09. Služební cesta
Od té doby už nic nebylo jako dřív, protože teď už Ron věděl, s kým ho Harry podvádí. A právě to bylo na všem to nejhorší, neboť si až příliš dobře uvědomoval, že nikdy nemůže dosáhnout Malfoyových kvalit. Malfoy byl to nejlepší z kouzelnické krve - byl vážený, vlivný a bohatý, zatímco on byl pouze chudý, obyčejný kouzelník, který mu nesahal ani po paty. S někým takovým se nemohl měřit.
Teď už věděl, co znamenají Harryho přesčasy – že byl s tím proradným Zmijozelem. Nyní mu Harryho podivné chování dávalo smysl. Protože se oddával sexu s Malfoyem a byl to on, koho líbal a zahrnoval něžnostmi, neměl zájem to opakovat doma s Ronem. Jednou denně mu to stačilo, takže když byl s Malfoyem, přirozeně se pak vyhýbal fyzickému kontaktu s ním.
Kdyby to dokázal hrát na obě strany, zrzek by ho obdivoval. Nejdřív se muchlovat s Malfoyem a pak přijít domů a tvářit se, jak se mu po něm celý den stýskalo. Nesnesl by ale pomyšlení, že jenom před pár hodinami to byl Malfoyův zadek, do kterého strkal Harry penis a pak by ten samý penis strkal ještě do něj. Už tak mu bylo nevolno jenom z toho pomyšlení, že to s tím bastardem Harry dělá.
Předtím, když býval doma sám a vzpomněl si na svého milence, představoval si, jak Harry honí zloduchy, ale dnes při myšlence na Harryho v zaměstnání se mu jenom vybavovalo, jak honí péro Malfoyovi. Pod pojmem Harryho práce si představoval jenom šukání s Malfoyem. Měl pocit, jako by tohle byla jediná náplň jeho pracovní činnosti. Nedokázal si představit, že by Harry dělal ve svém zaměstnání i něco jiného.
Starý rok se přehoupl v nový, ale pro Harryho se v práci nic nezměnilo. Neustále dělal přesčasy – pravidelně obden, někdy se to lišilo zřejmě podle toho, jak se s Malfoyem domluvili na společných schůzkách. To chodíval domů před večerem, a protože Ron moc dobře věděl, odkud přichází a co předtím dělal, naservíroval mu večeři a nechal ho na pokoji. Jeho přítel býval unavený a on si dokázal představit, kolikrát si to musel během volného odpoledne s Malfoyem rozdat. Nikdy ho nenapadlo, že kdyby to skutečně dělali tolikrát, musel by Harry už dávno umřít naprostým vyčerpáním.
Večer trávili odděleně. Harry „po práci“ odpočíval a Ron uklízel - luxoval, umýval podlahu, pral, utíral prach, prostě všechno, co ho napadlo. Měl pocit, že když se něčím nezaměstná, tak se dočista zblázní. Několikrát přemýšlel, proč si Harry nevšiml, že se jejich vztah hroutí. Nakonec došel k závěru, že Harryho jejich vztah vlastně už vůbec nezajímá a nezabývá se jím.
Pokud Harry přišel z práce dřív, tak předstíral, že se mu věnuje. Někam šli na procházku nebo na návštěvu, do kina či na drink, ale nebylo jim spolu tak dobře jako dřív. Ron z něj cítil chlad a vzájemné odcizení.
Dřív si nedokázali představit ani jeden den bez sexu, teď ho spolu měli nanejvýš jeden den v týdnu, a ještě to vypadalo, že to Harry dělá spíše z povinnosti. A on mu ještě povolně držel! Nejprve se vymlouval, ale pak mu začaly docházet výmluvy. Zoufale předstíral, že je všechno v pořádku - nemohl Harrymu dále upírat sex, protože by začal přemýšlet, co se děje. A zrzek nechtěl čelit otázkám typu, jestli ho ještě miluje. Pořád ho miloval, ale Harryho nevěra mu ubližovala. Nemluvil o ní, protože měl strach, kam by mohl jejich rozhovor zabloudit. Nakonec by se dozvěděl, že se Harry nedokázal ke své nevěře přiznat a je pro něj tedy lepší, když se o tom zrzek dozvěděl odjinud, protože teď už si konečně může sbalit věci a odejít za Malfoyem. A tak Ron raději mlčel a předstíral, že jsou šťastný pár.
Jeho oblíbená poloha byla zezadu, protože se přitom nemusel dívat svému milenci do tváře. Občas tak skrýval své slzy. Cítil, že to s ním Harry nedělal, protože by ho miloval, ale protože se sex stal jenom rutinou. Harry se vždycky udělal, ale Ron věděl, že to nemá s láskou už nic společného.
Bylo to pro něj těžší a těžší a nedokázal si sex vychutnávat tak jako dřív. Necítil se vůbec vzrušený a častokrát ani nedosáhl žádného vrcholu. Představa Malfoye znamenala spolehlivého zabijáka jakéhokoliv sexuálního vzrušení.
Když do něj Harry přirážel, stále myslel na to, že to takhle dělá Malfoyovi. Viděl ho před sebou ležet s nohama od sebe, jak do něj Harry proniká. Často brečel při pomyšlení, jestli si to Harry užívá s Malfoyem víc. Harry s ním zdaleka tolik nesténal a nevzdychal rozkoší jako dřív. Teď je to prostě Malfoy, u koho vzdychá blahem, když se mu dělá do zadku. Je to Malfoy, koho Harry něžně hladí po zádech, zatímco mu ho tam strká. Líbá ho, když k němu přiráží. Je to on, komu Harry přejíždí po erekci a jemně ji masíruje, až se Malfoy udělá taky.
S Ronem nic z toho nedělal. Jenom si ho přidržoval, když do něj přirážel, ale už ho nehladil jako dřív. Ani polibku se zrzek nedočkal – ani předtím, během sexu či po něm. Šlo jenom o sex, který má ve své podstatě s láskou pramálo společného. Ron už ho vlastně nevzrušoval a nezajímal.
Pořád si říkal, že nesmí panikařit. Z filmů a románů věděl, že mnoha rozchodům předchází to, že jeden z partnerů začne spát na gauči místo v manželské posteli, a Harry s ním pořád spával. Občas nechápal, na co si vlastně stěžuje, protože se jeho přítel vracel domů každý den. Nikdy u Malfoye nepřespával, a to muselo něco znamenat. Jenom nevěděl co přesně a nebyl si jistý, jestli mu to bude stačit.
***
„Rone,“ oslovil svého přítele Harry při jedné z mála společných procházek parkem. Byl konec ledna a všechno okolo nich pokrývala jemná vrstva sněhu. „Zítra odjíždím na služební cestu.“
„Služební cestu?“ vzhlédl k němu zrzek, který právě kopal do hromádky sněhu. „Ale kam a proč?“
„Našli jsme toho Smrtijeda,“ odpověděl Harry stroze.
„Jak dlouho budeš pryč?“ posmutněl zrzek, protože jenom to vědomí, že bude Harry pryč, způsobilo, že se mu po něm začalo stýskat už teď.
Harry neodpověděl hned. „To záleží na vývoji situace. Předpokládám, že to bude týden, možná i víc.“
Ron byl touto informací rozmrzelý. Nejraději by se zeptal, jestli tam Harry musí, ale pokud šlo o pracovní záležitost, byla by to hloupá a naivní otázka. Zatýkání zločinců byla Harryho profese. Zvolil si takové povolání a musí přijmout vše, co obnáší.
„Zabalím ti věci,“ povzdychl si zrzek, když viděl, že na tom nic nezmění.
„Dobře, ale moc to s tím balením nepřeháněj,“ upozornil ho Harry. „Jedu zatýkat zločince a ne na dovolenou.“
Ron se smutně zasmál tomu vtipu. Harry k němu přistoupil a vzal jeho tvář do svých rukou. Ron po dlouhé době cítil, že to Harry myslí upřímně, když ho políbil a řekl: „Slibuji, že se vrátím brzy. Nic se mi nestane. Neměj o mě obavy.“
Ron ho objal a cítil se osamělý už teď. Nedokázal si bez něj představit ani den.
Kdyby ho Harry výslovně nepožádal, aby mu sbalil jenom to nejnutnější, nejspíš by se teď pokoušel sbalit polovinu bytu. Harry odjížděl v neděli večer a zrzek mu připravil na cestu svačinu, ale když ji předával svému příteli, Harry z toho moc nadšený nebyl a tvrdil, že to už vážně přehání. Pak se s ním dlouze loučil u domovních dveří a smutně sledoval, jak jeho milý odjíždí taxíkem na blíže neznámou dobu.
Celý týden pak myslel na něj a dělal si starosti. Chytat zloduchy a padouchy bylo nebezpečným povoláním a velmi snadno se dalo přijít k vážným úrazům. Aby na to zapomněl, chodil neustále po bytě a uklízel. Uklidňoval se, že kdyby se něco stalo, jistě by mu dali vědět. Pak se zlobil, protože to by už bylo pozdě, neboť by se to už nedalo vrátit. Nepřál si, aby Harry utrpěl jakýkoli pracovní úraz.
V pátek měl Ron vyzvednout v práci Hermionu, aby spolu zašli na nákupy. V únoru se konala její a Percyho svatba a oni se domluvili, že půjdou nakupovat společně. Hermiona si chtěla vybrat nějaké střevíčky a náušnice a taky dojednat některé věci spojené s oslavou.
Protože se Ron dostavil na Ministerstvo dřív než dívka skončila, rozhodl se, že si zajde do bufetu na jablečný koláč. Moc zákazníků tam nebylo, ale ve chvíli, kdy odcházel od pokladny, se už začínala tvořit řada. Právě ji míjel, když v ní zahlédl Harryho nadřízeného.
„Dobrý den, pane Weasley! Jste to vy, že ano?“ odchytil ho postarší mírně obézní muž.
„Dobrý den, pane Wilsone. Jak se máte?“ usmál se na něj zrzek.
„Myslel jsem, že jste s Harrym na dovolené,“ pravil pan Wilson překvapeně.
Ronovi málem spadla čelist. „Pro-prosím?“
„Říkal přece, že spolu odjíždíte do Marseille,“ zatvářil se Harryho šéf zmateně. Rozhodně nebyl o nic víc zmatený než Ron, který začal nebezpečně rudnout.
„Ach, myslím, že… víte, stalo se tolik věcí… museli jsme ten zájezd zrušit…“ vykoktal ze sebe.
„To je nepříjemné,“ projevil Wilson účast. „Taková změna plánu na poslední chvíli je vskutku nepříjemná. Doufám, že najdete vhodné řešení. Koneckonců máte na to ještě týden dovolené, že ano?“
Ronovi bylo trapně. Takže si Harry vzal dva týdny dovolené a nic mu neřekl? Tedy řekl, ale velkou lež. Někam odjel a úplně sám. Sám? Kdo říká, že sám?
„Ehm,“ odkašlal si Ron rudý až za ušima, „pane, a Malfoy je v práci?“
„Draco?“ podivil se Wilson, který zřejmě nechápal změnu tématu. „Ten si vzal přece taky dovolenou.“
Ron se musel zachytit nejblíže stojícího stolku, aby se nesesypal. Takže i Malfoy má dovolenou? S největší pravděpodobností jsou ti dva spolu. A kde? Ron měl pocit, že s tím Marseille Harry nemusel příliš lhát, jenom se zapomněl svému šéfovi zmínit, že tam jede s někým jiným.
„Ale na tom není nic zvláštního,“ pokračoval dál pan Wilson, jako by si nevšiml Ronova výrazu. „Parťáci se občas domluví, že si vyberou dovolenou ve stejnou dobu, protože na většině případů pracují společně, takže když jeden z nich chybí, mají omezené možnosti a pravomoci, musí se dělat operativní řešení a většinou se to jenom komplikuje.“
Teprve v té chvíli si pan Wilson uvědomil, že je s Ronem něco v nepořádku.
„Je vám dobře, pane Weasley?“ přistoupil k němu a podepřel očividně roztřeseného zrzka, který vypadal, že se každou chvíli zhroutí.
„Sedněte si,“ vybídl ho a ukázal na nejbližší židli. „Jak se cítíte?“
Ron se nedokázal pohnout. Teprve teď měl hmatatelný důkaz, že mu Harry zahýbá s Malfoyem. Tohle byl ten poslední kousek, který scházel v jeho skládance.
„To bude v pořádku,“ promluvil Ron roztřeseným hlasem. „Jenom chvilková nevolnost.“ Pak pohlédl na muže vedle sebe a využil situace. „Pane, že Harrymu neřeknete, že jsem tu dnes byl? Zlobil by se. Už od rána cítím slabost a nevolnost, a kdyby se dozvěděl, že jsem tu byl…“
Harryho šéf se mu zdál být důvěryhodnou osobou. Vyzařovala z něj pohoda a diskrétnost. Rozhodně si nepřál, aby Harry zjistil, že to o něm ví. Vůbec nevěděl, jak by se pak v takové situaci zachoval.
„Můžete se na mě spolehnout,“ usmál se Wilson a Rona napadlo, že buď je zvyklý na záhady a tajemství, či je skutečně velmi bystrý muž, jak se na správného šéfa oddělení patří, a už dávno si domyslel, co se děje, i když se rozhodl do ničeho nezasahovat. Ron mu byl vděčný.
„Pane,“ oslovil ho zrzek ještě naposledy, „asi není nutné, aby spousta bystrozorů dělala přesčasy, že ano? Ptám se kvůli Harrymu, nechci, aby chodil z práce až večer. Chtěli bychom spolu trávit více času.“
„Mohu vás ujistit, že v nejbližší době něco takového nehrozí,“ potvrdil jeho podezření Wilson. „Klidnější období jsem snad za dobu svého působení ve funkci šéfa oddělení nezažil. Pochybuji, že by bylo nutné, aby dělal přesčasy. Dokonce několikrát odcházel z práce dřív. Opravdu si myslíte, že máte na sebe málo času?“
Ron se namáhavě zvedl. „Promiňte, že jsem vás zdržoval.“
„Ale to nic,“ usmál se Wilson. „Měl byste se vrátit domů a odpočinout si. Nemám vás doprovodit?“
„To nebude nutné,“ uklidňoval ho Ron, ale Wilson se raději přesvědčil, že je Ron schopný udržet se na nohou, než ho propustil.
Ronovi bylo zle. Psychicky se cítil úplně na dně. Harry mu celou dobu jenom lhal. Všechny ty jeho přesčasy byly jenom lži. Ve skutečnosti se v práci víc nudil než pracoval, a tak nudu začal zahánět s tím proradným Zmijozelem. Doma si pak hrál na pilného a pracovitého bystrozora. Jak mohl být tak hloupý! Celé měsíce mu to žral i s navijákem. Cítil se podvedený a zrazený.
Chtěl se vrátit domů ihned a někam si zalézt a umřít, jenomže měl schůzku s Hermionou, a tak se jí musel omluvit. Ovšem jakmile ho dívka spatřila ve stavu, v jakém za ní přišel, rozhodla, že půjde s ním a postará se o něj. Vypadal jako nemocný. Ron se marně bránil. Dívka pronesla, že jeho zdraví je pro ni důležitější než přípravy na svatbu.
Dojalo ho to. Kdyby se o něj takhle zajímal i Harry! Protože jí nemohl říct pravý důvod svého bídného stavu, předstíral, že je nemocný. Kromě toho, že tak vypadal, se tak i cítil. Dokonce zvracel, jakmile dorazili domů. Hermiona mu uvařila čaj a jala se o něj starat. Byl jí za to vděčný, ačkoliv by byl raději, kdyby odešla a on se mohl poddat své bolesti.
Hermiona odešla teprve k večeru a Ron se mohl konečně psychicky zhroutit. Jednu chvíli dokonce pomyslel na sebevraždu, ale byl moc velký zbabělec na to, aby to skutečně udělal. Navíc co by si bez něj Harry počal? Kdo by se o něj staral? Kdo by ho miloval?
Komentáře
Přehled komentářů
ach Ron, čo s tebou, chudák, mal by sa konečne postaviť na vlastné nohy a niečo urobiť....
kam že sa to ten Harry vybral :D
Re: .....
(xinef, 5. 12. 2012 10:00)Saskya, nemyslím si, že by se ho vydal hledat, ale rozhodně by už něco udělat. Jestli k tomu najde odvahu – to je otázka.
.....
(Saskya, 1. 12. 2012 14:19)