28. Harryho průšvih
Poté spolu strávili nádherný víkend v Doupěti. Harry dokonce mohl přespat v Percyho pokoji. Od té doby, co se s Ronem vrátili, neměli spolu ještě sex, ale Harrymu to nevadilo. Těšil se na jejich prvorozené dítě a chápal, že Ron zrovna prochází nepříliš jednoduchým obdobím. Stačilo mu, když mohli spolu trávit většinu dne, ať už dělali cokoli. Neustále měl nutkání se ho dotýkat a zahrnovat ho letmými polibky. Byl štěstím bez sebe, že ho má zpátky. Neustále s něčím pomáhal a staral se o svého miláčka, čímž chtěl aspoň částečně odčinit své předchozí skutky.
Jenom nerad se v pondělí vracel do pracovního kolotoče. Tolik si v poslední době zvykl být v blízkosti Rona, že se nemohl dočkat, až mu padne a on se rozeběhne zpátky k němu. Už se ani neobtěžoval s převlékáním a z Ministerstva cestoval letaxem přímo do Doupěte.
Stalo se to v úterý. Harry zrovna vyskočil z krbu a rozkašlal se, jak se nadechl popela. Dneska měl opravdu smolný den. Tohle se mu běžně nestávalo.
„Harry?“ ozvalo se odněkud a mladík se rozhlédl po místnosti a snažil se zaostřit svůj zrak na zrzka přes slzy, které se mu vedraly do očí.
„Rone?“
„Nejdeš dnes nějak brzy z práce?“ zeptal se zrzek přísně a Harry měl pocit, že se opět podobá své matce.
„Skončil jsem dřív,“ odpověděl.
„To jsem si všiml,“ zavrčel zrzek a založil si ruce na prsou.
„Copak nemůžu skončit dřív?“ podivil se černovlasý mladík a otřel si uslzené oči. Znovu si nasadil na oči brýle a zaměřil svůj pohled na zrzka. „Stalo se něco?“
„Jestli se něco stalo?“ vyjel zrzek hystericky, až Harry nadskočil. Mimoděk si vzpomněl na scénu z prázdnin léta 1994, kdy přicestoval s dvojčaty Fordem Anglií do Doupěte, kde na ně čekala rozzuřená Molly. „Harry, ty se po tom všem ještě opovažuješ?“
Sáhl za sebe a práskl před Harryho dnešními novinami.
Harry pozvedl obočí a provrtal zrzka svým smaragdovým pohledem. Ron mu naznačil, aby četl. Natáhl se tedy po výtisku a hned mu došlo, co se děje. Na titulní straně byl opět jeho obličej. Ovšem když noviny rozložil, smrtelně zbledl. Tak tohle byl opravdu průšvih. Takže to Ron už ví.
„Ty jsi mi lhal!“ obviňoval ho Ron. „Vůbec se neobtěžuješ mi něco říct a čekáš, až se to dozvím od druhých. Co si vlastně o sobě myslíš, Harry Pottere? Že ze mě budeš dělat hlupáka?“
„Tak to není, Rone,“ snažil se ho mladík uklidnit.
„Fajn.“ Opět si založil ruce na prsou. „Zřejmě ti nestojím ani za pitomé slovo. Jsi normální podrazák. Jak se teď asi cítím? Zajímalo tě to vůbec někdy?“
„Vysvětlím ti to,“ bránil se mladík.
„Vysvětlíš co?“ štěkl po něm zrzek. „Vyhodili tě z práce a ty mi nic neřekneš. Dokonce i Denní věštec to ví dřív než já! Co sis vlastně myslel? Že budeš pokračovat dál v svých lžích? Na malý okamžik jsem si vážně myslel, že ses změnil.“
„Tak to není… já… nechtěl jsem tě… nechtěl jsem ti přidávat zbytečné starosti. Chtěl jsem ti to říct později.“
„Tak později. Až to Malfoy všem vyžvaní? Ty se s ním popereš na Ministerstvu a myslíš si, že se nikdo nic nedozví? Co sis myslel? Že si to Malfoy nechá pro sebe? Děláš, jako kdybys ho neznal. Proč jsi ho vůbec uhodil?“
„On… já… provokoval mě. Urážel tě, řekl, že jsi… musel jsem mu jednu ubalit.“
„Ne, nemusel, kdyby ses jenom trochu ovládal. Proboha, Harry, jsi už dospělý člověk. Za celá ta léta na škole jsi dodneška nepochopil, o co mu jde? Dělá to schválně, protože ví, že mu skočíš na špek. Tyhle problémy nemáš kvůli němu, ale protože jsi nehorázný pitomec. Snaží se tě vyprovokovat, aby tě dostal tam, kde tě chce mít. A ty mu na to samozřejmě vždycky naletíš! Jako kdybys ho neznal. Jsi neuvěřitelný pitomec! Pitomec, co se má zanedlouho stát otcem!“
„Mrzí mě to, Rone, ale nemohl jsem se ovládat. Kdybys ho slyšel…“
„Já ho znám, Harry! Myslíš, že si nepamatuju na tu spoustu trapných situací, kdy mě urážel a navážel se do mě? Vždycky jsem měl chuť dát mu do držky, ale teď už vím, že to dělá úmyslně. Jenom závidí a chce nás vyprovokovat k hloupostem, za které bychom později tvrdě zaplatili. Neudělal nic zlého, nikdo ho nemůže obviňovat. Jenom řekl pár nepěkných věcí, ale nos jsi mu přerazil ty. Přesně tohle chtěl. Šel si fňukat k Mungovi a pak to celé nafoukl a vyslepičil Dennímu věštci, abys z toho vyšel jako ten největší prevít. Mstí se. A ty jsi úplný idiot, že sis to nepromyslel, než jsi ho uhodil. Přemýšlíš vůbec někdy? Očividně předvídat dokáže jenom Malfoy. Dokáže odhadnout tvé chování a pak toho využije ve svůj prospěch. Velice chytré, myslím, že to nějakou dobu plánoval. Kdybys nebyl takový blbec, tak bys podobné chování od něj předvídal, ale ne, ty se chováš jako malé dítě. Jednáš a vůbec nemyslíš! Myslel jsem, že jsi dospělý a dokážeš být zodpovědný. Budeš otcem, Harry Pottere! Tak se sebou sakra něco dělej!“
„Rone, já… já… cítím se vážně mizerně. Je mi to líto. Nechtěl jsem, aby to takhle dopadlo. Prostě se do mě navážel a já se nedokázal ovládnout.“
„Nedokázal ovládnout,“ opakoval zrzavý mladík. „Harry, píšou, že to nebylo poprvé, co jste měli konflikt. Ty jsi věděl, že se Malfoy bude zase o něco snažit, ale vůbec nic jsi neudělal. Věděl jsi, že každou chvíli to může znovu bouchnout, ale neudělal jsi žádné opatření. Tohle je nezodpovědnost. Nechat se kvůli němu vyhodit z práce a ještě se k tomu ztrapnit před celým kouzelnickým světem. A ještě mi nic neřekneš! Vážně jsi mě zklamal. Nechci tě vidět. Běž pryč.“
Ron zamířil ke dveřím, ale když míjel svého přítele, Harry ho zadržel. „Je mi to vážně hrozně líto, Rone.“
Zrzek se mu vyškubl. „Na to jsi měl myslet dřív. Čekáme dítě a ty se necháš vyhodit z práce. Gratuluju.“
„V mém trezoru u Gringottových je stále dost jmění po mých rodičích. Jsme finančně zajištění, stále máme z čeho žít.“
Ron si ho změřil opovržlivým pohledem. „Ale o to tady přece vůbec nejde. Lhal jsi mi. Nevěříš mi a já nemohu věřit tobě. Asi bude lepší, když se vrátíš domů a zamyslíš se nad sebou. A až ti dojde, jaký jsi pitomec… prostě tě nechci vidět. Zklamal jsi mě. Běž pryč.“
Zrzek prošel dveřmi a zmizel mu z dohledu. Harry zůstal ještě chvíli stát uprostřed kuchyně a přemýšlel, jestli nemá jít za ním, ale nakonec usoudil, že by to nebyl dobrý nápad. Cítil se mizerně a navíc věděl, že ve všem, co Ron řekl, byla pravda. Je ten největší pitomec na světě.
Když nad tím uvažoval, musel uznat, že Malfoy přesně tohle zamýšlel. Jistě věděl, že Harry dostal poslední varování, a využil toho. Vyprovokoval ho a on mu na to jako pitomec skočil. Musel si přiznat, že to byla skutečně jeho chyba. Měl se držet a počítat s tím, že podobná situace dřív nebo později přijde. Měl udržet nervy na uzdě.
Otočil se zpátky ke krbu a vrátil se domů, do prázdného bytu. Cítil se jako ten největší hlupák na světě. Jeho vyhazov byl definitivní a jeho šéf mu řekl, že dřív než po roce se vrátit nemůže. Ano, byla to dostatečně dlouhá doba, aby se nad svým chováním zamyslel.
Proč tohle vůbec Malfoy dělal? Ještě docela nedávno spolu relativně dobře vycházeli. Kdy se to vše změnilo? To věděl naprosto přesně. Když se mu přestal věnovat a začal hledat Rona. Možná má Ron pravdu, když říká, že se Malfoy mstí. Teprve teď si Harry začal uvědomovat, že i Malfoy má city. Může se za jeho chováním skrývat žárlivost? Může jim závidět? Zřejmě nemůže snést pomyšlení, že se na něj vykašlal a dal přednost tomu zrzkovi. Ano, takhle to vše dává smysl. A snad možná někde ve skrytu duše doufá, že ty dva dokáže rozdělit. Pak by se k němu totiž mohl Harry vrátit.
***
Zazvonil a dveře mu otevřela kudrnatá dívka. „Harry?“
„Ahoj, Hermiono,“ pozdravil ji mladík nesměle. „Mohl bych na chvíli dovnitř?“
Dívka si ho nejprve změřila zkoumavým pohledem a pak poodstoupila, aby mohl vkročit. Zavedla ho do obývacího pokoje a usadila do křesla.
„Co potřebuješ, Harry?“ založila si ruce.
Mladík si nervózně poposednul. „Udělal jsem hloupost.“
„Jestli myslíš ten incident na Ministerstvu, tak to nebyla jenom hloupost, ale totální demence! Ráno jsem přišla do práce a můj kolega mi podává Denního věštce, jestli jsem už o tom slyšela. A když otevřu noviny, co nevidím? Můj nejlepší kamarád zmlátil Malfoye a vyhodili ho z práce. Dokonce tě chce zažalovat a soudit se s tebou. Jak si myslíš, že mi asi bylo? Myslela jsem, že jsem tvoje nejlepší kamarádka a že mi něco řekneš! Tak vezmu pergamen a napíšu Ronovi, jestli o tom něco neví. A víš, co se dozvím? Vůbec nic netušil! Harry, vím, že jsi obdivoval Brumbála, ale skutečně chceš žít ve lžích jako on? Všem jenom lžeš a ubližuješ! Víš, jak se teď Ron cítí? Copak nevidíš, jak mu ubližuješ? Chováš se jako úplný idiot. Vzpamatuj se trochu. Narodí se ti dítě. Je na čase, aby ses konečně sebral.“
„Já vím… já… nechtěl jsem… myslel jsem. Chtěl jsem mu to říct, ale až… je těhotný, nechtěl jsem mu přidávat starosti.“
„Harry, pořád mu jenom ubližuješ. Lhal jsi předtím a teď ve svých lžích jenom pokračuješ. Žiješ ve lži a přetvářce. Ronovi už dochází trpělivost. Snášel to s tebou dlouho, ale vaše vzájemná důvěra se někam vytrácí. Váš vztah se hroutí. Proč mu nevěříš? Proč za ním nepřijdeš a neřekneš mu, že jsi udělal chybu? On by tě pochopil, pomohl by ti, vyřešili byste to, ale musel bys chtít. Nezlobí se kvůli tomu, co jsi udělal, ale protože jsi mu nic neřekl. Měl by ses sebrat a ujasnit si priority.“
„Nechtěl jsem mu ublížit! Udělal jsem chybu, já vím! Ale jak se mu mám omluvit? Jak si myslíš, že se teď po tom všem asi cítím? Je mi mizerně a teď se přijdu svěřit své nejlepší kamarádce a ty mě vyčiníš! Komu jinému se mám svěřit?“
„Běž za ním a omluv se mu,“ poradila mu, „a vážně se nad sebou zamysli. Přestaň mu lhát. Nezapomeň, že vztah je o důvěře dvou lidí, ne o lži a přetvářce. Měj to před ním na paměti.“
***
Ron seděl za Doupětem na lavičce a zíral do sadu, kde se stromy zelenaly a ptáci vesele prozpěvovali. Nedaleko stálo pár třešní, které včera s Ginny očesali a Ron je teď ujídal z misky, kterou měl u sebe.
„Rone?“ uslyšel za sebou nejistý hlas a otočil se. Harryho by poznal i poslepu. Oči se mu rozšířily překvapením. Jeho přítel se nezvykle slavnostně ustrojil a v rukou svíral obrovský pugét.
„Můžu s tebou na chvíli mluvit?“ zaprosil.
Ron si dal s odpovědí na čas a pak se posunul, aby mu udělal místo. Černovlasý mladík se posadil vedle něj.
„Pro koho je ta kytice?“ zeptal se zrzek ledabyle.
„Oh,“ trhl sebou oslovený, jako by si teprve teď uvědomil, že nějakou kytici drží. „To je pro tebe.“ Natáhl ruku s něžně modrými květinami k zrzkovi.
„Díky,“ přijal ji od něj zrzek lhostejně, „ale jestli si myslíš, že to jedna kytice spraví…“
„Ne,“ ujistil ho Harry, „vím, že jsem se zachoval jako sobec. Myslel jsem jenom na sebe a vůbec mě nenapadlo, jak se musíš cítit ty. Chtěl jsem ti to říct, ale… styděl jsem se. Bylo mi trapné se přiznat. Vždycky mě těšilo, že mě vnímáš jako dokonalého muže, a najednou mi bylo zatěžko přiznat vlastní chybu. Myslel jsem, že to vyřeším bez tebe a až bude po všem, tak se ti teprve svěřím. Nenapadlo mě, že to dá Malfoy Věštci, ale i v tom jsi měl pravdu. Měl jsem to očekávat. Vše, co jsi řekl, byla pravda. Už ti nechci lhát. Opravdu jsem s ním měl několik konfliktů a šéf mi pohrozil vyhazovem, když se to bude opakovat. V pátek jsem potkal Malfoye s výtiskem Věštce se spekulacemi ohledně tvého těhotenství. Začal mě provokovat. Vykřikoval: Z Pottříka máme fotříka! Když se začal o tobě a našem dítěti docela urážlivě vyjadřovat, vybuchl jsem. Pamatuju si pouze, jak mě od něj odtrhla Tonksová. Všude byla krev – na podlaze, na mých rukou, a Malfoy se držel za nos. Bylo tam nastoupené celé oddělení a dívali se na mě, jako kdybych byl někdo cizí. Šéf mě bez řečí okamžitě vyrazil. Bylo mi trapně a hrozně jsem se za sebe styděl. Neměl jsem odvahu přijít domů a říct ti to. Měl jsem strach, že se na mě budeš zlobit, že jsem tě zklamal. Hrozně mi na tobě záleží a tvoje náklonnost a láska je pro mě důležitá. Bál jsem se, že o tebe přijdu, až ti všechno řeknu. Rone, já tě strašně miluju, i když se chovám jako úplný blbec.“
Chvíli bylo mezi nimi ticho.
„Mrzí mě to a pochopím, když mě nebudeš chtít vidět, protože já bych se nejraději taky neviděl.“
Zrzek odložil kytici vedle sebe na lavičku a vzal z misky jednu třešni. „Dáš si?“ nabídl ji svému příteli.
„Cože?“ zatvářil se Harry překvapeně. „Já… totiž ano… samozřejmě že ano.“
Zrzek mu ji přiložil k ústům, a když je Harry otevřel, vložil mu ji dovnitř. „Jsou vynikající. Sladké a šťavnaté. Včera jsme je trhali s Ginny. Je velmi obratná, vylezla na jednu z větví a pár jich natrhala do košíku. Mamka z nich zrovna peče buchtu. Dáš si taky?“
„Jasně že dám,“ usmál se Harry, když viděl, že se zrzek již nehodlá zabývat pátečním incidentem na ministerstvu. Zřejmě mu už odpustil nebo se s tím vyrovnal. Harry mu byl za to vděčný. Ani nedoufal, že bude mít v Ronovi tak chápavého přítele.
„Chtěli jsme je očesat včera, ale taťka dělal přesčas. Tak mě napadlo, že když máš teď volno, co kdybys zašel pro žebřík a pár jich natrhal? Žebřík je v kůlně.“
„Tak fajn,“ rozzářil se Harryho obličej. Všechno se zdálo být při starém.
„Skočím domů pro košík,“ zvedl se zrzek z lavičky a odkráčel do domu s Harryho kyticí. Když se vrátil, Harry už měl žebřík u stromu a kasal si rukávy.
„Přinesl jsem ti svoje boty,“ podal mu je zrzek. „Všiml jsem si, že ty tvoje jsou poněkud nevhodné.“
Harry je s díky přijal a přezul se. Ron měl pravdu. Než sem zamířil, oblékl se na tuto chvíli slavnostně, ale košile s kravatou a naleštěné černé boty se na zahradu příliš nehodily.
„Neměl by sis svléknout tu košili?“ navrhl zrzek, když svým pohledem zrentgenoval Harryho sněhově bílou košili z velmi kvalitního materiálu.
Harry povytáhl obočí. „Chceš, abych se svlékl do půl pasu?“ zalaškoval s ním.
„Jenom myslím na toho, kdo tu košili bude prát,“ zchladil ho zrzek. „Což budu nepochybně já. Navíc by byla škoda, kdyby sis ji rozpáral. Nechceš se raději převléknout? Mám v pokoji několik triček a jsem si jistý, že ti aspoň jedno bude. A kalhoty bych taky nějaké našel. Co ty na to?“
Černovlasý mladík souhlasil, takže o deset minut později byl již v koruně stromu v Ronově tričku a kalhotách a česal třešně. Zrzek stál pod stromem a sbíral z větví, na které dosáhl zezdola, ale práce příliš neměl, protože ty nejdostupnější větve byly již důkladně očesány.
Pak je Molly uctila chutnou třešňovou buchtou, po které se Harry olizoval až za ušima. Uvědomil si, že tahle rodinná atmosféra mu opravdu chyběla. Miloval to tady a nejraději byl se svým miláčkem.