29. Generální úklid
Od té doby se věci vyvíjely slibně. Ron ani jednou nezmínil jeho vyhazov a oba přestali toto téma pitvat. Bylo to asi o týden později, kdy Harry naznačil, že půjde na pracovní pohovor, ale bohužel nemá už žádné čisté prádlo. Nejprve se nabídla Molly, aby pár věcí přinesl, ale Ron ji ujistil, že to nebude třeba, protože půjde do Harryho bytu a uklidí tam.
Od svého odchodu do onoho bytu ještě nevkročil. Neměl dost odvahy vrátit se tam, neboť pocity, které zde prožíval, nebyly příjemné, a on měl strach, aby se mu nevrátily v bolestivých vzpomínkách.
Zprvu nechápal, proč Harry tak důrazně trval na tom, že to nespěchá, ať to klidně odloží na zítřek, že by se nezlobil. Navrhoval, že by jenom přinesl košili a kalhoty, a to by mu pro začátek stačilo. Ron tam ale chtěl zajít a trochu tam uklidit. Vzal si sebou jenom pár věcí do tašky a byl připraven vyrazit.
Harry tedy souhlasil. Když kráčeli po schodišti do jejich patra, všiml si zrzek, že je jeho přítel poněkud neklidný. Zrzek netušil, z čeho je tak rozrušený. To ovšem pochopil, jakmile vešel do bytu. Větší spoušť a nepořádek snad v životě neviděl. Na zemi se válelo špinavé prádlo, zapáchající ponožky, propocená trička, jednotlivé listy z novin, časopisy, obaly od potravin, na stole v obývacím pokoji stálo několik prázdných lahví a plechovek, sušenky, zahnívající zbytky jídla. Harry žil jako prase.
„Ehm,“ zatvářil se Harry rozpačitě. „Kdybych věděl, že přijdeš, uklidil bych.“ Byla to jenom chabá snaha odlehčit situaci.
„Harry,“ napomenul ho zrzek. „Tenhle svinčík bys neuklidil ani za měsíc. Kdy jsi naposledy uklízel?“
Harry se poškrábal za uchem: „No, totiž… vlastně…“
„Tím mi chceš naznačit, že poslední osoba, která tu uklízela, jsem byl já, než jsem odešel?“
„Asi tak nějak,“ přiznal se černovlasý mladík.
Ron jenom nevěřícně zakroutil hlavou, ale zdržel se jakéhokoli nepříjemného komentáře. Znal svého přítele velmi dobře, aby věděl, jaký má vztah k uklízení. Na okamžik ho napadlo, že má Harry neuvěřitelné štěstí, když spolu začali chodit. Nebýt jeho, nedokázal si představit, v jakém svinčíku by jeho přítel žil.
V kuchyni na něj čekala hromada nádobí. Na kuchyňské lince stály komíny špinavých hrnců, v nichž zůstaly zbytky připáleného jídla. Ron usoudil, že se Harry po jeho odchodu snažil vařit, ale všechny jeho pokusy skončily velkým fiaskem. V dřezu se kupila majestátní hromada talířů, a jak Ron odhadl, Harry se vůbec nevěnoval mytí nádobí, protože si pokaždé bral ze skříňky nové a nové talíře, až nakonec všechny čisté došly stejně jako hrnky, skleničky či příbory. A to měl strach jít na záchod či do koupelny.
„Harry, větral jsi v ložnici?“ zeptal se ho zrzek, jakmile zhodnotil hromadu špinavého nádobí v kuchyni.
„Ne, proč?“ podivil se jeho přítel.
„Tak tím můžeme začít,“ povzdychl si zrzek. „Vůbec nevím, do čeho se mám pustit dřív.“
Opravdu vypadal nerozhodně. Svinčík v Harryho bytě ho nepříjemně překvapil. Teď si ovšem za svůj omyl musel vyčinit. Harryho znal moc dobře na to, aby podobné boží dopuštění očekával. Potřeboval by teď minimálně jeden pár rukou navíc. Věděl, že by jeho matka pomoc neodmítla, ale nakonec tuto možnost zavrhl. Nehodilo se, aby se někdo dozvěděl, v jakých nelidských podmínkách dokáže jeho přítel žít. O základních hygienických návycích nemluvě!
„Tak jsem zpátky,“ houkl na něj Harry, když se vrátil z ložnice. Ron stál právě u ledničky a vyhazoval z ní prošlé a zkažené potraviny, což byly v konečném důsledku veškeré zásoby. Netušil, kdy byl jeho přítel naposledy nakupovat, a raději se ani neptal.
Opět si povzdychl. Staré potraviny nebylo dokonce kam vyhodit, neboť odpadkový koš přímo přetékal, a spousta obalů a odpadků se válela kolem něj, protože jinde pro ně pro ně místo.
„Harry, mohl bys prosím tě vynést odpadkový koš?“ požádal ho Ron, ale jeho žádost zněla spíše jako příkaz než prosba.
„Jasně,“ neprotestoval mladík, který byl rád, že je Ron konečně doma a chystá se provést úklid, kterého on nebyl schopen.
„Kam jsi dával ty igelitové pytlíky na odpadky?“
„Tady.“ Otevřel Ron zásuvku a podal je Harrymu. „A nezapomeň také vyprázdnit ostatní koše – v ložnici a koupelně,“ připomněl mu.
Poté celý obsah odpadkového koše vysypali do většího igelitového pytle a Ron do něj přidal prošlé potraviny. Harry se sehnul a sbíral odpadky, které popadaly kolem koše. Ron mu chtěl pomoct, ale Harry ho zadržel. „Nemusíš se obtěžovat, Rone, já to zvládnu sám. Ty by ses teď neměl příliš namáhat.“
„Harry,“ oslovil ho zrzek přísně, „ještě nemám pořádné těhotenské bříško, takže snad sám poznám, co dělat můžu a co ne.“
„Jenom jsem myslel, že bys neměl příliš zatěžovat páteř, protože brzy budeš mít zátěže až přespříliš. Nemysli si, že nevím, že všechny těhotné ženy trpí na bolesti zad. A já se ani nedivím.“
„Takže ty sis zjišťoval, co těhotenství obnáší?“ podivil se zrzek.
„No,“ přiznal se Harry nesměle, „koupil jsem si nějaké publikace.“
Ron na něj chvíli v údivu zíral.
„Chceš mi říct, že čteš knihy?“ zopakoval nevěřícným tónem. „Odkdy se vůbec věnuješ četbě? Já myslel, že tohle je Hermionino území. Copak se to s tebou stalo? Pokud je mi známo, tak jsi v životě neotevřel ani jednu knihu.“
„Jenom jsem chtěl vědět, na co se mám připravit,“ obhajoval se mladík.
„Připravit? Harry, to já jsem těhotný, ne ty,“ upozornil ho zrzek.
„Já vím,“ ujistil ho, „jenom ti chci porozumět. Co teď asi prožíváš a jak se cítíš.“
Takové gesto by od svého miláčka nečekal. Takže Harry teď čte knihy o těhotenství? To dokonce nedělal ani on. Předpokládal, že jeho matka jako cenná rádkyně bude stačit, když přivedla na svět sedm dětí, musí mít bohaté zkušenosti.
„Kde máš ty knihy?“ vybafl na něj.
„No, já…“ koktal mladík, ale Ron na jeho odpověď nečekal a vyrazil do džungle odpadků a nepořádku v obývacím pokoji. Byl si jistý, že tam někde objeví jisté publikace. Harry vyběhl za ním, ale to už Ron zvedal knihu, kterou našel na gauči pod dekou.
„Kniha rad pro prvorodičky?“ přečetl nahlas název titulu a provrtal svým pohledem Harryho, který k němu přiběhl a knihu mu z rukou vytrhl.
„Je to jenom… napadlo mě… prostě jsem chtěl vědět… to je poprvé, co budu tátou. Vůbec nevím, co teď prožíváš, jak se cítíš po emotivní a zdravotní stránce.“
Rona jeho slova dojala. Zdálo se, že Harrymu na něm opravdu záleží a snaží se vžít do jeho situace.
„Ale Harry, proč by teď mělo být všechno jinak? Jsem to pořád já. Jsem sice těhotný, ale chovám se pořád stejně. Možná že v jistých ohledech jednám jinak, ale není důvod myslet si, že jsem se změnil, nemyslíš?“
„To ano, ale… něco se změní určitě. Bude z tebe matka. A navíc tam jsou moc pěkné obrázky vývoje plodu. Hrozně mě zajímá, jak naše dítě roste a nenapadlo by mě, že už teď vypadá jako zmenšená verze malého človíčka. Už má skoro šestnáct centimetrů.“
Harry se zadíval na Ronovo bříško, jako kdyby skrze něj mohl vidět jejich dítě. Ronovo těhotenství se prozatím jenom nepatrně rýsovalo. Vůbec nebyla pravda, že by to bylo extrémně vidět. To jenom vzhledem k tomu, že on o svém těhotenství věděl, viděl na svém těle změny, kterým nikdo nezasvěcený nevěnoval pozornost.
Co se týkalo jeho postavy, hraním famfrpálu si vypěstoval některé svaly, hlavně v oblasti ramen a hrudníku, ale z břicha neměl nikdy pekáč buchet. V jeho bříšku sem tam rámovaném nějakým špekem se snadno ztratil malý lidský plod.
„Harry, myslím, že velikost plodu je individuální,“ opáčil zrzek a usmál se. „I když šestnáct centimetrů, to ještě není hodně. Je asi tak veliké, jako když se ti postaví.“
„Nedělej si z toho srandu,“ zamračil se Harry naoko. „Šestnáct centimetrů je náhodou dost.“
„Já přece vím,“ rýpnul si zrzek. „Vždyť máš přece pořádného macka.“
„Jak si můžeš být vůbec jistý, že je to přesně šestnáct? Co když je to víc.“
„Tak si tě příště raději přeměřím,“ usmál se zrzek.
Harry si zajel rukou do vlasů. „A kdy bude to příště?“ naznačil.
Už nějakou dobu měl strašnou chuť na sex, ale neměl odvahu na Rona jakkoli naléhat. Bál se odmítnutí. Obával se, aby mu za takový návrh během těhotenství nevyčinil. Vůbec netušil, jestli by měl Ron zájem či ne. Vždycky si myslel, že je nepsaným pravidlem, že během těhotenství se žádný sex neprovozuje, a zatím se zdálo, že se Ron tímto pravidlem řídí, protože ani jednou nenaznačil, že by se s ním chtěl pomilovat. Ovšem v knihách se dočetl, že sex během těhotenství není tabu, neboť někdy mají na něj těhotné ženy ještě větší chuť. Zatím byl zklamaný, že Ron se k nim nepočítá. I když byl fakt, že Ron byl muž a ne žena.
„Až uklidíme ten svinčík tady okolo,“ upozornil ho zrzek.
„Takže dnes večer?“ vyhrkl ze sebe Harry s nadějí v hlase.
Zrzek se usmál. „Vážně, Harry, kam jsi dal rozum? Podívej se okolo. Skutečně si myslíš, že bychom tohle uklidili za jeden den?“
Harry se zatvářil zklamaně. „Ale mohli bychom použít hůlky,“ nevzdával se své naděje.
„To by určitě nepomohlo. I s magií by to trvalo déle než jeden den. A co se týká uklízení, dávám přednost ruční práci. Máma vždycky říká, že není nad poctivou manuální práci. Ale když mi pomůžeš,“ spustil Ron sladkým hláskem, „možná bude na tebe čekat večer nějaká sladká odměna.“
Harryho tvář se rozjasnila nadšením a přitáhl si Rona k sobě. Políbil ho na jeho horké, vlhké rty. Cítil, jak jeho vzrušení roste. Strašně po něm toužil. Tak, že to už nemohl vydržet.
„Harry?“ odstrčil ho zrzek od sebe a pohledem sklouzl do Harryho slabin. Pod kalhotami se rýsovala jeho erekce. Člověk by neřekl, že vypadá na pouhých šestnáct centimetrů.
„Nemohli bychom se uklízení věnovat později?“ zapředl Harry něžně a přitáhl si zrzka opět do náruče. Jeho ruce začaly bloudit po zrzkově těle a jeho ústa ochutnávala zrzkovu šíji. Začal ho pomalu navigovat ke gauči. Něžně ho na ni usadil a jeho ruce sklouzly pod Ronovo tričko. Tolik po něm toužil, že měl pocit, že už to nevydrží. Povalil ho na záda.
„Au,“ zasténal zrzek a Harrymu došlo, že to nebylo rozkoší. Sáhl pod zrzkova záda a pod dekou objevil plechovku od piva. Odhodil ji na zem a zakousl se Ronovi do krku, zatímco se svými slabinami otíral o Ronovo stehno.
„Harry, přestaň,“ odstrčil ho zrzek od sebe a chvíli mu trvalo, než přišel zase k sobě.
„Co se děje? Něco tě bolí?“
Chtěl se s ním milovat, ale nechtěl ublížit dítěti. Dával si pozor, aby mu netlačil na břicho. Vážně byl opatrný.
„Ne, Harry, nic mě nebolí,“ ujistil ho zrzek.
„Tak proč nepokračujeme tam, kde jsme přestali,“ usmál se Harry myšlenkami zase někde jinde a sklonil se k Ronově krku.
„Opravdu se chceš milovat mezi odpadky?“ uslyšel Ronův nesmlouvavý hlas a zrzek ho odstrčil.
„No…“ zaváhal.
„Ne,“ zarazil ho Ron, „raději neodpovídej.“
Odstrčil ho od sebe, aby se mohl posadit. Zpoza deky, na které ležel, vytáhl starý výtisk zmuchlaného Denního věštce. Harry byl frustrovaný. Došlo mu, že k ničemu nedojde.
„Harry, jsem těhotný, a asi ti to bude znít divně, ale chci se držet jistých hygienických návyků. Pokoj zamořený odpadky není vhodné prostředí pro dítě. Promiň, ale bude nejlepší, když to nejdřív uklidíme. Nebudu se ptát, jak to vypadá v ložnici.“
Na stůl odložil noviny, ve kterých měl Harry zakroužkované inzeráty nabízející práci. Pak se zvedl z gauče a zamířil do kuchyně.
Harry ho slyšel říkat něco o tom, že to vezme od dřezu se špinavým nádobím. Vstal a spěchal za ním. Zůstal stát ve dveřích a opřel se o futra. Se zájmem pohlédl na svého zrzavého přítele. Miloval ho. Každý centimetr jeho těla. Byl neuvěřitelně sexy.
Ron si právě bezmocně povzdychl nad hromadou nádobí. „Ach jo, to abychom raději napustili vanu. Nic většího si už nedokážu představit, kam by se ten nepořádek mohl vejít.“
Sledoval ho, jak se začal prohrabovat nádobím a dělal si v dřezu místo pro teplou vodu. Když odložil několik talířů na vrchol hromádky, zjistil, že v dřezu stojí několik dní stará a špinavá voda. Zřejmě důsledek Harryho snahy o umytí nádobí, kterou ale vzdal.
Tak tohle bude nadlouho, pomyslel si zrzek a začal nádobí třídit a odkládat na jiné místo, aby si udělal v dřezu prostor.
„Rone, nemusíš to dělat teď,“ promluvil konečně Harry ode dveří.
„A kdy jindy?“ obrátil se k němu zrzek s výčitkou. „Harry, tohle se samo neudělá.“
„Rone, neměl by ses teď namáhat. Mohly by tě bolet záda nebo svaly. Četl jsem, že se těhotné ženy hodně potí, a měl bys hodně pít.“
„Harry,“ okřikl ho zrzek. „Podívej se z okna!“
„Na co?“ nechápal mladík.
„Bude léto. Sluníčko bude pražit. Kdo se v takovém počasí nebude potit? A dodržovat pitný režim by měl v tomhle období každý. Zbytečně to dramatizuješ. Vůbec není pravda, že bych měl zákaz jakékoli fyzické činnosti. Víš, co říkala máma? Že jestli si neužiju teď, tak potom už vůbec. Druhý trimestr je prý nejideálnější období, abych všechno dohnal, protože pak už se ani nezvednu z gauče. Takže bude nejlepší, když se do toho pustím hned. Je to činnost jako každá jiná. Někdo chodí na procházky nebo cvičí aerobik, já uklízím. Dělám to rád. Dokonce si myslím, že se mi po něm i stýskalo. Tedy – až takhle moc ne, když vidím náš byt, ale je hezké, že myslíš na to, abych měl co dělat. To, že jsem těhotný, vůbec neznamená, že bych se měl šetřit, zlenivět a vůbec nic nedělat. Naopak si myslím, že pohyb může být pro těhotné důležitější než válení na gauči, což ty asi neuznáváš. Zatím své těhotenství ve větší míře nepociťuji, takže se nechci nijak omezovat. To složitější období nás teprve čeká.“
Harry na něj chvíli zíral a musel uznat, že má zřejmě pravdu. Během jeho proslovu si uvědomil, že jeho přítel má jisté předpoklady stát se dobrým rodičem. Jestliže zvládá kočírovat svého partnera, pak by neměl mít problém s malým capartem. Až teď pochopil, jak velký vliv na něj Ron má. Nebýt jeho… stačilo se jenom rozhlédnout po jeho bytě, abyste pochopili, jaký by byl jeho život bez Rona.
„Nechceš pomoct?“ kapituloval.
„Uděláš mi radost, když konečně odneseš ty odpadky a otevřeš dveře na balkón, abychom vyvětrali ten šílený puch.“
„Jasně,“ kývl Harry a pustil se do práce. Když vynesl odpadky, připojil se k Ronovi v kuchyni a společně zdolali tu nehoráznou kopu nádobí. Zabralo jim to minimálně dvě hodiny, než byli se vším hotoví a mohli svou pozornost přesunout jinam.
„Ty chceš ještě pokračovat?“ podivil se černovlasý mladík, který se mylně domníval, že dvě hodiny úklidu v kuchyni jsou maximální časový úsek dne, který lze strávit podobnou činností. Potom přece musí následovat odpočinek a svačina, anebo ne?
Ron se zahleděl na nepořádek v obývacím pokoji. „Asi by to chtělo vyluxovat.“
„To nemyslíš vážně,“ zhrozil se Harry.
Zrzek neodpověděl a sehnul se k zemi, aby zvedl propocené tričko. „Ale nejprve budu muset sesbírat všechno ze země.“ Opět se sehnul, tentokrát pro obal od čokoládové tyčinky.
„Harry, doufám, že tohle netvořilo hlavní chod tvého jídelníčku, když jsem tu nebyl,“ otočil se ke svému partnerovi.
Harry se poškrábal za uchem. „No, jedl jsem všechno možné.“
Ron protočil oči a začal se věnovat úklidu nepořádku na zemi. Harry ho chvíli sledoval a pak ho chytil za loket.
„Nech toho, Rone. Já se o to postarám,“ ujistil ho a sám se pustil do práce, kterou sice nenáviděl, ale ještě více nesnášel, když se musel dívat, jak se jeho miláček kvůli jeho neschopnosti musí takhle dřít. Mělo by mu být hanba.
„OK,“ souhlasil Ron, „já se podívám do koupelny a vyperu ti nějaké věci, abys mohl zítra na ten pohovor.“
Ovšem plány byly jiné než skutečnost. To, co objevil Ron v koupelně, byl vrchol všeho hnusu. Ve vaně stála špinavá voda, kterou někdo zřejmě několik dní zapomněl vypustit. V tom hnusu bylo ponořených několik triček a ponožek. Ron se usmál. Harry se marně pokoušel prát. Umyvadlo i sprcha byly zaneřáděné. Zrzek si povzdychl a pustil se do práce, i když nevěděl, kde začít.
Automatická pračka překypovala oblečením, které se do ní podařilo Harrymu nacpat. Ron si oddechl, že jeho přítel nezačal prát, protože by nejspíš odrovnal nejen pračku, ale zničil by i oblečení. Soudil, že se Harrymu nakonec nepodařilo uvést toto zařízení do provozu, takže vše zůstalo pouze v raných fázích příprav. Díkybohu. Ron obsah pračky přebral a připravil novou várku oblečení. Když ji spustil, vrhl se na sprchu, na níž byly patrné známky každodenního používání a téměř žádného udržování.
Další dvě hodiny strávil mytím sprchy a čištěním umyvadla, na kterém našel zbytky po zubní pastě a pěně na holení. Harry nebyl nikdy důsledný, co se týkalo hygieny. Všechny pomůcky sloužící k osobní hygieně schoval do skřínky, kam tyto věci patřily.
Harry se v koupelně objevil ve chvíli, kdy zrzek vyprazdňoval obsah pračky do velké mísy. Když ale viděl, jak se jeho přítel prohnul pod váhou všeho mokrého, vodou nasáklého prádla, okamžitě se nabídl, že prádlo pověsí na šňůru on. Zrzek mu potom nakázal, aby prádlo posbíral, až uschne. Když mu poté nabídl Harry přestávku, k jeho úlevě zrzek souhlasil. Posadili se v kuchyni ke stolu.
„Chtělo by to umýt zem,“ posteskl si zrzek.
„Dneska jsi už toho udělal hodně, Rone,“ napomenul ho.
„Nemyslel jsem dneska,“ zamračil se zrzek. „Přijdu zítra.“
„Už bych si dal něco k jídlu,“ zakňoural Harry.
„Nebudu se ptát, jestli něco máš.“
„Co kdybychom si někam zašli?“ navrhl Harry nadšeně.
„Musel bych se převléknout,“ upozornil ho Ron. „Mám ve skříni ještě své věci?“
„Ano, kam jinam by chodily?“ usmál se Harry.
„A ty máš co na sebe?“ zapochyboval Ron.
„No…“ zamumlal Harry.
„Zajdeme do Doupěte, máma jistě bude něco mít. Vyrazit si můžeme zítra. Mezitím by ti mělo uschnout to oblečení. A pak můžeme zapít tvůj pracovní pohovor.“
„Rone, ty nesmíš pít,“ napomenul ho Harry.
Zrzek protočil oči. V životě by ho nenapadlo, že ho jednou bude jeho přítel takhle důsledně kontrolovat. Harry byl totiž vždy tím, který se nikdy o detaily příliš nezajímal.
„Neříkal jsem, že se chci opít,“ opravil ho. „Prostě bychom zašli na večeři ve dvou.“
„Ještě nevím, jestli tu práci vůbec dostanu. Co když nebude co slavit?“
„Důvod se vždycky najde,“ usmál se zrzek a Harry mu jeho úsměv vrátil. Nejraději by ho popadl do náruče a odnesl do ložnice. Vlastně proč tak daleko? Kolikrát se milovali přímo na tomhle stole.
„Na co myslíš?“ zeptal se zrzek.
„Cože?“ probral se Harry ze svých představ.
„Usmíval ses,“ upozornil ho Ron.
„Já… jenom jsem si tak na něco vzpomněl. Půjdeme už na tu večeři? Mám strašný hlad.“
Společně pak opustili Harryho byt a zamířili do Doupěte. Ron se nemýlil. Molly již chystala večeři a ani oni dva nezůstali o hladu. Harry se začal hladově nacpávat a se zalíbením sledoval, jak se láduje i jeho přítel. Ron byl vždycky velký jedlík, i když od té doby, co spolu začali žít, měl pocit, že se začal trochu uskromňovat. Ovšem těhotenství v něm opět probudilo velký apetit. Několikrát ho dokonce přistihl mlsat sladké.
Večer strávili posedáváním s Ronovými rodiči v obývacím pokoji. Tulili se k sobě na gauči a pan Weasley seděl ve svém oblíbeném křesle. Harry si s Ronovým otcem povídal a zrzek je poslouchal a byl šťastný. Když už se blížilo k desáté večer a nadešel čas jít domů spát, Harry znervózněl. Ron mu slíbil za pomoc při dnešním úklidu sex (a on se na něj celou dobu těšil), ale teď už bylo pozdě a jeho přítel byl již velmi ospalý a neustále zíval. Znamenalo to, že k ničemu nedojde.
Harry byl frustrovaný, ale věděl, že svého přítele nemůžu nutit. Jeho miláček potřebuje odpočívat, a hlavně po dnešním dnu. Pokud chce někomu nadávat, pak může jedině sobě. Kdyby nenadělal ve svém bytě takový svinčík, události dnešního dne by se vyvíjely úplně jiným směrem. Popřál Ronovi dobrou noc, rozloučil se s ním něžným polibkem a zmizel v krbu.
Ulehl do jejich prázdné a chladné postele a myslel přitom na Rona. Přemýšlel, jak dlouho asi zůstane u svých rodičů. Doufal, že tam neplánuje zůstat po celou dobu svého těhotenství, protože si nebyl jistý, jak dlouho to bez něj ještě vydrží. Hrozně se mu po něm stýskalo. Hlavně večer, když šel sám spát. Nebylo to jenom kvůli sexu, ale toužil se k němu přitulit a cítit teplo jeho těla. Ron pro něj znamenal víc, než si kdy dovolil připustit. Teď už věděl, že Ron je světlo jeho života a že bez něj je všechno šedivé a pochmurné. Nikdy nikoho takhle nemiloval a už ani nebude, protože takhle může člověk milovat jenom jednou.
.....
(Saskya, 9. 4. 2013 22:39)