?“ zeptal se ho.
„Ano,“ přikývl zrzek.
„Asi by sis teď potřeboval odpočinout,“ navrhl Harry.
„Jenom na chvíli,“ opravil ho zrzek. „Chtěl jsem ještě vyměnit záclony.“
„Co kdybys to nechal za zítřek?“ mrkl na něj Harry. „Znám spoustu jiných a příjemnějších činností.“
Naklonil se k němu a začal ho líbat. Ulevilo se mu, když ho od sebe Ron neodstrčil, ale dovolil mu, aby ho povalil na gauč. Už si ani nevybavoval, kdy se naposledy pořádně pomilovali. Od té doby, co přijeli z Německa, vůbec, z čehož byl nesmírně frustrovaný.
Kolikrát od jejich příjezdu se pokusil Rona svést k příjemným aktivitám, ale jeho snaha skončila fiaskem. Nejenže ho Ron vždy odmítl ve chvíli, kdy měl pocit, že se věci vyvíjejí nanejvýš slibně, ale pak se musel vypořádat se svým vzrušením a obrovskou touhou. Nevěděl, co má dělat. Byl neuvěřitelně frustrovaný.
Ovšem svého medvídka miloval. Vždycky se tvářil, že je všechno v pořádku, a Ron na něm očividně vůbec nic nepoznal. Chtěl to tak moc, až to bolelo.
V žádném případě si nechtěl hledat vedlejší známost. Za prvé věděl, jak to dopadlo s Malfoyem, a za druhé nedokázal myslet na nikoho jiného než na svého přítele. Ještě nikdy se mu nezdálo, že všichni muži v jeho okolí jsou tak neuvěřitelně neatraktivní. Ron mezi nimi svou krásou a sexappealem vynikal jako Měsíc na noční obloze.
Ale dnes se zdálo, že by věci mohly dobře dopadnout. Ron ho snad poprvé od sebe neodstrčil a nechal ho, aby mu svlékl tričko. Dovolil, aby Harryho ruka sklouzla do jeho slabin.
„Budu opatrný, Rone, slibuji,“ zašeptal mu vzrušeně do ucha.
„Harry,“ zarazil ho zrzek, když mu stahoval kalhoty a oslovený mladík měl chuť vybuchnout zlostí. Nebo se mu snad chtělo brečet samou frustrací? Proč ho Ron tolik týrá? Copak nechápe, že on to potřebuje?
„Nešli bychom do ložnice?“ navrhl zrzek a Harry měl pocit, že musel špatně slyšet. Copak je možné, že by ho konečně jeho miláček neodmítl? Opravdu mu naznačuje, že to chce taky? „Ten gauč je nepohodlný a navíc je tu málo místa.“
Harryho tvář se rozjasnila. Tohle nebylo odmítnutí, ale jasná nabídka. Konečně. Co by pro něj neudělal? Čekal dost dlouho, aby to vydržel ještě 30 vteřin.
Pomohl Ronovi vstát a pospíchal s ním do ložnice. Hrozně se těšil na to, co přijde. Když však zrzek otevřel dveře, Harry ho zadržel. Pak ho popadl do náruče, aby si ho jako svou kořist donesl do hnízdečka lásky. Jak zjistil ovšem o několik vteřin později, bylo to pošetilé gesto. Málem si přelomil páteř. Měl sice vypracované svaly a nějakou dobu dokonce posiloval, ale buď ztratil kondičku, nebo Ron přibral. Ale před ním nedal nic znát a dokonale zamaskoval, že se málem zmrzačil.
Ze všeho nejraději by se po svém medvídkovi vrhl jako predátor po své kořisti, ale věděl, že by mohl ublížit dítěti, a tak se krotil a postupoval velmi pomalu a něžně. Jak zjistil asi o 40 minut později, nebylo to od věci. Díky tomu prožil skvělý sex a užil si ho se vším všudy. Když se konečně udělal, měl pocit, že umře vyčerpáním. Zhroutil se vedle zrzka a nebyl schopen žádného pohybu. Ztěžka oddechoval a napadlo ho, že by po takovém zážitku klidně umřel. Na chvíli si pohrával s myšlenkou, že by si s Ronem měli občas dopřávat sexuální půst, protože ten zážitek potom stojí za to. Touha, vzrušení, to vše najednou prožíváte intenzivněji.
Probudil se kolem šesté hodiny večer. S překvapením si uvědomil, že usnul. Obrátil se na druhý bok, ale Ron už tam nebyl. Se zděšením vyskočil na nohy. Úplně nahý pospíchal do obývacího pokoje. Měl pocit, že to Ron s tím uklízením už vážně přehání. To si nemůže dát s těmi záclonami pokoj ani teď? Po tak krásném sexu? Musí ho zadržet. Přece se jeho láska nemůže takhle přepracovávat. Učiní tomu přítrž.
„Rone?“ vtrhl do obývacího pokoje, ale zrzek tam nebyl. A záclony byly také na svém místě. Na okamžik se lekl, že se Ron sbalil a vrátil se do Doupěte.
„Ano,“ ozvalo se odněkud a o chvíli později vykoukla z kuchyně zrzkova hlava. „Volal jsi mě, Harry?“
Viditelně se mu ulevilo.
„Rone, myslel jsem, že jsi odešel,“ oddechl si. „Co tu vlastně děláš?“
„Palačinky,“ odpověděl zrzek, jako kdyby to byla běžná činnost, kterou vykonával po kvalitním sexu.
„Palačinky?“ olízl se Harry až za ušima. „Tak to si nechám líbit.“
O pět minut později, kdy přes sebe přehodil tričko a natáhl si slipy, usedl v kuchyni k jídelnímu stolu. Ron už mu servíroval pochoutku. Sám si přisedl naproti a jednu z nich si natřel ohromnou vrstvou sladké jahodové marmelády. Harry sledoval, jak jeho miláček mlsá. Nemohlo mu uniknout, že během svého těhotenství začal Ron pojídat nejrůznější sladkosti. Asi šly na něj chutě.
„Už jsem ti řekl, Harry, že mi včera pomohl táta složit kolébku pro dítě? Máma říkala, že jsme se v ní vystřídali skoro všichni. Už se nemůžu dočkat, až v ní budu houpat naše dítě.“
„Hmmm,“ zakuckal se Harry. „Kam to všechno vůbec dáváš?“
„No,“ zaváhal zrzek. „Máma říkala, že můžeme vyklidit Billův pokoj a udělat z něj dětský pokojíček. Není to roztomilé?“
Harrymu málem zaskočilo sousto.
„Počkej, chceš mi říct, že pro naše dítě zařizuješ pokojíček v Doupěti? Copak ty se nechceš ke mně vrátit?“
Zrzek zrudl do sytě rudého odstínu. „To ano, ale… Harry, copak by se do tohohle bytu vešel další člověk? Kde si myslíš, že by měl pokojíček? U nás v ložnici? V obýváku? Přiznej si to, náš byt je moc malý na to, abychom v něm žili tři.“
„A proto chceš zůstat u rodičů?“ vypálil na něj Harry.
„Jestli se chceš se mnou hádat,“ odložil Ron rozkousanou palačinku na talířek a zvedl se znechuceně od stolu „tak u toho být nemusím. Popři, že mám pravdu. Víš stejně dobře jako já, že nemáme volnou místnost. A já chci, aby si naše dítě mělo kde hrát. Do tohohle bytu se nevejdeme, takže jestli to má znamenat, že zůstanu u rodičů, tak ať.“
Zrzek vyběhl z místnosti tak rychle, že Harry neměl čas ho zadržet. Upustil palačinku na stůl a rozběhl se za svým přítelem, cestou si utíral mastné ruce do trička.
„Rone, počkej, nemyslel jsem to takhle,“ zadržel ho u botníku. „Víš přece, že miluju tebe i naše dítě. Chci pro vás oba to nejlepší. A udělám pro to všechno, co bude v mých silách. Miluju tě.“
Zrzkovo srdce bylo obměkčeno a omluvně se na Harryho usmál. „Jenom chci vlastní pokojíček pro naše dítě. Co je na tom tak špatného?“
„Nic,“ ujistil ho Harry a objal ho. „Vůbec nic. A slibuji, že všechno zařídím. Jestli chceš mít dětský pokojíček, tak ho budeš mít.“
Ron se schoulil do jeho náruče a pak se něžně políbili. „Dobře, Harry. Věřím ti.“