06. Zničené Vánoce
Vánoce se nezadržitelně blížily, ale Harrymu práce neubývalo, takže Ron chodil po nákupech sám a cítil se odsunutý na druhou kolej. Stále častěji pochyboval o tom, jestli ho má Harry pořád rád. Přestože ho občas políbil a pomiloval se s ním, nebylo to jako dřív.
Toho prosincového dne přišel Harry z práce pozdě odpoledne jako obvykle a pustil se do četby Denního věštce, zatímco Ron uklízel. Zdálo se, jako by byl zrzek uklízením přímo posedlý. Jenomže co jiného mohl dělat, když se s ním Harry nechtěl mazlit?
Sundal Harryho plášť z věšáku, aby ho vykartáčoval, když v kapse nahmatal něco tvrdého a těžkého. Přemohla ho zvědavost, a tak sáhl dovnitř a objevil krabičku. Protože byl Harry v obývacím pokoji, osmělil se a otevřel víko. Zalapal po dechu, když objevil překrásný zlatý náramek. Spěšně zaklapl a strčil krabičku dovnitř. Nepatrně se zarděl, jelikož si uvědomil, že ten dárek měl být překvapení. Pocit provinění vystřídalo nadšení z faktu, že Harry na něj přece jenom nezapomněl. Hned měl lepší náladu.
Večer byl v posteli přítulnější a byl rád, když ho od sebe jeho milenec neodstrčil, ale pomiloval se s ním. Tyhle chvíle mu přišly neskutečně vzácné, ale svou mysl upíral k novému roku. Doufal, že příští rok se něco konečně změní a Harry bude mít na něj víc času.
***
Konečně mohli být spolu. Byl Štědrý den a po poklidném dni společně usedli k slavnostní večeři. Ačkoliv se poslední týdny spíše trápil, tentokrát se cítil šťastný. Po večeři si pustili pár vánočních koled, než došlo na předávání dárků, na což se Ron obzvlášť těšil.
Vánoce slavili na Štědrý den, neboť první svátek vánoční měli vyhrazený pro návštěvy příbuzných. Zítra vyrazí do Doupěte, navštíví Remuse a Billa a od rána budou neustále někde pobíhat, takže toho dne jim na rozbalování dárků nezbýval čas. Tudíž tak činili dnes, kdy spolu seděli u krbu a vychutnávali si příjemnou klidnou atmosféru kouzelné vánoční noci.
Nejprve předal Ron svoje dary Harrymu a sledoval, jak je jeho přítel otvírá. I když Harry nezářil přímo nadšením, očividně měl z Ronových darů radost. Zrzek si zasloužil aspoň sladkou odměnu. Poté přinesl své dary Harry. Ron se už těšil.
V první krabici našel sadu talířů, která ho velmi potěšila. Motivy na porcelánu se mu líbily a těšil se, až se s nimi ukáže před návštěvou.
V druhém balíčku byl dekorativní obraz s roztomilým štěňátkem. Ron se usmál, protože Harry jeho vkus odhadl správně. Ještě nezapomněl, jak zrzek miluje mláďátka všeho druhu.
Nakonec si Harry nechal malou krabičku s velkou ozdobnou stuhou.
Ron tušil, co v ní bude, a horlivě se po ní natáhl. Zhluboka se nadechl, než odstranil mašli a roztrhl papír. Objevil úzkou krabičku a věnoval Harrymu ten nejzamilovanější pohled. Jeho přítel ho s úsměvem vybídl, aby pokračoval v rozbalování. Zrzek ji netrpělivě třesoucíma se rukama otevřel, ale nenašel v ní to, co očekával. Zklamaně zíral na docela obyčejný přívěsek s delfínem. Vůbec to nebyl ten drahý šperk, který viděl u Harryho v kabátě.
„Líbí se ti?“ zeptal se Harry.
Ron nebyl chvíli schopen mluvit. „Nevím, co mám říct,“ přiznal a Harry si jeho slzy zklamání vyložil jako slzy dojetí a přivinul ho k sobě. „Veselé Vánoce, Rone.“
Chtěl taky Harrymu popřát krásné Vánoce, ale nedokázal promluvit. Z očí se mu řinuly neposedné slzy a on se je snažil zastavit. Nerozuměl tomu. Kam se poděl ten zlatý šperk?
Na okamžik zadoufal, že onen náramek si Harry nechává jako poslední překvapení, ale když Harry navrhl, že mu připne přívěsek s delfínem, měl podezření, že nic dalšího už nebude. Přivinul se k Harrymu a utřel si vlhký obličej.
„Rone, jsi v pořádku?“ slyšel nad sebou.
Odtáhl se a hlasitě potáhl. Vůbec nechtěl tolik plakat, ale bylo to silnější než on. Zlobil se na sebe, že je tak hloupě naivní. Byly Vánoce, čas splněných přání, ale on zažíval jedno zklamání za druhým.
„Je mi zle,“ zalhal, „ta večeře mi vůbec nesedla.“
Zvedl se z pohovky a zamířil k toaletě. Když Harrymu tvrdil, že je mu špatně, vlastně ani tolik nelhal, protože se skutečně cítil mizerně. Dokonce by seděl i ten pocit na zvracení. V krku měl něco, co mu bránilo v polykání, a šíleně to bolelo. Sesypal se a celý se roztřásl. Všechno bylo špatně. Věděl, že tohle je konec. Harry ho už nemiluje a tím se mu zhroutil celý svět.
Nenáviděl se. Připadal si hloupě a neuvěřitelně trapně, když nevěděl, jak dál. Harry z něj dělá hlupáka. Má mu snad říct, že ví o jeho nevěře? Jenomže byla tu vůbec nějaká? Neměl žádný hmatatelný důkaz. Pokud ho podvádí, on vlastně ani neví s kým. Nemusí to být Malfoy. A obvinit Harryho z nevěry? Nejspíš by se mu jenom vysmál a řekl, že nemá žádné důkazy. Ale zrzek věděl i bez nich, že jejich vztah je v troskách.
Ale Harry se dál klidně tváří, jako kdyby bylo všechno při starém. Copak si nevšiml té změny? Proč se Rona nikdy nezeptá, co se to s nimi stalo? Jak ho Ron nenáviděl. Podvádí ho, ale předstírá, že je všechno v pořádku.
„Rone, vážně ti nic není?“ zaklepal Harry na dveře.
„Ne,“ ozvalo se z toalety přiškrceně. „Nedělej si starosti, Harry. Běž spát, přijdu za tebou.“
Ale nepřišel. Čekal, dokud neměl jistotu, že Harry odešel, protože si nepřál, aby ho viděl v tomhle stavu - ubrečeného jako malou holku. Jak by mu to vysvětlil?
Oddechl si, když Harryho nepotkal ani v kuchyni ani v obývacím pokoji, a začal uklízet, protože to byla jediná činnost, která ho uklidňovala. Sklidil ze stolu zbytky od večeře a pustil se do ušpiněných talířů a hrnců. Vydrhl kuchyňskou linku a pak obrátil svou pozornost ke sporáku.
„Rone, nemyslíš, že aspoň dneska by sis mohl od té práce odpočinout? Někdy mi připomínáš domácího skřítka,“ ozvalo se ode dveří a zrzek, stojící zády k němu, ztuhl. Kdyby se otočil, Harry by si všiml, že brečel, a on nechtěl odpovídat na jeho všetečné otázky.
„Nevadí mi to,“ odpověděl. „Dělám to rád.“
„Postel je prázdná. Je mi smutno,“ zapředl Harry něžně.
Ron s obtížemi polkl. Ještě pořád se nedokázal zbavit toho knedlíku v krku. „Není mi dobře,“ zalhal.
„A proto uklízíš?“
Nevšiml si, jak Harry povytáhl obočí. Zato ucítil, že obmotal své ruce kolem jeho pasu. Harry se k němu přitiskl a vdechl jeho vůni. Poté přinutil Rona, aby se k němu otočil, a ten tak neochotně učinil. Nedokázal vzhlédnout.
„Rone, ty pláčeš?“ zděsil se Harry. „Co se stalo?“
„Nic,“ zalhal opět zrzek. „Jenom jsem myslel… na spoustu opuštěných dětí, které musí trávit svátky samy bez svých rodičů. Na děti, které žijí v sirotčincích a nikdo je s láskou neobejme a neřekne jim, jak je miluje.“
Byl rád, že si včas stihl vymyslet dobrou výmluvu, a když si skutečně vybavil ony osiřelé děti, které skutečně nemají nikoho, cítil se ještě hůř. On byl teď v podobné situaci. Mluvit souvisle a bez zadrhnutí bylo pro Rona obtížnější a obtížnější. „Třeba jako ty. Přišel jsi o rodiče tak brzy. A Dursleyovi…“
Nedokázal už pokračovat a znovu se hořce rozplakal.
„Ty hlupáčku,“ zašeptal mu Harry do ucha a přivinul ho do své náruče. Pevně ho objal a Ron by se nebránil, kdyby mu chtěl rozdrtit žebra, protože kdyby umřel, aspoň by už necítil tu bolest. Rád by zemřel v náručí člověka, kterého miloval celý svůj život, ovšem o jehož lásce najednou pochyboval.
„Hrozně tě miluju, Rone,“ zašeptal mu do ucha Harry, až zrzkovi naskočila husí kůže. „Jestli chceš, můžeme zítra vyrazit do sirotčinců a dětských domovů a pomoct těm nebohým dětem.“
Ron se snažil přikývnout, ale pak si pouze položil hlavu na Harryho rameno, a po tvářích mu stékaly další slzy.
„Řekni to ještě, Harry,“ zaprosil.
„Že zítra obejdeme několik sirotčinců v okolí?“
„Že mě máš rád,“ zaštkal Ron. Potřeboval to slyšet a bylo mu jedno, pokud bude Harry lhát.
Ale odpovědí mu bylo dlouhé mlčení. Až nakonec Harry promluvil: „Mám tě rád, Rone.“
Ne, pomyslel si Ron zklamaně, tohle jsem nechtěl slyšet. Chtěl slyšet, že ho miluje, protože mám tě rád bylo zoufale málo. I když byli spolu, ve skutečnosti byli každý sám.
Druhý den Harry svůj slib skutečně dodržel a oni navštívili několik sirotčinců. V každém z nich vždy nechali šek na docela slušný finanční obnos, takže se Ron za svou lež nakonec nestyděl, neboť měl děti rád, a teprve tam si uvědomil, že na světě existují lidé, kteří jsou na tom s láskou ještě hůř než on.
Nejprve si namlouval, že tohle Harry dělá, protože ho skutečně miluje, ale postupně během dne mu docházelo, že to dělá spíše z pocitu viny. Nejspíš se něčím provinil a teď si chce koupit odpuštění. Zřejmě si myslel, že všechno napraví jedním dobrým skutkem. Ronovi bylo ještě hůř.
Později během dne navštívili jeho rodiče, kde usedli společně s jeho bratry k slavnostnímu obědu. Když si předávali dary, nevšiml si, že by kdokoli z obdarovaných dostal Harryho drahý šperk a Ron si smutně uvědomil, že to nebyl dárek pro nikoho z rodiny.
„Je všechno v pořádku, Rone?“ zeptala se ho Hermiona, když společně odnášeli použité nádobí do kuchyně.
„Jistě,“ odpověděl zrzek, „proč by nemělo být?“
„Zdáte se mi s Harrym, tak nějak…“ zaváhala dívka, aby našla vhodná slova, „…odtažití.“
„To bude tím vánočním stresem,“ vymlouval se. „Harry hodně pracuje a taky ten spěch se sháněním dárků, vánočním úklidem, pečením cukroví. Znáš to, Hermiono.“
„Popravdě řečeno s tím pečením a úklidem to neznám. Hodně jsem teď pracovala a neměla na nic čas. Vlastně Vánoce slavíme teprve dnes. Oba jsme šíleně utahaní. S Percym jsme si řekli, že si po svatbě vezmeme dovolenou aspoň na čtrnáct dní a někam odcestujeme.“
„To by bylo skvělé,“ usmál se na ni zrzek.
„A co ty a Harry?“ provrtala ho dívka svým pohledem. „Nepojedete také někam na dovolenou?“
„Já… nevím… Harry má teď hodně práce a… nemluvili jsme spolu o tom.“
Styděl se, že jí musí takhle lhát. Rád by jí něco řekl a možná by se mu i ulevilo, protože cítil potřebu někomu se svěřit a vypovídat ze svých trápení, ale ona nebyla správná volba. Byla jejich společná kamarádka, a kdyby něco řekla Harrymu či se do toho začala míchat… nechtěl to. Rozhodl se, že bude lepší, když to nikdo nebude vědět. Musí si poradit sám.
V rámci možností strávil u svých rodičů docela příjemný den a s Harrym se vrátili do společného bytu krátce před devátou hodinou večerní. Harry měl očividně dobrou náladu, protože lákal Rona ke společné koupeli. Zrzek se zdráhal, ale nakonec uznal, že pokud se má tvářit, že se nic neděje, musí se tak i chovat. Nechtěl, aby ho Harry začal z čehokoli podezírat.
Když spolu leželi v posteli a Harry ho šukal, ležel povolně na zádech a nechal ho do sebe pronikat. Necítil přitom ani radost ani štěstí. Sex se stal jenom jakousi rutinní činností. A když Harry klesl vyčerpaně vedle něj, nepřitáhl si ho k sobě a nezašeptal mu nic něžného.
Ron se otočil na druhý bok a poddal se svému smutku. Věděl, že Harry si jeho slz nevšimne, protože po vyčerpávajícím aktu brzy usne. Nezajímal se o něj jako dřív. Cítil se neuvěřitelně osamělý. I když tu Harry byl, ztratil ho.
Komentáře
Přehled komentářů
pekná poviedka :)
s týmto párom sa veľmi nestretávam, ale je to príjemná zmena :)
no, niečo očividne u nich nie je v pohode, som zvedavá, čo bude ďalej :)
Re: :-))))))
(xinef, 18. 11. 2012 19:02)
Děkuji ti, Saskya, tvá přízeň mě těší. Jsem ráda, že ti můj pár nevadí. I já mám občas ráda změnu.
Ron zatím tuší, že je něco špatně. Má podezření, ale nemá důkazy, že je správné. Myslím, že ani nechce, aby se cokoli z toho potvrdilo.
:-))))))
(Saskya, 17. 11. 2012 18:33)