19. Zrzkovo nervové zhroucení
Snape již seděl v jídelně a čekal, až se dostaví Ron, o jehož příchod se měl postarat Frank. Severus ho za ním poslal, aby mu oznámil, že se bude podávat snídaně. Podle Frankových informací by měl být již vzhůru.
Dveře do jídelny se otevřely a dovnitř vstoupil velmi bledý mladík se zrzavými vlasy ve Frankově doprovodu. „Dobré ráno, pane profesore,“ usmál se chabě a pomalu se vydal k jídelnímu stolu.
„Obávám se, že ty jsi dobré ráno neměl,“ odtušil Severus. „Copak ti je?“
„Jenom drobná nevolnost,“ mávl rukou zrzek. „To bude zase v pořádku, nemusíte si dělat starosti, pane profesore. Nejspíš jsem se včera přejedl té bonboniéry.“
„Snědl ji celou,“ doplnil Frank pro jasnější představu.
„Pro Merlina, Rone, co kdybychom přestali s těmi formalitami? Prostě mi říkej Severusi. Známe se již několik let, bojovali jsme za stejnou věc, tak proč ten odstup? Snad bychom si mohli tykat. Doufám, že tě to neuráží?“
„Ne, ne, samozřejmě že ne, pane profesore,“ ujistil ho zrzek.
„Přestaň s tím,“ napomenul ho Snape. „Už dva roky neučím. Pro tvou informaci jsem momentálně ředitel firmy a pro tebe jednoduše Severus. Rozumíme si?“
„Jistě,“ přikývl Ron s rozpaky. Zvyknout si na to, že je Snape váš přítel po letech ústrků a ponižování, nebylo zrovna jednoduché. Zvlášť pokud jste tak měli učinit ze dne na den.
„Franku, ať začnou podávat snídani,“ nakázal Severus.
„Prosím, já s dovolením snídat nebudu. Dám si jenom čaj,“ požádal Ron zdvořile.
Severus pokynul Frankovi, aby už zmizel, a pak se obrátil k zrzkovi. „Bývá ti často takhle špatně?“
„Ne, ne,“ ubezpečoval ho Ron horlivě, „jenom občas. To bude tím stresem. Slyšel jsem, že nadměrný stres může přispívat k žaludečním nevolnostem a já si myslím, že to bude přesně můj případ. Je mi špatně už jenom při pomyšlení, že by se teď Harry válel někde s tím…“
Raději nedořekl.
„Dobře, teď bych tě měl seznámit s programem na dnešní den.“
„Cože? Jakým programem?“ podivil se zrzek.
„Takhle si plánuji každý den dopředu a pak ho stejně nedodržím, takže mí asistenti musí operativně řešit vzniklé problémy a zádrhely, pokud se rozhodnu nějaký bod vynechat. Dnes dopoledne mám pár obchodních jednání, takže se ti bohužel nemohu věnovat. Napadlo mě, že bys tento čas mohl využít k nákupům.“
„Nákupy?“ nechápal chlapec.
„Ano, to je, když jdeš do nějaké prodejny, vybereš si zboží podle svého vkusu a pak za něj zaplatíš, ale teď zrovna nemám čas ti to podrobně vysvětlovat. Na večer jsem nám zařídil divadlo, takže doufám, že mé pozvání přijmeš. K tomu budeš potřebovat společenské oblečení, a přestože jsem neviděl obsah tvého kufříku, domnívám se, že žádný oblek v něm nemáš. Frank zná několik značkových prodejen, taktéž se nemusíš zatěžovat finanční stránkou věci, o to se postarám já. Po snídani tě vezmu do svojí pracovny, tam to dořešíme.“
Ron se tvářil ohromeně.
„Nenávidím, když mě všichni na slovo poslouchají,“ ucedil Snape hořce. „Nenávidím, když někdo dělá něco z vděčnosti. Taky by ti tvoje svědomí nedovolilo odmítnout jakýkoliv můj požadavek, co?“
„Pro-prosím?“
„Ale to nic,“ mávl rukou Snape. „Jenom nechci, abys tam se mnou šel, protože si budeš myslet, že mi něco dlužíš. Nechci tě nutit. I odmítnutí je odpověď. Chápeš, co tím myslím?“
„Ach, to ne,“ vyhrkl zrzek. „V divadle jsem nebyl už velmi dlouho. Bude mi ctí.“
Dveře do jídelny se otevřely a mladé dívky začaly servírovat pravou anglickou snídani, ze které si Ron vychutnal pouze čaj.
O několik minut později zapadli do Snapeovy pracovny. Severus mu ukázal trezor, ve kterém uchovával důležité listiny a jistou finanční částku. Ani se před ním nesnažil skrývat číselný kód, který vyťukal. Tak moc mu věřil. Či věřil svým bezpečnostním opatřením? Ron pochyboval o tom, že by se mu podařilo odcizit jakoukoli částku ze Snapeova sejfu. Celý dům střežila ostraha, a jestli kromě nich neznala heslo další osoba, byl by první podezřelý, pokud by něco zmizelo. Tak či onak Ron byl jedním z těch poctivých lidí, kteří by nikdy něčeho podobného nezneužili ve svůj prospěch.
Zrzek se zdráhal přijmout nabízený obnos, neboť se mu zdál nepřiměřeně vysoký. Severus se mu snažil vysvětlit, že jemu jsou ty peníze úplně k ničemu a že bude jenom rád, když jich někdo rozumně využije. Když se mu nepodařilo mladíka přesvědčit, strčil obnos Frankovi, který dostal za úkol se o Rona postarat.
Pak se jejich cesty rozešly. Ron zamířil na procházku do zahrady, aby se nadýchal čerstvého vzduchu, protože mu stále nebylo dvakrát nejlépe. Frank ho jako osobní strážce doprovázel, zatímco Severus vyřídil pár záležitostí ve své pracovně, než odjel na obchodní jednání.
Ron byl rád, že zatím nepadla žádná zmínka o dopise, protože se na tu chvíli opravdu netěšil. Nejraději by ji odkládal do nekonečna. Krátce před polednem vyrazili společně s Frankem do města na nákup. Půjčili si další luxusní vůz, který Severus vlastnil, a že jich měl pořádnou sbírku. Ron se zdráhal příliš utrácet, takže si koupil jenom jeden společenský oblek. Frank ho ale začal přemlouvat a tvrdil, že ho Severus zabije, až zjistí, že si nic jiného nekoupil, a tak zamířili do několika značkových obchodů, ale ne těch nejdražších, aby si zrzek koupil několik triček a džínsů. Sám sobě se líbil a litoval, že ho takhle Harry nevidí. Snad by se líbil i jemu. V tomhle oblečení necítil takový velký rozdíl mezi sebou a tím blonďatým něčím.
Se Snapem se potkali až kolem čtvrté hodiny odpoledne. Zrovna seděl ve svých nových šatech v altánku pod slunečnou květnovou oblohou, když se k němu připojil i Severus.
„Omlouvám se, mladý muži,“ promluvil bývalý profesor, „ale domníval jsem se, že zde najdu jistého zrzavého chlapce. Nevíte, kam se mi ztratil?“
Ron opět zrudl a nenáviděl sám sebe, že ho vlastní tělo neposlouchá.
„Moc ti to sluší,“ usmál se Severus a bylo to poprvé, co ho takhle Ron spatřil. „Byl jsi u kadeřníka?“
Zrzek s rozpaky přikývl.
Severus se posadil na židli naproti a pak si hluboce povzdechl. „Dvě věci Harrymu upřít nejdou. Že má dobrý vkus a že je naprostý idiot.“
Ron se červenal a nevěděl, co si má o tom myslet. To má být zase kompliment, nebo co? Proboha, jeho snad balí profesor lektvarů! Ten starý, protivný, černý netopýr. Co by na to asi řekli jeho přátelé?
„Frank říkal něco o kosmetickém salónu,“ pronesl Snape nezaujatě a nalil si čaj do volného šálku. „Užil sis dnešní dopoledne podle svých představ?“
„Já…“ zakoktal se zrzek, „já tohle příliš nevyhledávám. Nejsem takový ten teplouš, co nosí růžovou, lakuje si nehty a…“
„To jsem ani nechtěl naznačit,“ ubezpečil ho Snape. „Oči mi slouží ještě dobře, stejně jako logické uvažování.“
Rona se opět zmocnily rozpaky, protože měl pocit, že byl drzý.
Snape si upil čaje. „Takže abychom napsali ten dopis.“
Teprve teď začal chlapec blednout. Celý den doufal, že na tuhle část oba nějak zapomenou anebo to odloží na zítřek. Opravdu se mu nechtělo do tvoření dopisu. Ani nevěděl, co přesně by měl napsat.
Severus ho provrtal svým pohledem. „No tak, Rone, musíme ho napsat. Tvoje rodina si dělá starosti. Jsem si jistý, že je nechceš trápit.“
„Já vím,“ povzdechl si Ron sklíčeně.
„Všechno bude v pořádku, uvidíš,“ jal se ho Snape uklidňovat, ale Ron zcela nečekaně propadl záchvatu usedavého pláče.
„Jsem příšerný syn a příšerný milenec. Rodina si o mně teď myslí… Vůbec nic jsem jim neřekl. Máma bude mít šílený strach. Já… ach.“
Snape zaklel a rozhlédl se kolem, jestli není v jejich dosahu třetí osoba v naději, že bude spasen. Pak mu došlo, že nemá na výběr. Naklonil se k chlapci, aby ho poplácal po rameni, ale nefungovalo to. Jaksi nemotorně a prkenně se snažil přitáhnout si ho k sobě a obejmout ho. Naštěstí Ron vzorově spolupracoval, takže Snape nemusel překonávat rozpaky, neboť mu Ron skočil do náruče úplně sám.
O hodinu později již seděli v jeho pracovně. Ron usedl do jeho křesla a Snape procházel za jeho zády. Zrzek měl pocit, jako by se vrátil zpátky do svých dětských let a opět seděl v lavici ve sklepení, kde vládl profesor lektvarů.
„Tak piš,“ vybídl ho Severus. „Milí rodiče.“
Ron zaváhal a pak napsal, co mu Snape přikázal. „A dál?“
„Dál?“ podivil se Snape. „To už musíš vědět ty. Jsou to tví rodiče, ne moji.“
Zrzek zaváhal. „Ale já… já nevím, co bych jim měl napsat.“
Snape si unaveně povzdychl a pokračoval: „Vím, že jsem se zachoval nerozvážně, když jsem se rozhodl odcestovat a nikomu o svých plánech neříct. Mrzí mě, že jste si dělali takové starosti.“
Snape diktoval a Ron psal přesně podle jeho instruktáže.
„Nedávno jsem dostal milé pozvání od profesora Snapea, abych za ním přijel na pár dní do Hamburku. Nabízel mi možnost přivýdělku a já jsem tuto nabídku velmi rád přijal. Mrzí mě, že vše proběhlo v takovém spěchu, že jsem neměl čas dát vám vědět. Jsem v pořádku, je tu o mě dobře postaráno. Všechny vás pozdravuji. Se srdečným pozdravem Ron.“
Zrzek dopsal a pak na Severusův příkaz dopis složil a zapečetil. Pak ho Snape vyzval, aby vzal druhý pergamen a začal psát. Ron se zatvářil vzdorovitě. „A nestačil by dopis mým rodičům?“
„Ale copak? Vy a Harry snad žijete u nich? Myslíte si, že až dopis dojde, že hned dají vědět tvému miláčkovi? Třeba ano. Možná tvoje zmizení vyvolalo takový zmatek, že jsou všichni na pozoru a každou stopu si okamžitě mezi sebou navzájem vyměňují. V každém případě bude jistější, pokud jemu napíšeš dopis zvlášť. Aspoň bude vědět, že ti stojí za pár řádek. Piš.“
Ron se neochotně pustil do psaní. Bylo to trapné. Vlastně ani nevěděl, co by měl Harrymu říct, ale tohle dilema za něj vyřešil Snape, který mu obsah dopisu jednoduše nadiktoval. Možná to tak bylo lepší.
Poté se Snape již postaral, aby byly oba dopisy ještě toho dne odeslány. Rona to moc netěšilo. Nejpozději zítra se Harry dozví, kde je, a jak ho znal, jeho přítel to nenechá bez povšimnutí. Hrozilo, že velmi brzy stane na prahu tohoto domu jeden brýlatý mladík s jizvou na čele, a toho se Ron velmi děsil. Nevěděl, jak bude reagovat tváří v tvář své lásce, která mu tolik ublížila.
Večer se ovšem nesl v příjemném duchu. Oba se ustrojili a společně vyrazili do divadla. Ron se velmi těšil. S Harrym už dlouho nikde nebyli. Sice občas zašli do kina, ale Ron si to nikdy nemohl užít, protože ho trápil Harryho nezájem. Teď ho naopak trápilo, že Harry není s ním, ale kupodivu mu bylo se Snapem docela příjemně, takže sem tam zapomněl, že s ním není jeho přítel.
Představení bylo ohromné. Snape ho vzal do jednoho z nejlepších divadel v zemi a Ron byl hrou unešený. Hltal každou jednotlivou scénu a byl naprosto ponořen v ději. Když začal děj vrcholit a vše se začalo v dobré obracet, když po četných nástrahách konečně milenecká dvojice našla k sobě cestu, Ron se rozbrečel. Severus, který se nijak zvlášť na hru nesoustředil, postřehl vedle sebe pohyb, a když otočil hlavu, všiml si, že si Ron utírá slzy, které mu proudem tekly z očí. Pohotově mu nabídl kapesník a chlácholivě ho hladil po rameni.
Když opouštěli hlediště, cítil se Ron neskutečně trapně. Cestou k východu míjeli spoustu Severusových známých, zejména ze světa obchodu, a on se cítil hloupě, když ho viděli s uslzenou tváří a červenýma očima. Snape se snažil z budovy co nejrychleji odejít, aby se vyhnul svým známým a neuváděl nebohého chlapce zbytečně do ještě větších rozpaků.
Celou cestu zpět Ron zarytě mlčel. Cítil se příšerně. Ten trapas zabil celý večer, který se vyvíjel tak slibně. Usínal s těžkým srdcem. Od té doby, co byl s Harrym, nebyl takové poleno, co se týkalo citů a jejich vyjadřování, ale dnes ho všechno nějak přemohlo. Napadlo ho, že tyhle přehnané reakce budou způsobeny obrovskými stresovými tlaky, kterým byl nějakou dobu vystaven. Proto teď reaguje tak přecitlivěle. Jeho psychika jde do háje.
Komentáře
Přehled komentářů
krása :) mám rada tvoje poviedky :) hmm ráno mu je zle, je precitlivený... žeby mpreg?
Re: krása :)
(xinef, 30. 1. 2013 10:35)Monika, děkuji. Co se týká Ronova zdravotního stavu, myslím, že Snape už jistou představu má . :) Pokud je Ron skutečně nemocný, brzy se to dozvíme.
krása :)
(Monika, 29. 1. 2013 17:34)