27. Prostředky masové komunikace
Následující den navštívil Ron lékouzelníka v doprovodu své matky. Doprovod mu nabídla sice ona, ale on s její nabídkou milerád souhlasil. Nerad někam chodil sám. Mrzelo ho, že s ním nemůže jít Harry, ale ten měl svou práci. Jedinou nevýhodou lékouzelnictví bylo, že se mnoho vyšetření provádělo v ranních a dopoledních hodinách, kdy většina lidí bývala v zaměstnání. Zrzek přemítal, zdali by s ním Harry šel na prohlídku, kdyby měl tu možnost.
Když jeho ošetřující lékouzelník od něj převzal záznamy o vyšetření, které provedl jeho zahraniční kolega, doporučil Ronovi specialistu v oboru, který se měl o něj starat po dobu jeho těhotenství.
S matkou tedy našli ono oddělení u Sv. Munga a zhruba hodinu seděli v čekárně, než přišli na řadu, neboť před nimi byla spousta těhulek a maminek, které měly na rozdíl od nich domluvený termín schůzky, tudíž měly přednost.
K Ronovu údivu byl pan Liam Roberts velmi příjemný muž kolem čtyřicítky. Mladík k němu od první chvíle pociťoval sympatie. První návštěva obnášela pouze formální věci. Lékouzelník převzal záznamy o vyšetření od zahraničního specialisty, na jejichž základě se obeznámil se současným zdravotním stavem zrzka. Protože základní vyšetření podstoupil Ron v Německu, zapsal ho pouze do své evidence a domluvil s ním termín další návštěvy, aby provedl podrobnější vyšetření plodu. Na začátek provedl pouze zběžnou prohlídku a pak ho propustil.
Dopoledne tedy strávili u Sv. Munga a pak se vrátili domů. Molly se jako správná matka a babička starala o svého syna a nenarozené vnouče. Ron byl s ní velmi šťastný. Teprve teď si uvědomil, jak vzácnou bytost ve své matce má. Jak jí mohl takhle ublížit? Vždyť ona by pro něj udělala cokoli. Po tolika týdnech, kdy se cítil odstrčený a nemilovaný, to byla obrovská změna. Byla to sice matka, ale nepochyboval, že ho miluje tisíckrát víc než Harry. Vždyť mateřská láska je ta největší síla na světě. To Harryho matka se obětovala pro svého syna, a jistě by to nebyla jediná matka, která by něco takového udělala pro své dítě, čímž ovšem nemohl snižovat oběť Harryho matky. Svým činem poskytla svému synovi jedinečnou zbraň.
Tyto ženy obětovaly pro své děti mnohé, a Ron pochopil, že role, která ho brzy čeká, nebude jednoduchá. Věděl, že rodičovství obnáší spoustu radostných chvil, ale zároveň si uvědomoval i nesmírnou odpovědnost, kterou ponese za nevinný lidský život. Nesmí dopustit, aby jeho dítě strádalo a trpělo, musí udělat vše pro to, aby bylo šťastné a žilo v úplné milující rodině.
Jeho otec přišel z práce kolem čtvrté hodiny odpoledne a jenom chvíli poté se v krbu objevil i Harry a pospíchal ke stolu, aby i on poobědval.
Potom přemluvil Rona, že by měli navštívit Billa a Fleur. Zrzek nebyl příliš nadšený, ale souhlasil s Harrym, když tvrdil, že teď musí obejít veškeré příbuzenstvo a oznámit jim onu radostnou novinu, než se to dozví od někoho jiného. Bylo jejich povinností říct to osobně nejbližším lidem. Navíc to byl Bill, s kým Ron odjel do Francie, a byl to taky on, koho Harry zalarmoval mezi prvními, že se jeho bratr nevrátil. Nepochybně mu dlužili tuto návštěvu, jež proběhla naprosto hladce. I oni zprvu nemohli uvěřit novince, kterou si pro ně připravili, ale poté jim srdečně poblahopřáli. Ron se opět věnoval své malé neteři a Harry si už představoval, jak se zrzek stará o jejich dítě. Nemohl se té představy nabažit.
Po návštěvě, která se opět o něco protáhla, se vrátili do Doupěte. Harry neměl ani pomyšlení na návrat domů, protože se doma cítil jenom tam, kde byla jeho láska. A tak večer trávil u Weasleyových.
„Rone,“ zvedl Harry zrak od Večerního věštce a pohlédl na svého miláčka, který seděl naproti v křesle a odpočíval, „přemýšlel jsem, že bych měl navštívit Hagrida a povědět mu, že čekáme dítě. Byl to vždycky můj přítel a má právo slyšet to ode mě. Nejspíš by ho mrzelo, kdyby se o tom doslechl od třetí osoby. Asi by si myslel, že mi nestojí ani za pár slov. Určitě bude mít radost.“
Zrzek si povzdychl. „Jsem unavený, Harry. Opravdu nevím, jestli se budu zítra cítit na takovou návštěvu. Mám Hagrida rád, to ano, ale…“
„Neříkal jsem, že musíš jít se mnou,“ skočil mu do řeči mladík. „Popravdě řečeno budu spíš rád, když zůstaneš doma. I když to říkám nerad, protože nechci Hagridovi nijak ublížit, nelíbí se mi jisté hygienické návyky, které tam panují. Řekl bych, že pro těhotného tam mohou být ne příliš ideální podmínky. Ne, nechtěl jsem tě brát s sebou. Chci jenom tvé povolení.“
„Harry, ty přece můžeš jít, kam se ti zachce,“ ujistil ho zrzek.
„Díky, Rone,“ usmál se mladík, „ale nemyslím si, že bych jenom tak mohl mluvit o tvém zdravotním stavu bez toho, aniž bys o tom věděl. Chci jenom tvé svolení, že mu to můžu říct.“
„Samozřejmě,“ usmál se zrzek a Harry odložil noviny a přisedl si k němu na opěrku křesla. Nahnul se k němu a políbil ho. „Miluju tě.“
Miloval ho, ale nenáviděl, že večer musel odejít zase „domů“. Cítil se v bytě úplně opuštěný. Když uléhal do postele, stýskalo se mu po Ronovi, přestože s ním strávil veškerý čas poté, co skončil v práci.
A tak to bylo i následující týden. Ron zůstával u svých rodičů a ani slovem se nezmínil, kdy se hodlá vrátit do jejich bytu. Harry na něj ale nijak nenaléhal, a pokud se v Doupěti cítil Ron lépe, ať je tam, přestože to znamenalo, že on zůstane sám. Ale sám nebyl. V bytě ho nic nedrželo, takže veškerý čas trávil v Doupěti. Kdyby to bylo možné, nejspíš by tam i přespával.
Nepochyboval, že po odchodu dvojčat a Percyho byly v Doupěti volné pokoje, bylo mu ovšem hloupé, aby se tam nastěhoval. Zvlášť v případě, kdy měl vlastní byt. I tak zde pobýval každé odpoledne až do pozdního večera. Svůj byt používal pouze k převlékání, hygieně a spaní, vše ostatní dělal v Doupěti.
Byl to zhruba osmý den po jejich návratu, kdy jako obvykle vyskočil z krbu v Doupěti. Právě skončil v práci a spěchal za Ronem, aby se najedl a pak si udělali příjemný večer. Když se rozhlédl kolem, zjistil, že u stolu sedí zrzek a zřejmě na něj čeká.
„Ahoj, miláčku,“ něžně zapředl a políbil ho. Ron mu jeho něžnosti oplatil a pak mu naservíroval oběd. Zrovna když se Harry pustil do polévky, přistál před ním nejnovější výtisk Denního věštce. Sice je vždy četl, ale způsob, jakým je Ron hodil na stůl, značil, že tak činí se zlostí. Vadí snad jeho miláčkovi, že to pořád čte?
Všechno se ovšem vyjasnilo, když pohlédl na titulní stránku. Nedalo se to přehlédnout. Celou přední stránku zabírala jejich fotografie. Zřejmě někdy ze začátku jejich vztahu, protože byla již staršího data. Očividně neměl Denní věštec k dispozici novější. Ovšem ona fotografie nebyla vůbec důležitá, mnohem šokující byl hlavní titulek: Šokující odhalení. Přítel Harryho Pottera je ve čtvrtém měsíci těhotenství. A pod tím upoutávka na další informace o této novince na stránce čtyři a pět.
Ron si založil ruce v bok, čímž přímo dokonale napodobil svou matku. Harry polkl.
„Nechceš mi něco vysvětlit, Harry?“ zamračil se zrzek.
„Vysvětlit?“ podivil se mladík. „Rone, nemám co! To je absurdní. Vážně si myslíš, že jsem si někde sedl s nějakým redaktorem a začal si s ním povídat o životě? Nevím, jak se k tomu dostali, ale rozhodně to nemají ode mě.“
„Fajn, takže to musel být někdo z přátel. Komu všemu jsi o tom řekl?“ pokračoval zrzek ve výslechu.
„Jenom těm, o kterých víš i ty, a to jsou podle mě důvěryhodní lidé. Tví rodiče, Hermiona a Percy, Bill a Fleur, Remus a Tonksová, Hagrid…“ Harry se zarazil. „Myslíš, že se mohl někde podřeknout? Hagridovi vždycky uniklo něco, co nemělo.“
„Nikdo další? Co lidé v práci?“
„Ne, ani můj šéf o tom neví, i když si myslím, že po tom všem, co pro mě udělal, bych mu to říct mohl. Pak je tu ještě Neville, dvojčata a Ginny.“
„Ginny,“ uvědomil si něco zrzek. „Michael Corner. Myslíš, že mu to Ginny řekla?“
„Nepochybně,“ přikývl Harry, „chodí spolu. Proč by mu zamlčela tak důležitou zprávu?“
„Nikdy jsem toho kluka neměl rád a docela možná to mohl být on. Tedy – teď jsem si tím naprosto jistý.“
„Co s tím budeme dělat? Teď, když to prasklo, je téměř nemožné to ututlat.“
Ron se posadil na židli naproti Harrymu. „Vlastně mi ani tak nejde o to, jestli to vědí nebo ne. Jenom nechci, aby nám před barákem postávali nějací vlezlí novináři. Nechci, aby se do toho někdo vměšoval. Stejně by na to dřív nebo později přišli. Zítra jsme chtěli s mámou do Příčné, ale takhle tam asi nemůžu. Mám docela strach, že kdyby nás někdo na ulici poznal, spustila by se kolem nás mela. Harry, já už tohle nechci. Stačilo mi to, když jsme se dali dohromady.“
„Uvidím, co se dá udělat,“ ujistil ho. „Na tohle nemají právo. Ať si píší, co chtějí, ale ať nás neobtěžují. Zeptám se Hermiony, jestli se nejde bránit nějakou právní cestou. Třeba že by jim zakázali přiblížit se k tobě na vzdálenost několika desítek metrů. Určitě něco vymyslíme. Zajistím ti doprovod.“
Zrzek se usmál. „Jako jsi měl ty?“ Rozesmál se. „Pamatuješ si na pátý ročník? Jak si tehdy pro tebe přišla k Dursleyovým téměř polovina Řádu? Kdo všechno tam byl? Tonksová, Remus, Moody…chudák Moody…“
„Taky tam byl Kingsley, Dedalus Kopál, Elphias Dóže a nějaká čarodějka, ale teď si přesně nevzpomínám, jak se jmenovala.“
„Nebo jak jsme cestovali na nádraží King´s Cross. To bylo taky šílené. Kolem tebe se vždycky motala obrovská spousta lidí. Bylo to opravdu bláznivé. Ne, Harry nechci dopadnout stejně,“ zazubil se zrzek.
Harry si povzdechl. „Rita si nikdy nedá pokoj. Ve čtvrtém ročníku, když o mě začala psát… myslel jsem, že se z toho zblázním. Vymýšlela si, lhala, měnila skutečnost, jenom aby byla zajímavější. Dnes už to není jenom ona.“
„Pamatuješ na Snapea v prvním ročníku?“ zabodl do něj zrzek své oči. „Řekl, že jsi naše nová celebrita a tehdy byl pravdě velmi blízko.“
„To je absurdní. Celebrity jsou zpěváci, famfrpáloví hráči, ale ne já.“
„Jsi hrdina, Harry. Pro celý kouzelnický svět jsi něco jako bůh. Jsi nejvýznamnější kouzelník tohoto století. Nediv se, že všechny tak strašně zajímá tvůj soukromý život.“
„Jo, abych jim sloužil jako vzor,“ ušklíbl se Harry. „Zamilujte se do svého spolužáka, letitého přítele, a přiveďte ho do jiného stavu.“
Zrzek se rozesmál. „Takhle to zní vážně legračně. Ale stejně si myslím, že svou otevřeností bys mohl dát příklad gayům, kteří nenašli dost odvahy se ke své orientaci přiznat. Nikdy jsi netajil, jak to mezi námi je.“
„Nikdy jsem ovšem nevydal žádné veřejné prohlášení. Víš, že s médii nekomunikuji. Zásadně se nevyjadřuji k tomu, co píší. A tohle taky komentovat nebudu. Je to naše věc, ať si spekulují o čemkoliv.“
„Harry, vždycky jsem na tobě obdivoval tvoji rozhodnost. Nikdy neustoupíš ze svých zásad.“
„Můj názor na média se utvořil během čtvrtého ročníku, od té doby jsem se o jejich úrovni spíše utvrdil. Jenom mě mrzí, že jsi do toho šíleného kolotoče kvůli mně vtažen také.“
„Jo, všiml sis, jak jsem se stal bezejmenným přítelem Harryho Pottera? Koho by zajímalo mé jméno? Ani by si pod ním nepředstavili konkrétní osobu.“
„Rone, moc mě to mrzí.“
„To nic, už jsem si zvykl. A dojez to. Musíš být hladový. Chceš uvařit kávu?“
„Díky,“ zazubil se černovlasý mladík a rozhodl se, že dnešní výtisk Denního věštce číst nebude. Jeho úroveň klesala, a to si myslel, že po pádu Voldemorta se zase vrátí k serióznímu zpravodajství.
Druhý den to bylo přesně tak, jak se Ron obával. Když se svou matkou vystoupil z krbu u Děravého kotle, postupně se k nim otočily všechny hlavy v lokálu. Tom je pozdravil a oni se vydali ke zdi, za níž se nacházel vstup do Příčné. Ron cítil pohledy všech na svých zádech.
Sotva ušli pár metrů po ulici, všiml si, jak se za nimi téměř všichni zvědavě otáčejí. Ovšem zvědavé pohledy by se snést daly, ostatně byl na to zvyklý od dob, kdy začal s Harrym chodit. I tehdy se o nich napsalo hodně stránek a článků a stali se hlavními hvězdami bulváru. Jenomže po nějaké době nebylo o čem psát. Jejich vztah se stal veřejně známým a nikdo z nich netropil žádné skandály. Žili spolu v harmonickém svazku bez hádek, tudíž byli pro média naprosto nezajímavými.
Stačili zamířit jenom do několika obchodů, když se konečně začali scházet novináři. Nejprve to bylo jenom pár fotografů, pak se dokonce začali rojit i redaktoři. Pokládali mu otázky, ale on neodpovídal, protože se držel stejné zásady jako Harry - s novináři zásadně nemluvit. Bylo to velmi nepříjemné, protože se mu stavěli do cesty a bránili mu v odchodu. Fotoaparáty ustavičně cvakaly a jediný člověk, který se snažil něco dělat, byla Ronova matka. Díkybohu výchova dvojčat z ní učinila ráznou ženu, která se velmi ostře opřela do novinářů, aby jejího syna nechali na pokoji. Jakmile to bylo možné, přemístila se se svým synem zpátky do Doupěte.
Toho dne přišel Harry z práce o něco dřív a vypadal velmi unaveně. Usedl v kuchyni za stůl a Ron mu podstrčil oběd.
„Stalo se něco, Harry? Vypadáš zničeně.“
„Ale to nic,“ mávl rukou mladík, „znáš to. Hodně práce.“
„Ale přišel jsi dřív,“ nerozuměl mladík.
„Já vím, ale dopoledne nebylo zrovna nejjednodušší. Nerad bych o tom teď mluvil.“
„Když jsme u toho dopoledne,“ posadil se zrzek naproti, „byl jsem s mámou v Příčné.“
„Co jsi koupil?“ zeptal se ho, když se pustil do dýňového nákypu.
„Nějaké drobnosti pro dítě,“ usmál se Ron zasněně, ale jeho výraz se ihned proměnil. „Bylo to tak, jak jsem očekával. Brzy se seběhli všichni novináři z okolí… tedy, řekl bych, že nejen z okolí, ale celé země. Obklopili mě, že jsem se ani nemohl hnout z místa. Nechápu, jak mě máma z Příčné dostala. Má můj obdiv a respekt. Jenom si nevím rady, jestli to takhle půjde dál, Harry.“
„Hodně jsem o tom přemýšlel, Rone, a mám strach, že lepší už to nebude. Kdybychom žili normální život… tedy… narození našeho potomka je pro ně jako období žně. Tak dlouho čekali na sólokapra, až ho mají. Na tomhle tématu se úplně vyřádí. Je to událost, je to něco, po čem dlouho prahli. Teď se o nás mohou pořádně rozepsat a všechno podrobně rozpitvat. Myslím, že to nějakou dobu potrvá. Odhaduji, že ti nedají pokoj po celou dobu těhotenství. Nejhorší to bude před a po porodu. Už vidím ty titulky hlásající, že Potter má syna. Budou řešit jeho jméno, naši výchovu, vše. Měli bychom se na tohle připravit. Tímto samozřejmě jejich chování neschvaluji. Jestli tě obtěžují, podám stížnost a budu raději chodit s tebou.“
„Ale vždyť máš práci,“ upozornil ho zrzek, „nemůžeš být se mnou pořád.“
„Určitě se vždycky najde někdo, kdo tě před těmi hyenami ochrání. I kdybych měl třeba svolat bývalé členy Brumbálovy armády nebo něco na ten způsob.“
„Brumbálova armáda,“ usmál se zrzek. „Myslíš, že by ještě fungovala?“
Harry pokrčil rameny.
„Co kdybychom udělali nějaký sraz?“ navrhl zrzek.
„Rone, už z tebe mluví hormony,“ usmál se Harry. „Sentimentální večírky si necháme na později.“
„Hodně z nich tehdy zemřelo, viď, Harry,“ ozval se zrzek sotva slyšitelně. „Colin Creevey a tak. Asi by to nebyl zrovna veselý večírek. Spíš smuteční obřad. Jak se má asi Levandule? Nemohu uvěřit, že jsem s ní vážně chodil. Ta zranění, co jí způsobil Šedohřbet, byla vážně ošklivá.“
„Nesmíš myslet jenom na to špatné. Spousta z nich přežila. Statečně bránili hrad a bojovali za to, v co věřili. Ernie Macmillan, Terry Boot, Dean Thomas, Parvati Patilová, Lenka, Cho. Co asi dnes dělá?“
„Určitě se má fajn. Byla to moc hezká holka.“
„Jednu dobu jsem si vážně myslel, že ji miluju,“ přiznal se Harry.
„Já vím, a nebylo to pro mě zrovna lehké.“
„Myslel jsem, že jsi o rok později začal chodit s Levandulí,“ upozornil ho Harry.
„Ale nikdy to nebylo mezi námi vážné. Prostě jsme spolu jenom tak… docela brzy mě to začalo štvát, ale nedokázal jsem se jí zbavit. Navíc dvojčata… nemohl jsem před nimi… všichni někoho měli, nechtěl jsem zůstat sám, protože by si ze mě zase utahovali. Levandule byla jediná holka, která o mě stála. Nemohl jsem ji jenom tak pustit k vodě. Docházelo mi, že jsem jiný, ale nebyl jsem připravený. Nikdy jsem nic nedokázal, Harry. Kdybys tehdy… asi bych dodneška předstíral, že jsem hetero.“
„Rone, nesmíš to tak brát,“ uklidňoval ho přítel.
„Harry, ty to nechápeš. Jsem zbabělec a úplná nula. Nikdy jsem nic nedokázal,“ sebral se zrzek a zmizel z místnosti.
Když se Harry rozeběhl za ním, střetl se u dveří s Molly. „Viděla jsem Rona. Byl rozrušený. To budou určitě hormony. Nevíš, co to s člověkem dělá. Teď v době těhotenství ho dokáže spousta věcí snadno rozrušit. Je jenom přecitlivělý, takže bys měl být velmi trpělivý a ohleduplný.“
„Díky, Molly, myslím, že za ním zajdu a promluvím si s ním.“
Ron seděl ve svém pokoji na posteli a usedavě plakal. Posadil se k němu. Dobrým znamením bylo, že se zrzek neodtáhl. Objal ho kolem ramen.
„Rone, to, že bys byl nula, je ta největší hloupost, jakou jsem kdy slyšel. Jsi výjimečný kouzelník a v životě jsi dokázal spoustu věcí, a ne zrovna ledajakých. Nebo si už nepamatuješ na náš první ročník? Myslíš, že bych se dostal ke kameni mudrců, kdybys tehdy nezahrál ten úžasný šachový part? A kdo by porazil Voldemorta, kdybys mi tehdy v tom jezeře nezachránil život? Ne, neříkej, že by se to nestalo, kdybys tehdy neodešel. Stalo by se to, a to horší je, že bys mě nezachránil, protože bys byl stejně jako Hermiona ve stanu a zřejmě spal. Na jednu stranu to, že jsi odešel, bylo vlastně pro dobro věci. Vždycky jsi byl můj nejlepší přítel a bez tebe a Hermiony bych nezvládl ani polovinu z toho, co jsem dokázal. A mrzí mě, že potom sklízím něco, co jsem nezasel sám. Rone, ty jsi pro mě nejdůležitější člověk na světě. Ty a naše dítě a tak to taky zůstane. Miluju tě.“
Zrzek se přivinul do jeho náruče a Harry ho políbil do vlasů. Opravdu ho miloval.
Komentáře
Přehled komentářů
Je to jenom můj pocit nebo furt čekám kdy se to zase začne kazit...Já nechci být sýček...Ale ze začátku vždycky nové koště dobře mete....a tohle je až moc sladký...Navíc si někde před tím uvedla, že se jedná o pairing Ron/Severus...už se tak těším až se to začne kazit a Ron bude se Severusem, jestli to tak nakonec doopravdy dopadne...
Re: Ehm..
(xinef, 1. 4. 2013 13:31)
Midnight: Je to jenom tvůj pocit. :) Ne, samozřejmě ten pocit je správný. Člověk nikdy neví. Ze začátku spousta věcí klape, ale pevnost vztahu prověří až čas a překážky. Jestli to Harry a Ron zvládnou?
A to, jestli jsem uváděla pairing Ron/Severus, musím okamžitě zkontrolovat. Ničeho takového si nejsem vědoma! Muselo jít o nějakou dezinformaci. Možná jsem se špatně vyjádřila.
Netajím se tím, že mám ráda příběhy se šťastným koncem. Ale tam, kde je štěstí moc, musí jednou přijít i mračna. Jestli to bude tady – to je otázka.
Děkuji za tvůj komentář.
Ehm..
(Midnight, 25. 3. 2013 16:31)