03. Podezření
Harry chodíval do práce časně zrána. Teprve dnes si Ron uvědomil, že to nikdy předtím nedělal. Vždycky odcházel o patnáct či třicet minut později a i když měl práce nad hlavu, pokaždé si našel čas Rona před svým odchodem políbit. Ted to ale vypadalo, že před Ronem utíká – odcházel spěšně a bez rozloučení. Rona pojala úzkost. Co se to děje s jeho Harrym?
Ráno vstali společně, a zatímco se Harry věnoval ranní hygieně, Ron mu chystal snídani. S píchnutím u srdce si uvědomil, že spolu už nevyvádějí tak jako dřív. Za starých časů se po ráno škádlili v koupelně, laškovali spolu, milovali se ve sprše. Nikdy dřív mu to nevadilo, ale poslední dobou Harry nechtěl, aby ho Ron v koupelně rušil, protože spěchá do práce. Jeho místo bylo u plotny. Trápilo ho to, ale nechápal, co se mohlo změnit.
Když se za Harrym zavřely dveře, klesl zrzek vyčerpaně na gauč. Cítil se odstrčený a nechtěný. Nevěděl, co se to s Harrym děje. Vždycky, když ho pojaly podobné pochybnosti, začal se uklidňovat, že je to jenom tím, jak je Harry přepracovaný. Určitě to musí být tím. A on se pak cítil provinile, že mu to ještě vyčítá. Měl by mu vytvořit příjemné podmínky pro odpočinek a ne se na něj zlobit, že se mu nevěnuje. Neměl by být na svého miláčka tak přísný.
Náhle jeho zrak padl na plastovou krabičku. V ní se nacházel oběd, který si jeho přítel zapomněl vzít s sebou. Od té doby, co začal dělat Harry přesčas, mu Ron vždy nachystal nějakou svačinu, aby jeho láska nehladověla. Ale dneska zůstalo jídlo doma. Ron nejdřív nevěděl, co má dělat, ale pak se rozhodl, že půjde na Ministerstvo a Harrymu oběd prostě donese. Návštěvy v zaměstnání nebyly zakázané a kdoví, třeba bude Harry rád, až ho uvidí. Možná ho aspoň na chvíli rozptýlí a přivede na jiné myšlenky než hledání zločinců. Vždyť je občas třeba v práci trochu polevit a odpočinout si. Srdce se mu ale sevřelo obavami. Doufal, že Harrymu nebude vadit, když ho bude rušit. Jindy by ho takové věci netrápily, ale dnes si nebyl ničím jistý.
Pěkně se oblékl, upravil a vyrazil na Ministerstvo, kde pracovala spousta jeho známých – Harry, Hermiona, Percy, otec. Znal budovu Ministerstva velmi dobře. Jednou tam byli s Harrym v pátém ročníku. Pamatoval si na ten den zřetelně. Harry měl strach o svého kmotra Siriuse. Kéž by měl stejný strach i o něj. Ron nikdy nepochyboval o Harryho lásce a vždy byl přesvědčený, že by i jemu přišel Harry na pomoc tak, jak přišel svému kmotrovi, jenomže dnes měl pochyby.
Bylo zvláštní, že nepotkal žádnou známou tvář v porovnání s tím, kolik lidí tu znal. Vešel na bystrozorské oddělení. Věděl, kde má Harry kancelář. Slušně zaklepal, třebaže to byla kancelář jeho miláčka a on si nemyslel, že by ho zrovna on mohl rušit, ale nemohl vědět, jestli nemá Harry uvnitř někoho důležitého. Nikdo mu neodpověděl a tak vzal za kliku. Kancelář byla zamčená, což znamenalo, že v ní Harry není. Zauvažoval, zda není možné, aby byl v terénu? Rozhlédl se po chodbě. Dveře do archivu byly otevřené, takže k nim automaticky zamířil. Někdo tam musel být, protože za jiných okolností by nemohla být místnost odemčená. Kromě povolaných osob do něj nesměl nikdo vkročit. Rozhodl se, že se dotyčného uvnitř zeptá, kde je Harry.
Vešel dovnitř. Mezi stojany se spisy nikoho neviděl, ale poté zaslechl nějaké tlumené hlasy. Popošel do místnosti. Zahlédl nějaké postavy, jak se krčí v druhé řadě se šanony. Nejspíš se skláněly nad nějakým spisem a něco v něm hledaly.
Zaslechl, jak jedna z osob vyslovila Harryho jméno. Takže tam Harry byl. Našel ho. Ronova tvář se rozjasnila štěstím. Pak se ta druhá hlava zvedla a Ron si všiml blonďatých vlasů. Malfoy. Co ten tady dělá? Ti dva se přece nesnáší!
Věděl, že Malfoy pracuje taktéž jako bystrozor, ale nikdy nepochopil, jak mohl tuhle práci získat. On a Harry měli kanceláře na druhé straně oddělení, které bylo vyhrazeno pro bystrozory. Harry mu tvrdil, že spolu nepracují na společných případech, že nejsou parťáci.
Ron zavrtěl hlavou. Harry přece nemusí lhát. Malfoy může jenom potřebovat informace z Harryho spisu. To je vše. Občas se stane, že se některé případy prolnou. Proč to dramatizovat?
Mladíci si ho vůbec nevšimli a dál spolu zapáleně diskutovali. Ron popošel blíž, aby na ně viděl přes stojany, které mu zacláněly ve výhledu na oba mladíky.
Už chtěl promluvit a pozdravit svého miláčka, když si všiml, že Malfoy Harryho objal. Možná by to nebylo divné, vždyť se krčili u jednoho spisu, ale Malfoy zcela jasně položil svou dlaň na Harryho pozadí. A Harry se nebránil! Očividně mu vůbec nevadilo, že na něj sahá ten slizký Zmijozel. Ne, on na něj nesahal, on se k němu lísal!
Ron nevěděl, co má udělat. Nerozuměl tomu, co se dělo před ním. Harry a Malfoy se nesnášeli a teď ho Malfoy osahával. A Harry ho ani neodstrčil!
Uvědomil si, že tu nemá co dělat, a dost se vyděsil při představě, že by si ho ti dva najednou všimli. Spěšně se otočil a co nejtišeji z archivu zmizel. Přeběhl celé oddělení a ani jednou se nezastavil. Dveře na bystrozorské oddělení se za ním zavřely a on zhluboka vydechl. Nemohl uvěřit tomu, co právě viděl.
„Rone!“ vykřikl někdo a zrzek si uvědomil, že ten hlas patří dívce.
„Hermiono? Ahoj.“
„Jdeš za Harrym?“ zeptala se ho dívka, která držela v náručí jak jinak než objemné spisy.
„A-ano,“ vykoktal mladík vykolejený ještě z předchozího výjevu.
„Neseš mu oběd?“ pohlédla na krabičku v Ronově náručí.
„Jo, já… myslel jsem… že bude mít hlad. V poslední době dělá hodně přesčas.“
„Ach, Rone, to je tak milé,“ povzdechla si dívka zasněně. „Já mám samozřejmě taky hodně práce, stejně jako Percy. Skoro ani nemáme čas na oběd. Vždycky se domluvíme a zajdeme si spolu do jídelní kantýny. Nemám čas ani vařit.“
Ron cítil, že ho něco šíleně bolí uprostřed hrudi. Hermiona s Percym možná byli zavaleni prací, ale vždycky si našli čas, aby spolu zašli na oběd.
„Musím už jít,“ omluvil se zrzek a vyrazil směrem ke schodišti.
„Počkej, Rone,“ zastavila ho dívka, „ a co ten oběd?“
„Cože?“ nechápal Ron, než si uvědomil, že v rukou pořád drží krabičku. „Ach, tak, já… nechám mu to na recepci, až přijde. Není v kanceláři, myslím, že je na výjezdu. Musím už jít. Ahoj, Hermiono.“
Otočil se a, jak nejrychleji dokázal, vyběhl po schodech. Prošel atriem k východu pro návštěvníky. Když vyšel o něco později na prázdné ulici z telefonní budky, tvář mu pokrývaly drobné kapičky. Otřel si je do rukávu. Nenáviděl se za to, jak je sentimentální.
Nemohl z hlavy vystrnadit myšlenky na Harryho a Malfoye. Vůbec mu nepřipadalo, jako by to byli zarytí rivalové. A Malfoy se ho dotýkal.
Ach, bože, já jsem tak hloupý, opakoval si pořád dokola. Je po válce. Malfoy se obrátil na stranu dobra. Pracuje s Harrym. Už to není ten namyšlený fracek, dělá práci, ve které lidem pomáhá. Je přirozené, že k němu Harry změnil přístup. Možná není Malfoy tak zlý, jak si vždycky myslel. Neměl by dovolit, aby žil s předsudky. Lidé se mění. Malfoy se změnil.
Zamířil k metru. Harryho oběd měl stále u sebe. Nevěděl, co s ním má dělat. Nemělo cenu se vracet. Nechtěl se tam vrátit. Nechtěl, aby Harry zjistil, že byl za ním. Nechtěl, aby se dozvěděl, že ho viděl s Malfoyem. Nejspíš by se mu jenom vysmál, že vidí něco, co neexistuje. Přišlo by mu legrační, že žárlí zrovna na Malfoye. Ano, Harry by z toho měl druhé Vánoce. Nebude se před ním ztrapňovat.
Cestou narazil na bezdomovce, kteří seděli na ulici a žebrali a přišlo mu jako dobrý nápad, když jednomu z nich odevzdal Harryho oběd. Možná tenhle člověk potřebuje jíst více než jeho miláček.
Ten den se cítil Ron mizerně. Neměl vůbec na nic náladu. Cítil na prsou velkou tíhu a nedokázal se na nic soustředit. Tak se dal do uklízení. Uvědomil si, že v poslední době uklízí pravidelně. Když nevěděl, co měl dělat, vzal vysavač a šel luxovat do ložnice klidně i pětkrát za den. Myslel si, že ho práce přivede na jiné myšlenky, ale mělo to přímo opačný efekt.
Když přišel Harry večer domů, Ron se ani slovem nezmínil, že byl za ním v práci. Pokud Harry nepotkal Hermionu, určitě se nikdy nedozví, že tam byl.
„Zapomněl sis doma oběd, Harry,“ promluvil zády k němu. Právě leštil kuchyňskou linku.
„Já vím, byl jsem na obědě v kantýně,“ odpověděl Harry bez emocí.
Ron měl nutkání dodat doplňující otázku, jestli tam byl sám, ale neměl dost odvahy. Snad měl strach z Harryho odpovědi či z jeho reakce. Co by mu odpověděl, kdyby se ho Harry zeptal, proč se ho na to ptá? Měl mu snad říct, že ho viděl s Malfoyem? Copak mu má naznačit, že mu nedůvěřuje? Ne, on Harrymu důvěřoval.
Ale proč mu Harry neřekne, co se děje? Vždycky si myslel, že si věří, že si mohou říct úplně vše. Očividně celou dobu žil jenom ve falešné iluzi. Harry mu už dlouho neříkal všechno. Vlastně nemluvil skoro vůbec.
Ron uklízel dlouho do noci. Samozřejmě tiše, aby Harryho nevzbudil. Nechtěl ho rušit. Harry býval unavený, potřeboval spát. Ron leštil skleničky a pak umýval v kuchyni podlahu. Dělal cokoli, aby nemusel jít za Harrym do ložnice. Nedokázal předstírat, že se nic neděje. Nemohl si vedle něj lehnout, protože právě v posteli si uvědomoval, jaká propast mezi nimi je. Každý spal na své polovině a Harry ho už dlouho nepřivinul na svou hruď. Ronovi se tolik stýskalo po tom „starém“ Harrym!
Komentáře
Přehled komentářů
je těžké komentovat povídku, když vím, jak to pokračuje... ale... líbí se mi tvoje pojetí Rona. Není to ten hloupej, stále dětinskej, svých starých názorů se držící Ron, ale normální kluk. Možná trochu víc zaměřený na "ženské" práce, ale když jsou holky, který baví skládat uhlí a vrtat do zdi díry na poličky (to jako já), proč by nemohli být chlapi, který baví vařit a uklízet?
Re: No,
(xinef, 16. 9. 2012 0:11)Ano, v této povídce jsem Rona pojala odlišně. Trochu nám v ní zdomácněl. Harry je strašný bordelář, tak takhle role zbyla na Rona. Někdo to dělat musí, v kapitole 29 bude ukázka, jak by to dopadlo, kdyby neuklízel. Navíc je nezaměstnaný, takže nudu zahání domácími pracemi. Harry může být rád, že ji nezahání jinak. :)
No,
(larkinh, 14. 9. 2012 21:03)