26. Radostná zpráva
Následující den je čekala série návštěv. Protože Harryho parťačkou byla Tonksová a trávili spolu v zaměstnání dostatek času, měl příležitost domluvit s ní na dnešek návštěvu u nich doma. Tonksová souhlasila. Oba odcházeli ze zaměstnání společně. Harry nejdřív zamířil domů, kde se pouze převlékl, a pak spěchal do Doupěte. Protože před svým příchodem poslal sovu, čekali již na něj Ron a Molly s obědem. Tentokrát to nebyl jeho miláček, který mu servíroval jídlo, ale jemu to nevadilo, protože jeho přítel seděl u stolu přímo naproti a díval se na něj s láskou a něhou.
„Domluvil jsem se s Tonksovou, že k nim dnes zajdeme,“ oznámil mu, než se pustil do jídla.
„Proč? Copak to nepočká?“ divil se mladík se zrzavými vlasy.
„Rone, nebyl jsi doma víc jak měsíc. Všichni tě chtějí vidět. Večer se ještě stavíme za Hermionou. Navíc bude nejlepší, když se o tvém těhotenství dozví od nás, než aby se jim to odněkud doneslo. Znáš Holoubkovou a Denní věštec. Ještě pořád jsem žhavé téma. Stejně jako jsme plnili titulní strany, když jsme náš vztah odtajnili, co by asi udělali se zjištěním, že z nás budou rodiče?“
Zrzek zrudl. Pomyšlení, že by se taková důvěrnost objevila v médiích, se mu příliš nezamlouvala. Pamatoval si, jak pitvali jejich vztah, ovšem to nebylo nic, co by neustáli. Jenomže dnes se situace změnila. Nebyl si jistý, jestli by měl žaludek na to, být znovu na titulní stránce. Cítil se teď mnohem zranitelnější.
Protože už Harry vše ohledně návštěvy zařídil, nezbývalo mu nic jiného, než souhlasit, a proto se odebral do svého pokoje, aby se převlékl.
Ani ne za hodinu stáli před venkovským stavením a dveře jim otevřel kouzelník v ošuntělém hábitu.
„Harry,“ pozdravil svého přítele, a když jeho zrak padl na mladíka, jenž stál vedle něj, jeho tvář se rozjasnila. „Rone! To je úžasné, že jsi zpátky! Tak rád tě vidím.“
Následovala další série objímání a plácání. Remus je zval dovnitř. Tonksová byla se svým synem. Když je spatřila přicházet, vstala, aby je přivítala. Harryho jenom pozdravila, neboť se s ním viděla celý den, ale Rona se nemohla nabažit. Objímala ho a objímala, až Harry zakročil.
„Tonksová, možná bys to s tím objímáním neměla tolik přehánět,“ upozornil ji s úsměvem.
„Harry,“ pokárala ho. „Nemusíš tak žárlit.“
„Já jen, že by Ronovi nemuselo být příjemné, když ho budeš drtit v objetí. Měla by sis dávat pozor na jeho bříško.“
Tonksová mu věnovala nechápavý pohled stejně jako Remus, který byl jejich výstupem zaujatý.
Harry chytil Rona za ruku. „Ron a já čekáme přírůstek.“
„Jaký přírůstek?“ nerozuměla Tonksová.
„Ron je ve čtvrtém měsíci těhotenství,“ usmál se Harry.
Tonksová nechápala. Očividně ani Remus, protože spustil: „Ale to přece není možné.“
Harry jim to vše začal vysvětlovat, a když se dostali k Severusovi, musel ještě objasnit, kde se vzal v jejich vypravování i on. Pověděl jim, jak našel Rona, a Ron se svěřil, kde byl uplynulé týdny, i když své důvody příliš nerozváděl. Poté přišla další série objímání a gratulací. Remus uznale plácal Harryho po rameni a vítal ho do spolku hrdých otců.
Nejvíc Harryho dojala scéna, kdy se Ron vítal s malým Teddym. Chlapec k němu natahoval své drobné ručky a chtěl obejmout. Ron ho sevřel ve svém náručí, zvedl ho ze země a začal chovat. Byl to ten nejpodivnější moment v Harryho životě. Nemohl uvěřit, že za pár měsíců to bude jejich dítě, které bude Ron držet ve svém náručí.
Po celou dobu se jeho přítel nehnul od Teddyho. Hrál si s ním, rozesmával ho a bavil ho. Harry musel připustit, že to Ron s dětmi vždy uměl, a teď pochopil, že to měl v sobě odjakživa. Teď už mu nebylo divné, že je jeho přítel těhotný. Jako by k tomu směřoval celý Ronův život.
Mezitím uběhly tři hodiny, než se s nimi Tonksová a Remus rozloučili ve dveřích. Čas letěl neuvěřitelně rychle. Harrymu se zdálo, jako kdyby to bylo teprve deset minut, co vešli dovnitř, a už se s nimi loučili.
Harry zavelel, že se nyní přemístí k Hermioně, z čehož nebyl zrzek příliš nadšený. Nejraději by doma odpočíval, ale Harry ho nakonec přemluvil.
Jenom o pár minut později vešli do bytovky a vyhledali Percyho byt ve čtvrtém patře. Harry zazvonil a dveře jim otevřela hnědovláska.
„Proboha, Rone,“ vrhla se ke svému příteli, „jsem tak ráda, že jsi v pořádku.“
Skočila mu kolem krku a objala ho. Zrzek její vroucí objetí opětoval. Měl tu dívku rád, vždycky to byla jeho nejlepší kamarádka. Už po několikáté si uvědomil, kolik lidí ho postrádalo, když zmizel. Styděl se za sebe čím dál tím více.
Hermiona je uvedla dovnitř a vybídla je, aby se posadili do prostorného obývacího pokoje. Ronovi neušlo, že je Hermiona k Harrymu poměrně rezervovaná.
„Takže jste se usmířili?“ provrtala Rona svým ostřížím pohledem a zrzek zachytil její vyčítavý pohled, který směřovala k Harrymu.
„No, ano,“ odpověděl zrzek nejistě.
Nastalo trapné ticho, které Hermiona přerušila: „Jsem ráda, že jsi zpátky, Rone. Moc jsi mi chyběl. Nechápu, jak tě Harry mohl nechat odejít.“
Zrzek nepatrně zrudl.
„Byl jsem hlupák,“ kál se provinilec.
„Ne, Harry,“ opravila ho dívka. „Ty jsi ten největší pitomec na světě. Někdy si říkám, že se v tobě Snape až tolik nepletl.“
„To je zvláštní, že o něm mluvíš,“ přerušil ji Harry, „byl to totiž on, u koho jsem Rona našel. Pobýval v Snapeově sídle na okraji Hamburku.“
„Vážně? Jak se tam dostal?“
„Prostě jsem… nevěděl, kam mám jít, tak… Snape řekl, že bych se k němu mohl na pár dní nastěhovat…“
Dívka věnovala Harrymu přísný zamračený pohled.
„Bylo to samozřejmě od něj velice milé,“ pokračovala, „ale vůbec by se to nemuselo stát, kdyby se k tobě Harry správně zachoval.“
„Hermiono, já…“ snažil se Harry bránit, zatímco Ron přemýšlel, kolik toho o nich Hermiona vlastně ví. Pověděl jí Harry o své nevěře? Zdálo se mu to nepravděpodobné. Předpokládal, že by se Harry k něčemu takovému nedokázal přiznat. Jenomže Hermiona určitě věděla víc, než předstírala.
„Na jednu stranu bylo ale prospěšné, že se Ron setkal se Snapem,“ obhajoval se Harry, „tedy ne, že bychom na to nepřišli i bez něj. Vlastně bychom na to nepřišli asi ještě docela dlouhou dobu. Ale… zkrátka… Ron a já…“
„…čekáme miminko,“ dořekl zrzek a jeho tvář se rozjasnila štěstím.
Hermiona nejprve pohlédla na jednoho, pak na druhého, zatěkala mezi nimi očima a odpověděla: „Cože?“
„Severus říkal, že se to může stát mezi dvěma kouzelníky, kteří mají mezi sebou silné citové pouto stvrzené… tam tím… já a Harry budeme rodiče. Jsem ve čtvrtém měsíci.“
„Ale to není možné!“ div nevykřikla dívka.
„Zvláštní. Severus byl toho názoru, že právě ty bys mohla o téhle záležitosti vědět něco víc. Asi se mýlil.“
„Hned zítra zajdu do knihovny a ověřím si to,“ ujistila je dívka. „Tedy – blahopřeji vám.“ Usmála se na zrzka. „Hlavně že jste oba šťastní.“
Oba mladíci se chytli za ruce a propletli prsty. Vypadali skutečně velmi zamilovaně a šťastně.
Dívka se zvedla, aby opět objala svého nejlepšího kamaráda. „Rone, to je neuvěřitelné. Moc ti blahopřeji. Bude z tebe táta. Ach, jsem tak dojatá.“
Zrzek se na ni usmál a taktéž ji objal. I on byl dojatý. Věci se po jeho návratu vyvíjely lépe než slibně. Očekával, že bude o Harryho muset mnohem více bojovat, ale všechno se úplně obrátilo a oni teď očekávají narození potomka.
Poté, co se naobjímali, se dívka omluvila, že jim donese nějaké občerstvení. Harry za ní vyběhl, že si odskočí. Jakmile zmizeli na chodbě, spustila dívka šeptem: „Na co si to sakra hraješ?“
„Nevím, o čem mluvíš, Hermiono,“ zatvářil se mladík naprosto zmateně.
„Aha, tak ty ještě nechápeš. Ty ho sprostě podvedeš a teď si hraješ na šťastnou rodinku?“
„Ale, Herm, Ron je doopravdy šťastný, miluju ho a…“
„Na to jsi měl myslet předtím, než jsi ho podvedl s Malfoyem. Copak to nechápeš? On byl těhotný už v době, kdy jsi mu zahýbal! Ubližoval jsi mu. Víš, jak se musel asi cítit? A k tomu to těhotenství. Copak sis nevšiml, jak se změnil? Jak ztrápený a unavený byl? Samozřejmě že jsi to neviděl, protože jsi měl plnou hlavu toho slizkého Zmijozela. Kdybys Rona miloval, všiml by sis, že s ním není něco v pořádku, ale ty ne, vůbec tě nezajímalo, jak se cítí. A teď si myslíš, že vše jenom tak hodíte za hlavu? Ty jsi tu nebyl, když tě potřeboval nejvíc. Teď přijdeš před hotovou věc a budeš se tvářit, že jste šťastní? Jsi nechutný.“
Dívka se obrátila a zamířila do kuchyně.
„Ale tak to není!“ bránil se mladík. „Já ho přece miluju. Vždycky jsem ho miloval.“
Dívka se zastavila ve dveřích. „Tak to máš zvláštní způsob, jak mu to dáváš najevo!“
„Jsi jako Malfoy,“ vyčítal jí.
„Pak to zřejmě není takový pitomec jako ty, protože má úplnou pravdu.“
A zmizela v kuchyni, kde popadla nůž, aby nakrájela čerstvou zeleninu do salátu.
„Hermiono, ty tomu nerozumíš.“
„Že ne? Víš, co bych udělala já, kdybych zjistila, že mě Percy podvádí s Malfoyem? Zabila bych ho! Rozhodně bych tu s ním neseděla v jedné místnosti a netvářila se, že jsme šťastný pár!“
„Ale Ron mě miluje.“
„Tak to máš jediné štěstí, protože…“ obrátila se k němu a zašermovala mu nožem před obličejem, „…jestli mu ublížíš znovu, tak budeš mít se mnou co do činění. To ti přísahám, Harry Pottere. Ron je velmi vzácný člověk a měl by sis ho vážit. Mnoho lidí nedostane druhou šanci. Rozumíš?“
„Jasně,“ vykoktal Harry, vyděšený Hermioninou reakcí. Právě se mu vybavila horší stránka osobnosti jeho nejlepší kamarádky. Vzpomněl si na šestý ročník, kdy přistihla Rona s Levandulí ruku v ruce. Vyčarovala ptáčky - něžné a roztomilé, kteří se ovšem pod jejím velením proměnili v nebezpečné a útočící tvory. Co kdyby byla schopná zajít dál při obraně svého nejlepšího přítele?
„Nemohla bys ten nůž odložit?“
Dívka mu věnovala jeden nenávistný pohled a pak se od něj odvrátila, aniž by dále brala na vědomí jeho přítomnost, a tak se Harry vytratil na toaletu. Pak se vrátil za Ronem a sedl si k němu na prostorný gauč. Když do místnosti vešla Hermiona s občerstvením, přistihla ty dva v důvěrném objetí. Na Harryho vrhla další ze svých přísných pohledů, ale Ron si ničeho nevšiml.
Konverzace zprvu vázla, ale jakmile se do toho dostali, byli schopní se dobře pobavit a zasmát se. Ron se rozvyprávěl o té veselejší části svého dobrodružství. Aby nemusel mluvit o svých důvodech k odjezdu, barvitě jim líčil pobyt ve Francii u příbuzných Fleur, vyprávěl jim, jak bydlel pár dní u Charlieho, i jak potkal Snapea. Fakt, že se nejprve pokoušel pracovat jako dělník, ovšem zamlčel. Zřejmě by se ani jednomu z nich nelíbilo, kdyby jim řekl, že se ve svém stavu pokoušel manuálně pracovat. Za to by ho nepochválili, přestože tehdy o svém těhotenství nevěděl. Zpětně si uvědomoval, že zde existovaly jistě příznaky, a možná kdyby se jimi více zabýval, nejspíše by si i uvědomil, že se s ním něco děje. Ale v jednom bodě měl Snape pravdu. Tehdy měl hlavou plnou starostí s Harrym, než aby se věnoval svému zdravotnímu stavu.
„Nevěděla jsem, že je Snape taková sexuální mašina,“ podivila se dívka.
„Psst,“ varoval ji Ron, „jistě by si nepřál, aby se tu o něm šířily takové zvěsti. Harry, vůbec jsi to neměl říkat.“
„Ale je to pravda, vodil si domů prostituty.“
„Je to jeho soukromá věc,“ napomínal ho zrzek.
„A dokonce nám navrhl, abychom se pomilovali v jeho bazénu,“ upozornil dívku.
„Opravdu? A vy jste…?“
Ron zrudl, a když si jeho rozpaků všiml Harry, spěšně dodal: „Samozřejmě že ne.“ Čímž dívce podal zcela jednoznačnou odpověď.
Zhruba po hodině konečně dorazil ze zaměstnání i Percy, takže se jejich návštěva protáhla minimálně o další hodinu, během které museli vysvětlovat, kde Ron byl a hlavně rozebírali jeho těhotenství.
Byly to příjemné chvíle. Harry se objímal s Ronem a Hermiona s Percym a vypadali jako jedna velká šťastná rodina. Ale Harry věděl, že i když se všichni tváří, že je vše v pořádku, krize nebyla zažehnána. Sice se zdálo, že mu Ron odpustil anebo se rozhodl nic mu nevyčítat, ale Hermiona byla mnohem zatvrzelejší. Věděl, že u ní si svou pověst dost pošramotil a bude těžké ji přesvědčit, že se změnil a že to s Ronem myslí vážně. Ale chápal ji. Ron byl jejich společný přítel a oba chtěli pro něj to nejlepší. Nemohl jí nic vyčítat.
Byla už pokročilá hodina, když odcházeli. Ron byl šíleně utahaný a chtělo se mu spát. Hermiona je pohostila báječnou večeří, takže teď Ronovi zbývalo jediné - vlézt do vany napuštěné horkou vodou, okoupat se a jít do postele. Harry ho doprovodil domů, kde se s ním jen velice nerad rozloučil.
Když se vracel zpátky do svého prázdného bytu, teprve teď si uvědomil, jak osamocený je. I když ho Ron miloval, nechtěl s ním být. Raději zůstával u svých rodičů. Bylo to znamení, že se přece jenom něco změnilo. Když Harry usínal sám ve své posteli, byl zoufalý, že se k němu nechce Ron vrátit. Byly to minimálně dva měsíce, kdy naposledy usínal vedle svého medvídka, a stýskalo se mu po něm. Ale možná těch několik dní bez něj vydrží. Uklidňoval se, že až se dá Ron do pořádku, opět se vrátí k němu do bytu a vše bude zase jako dřív.