16. Zachánce
Pozvání do Snapeovy rezidence bylo asi to poslední, co by Ron od něj očekával. Ten starý černý netopýr se k němu choval jako k dávnému příteli a on tomu příliš nerozuměl.
Ať už měl ten den Snape jakékoliv plány, všechny lehly popelem. Očividně si kvůli tomu ale těžkou hlavu nedělal. Svým podřízeným vydal patřičné pokyny a pak opustili kancelář a nastoupili do černé limuzíny. Ron v životě nezažil takový luxus. Usadil se do pohodlného sedadla naproti svému bývalému profesorovi lektvarů. Dovnitř nastoupil i jeden ze Snapeových blízkých pracovníků – Frank, který usedl vedle něj a pak do auta vstoupil i ten chlapec v upnutém tričku. Začal se ihned sápat po Severusovi, ten ho ale rázně odstrčil.
„Tady ne,“ zavrčel.
„Hele, jsem tu, abych pracoval,“ urazil se mladík. „Taky můžu vystoupit.“
„Můžeš,“ ujistil ho Snape chladně a sáhl do vnitřní kapsy svého kabátu, „ale potom nedostaneš tohle.“ Zamával chlapci před obličejem docela slušným balíčkem peněz a pak onen finanční obnos vložil chlapci do dlaně. „Ber to zatím jako zálohu.“
Mladík po balíčku lačně sáhl. Rozložil bankovky, aby je přepočítal, takže se Ron mohl domyslet, že se jedná o velmi, velmi štědrou částku. Za takové peníze by udělal skoro vše, co by mu Snape přikázal. Tedy na rozdíl od onoho mladíka by upřednostnil čekání před sexuálními aktivitami. Vlastně si nedokázal představit, že to dělá s někým jiným než s Harrym.
Přemýšlel, jaké to je být prostitutem. Nejspíš to mladík bere jako běžnou součást profese a chce dělat jenom to, na co je zvyklý. Ron si snažil představit, jak se mladík plazí po Snapeovi a lascivně ho olizuje a jak se Snape na zadním sedadle oddává nezávaznému sexu s prostitutem. Zdálo se, že tato představa má k realitě mnohem blíž, než by se dalo čekat. Zajímalo ho, proč to Snape dělá. Jako profesor rozhodně nepůsobil dojmem, že by vyhledával podobný druh zábavy. Opravdu mu to přináší potěšení?
Představoval si mladíkovu hlavu ve Snapeových slabinách a Snapea, jak vzdychá blahem. Mladíkova ústa obepínají Snapeův vztyčený úd, jemně ho sají a laskají. Snape mladíka popadne za bujnou kštici kadeřavých vlasů, přitáhne si jeho hlavu hlouběji do svého klína a prudce vrací svůj penis do chlapcových úst s hlasitým zasténáním.
Ach, Harry.
„Na co myslíte?“ ozvalo se odněkud naproti a Ron poplašeně zvedl svůj zrak. Přímo před ním seděl profesor lektvarů a provrtával ho svým pohledem. Ron zrudl až za ušima a modlil se, aby Snape nedokázal číst myšlenky. Poté zrudl do ještě tmavšího odstínu, neboť si vzpomněl, co mu Harry říkal o Snapeovi a Nitrozpytu. Doufal, že Snape tuhle metodu nepoužívá permanentně a dušoval se, že by snad poznal, kdyby se mu pokoušel dostat do hlavy. Navíc si vybavil, že mu Harry říkal, že i když Snape umí Nitrozpyt, není to metoda, která by se dala využívat běžně v praxi, neboť je příliš náročná, abyste ji používali neustále na kohokoliv, koho potkáte. Naopak vyžaduje maximální soustředění. Navíc vás stojí spoustu energie, takže je důležité ji používat pouze v naléhavých případech. Snad tohle nebyl ten případ.
„Na Harryho,“ odpověděl Ron a uhýbal svým pohledem. Částečně vlastně mluvil pravdu. Ještě před chvíli se představa Snapea oddávajícího se orálnímu sexu s prostitutem pomalu měnila ve scénu se vzdychajícím Harrym, v jehož klíně se nachází zrzavá hlava, která mu činila neskutečnou rozkoš.
„Jste do něj úplný blázen, že ano?“ propaloval ho Snape svým černým pohledem.
„Šíleně ho miluju,“ přiznal zrzek otevřeně. Sklesle si uvědomil, že něco takového neprohlásil už hrozně dlouhou dobu, přestože to byla pravda. S Harrym to bylo poslední půlrok složité. Tak rád by mu vyznal svou nehynoucí lásku, ale měl obavy, jestli by o jeho vyznání stál.
„Ten vymaštěný Nebelvír má snad víc štěstí než rozumu,“ utrousil Snape. Pak nevěřícně zavrtěl hlavou. „Nechápu, jak se může dobrovolně vzdát něčeho tak krásného jako jste vy.“
Kdyby nebyl Ron už dostatečně červený, rudl by dál. A tohle měl být kompliment, nebo co?
Zastavili před jeho skromným obydlím. Ron se červenal rozpaky, když vedl Snapea do své díry, kterou nazýval dočasným domovem. Jeho byt se nacházel v chudinské čtvrti, ale něco luxusnějšího si v současné pozici nemohl dovolit. Snažil se ušetřit, kde se dalo.
Snape mlčel a Ron byl rád, že se prozatím neuchýlil k urážlivým poznámkám a kritice jeho ubytování.
„Weasleyi, uvědomujete si, jak nebezpečnou čtvrť jste si vybral? Máte nehorázné štěstí, že vás nikdo neznásilnil, nepřepadl, neokradl či nezabil. Díkybohu, že jsem vás v tom pitomém přístavu vůbec našel. Nechci domyslet, co by se tak slušnému a milému chlapci mohlo stát v tak nepřátelské čtvrti. Čím dřív odsud vypadnete, tím líp.“
Ron mimoděk zahlédl Frankův pohyb a čile si domyslil, že skrývá pod pláštěm střelnou zbraň. Nedaleko postával hlouček chuligánů, kteří nevypadali příliš důvěryhodně. Ron uhnul pohledem a přidal do kroku. Zpětně mu docházelo, že má Snape pravdu. Sám se divil, že během týdne nepřišel k žádné úhoně, protože podobných podivně vypadajících mladíků tu bylo víc. Předtím nad tím nepřemýšlel, ale teď se mu tohle místo zdálo nebezpečné.
Odemkl a s rozpaky je pozval dovnitř. Nejednalo se o nic přepychového. Byt byl starý, neudržovaný a potřeboval by uklidit, ale Ron celý týden neměl čas. Úklid byl vlastně málo, tady byla třeba celá rekonstrukce a renovace.
„Panebože,“ pronesl Snape šokovaně, když vstoupili, ale naštěstí to byla jeho jediná poznámka. I tak Ron vycítil, že je tím místem přímo zděšený. Zrzek popadl kufr a začal si balit. Mnoho věcí neměl. Když odjížděl k rodičům Fleur, vzal si s sebou jenom oblečení a několik osobních věcí. Nic, co by mělo velkou hodnotu.
Když spatřil, jak Snape prochází jeho bytem, nemohl si nevšimnout, s jakým pohrdáním si ono místo prohlíží. Nepochyboval o tom, že je zvyklý na úplně jiný standard. Působil dojmem typického nabubřeného snoba, který pohrdá vším, co není dost noblesní. Pak si ale vzpomněl, jak mu Harry vyprávěl o tom, že Snape pochází ze stejně nuzných poměrů, takže věděl, co obnáší žít v chudobě. Možná právě to byl důvod, proč tím teď opovrhoval. Ron by rád věděl, jestli Snapeovi jeho nabyté dědictví nějak pomohlo změnit život k lepšímu.
Brzy měl sbaleno a již po pár minutách svíral dva objemné kufry. Snape nenápadně pokynul Frankovi, který ihned pochopil jeho signál, aby mladíkovi pomohl.
„Měl bych ještě zaplatit nájem,“ upozornil Snapea, který kývl na znamení, že rozumí. Najít pana domácího nebylo složité, neboť neustále čmuchal kolem. Když mu Ron oznámil, že ukončuje svůj pronájem, protože potkal starého přítele, který mu nabídl ubytování, nedůvěřivě si Snapea prohlížel. Očividně nebyl spokojen, že mu zmizel jeden z podnájemníků, ze kterého mohl vyždímat docela slušný finanční obnos.
Zamračil se a stručně Ronovi sdělil, kolik činí jeho nájemné. Ron sáhl do kapsy pro peněženku, ale Snape mu zabránil, aby ji vytáhl. Místo toho sáhl do vnitřní kapsy svého kabátu a vytáhl vlastní. Chvíli v ní něco lovil, než vytáhl barevný papírek a podal ho panu domácímu.
Ten list přijal, ale když k němu sklonil oči, zatvářil se nespokojeně.
„Ale to je málo,“ upozornil ho břitce.
„Opravdu si to myslíte?“ pronesl Snape líně s povytaženým obočím. „Já si naopak myslím, že je to dokonce přespříliš.“
Pak se otočil, jako by rozhovor považoval za ukončený a pokynul Ronovi, aby se vrátili k autu.
„Hele, nenechám se vokrást vo svý prachy!“ křikl po něm domácí. „To, co jste mi dal, je třetina původní ceny. Nájemné činí 150 Marek!“
Snape se zastavil a pomalu se otočil. Ron dostal strach, neboť tušil, že jde do tuhého. Schylovalo se k bouři.
„Vy byste mi měl poděkovat,“ zavrčel Snape zlostně. „Ta vaše díra nestojí ani za zlámanou grešli. Máte štěstí, že jste vůbec nějakého podnájemníka sehnal. Nedovolím, abyste tahal nehorázné peníze ze slušných lidí, kteří jsou navíc mými přáteli.“
„Chci svý prachy,“ hlásil se pan domácí k původní částce.
„To je dobré, doplatím to,“ sáhl Ron opět do kapsy, ale Snape ho chytil za ruku, aby mu zabránil vytáhnout peněženku.
„O tom si promluvíme leda tak u soudu,“ utrousil Snape a popadl Ronův kufr, aby už konečně tuhle díru opustili. Zrzek se styděl za problémy, které profesorovi způsobil. Kdyby si vybral slušnější podnájem, nemuseli by se tu teď hádat o pár marek.
„Tak to ani náhodou! Dokud nedostanu svý prachy, nenechám vás vodejít! Taky bych si moh zavolat pár kámošů!“
Snape se opět zastavil a pomalu otočil. „Mám tohle brát jako vyhrožování?“
„Jenom chci svý prachy, a když je nedostanu, bude zle.“
„Nemám vůbec páru, o jakých penězích to mluvíte,“ prohlásil Snape.
„Stále mi chybí sto marek!“
Snape mávl rukou a obrátil se ke svému společníkovi. „Prosím tě, Franku, co kdybys tady pánovi vysvětlil, že peněžní vyrovnání považuji za vyřízené?“
Ron si všiml, jak si Frank rozepnul sako, sáhl dovnitř a vytáhl střelnou zbraň. „Tomuhle jistě rozumíte,“ usmál se na pana domácího.
„Nenechám se zastrašovat!“
„O tom si můžeme my tři pohovořit,“ naznačil Frank sebe, pana domácího a pistoli.
Pan domácí polkl. „Tak dobře, máte dnes šťastný den, máte to se slevou.“
„Věděl jsem, že si budeme rozumět,“ usmál se Snape. Naposledy popadl Ronův kufr a vydal se směrem na ulici, kde na ně čekala limuzína, uvnitř které seděl řidič i prostitut. Rona napadlo, že ten chlapec bude mít dnes neobyčejně dlouhý pracovní den.
„Mizero!“ slyšeli, když vycházeli úzkou uličkou na hlavní silnici. „Sám se válíš v balíku, ale abys dal druhejm, to ne, lakomej bastarde! To jste celí vy!“
„Je mi líto, co se stalo,“ omlouval se Ron zahanbeně. „Zaplatil bych to ze svého, nemusel jste si dělat škodu.“
„Proboha, Weasleyi, jaká škoda?“ zděsil se Snape. „Tolik mě nestojí ani dnešní oběd. Podívejte, ten zmrd jenom odírá slušné lidi a tahá z nich peníze. Někdo jako on si nezaslouží ani cent. Copak jste neviděl, jakou díru vám pronajal? Že mu není hanba chtít za takovou díru tak nelidské peníze. S takovými se nevyjednává, Weasleyi. Na ně se musí přímo a dát jim na výběr – buď nic, anebo přijmout nabídku.“
„Takhle jednáte se všemi?“ otázal se zrzavý mladík.
„Tam, kde se pohybuji, musí mít člověk ostré lokty a znát svou cenu,“ odvětil Snape. „Člověk musí být nekompromisní a tvrdě si jít za svým. Obchodní partneři rádi vidí, když jejich společník má jasno ve svých cílech a jak jich dosáhnout. Samozřejmě pokud jsou spolehliví a odvádí kvalitní práci, zaplatím jim odpovídající sumu. Nesnažím se je okrádat a upírat jim peníze, na které mají nárok, pokud výsledky jejich práce odpovídají požadované ceně. Ale tenhle mizera si nezasloužil víc než pár šupek. Je to podvodník a v první řadě by měl sedět v base. Využil vaší nelehké životní situace a pokusil se vás okrást. Nechal vás žít v nevyhovujících podmínkách, ale přesto po vás žádal částku odpovídající vyššímu standardu. To je neomluvitelné chování. Ten člověk nemá v sobě kousek cti. Weasleyi, od takových je třeba držet se dál a nevyjednávat s nimi. Díkybohu, že jsme se v tom přístavu dnes potkali. Nechci ani domýšlet, jak byste dopadl.“
Celá ta událost způsobila, že se Ron cítil jenom rozpačitěji. Připadal si před ním jako úplný blbeček, který se nechá snadno přelstít a oklamat. Napadlo ho, že s Harrym by se mu tohle nikdy nestalo. Harry si ho skutečně nezaslouží – takového naivku.
Ano, Malfoy je úplně jiná třída. Ten by nenechal se sebou zametat. Jednoduše by si to s tím podvodníkem vyříkal, ale hlavně – nikdy by se neuchýlil na tak odpudivě vyhlížející místo. Malfoy je prostě víc než ostatní, dává to jasně najevo, zná svou cenu, a ta je opravdu vysoká, zatímco on se neustále podceňuje a nechá sebou vláčet jako hadrem po podlaze. Harry má právo na někoho lepšího.