033. Severusova nemoc a touha - Kevin
Nechtělo se mu vracet domů, protože bez Kevina bylo to místo najednou prázdné. A Lucius na tom nemohl nic změnit. Dlouhé minuty jenom stál na ulici a zíral směrem, kterým odjel jeho přítel. Podvědomě doufal, že Kevin nečekaně otočí a vrátí se. Ve skutečnosti věděl, že se tak nestane. Jenomže strašně by si to přál. Aby se Kevin vrátil pro něco, co zde zapomněl. Nejlépe pro něj.
Několikrát si zhluboka povzdechl a objal se rukama. Škoda, že takhle nedrží Kevin. Bylo mu smutno. Cítil se osamělý a někde tam hluboko uvnitř sebe cítil prázdno.
Zvedl ruku ke své tváři, aby si promnul oči. Zjistil, že je má vlhké, a netušil proč. Slzy vždy považoval za něco nepatřičného, za projev zbabělosti. A on přece zbabělec nebyl!
Anebo ano? Od té doby, co poznal Kevina, si najednou nebyl ničím jistý.
Stál tam a nechtěl se vracet zpátky do domu, a tak se vydal cestou, po které odjel Kevin. Ale když po ní kráčel dál a dál, uvědomil si, že to nebyl ten nejlepší nápad. Myšlenka, že touhle cestou si to rázovalo Kevinovo auto daleko od něj, drásala jeho nitro.
Vrátí se ještě? V životě už ho opustilo tolik lidí, na kterých mu záleželo, že by se ani nedivil. Měl strach, že se minulost bude opakovat.
Procházel kolem řeky, jejíž jezy jemně šuměly, a po blízkých kopcích, aby nakonec zamířil k dětskému hřišti stejně jako onoho osudného červnového dne. I dnes sem zabloudil ztracen ve svých myšlenkách. Oči ho stále pálily, ale neplakal. To jenom pár neposlušných slz si dokázalo prorazit cestu. Ostatní už dokázal zadržet.
Na svůj žal se soustředil tolik, že nevnímal své okolí. Soustředil se pouze na jedno. Že je Kevin nenávratně pryč a on zůstal opět sám. Úplně sám. Zmocňoval se ho pocit beznaděje. Ta zoufalost a prázdnota uvnitř ho sžírala. Zažije ještě někdy ten pocit štěstí po Kevinově boku?
Vzhlédl a překvapeně zamrkal, protože před sebou spatřil starou rezavou houpačku, která už jen zázrakem visela, protože ta vedle byla rozbitá.
Tady kdysi potkal…
Povzdechl si a mimoděk mu stekly po tváři dvě osamělé slzy.
Tehdy si připadal stejně ztracený jako dnes. Stál přesně na tomhle místě.
Tu scénu si vybavoval tak živě, až měl nutkavou potřebu otočit se. Ale když to udělal, z jeho prsou mu unikl další bolestný povzdech. Ba ne, tentokrát tu Kevin nebyl. Ale tehdy na konci června… zde poznal Kevina.
Bylo ironií osudu, že na témže místě potkal před lety i Lily. Dvě setkání, obě stejně osudové, a přesto tolik odlišné. Před lety si tu vyhlédl Lily. A byl to on, kdo ji oslovil první, protože s ním by se nikdo nedal do řeči. Jenomže před pár měsíci byl on tím, kdo byl osloven. Tentokrát si někdo vyhlédl jeho a chtěl si s ním popovídat. Ani netušil, k čemu povede seznámení s Kevinem. Obrátilo mu to životě naruby.
Na malý okamžik se mu vetřela do hlavy myšlenka, že ho Kevin neoslovil, protože by se mu zalíbil. Pravda, co by mohl vidět na takovém ošklivém chlapovi zajímavého? Hledal přece rodný dům svého otce. On ho nezajímal, ani mu nebyl sympatický, prostě byl jediný člověk široko daleko, a tak bylo logické, že nakonec oslovil jeho.
Bylo to bolestivé uvědomění. Cítil, jako by mu někdo vrážel ostří přímo do srdce.
Dal by se s ním do řeči, kdyby tu byli jiné lidé. Všiml by si ho, kdyby stál v davu lidí?
A pak se jeho tělo začalo otřásat a on skryl hlavu v dlaních a brečel jako malý kluk.
Věděl, že kdyby tohle město bylo osídlené, Kevin by ho nikdy neoslovil. Vybral by si někoho jiného, zajímavějšího, pohlednějšího a zábavnějšího. A to pomyšlení drtilo jeho srdce. Nikdy nezažil větší bolest. Copak by někoho mohl zajímat nudný, ošklivý a protivní profesor lektvarů?
Utřel si poslední slzu do rukávu a hrdě se vztyčil. Ostatně jeho hrdost byla tím jediným, co mu v životě zůstalo.
Jenomže všechno bylo jinak. Kevin si ho vybral. Tehdy ho nemusel vůbec oslovovat, kdyby mu nebyl aspoň trochu sympatický. A když v červnu odjel, už nikdy se sem nemusel vracet. Kvůli němu přece nemusel vážit tak dlouho cestu. Jenomže on se vrátil. Dodržel svůj slib, což se rovnalo zázraku. Nerozuměl, proč se Kevin vrátil na tohle zchátralé, opuštěné místo? Co ho tu lákalo? Mohl přijet pouze kvůli němu?
Uvnitř jeho těla se rozlilo příjemné teplo, když si uvědomil, že ho Kevin zřejmě rád. Netušil, jak silný je ten cit, ale stačil k tomu, aby se vrátil. Bude to stačit i dnes?
Udělal pár kroků směrem k houpačce. Pamatoval si, jak se zde houpávala Lily. Když houpačka dosáhla nejvyššího bodu, pustila se a vyskočila z ní, aby se jako pírko snesla lehoučce k zemi. I tohle bylo to, čím ho ta malá dívka kdysi okouzlila.
Kevin žádné takové kouzlo neuměl, ale přesto měl v sobě více magie, než kdokoli jiný, koho Severus potkal před ním.
Posadil se na starou řetízkovou houpačku. Měl pokrčené nohy. Byl příliš vysoký a velký. Rukama objal řetězy a mírně se zhoupl. Ani nevěděl, proč se mu chce najednou houpat. Jako malý kluk měl úplně jiné záliby než houpačky.
Posupoval se sem a tam a myslel na Kevina.
Přehrával si chvíli, kdy jej poprvé střetl. Nechápal, jak ho ono setkání mohlo tehdy zanechat tak chladným. Jak mohl uvažovat nad tím, že by se Kevina zbavil? Tehdy mu jeho snaha o navázání rozhovoru přišla jako obtěžování. Jak si to mohl myslet? Kevin totiž neotravoval. Dokonce mu nijak nevadil. A dnes mu jeho přítomnost byla víc než příjemná.
Vzpomněl si, jak objevili dům, který Kevin tolik hledal. Kevin ho požádal, aby s ním zůstal, a on nevěděl proč, udělal tak. Dnes toho vůbec nelitoval. Možná už tehdy pochopil, že mu mohlo být s tímhle neznámým mladým mužem dobře. Kevin se s ním podělil nejen o svou svačinu, ale i o svou radost.
Na Kevinovi bylo něco nakažlivého. Vyzařovala z něj pozitivní energie, spousta optimismu, dobré nálady a pohoda. Kevin měl všechno, co Severusovi chybělo, a byl víc než ochotný se s ním o to podělit.
Viděl před sebou výraz Kevinovy tváře, když objevili starého dřevěného koníka a dřevěný meč. Vyprávěl mu, jak si s těmito hračkami kdysi hrával. A teď si to snažil Severus představit. Musel se nevědomky pousmát. Ta představa byla tak roztomilá. Kevin jako udatný a statečný princ na dřevěném koni připraven bít se za svou čest a lásku.
Povzdechl si, když zalitoval, že Kevina nepotkal dřív. Skutečně tu kdysi pobýval? Skutečně je kdysi dělilo jenom pár uliček? Kdyby se mu tehdy podařilo skamarádit se s tímhle milým člověkem, všechno mohlo být jinak.
Jenomže Kevin je o čtyři roky mladší, což u dětí bývá většinou propastný rozdíl. Navíc to byl mudla a on si dobře pamatoval, že s nikým takovým se nikdy nebavil. Neměl rád mudly kvůli svému otci, kvůli všem dětem, které se mu posmívaly. Lily si vybral taky jenom proto, že byla čarodějkou. Kdyby neměla kouzelnické nadání sotva by si jí všiml. Stejně tak si prostě nevšímal Kevina, pokud ho zde někdy zahlédl.
Kdoví, co by se stalo, kdyby se ti dva potkali. Dal by se s ním vůbec malý Kevin do řeči? Mohl mít spoustu vlastních kamarádů. Kdo by si všímal osamělého chlapce postávajícího opodál ve směšných šatech? Určitě by od něj sklidil jenom posměch. To, že je teď Kevin milý a laskavý člověk, přece neznamená, že měl tolik pochopení i jako malý chlapec.
„Severusi?“
Trhl sebou při tom oslovení a vzhlédl.
„Je pozdě. Měl bys jít domů.“
Stál tam Lucius a měřil si ho starostlivým pohledem. Kdoví, proč si teď vzpomněl na svou matku. I ona si o něj dělala stejné starosti a nemohla s ním být pořád a nemohla vyřešit všechny jeho problémy. Všechno jim navíc komplikoval otec.
„Kevin se vrátí,“ dodal blonďák povzbudivě, když si všiml, že je jeho přítel smutný a zaraženě mlčí.
Severus mírně pokynul hlavou, že má Lucius pravdu. Věřil tomu, anebo tomu prostě věřit musel.
Lucius udělal pár kroků směrem k němu. „Pojď,“ vybídl ho lehce.
Severus se odlepil od houpačky a následoval svého přítele. Kráčeli bok po boku, ale celou cestu zaraženě mlčeli. Slov nebylo třeba.
Who's gonna tell you when it's too late
Who's gonna tell you things aren't so great
You can't go on thinking nothing's wrong, but bye
Who's gonna drive you home tonight
Who's gonna pick you up when you fall
Who's gonna hang it up when you call
Who's gonna pay attention to your dreams
Who's gonna plug their ears when you scream
You can't go on thinking nothing's wrong, but bye
Who's gonna drive you home tonight
Who's gonna hold you down when you shake
Who's gonna come around when you break
You can't go on thinking nothing's wrong, but bye
Who's gonna drive you home tonight
Oh, you know you can't go on
Thinking nothing's wrong
Who's gonna drive you home tonight
Zbytek večera se odehrál v podobném duchu. Oba mlčeli a stěží si vyměnili pár slov. Žádnému z nich nebylo do dlouhého povídání.
Severus si dal teplou koupel a strávil ve vaně nejméně hodinu. Jenom se do ní natáhl a oddával se relaxaci. Byl unavený, ale ne fyzicky. Cítil se starý. Starý a neužitečný. Cítil, jak mu život proklouzává mezi prsty. Cítil, že nežije.
Vešel do ložnice a zamířil k posteli. Měl v plánu zalézt si do ní a ztratit se v přikrývkách. Ovšem když si sedal na svou polovinu a natahoval se pro peřinu, zarazil se. Jeho pohled padl na místo, na kterém lehával Kevin. Automaticky se tedy natáhl po přikrývce, pod kterou spával jeho přítel. Pokud už přikrytý byl; usmál se; Kevin často spal téměř nahý a odkrytý a dával své tělo Severusovi na odiv.
Teď zadoufal, že v ní zůstala vůně po Kevinovi. Zabalil se do ní od hlavy až k patě s myšlenkami na něj.
Bylo mu smutno, neskutečně smutno. Kdo ho podrží, když půjde ke dnu? Kdo mu řekne, že věci budou zase v pořádku? Kdo se na něj usměje a řeknu mu, zítra bude zase líp, zavři oči a spi.
Teprve teď poznal, jaké to je, když člověk opravdu trpí. Voldemort by se mohl učit.
„Severusi?“ nakoukl dovnitř Lucius, ale on se k němu neotočil, ani mu neodpověděl. „Jsi v pořádku?“ staral se blonďák.
Nespokojeně zamručel a vyštěkl: „Jo, a teď vypadni.“
„Vzal jsem Susie k sobě do pokoje. Nevadí ti to?“
Zavrtěl hlavou. Uvědomil si, že na tu malou milou kočičku docela zapomněl. Jenomže teď se necítil. Opravdu neměl náladu starat se o ni. Nemohl, nešlo to, protože se cítil mizerně. On sám by teď potřeboval péči.
Lucius vstoupil dovnitř a sedl si na kraj postele. Natáhl k němu ruku a dotkl se ho. „Uvidíš, že to bude v pořádku. Kevin se vrátí.“
„Já vím,“ špitl Severus zničeně. Věděl, že Kevin přijde, ale teď mu chyběl.
„Kevin tě má strašně rád,“ pokračoval Lucius a hladil ho po rameni schovaném pod peřinou. „Jako nestranný pozorovatel, poznám, kdy je zájem opravdový a kdy hraný, a tak vím, že Kevin to s tebou myslí vážně. Hodně vážně. Je to správný a upřímný chlap. Někdo, kdo by se k tobě hodil. Uvidíš, že se pro tebe vrátí, a rád.“
Severus se smutně usmál. Lucius mu věnoval poslední povzbudivý úsměv a pak se z pokoje vytratil. Severus zmoženě padl do peřin a s myšlenkou na Kevina ztěžka usínal.
Vlastně neusínal. Měl pocit, že probděl další bezesnou noc. Usnul až k ránu. Naprostým vyčerpáním.
*****
Severus sebou trhl a probudil se. Překvapeně zamrkal a pak zjistil, že to byl jenom sen. Otočil hlavu a jeho zrak padl na prázdné místo vedle něho. Po Kevinovi tam nezůstala ani památka.
Natáhl ruku k místu, na kterém lehával Kevin a přejel po ní rukou. Možná si to namlouval, ale cítil tam otisk Kevinova těla. Zachumlal se do přikrývky a zavřel oči. Snažil se představit si Kevina. Proč to bylo najednou tak těžké? Jakoby Kevin odjel před tisíci lety.
Sluneční paprsky si razily cestu dovnitř. Byl další den. Další den bez Kevina. Připadalo mu to jako věčnost, kdy jeho přítel odjel.
Jak to bez něj vydrží? Protože teď už věděl, že bez Kevina žít nedokáže.
Today I awoke with a scream in my throat
The reminders of you on the sheets
The print of a torso is this far as I know
That feverish hello, another night of too much sleep
Disease and desire, disease and desire
Disease and desire, desire
Some wasting complaint that was passed on by love
Gods little avenger smiles down from above
And I'd rather eat bugs than succumb to your love
And a kiss on the mouth, is a mouth in the mud
Disease and desire, disease and desire
Disease and desire, desire
Watch this lowlife, just look at you
Pouring out of your body like sweat
They say reality breeds contempt
Contempt, contempt, contempt
Disease and desire, disease and desire
Disease and desire, desire
No heaven up there, oh nothing so nice
Just the puff in my mouth paralysed, paradise
And I'd rather draw blood than succumb to your love
And I'd rather give it all up than fall for your love
Disease and desire, disease and desire
Disease and desire, desire
Oh, disease and desire
Oh no way, we'll meet again
No way, we'll meet again
No way , we'll meet again
No way, oh, disease and desire
---------------------------------------------
A/N: První text je od americké skupiny The Cars a jmenuje se Who´s Gonna Drive You Home Tonight. Je z roku 1984, je to třetí singl z alba Heartbeat City a jejich největší mezinárodní hit.
Druhý text pochází ze skladby Disease And Desire, což byl B-singl ke skladbě Down In A Subways od britského dua Soft Cell.