10. Harryho nevěra
Ron neustále přemýšlel, jestli má cenu zůstat v nefungujícím vztahu, protože někdy měl pocit, že by se měl jednoduše sbalit a utéct. Cítil se v jejich bytě jako v kleci. Nemohl volně dýchat, dusil se tu. Přál si uniknout od té bolesti, kterou Harry vnášel do jeho srdce. Zdálo se, že láska, kterou ještě před nedávnem sdíleli, se někam nenávratně vytratila. Ubíjelo ho to. Rozchod by pro ně mohl být vysvobozením.
Jenomže si nedokázal představit svůj život bez Harryho. Miloval ho, dřív s ním byl dokonce i šťastný, ale teď měl strach, že Harry jednoho dne přijde a řekne, že je konec. Pak si sbalí věci a odejde. Ne, Harry nebude tím, kdo bude odcházet. To jemu zde nic nepatří, všechno financoval Harry, tento byt patří jemu. Odejít by musel on. Ale kam? Zpátky ke svým rodičům? Aby jim vysvětlil, že se s Harrym rozešli? Dokázal by čelit jejich soucitným pohledům a slovům útěchy? Nechtěl, aby to takhle skončilo.
Dřív utíkal k Harrymu, hledal každou volnou chvilku, kterou by mohli prožít spolu, jenomže dnes utíkal od něj. Hledal tu nejmenší záminku, proč se mu vyhnout. I když byli v jednom malém bytě, bylo neuvěřitelné, že se sobě dokázali vyhýbat celý večer. V noci nemohl Ron spát. Pořád se jenom převaloval a otáčel.
V poslední době se jenom trápil, protože ztratil světlo svého života. Byl si jistý, že mu dával vše, co mu dokázal dát, jenomže Harrymu to očividně nestačilo. Zřejmě už nechtěl, aby pro něj činil svět lepším. Nejspíš chce někoho, kdo by ho pevně objal, ale zřejmě to má být někdo úplně jiný než on.
Teď už Ron věděl, že by měl odejít, ale nedokázal to. Bylo zvláštní, že ačkoli mu Harry tolik ubližoval, on ho miloval pořád stejně. Nic se za tu dobu, co spolu byli, na jeho citech nezměnilo. Rád se o Harryho staral, miloval, když mu mohl vařit, prát, žehlit a uklízet. Nedokázal si bez toho představit svůj život. Záleželo mu na něm. Kdo by se o něj postaral, kdyby odešel? Malfoy rozhodně ne.
Byl snad tohle důvod, proč s ním Harry zůstával? Protože se o něj staral? Protože v něm měl pečovatelku a hospodyňku, kterou by jinde nesehnal? Očividně ano, protože na sex si už našel někoho jiného. Jenom jeho lásky zneužíval. Samozřejmě mu vyhovovalo užít si s Malfoyem a pak přijít do bytu, kde na něj bude čekat teplá večeře. Ron mu napustí vanu, ustele postel, vypere špinavé prádlo – copak to není život jako v bavlnce? Proč by se toho Harry vzdával, když může mít oboje – Rona i Malfoye?
Tohle nemůže přežít. Tahle zkažená láska, kterou mu Harry dává, ho jednou zabije.
Probrečel celé noci a dny Harryho nepřítomnosti. Proč mu to jenom Harry udělal? Bylo mu špatně z pomyšlení, že do Vánoc dělal Harry přesčasy několikrát týdně, přestože jeho šéf tvrdil, že na bystrozorském oddělení neměli v poslední době zdaleka tolik práce. Harry celou tu dobu chodil za Malfoyem. Celou dobu mu lhal.
Harry z něj dělal blbce a nepochybně se musel bavit jeho naivitou. On na něj s dobrou vírou čekal s teplou večeří, až přijde unavený z práce, zatímco Harry přicházel od svého milence vyčerpaný z jejich sexuálních aktivit a neměl náladu na další sex. Raději se jejich vzájemnému kontaktu vyhýbal. Nezajímalo ho, jak se Ron cítí, že i on potřebuje cítit něčí blízkost. Byl k jeho utrpení lhostejný – nemiloval ho. Ron se cítil tak trapně a poníženě.
Nevěděl, kdy přesně se Harry vrátí, a bylo mu to vlastně jedno. Přál si, aby se už nevrátil, přestože se mu v hloubi duše už nesmírně stýskalo. Ty dva týdny byly jako věčnost.
Zrovna žehlil prádlo, když uslyšel bouchnutí domovních dveří. Ustal ve své činnosti. Srdce mu začalo divoce tlouci. Věděl, že je to Harry, protože nikdo jiný neměl klíče od bytu. Začal panikařit. Častokrát si v duchu přehrával různé scénáře, co se bude dít, až se Harry vrátí, ale když ta chvíle nastala, všechno bylo jinak. Znervózněl a zjistil, že se mu třese ruka s žehličkou, takže ji raději položil na žehlicí prkno.
Přemýšlel, jestli má vyjít na chodbu a Harryho pozdravit anebo raději zůstat zde a počkat, až přijde Harry sám.
„Už jsem doma, Rone!“ ozvalo se z chodby.
Zrzek nervózně polkl. Zachvácený panikou ztratil schopnost koncentrace. Nedokázal logicky uvažovat a nevěděl, jak se má zachovat.
„Jsi doma, Rone?“ slyšel Harryho hlas.
„Ano,“ odpověděl automaticky, „jsem v obýváku.“
Pomyslel si, že chvíle pravdy nastala. Tohle měl být zlomový okamžik v jejich vztahu. Necítil se připravený, přestože se na tuhle chvíli připravoval celý týden. Bylo to horší, když se to stalo skutečností. Vzal košili, kterou ještě před chvíli žehlil, aby ji poskládal. Chtěl působit zaneprázdněným dojmem, aby vysvětlil, proč mu nepřišel radostně naproti. Obvykle Harryho, když se vracel z práce, vítal, nikoliv však dnes. Jenomže košili ne a ne složit, zjistil, že se nemůže vůbec soustředit. V té chvíli vkročil do místnosti Harry.
„Ahoj, Rone,“ rozjasnila se jeho tvář širokým úsměvem.
Ron ztuhl. Cítil, jak z něj vyprchaly poslední známky života. Stál jako kamenný sloup a nedokázal se pohnout z místa. „Ahoj, Harry.“
Příchozí mladík odložil cestovní kufr a několika rychlými kroky překonal vzdálenost, která je dělila. Učinil to tak rychle, že Ron nevěděl, jak se to stalo, a ocitl se v jeho náručí. Už věděl, že Harry není bystrozorem jenom náhodou. Měl skutečně rychlé reflexy. Ani se nestačil odtáhnout či udělat krok zpět.
„Strašně se mi po tobě stýskalo,“ prohlásil Harry a přiložil svá ústa k jeho. Ron neprotestoval, ale ani nevyšel jeho polibku vstříc. Byl konsternovaný. Nevěděl, co se děje. Všechno to bylo tak rychlé.
Harry ho objal a pohladil po tváři. Takhle si to Ron nepředstavoval. Jako by jeden Harry odjel a vrátil se jiný, ten starý, jeho Harry. Oči mu zvlhly a cestu ven si probojovalo několik slz, které si Harry špatně vyložil a pokládal je za slzy radosti ze šťastného shledání. Opět ho pevně objal.
Zrzek netušil, co dál. Nic se nezměnilo na faktu, že se právě vrátil z dovolené s Malfoyem, pořád mu byl nevěrný a pořád platilo, že mu ve všem jenom lže. A teď předstíral, že se vrátil z pracovní cesty. Po tom všem si ještě dovoloval pokračovat v té velké sprosté lži!
„Jak sis to tam užil?“ zeptal se ho, když se konečně od sebe odtáhli.
Jako by teprve teď Harrymu došlo, že se vrátil z příšerně vyčerpávající pracovní cesty a ne z příjemné klidné dovolené s Malfoyem.
„Uhm, tedy – nebyla to procházka růžovou zahradou, ale chytili jsme ho.“
„To je dobře,“ přikývl Ron a prohlížel si Harryho, který stál před ním. Nejraději by ho nakopal do zadku za to, že neumí lhát. Vypadal svěže a odpočatě. Bylo na něm jasně poznat, že se vrací z dovolené a ne z namáhavé pracovní cesty. Rona napadlo, že na bystrozora je jeho přítel až příliš lehkovážný. Copak je tak těžké hrát unaveného a otráveného? Možná na tenhle malý detail Harry zapomněl.
„Nevěděl jsem, že dnes přijedeš,“ omlouval se Ron, „ale můžu k večeři udělat něco rychlého a snadného.“
Myslel, že kolem něj projde do kuchyně, ale Harry si ho přitáhl k sobě. „Vlastně nemám na večeři ani pomyšlení,“ zašeptal mu do ucha. „Moc se mi po tobě stýskalo. Co kdybychom si ty předchozí dny odloučení vynahradili?“
Ron ztuhl. Tohle byl další z možných scénářů, se kterými vůbec nepočítal. Harry chtěl s ním mít sex, ale on nebyl připraven po tom, co věděl o něm a Malfoyovi.
„Určitě jsi moc unavený,“ zkusil poslední záchranu. „Měl by sis jít lehnout a odpočinout.“
„Popravdě se moc unavený necítím,“ přiznal Harry, „ale lehnout bych si šel, ovšem jenom s tebou.“
Nezbývalo mu tedy nic jiného si to s ním rozdat. Co to s ním Malfoy udělal? Paradoxně byl tohle jejich nejkrásnější večer, jaký prožili za uplynulé čtyři měsíce. Harry byl jako urvaný z řetězu a Ron se nejméně dvakrát za ten večer udělal. Jako by se vrátili o rok zpátky na začátek jejich vztahu. Harry byl opět citlivý, něžný a vášnivý. Zdálo se, jako by po něm opravdu toužil. Opravdu je možné, že těch čtrnáct dní odloučení ho vyléčilo? Že teď už dá Malfoyovi konečně kopačky a vše bude zase při starém?
Usínal v Harryho náručí a cítil se neskonale šťastný. Teď už nemyslel na ty předchozí týdny trápení. Harry byl opět jeho.
---------------------------------------------
A/N: Soft Cell – Tainted Love (originál Gloria Jones)
.....
(Saskya, 9. 12. 2012 10:46)