030. Bývalé lásky
Když vešel Severus do kuchyně, spatřil Kevina mlčky sedět u stolu a popíjet ovocný čaj, zatímco Lucius něco smolil u kuchyňské linky.
„Stalo se něco?“ zatěkal pohledem mezi nimi.
„Všechno je v pořádku,“ ujistil ho Kevin a vybídl ho, aby si přisedl. Severus se usadil ke stolu vedle Kevina. Jakmile tak učinil, stál u něj Lucius a servíroval mu čaj.
„Páni,“ protáhl Severus s hraným obdivem. „Nečekal bych Luci- tedy Larry, že se z tebe stane domácí skřítek.“
Kupodivu se tentokrát žádné reakce z blonďákovy strany nedočkal, což bylo podezřelé. Lucius si nikdy nenechal ujít příležitost, aby se s ním pustil do hádky, ale jeho cílená provokace tentokrát vyšla vniveč.
„Domácí skřítek?“ smál se Kevin. „Co má být?“
Severus si mírně odkašlal, aby získal čas. „Domácí skřítek je označení pro člověka, který se stará o domácnost a slouží lidem, kteří v ní žijí. Je to něco jako otrok. Domácí skřítek musí vařit, uklízet a prát. Je to postava z jedné divadelní hry.“
Kevin uznale přikývl. „Něco takového bych chtěl mít doma.“
Severus zachytil Luciusův pohled, který mu jasně říkal, že opět nezvládl situaci. Neměl by před mudly mluvit o domácích skřítcích, protože je mudlové vůbec neznají. Bude si muset dávat větší pozor, aby se zase nepodřekl.
„Co kdybychom si sedli venku na lavičku a udělali si hezký večer?“ navrhl najednou Kevin.
Severus zatěkal pohledem k Luciusovi, ale nedočkal se žádné odezvy.
„Dobrý nápad,“ pronesl, protože tentokrát se Lucius neměl k odpovědi, což bylo zvláštní. Lucius byl nadšený blázen do všech Kevinových plánů, ale teď byl poněkud mlčenlivý. Aby si blonďák nechal ujít nějakou zábavu? Co mu uniká?
„Na zahradě je ještě pořád onen stůl a židle od té doby, co jsme dělali táborák naposledy,“ pokračoval Severus, protože se mu Kevinův plán začínal líbit.
„Mohl bych přeparkovat auto blíž k domu, abychom si pustili rádio. Co říkáte na trochu dobré hudby?“ rozhlédl se po nich Kevin.
„Zahradní párty?“ ozval se konečně Lucius. „Proč ne. Podívám se, jestli nemáme nějaké drinky.“
„Zítra odjíždím,“ zarazil ho Kevin. „Neměl bych příliš pít.“
„Postarám se o limonády a občerstvení,“ vyhrkl tentokrát zase Severus. „Zjistím, jaké máme ingredience, a zkusím něco vyčarovat.“ Pohled, který mu věnoval Lucius, mluvil za vše, a tak dodal: „Nejsem čaroděj, ale i bez kouzel se dají dělat neuvěřitelné věci.“
„Přeparkuju to auto,“ zvedl se Kevin od stolu, „a zkontroluju, kolik máme dřeva. Takže se zatím postarejte o jídlo.“ Pak opustil místnost.
„Co to čarování?“ povytáhl Malfoy obočí s výčitkou.
„Je to běžná fráze, kterou mudlové používají,“ objasňoval, „vůbec jsem tím nenarážel na své schopnosti. A teď mi prozraď, kolik máme pečiva. Zbylo ještě něco na jednohubky?“
Je až s podivem s jakou vervou se ti dva pustili do své práce. Severusovi se dařilo skladovat nějaké potraviny ve sklepě, kde bylo dostatečně chladno, aby zůstaly aspoň několik dní čerstvé. Jinak ovšem neskladovali nic náročného na chladnější teplotu. Ledničku totiž neměl. A vůbec, i kdyby ji měl, neměl zapojenou elektriku a kouzla používat nechtěl. Zvlášť ne v přítomnosti mudly.
Právě vytvářeli obložené chleby jako pořádnou večeři, pouze jednohubkami by se nenasytili. Lucius si dal záležet a obkládal chleby vším možným, co se v domě našlo. Měli ještě nějaký salám, plátkový sýr, rajče, papriku, vařené vejce, pažitku. Lucius tam dával vše, na co si vzpomněl a co měl po ruce, a dával si pozor, aby to bylo hezky nazdobené. To byl ještě pozůstatek z jeho bývalého života. Severus nad jeho posedlostí estetikou kroutil hlavou, on si nedělal hlavu s tím, jak to tam naskládá.
Chtěl se ho zeptat, co se mezi ním a Kevinem stalo, protože mu neuniklo, že je Lucius podivně zaražený. Když se ale Luciusovi jeho ztracená nálada a optimismus zase vrátily během příprav, nehodlal se v tom vrtat a trápit blonďáka víc než bylo nutné. Nechtěl si kazit večer.
Venku prostřeli starý dřevěný stůl, který stál předtím celá desetiletí u Snapeů v kuchyni. Pamatovala si ho ještě jeho matka, a ta už byla kolik let po smrti. Od dob svého dětství vlastně na tom domě téměř nic nezměnil, včetně nábytku a vybavení.
Poté, co zasypali stůl dobrotami, Kevin rozdělal oheň a zapnul autorádio. Protože tu ale nebyl žádný signál, pustil přehrávač, ve kterém měl své oblíbené písničky. Severusovi bylo jedno, jakou hudbu vybere, neboť on žádnou neposlouchal a neměl žádného oblíbeného interpreta. Navíc se v mudlovské hudbě nevyznal, stejně tak Lucius. Kevin je mohl opět o něco víc přiblížit mudlovské kultuře.
Přestože všude kolem byla neproniknutelná temnota, u ohně bylo teplo a světlo. Trojice mužů se skvěle bavila. Sem tam propukli v smích, a to bylo něco, co uměl jenom Kevin. Byl nesmírně vtipný a zábavný člověk, byla s ním legrace. Severus seděl vedle něj na lavičce a Lucius seděl naproti. Severus se cítil šťastný, opravdu šťastný. Tohle příliš často nezažíval, v poslední době téměř vůbec. Nikdy by nevěřil, že jeho domov bude místem, kde mu jednou bude tak dobře.
„Kdypak jsi vůbec zjistil, že jsi na chlapy?“ přerušil krátké ticho najednou Lucius nečekanou změnou tématu. „Kdy sis to uvědomil poprvé?“
Severus mu věnoval nenávistný pohled, ale Lucius si ho zřejmě nevšiml, protože se upřeně díval na Kevina. A pokračoval: „Chci říct: pozná to člověk hned, anebo až časem zjistí, že je něco jinak?“
V té chvíli vrhl pohled na Severuse, který jeho narážku ale vůbec nepochopil.
„Neříkám, že to člověk pozná hned,“ začal Kevin vyprávět. „Nejprve jde jenom o náznaky, vše jde postupně. Člověk svou sexualitu nemění, buď je heterosexuál anebo homosexuál, jde jenom o to, kdy si uvědomíte svou sexualitu a akceptujete ji. Jako dítě o své sexualitě nepřemýšlíte, teprve v pubertě ji začínáte objevovat. Hodně nás ovlivňuje také společnost a okolí. Všude vidíte, že muž patří k ženě, a tak je to správně, a všechno ostatní je nenormální. Pokud se bojíte jít proti proudu, můžete svou orientaci odmítnout a přesvědčit sám sebe, že jste heterosexuální, ale takový člověk nemůže být podle mě nikdy skutečně šťastný.
Také mě nikdy nenapadlo, že to u mě bude jinak. V období puberty se mnoho mých kamarádů začalo zajímat o holky. Zajímaly také mně, rád jsem se s nimi bavil a tak, ale prosté kamarádství mi stačilo. Nedokázal jsem si představit víc. I když jsem je líbal, nic to ve mně nevyvolávalo. Přesto jsem si myslel, že si jednou jednu vyberu a budu s ní šťastný. Domníval jsem se, že jsem zatím nepotkal tu pravou.
A pak tu byl David, můj nejlepší přítel. Znali jsme se od mých osmi. Trávili jsme spolu hodně času. Byli jsme jako bratři, nerozlučná dvojice. Měli jsme spoustu společného. Řekl bych, že to začalo už tehdy, ačkoliv jsme to považovali pouze za přátelství. Už tehdy se rodily naše opravdové city. Oba jsme si ovšem mysleli, že si jednou najdeme holky našich snů, oženíme se a usadíme, samozřejmě nejlépe budeme mít domky vedle sebe. O homosexualitě nikdo z nás přemýšlel. Byli jsme venkovští kluci a tehdy se o homosexualitě tolik nemluvilo. Neměl jsem tušení, že něco takového existuje.
Až přišel ten osudný den. Byli jsme na diskotéce, flirtovali s děvčaty, opili jsme se a byli v ráži. Holky nás ale vůbec nerajcovaly, a tak nás napadlo… bylo to spontánní, najednou jsme se spolu líbali. Uvědomil jsem si, že jsem v životě nezažil nic krásnějšího. S žádnou holkou to nebylo tak vzrušující. Jenomže druhý den jsme o tom mlčeli, mysleli jsme si, že to bylo tím alkoholovým opojením a o nic nešlo. Ani jeden se nechtěl ztrapnit před tím druhým přiznáním, že cítil něco hlubšího. Mysleli jsme si, že není normální, aby měl chlap něco s chlapem. Nechtěli jsme být jiní.
Jenomže vaše city jsou silnější než vy. Od té doby jsem pořád myslel na Davea a najednou jsem si ho dokázal představit jako svého milence. Začal jsem chápat, že mé city jsou hlubší. Najednou jsem věděl, že nikoho jiného nechci. Snažili jsme se k sobě chovat tak jako předtím, ale nešlo to. Byl to ten nejtěžší měsíc v mém milostném životě. Až to došlo do tak vážného bodu, že jsme si museli spolu sednout a promluvit si o tom. Zjistil jsem, že nejsem jediný, koho jeho city trápily. Oba jsme cítili to samé, ale nevěděli jsme, jak si to říct, takže jsme něco jenom koktali, než jsme to vyřešili tím, že jsme se začali líbat, hodně vášnivě a náruživě. Každopádně jsme se rozhodli, že o nás nikomu nepovíme. Bylo to naše tajemství. Tvářili jsme se jako nejlepší přátelé, ale v soukromí jsme se poznávali blíž mnohem hlouběji a intimněji. Na veřejnosti jsme nechtěli náš vztah prezentovat, protože jsme si mysleli, že to není normální.“
„Jak dlouho jste to tajili?“ zeptal se Lucius zaujatě, zatímco Severus zaraženě mlčel a raději se do tohoto tématu nezapojoval.
„Mysleli jsme, že to bude brnkačka, jenomže… vždycky je jenom otázka času, kdy se všechno provalí, že ano? Bylo to u nás na statku. Schovávali jsme se ve stodole, což bylo naše oblíbené místo. Nemusím příliš zdůrazňovat, jaké věci se tam většinou děly. Tentokrát se to ale zvrtlo. Nevím, jak se to stalo. Nebyli jsme tak opatrní jako obvykle, ale snažte se ovládat, když vámi cloumají hormony. Uprostřed našeho aktu nás načapala docela náhodou má matka. Nedokážu popsat její výraz, když nás uviděla. Nemohla uvěřit tomu, co vidí. Upustila na zem tácek s koláči, které nám chtěla donést. Nic neřekla a utekla. Do večera jsem ji pak neviděl. Nemusím zdůrazňovat, jak jsem se po tom všem asi cítil. Dave byl taky v šoku.
Když jsem se pak ptal táty později u večeře, kde je máma, řekl mi, že se zavřela do pokoje a celé odpoledne probrečela. Nevěděl proč. Cítil jsem se kvůli tomu provinile, bylo mi z toho nanic. Druhého dne se snažila chovat, jako by se nic nestalo. Ačkoliv jí to poměrně šlo, věděl jsem, že se už dál nemůžu přetvařovat a lhát. Takže jsem si s mámou sedl a řekl jsem jí všechno – že mě David přitahuje a že ho miluju. Když máma spustila, začal jsem brečet taky. Měl jsem strach, že jsem v šíleném průšvihu a oni mi zakážou stýkat se s ním. A hrozně mě mrzelo, že jsem ji zklamal. Měl jsem strach, že přijdu buď o svou lásku anebo o své rodiče.“
Severuse najednou zaplavila vlna dojetí. Kevin nemá nejmenší potíže, když se přiznává k tomu, že brečel. Aspoň je to důkaz, jak citlivý může být. Pravda, šlo o dost citově vypjatou situaci, přesto to byl důkaz, jak citlivé srdce Kevin má.
„Nestalo se ani jedno,“ pokračoval ve zpovědi. „Nikdy nezapomenu na to, co mi řekla. Nic mi nevyčítala. Řekla mi, že ať už jsem takový anebo onaký, stále jsem pro ni její syn a že mě bude milovat pořád stejně. To byl asi ten nejemotivnější okamžik mého života. V té chvíli jsem byl tak dojatý, že jsem spustil ještě víc. Moc to pro mě znamenalo. Nikdy mě neopustila, i když neříkám, že bylo pro ni snadné smířit se s tím, že jsem takový, jaký jsem.
Později se pomalu začínalo o homosexualitě mluvit. Vznikalo hodně skupin, které na homosexualitu upozorňovaly, a my jsme s Davem pochopili, že nejsme jediní. Že homosexualita existuje a že takových párů, jako jsme byli my, je víc. To nás uklidnilo a my jsme se rozhodli, že se přestaneme přetvařovat. Otec se o všem dozvěděl, když jsem jednou přivedl Davea na večeři a vše řekl i jemu, byl dost vyvedený z míry. Několik dní se mnou dokonce nemluvil. Nebylo to tak jednoduché smířit se s tím, že jsem jiný. Ale časem si zvykl a začal mě a Davida brát.
Začali jsme se spolu objevovat na veřejnosti. Vodili jsme se za ruce. To byla asi ten největší změna. Sem tam jsme se políbili, ale pro lidi v okolí bylo těžké pochopit nás. Vyhýbali se nám anebo nám věnovali zhnusené pohledy. Někteří mladší nás dokonce uráželi, šikanovali a sem tam i zbili, ale nám to bylo jedno. Měli jsme jeden druhého. Tehdy to bylo ještě těžké. Ne, každý gaye toleroval. Tehdy to bylo jiné než dnes. Ale i tak mám s tím obdobím spojeného spoustu krásného. Pak jsme se rozhodli odstěhovat do Birminghamu. Ve městech byla vždy tolerance vůči takovým menšinám větší.“ Rozhlédl se po přítomných mužích. „Nevím, co víc bych k tomu řekl.“
„Sakra,“ povzdychl si Lucius. „A já jsem byl takový zbabělec, že jsem nedokázal odmítnout ženu, kterou mi vnucovali rodiče. Ve srovnání s tebou teď vypadám jako nemožný debil.“
„Každý řešíme problémy jinak,“ uklidnil ho Kevin. „Spousta gayů se ke své sexuální orientaci nikdy nepřizná, ožení se a má děti. Já jsem prostě zvolil jinou možnost.“
„Byl jsi statečný,“ dodal Severus obdivně.
Kevin ho objal kolem ramen. „Měl jsem oporu ve svých rodičích, a to mi hodně pomohlo. Bez nich bych to zřejmě neustál, ačkoli stejně jako oni byl pro mě důležitý i Dave. Snášeli jsme si to spolu.“
„Co bys dělal, kdybys nikdy nepotkal Davea?“ zeptal se Lucius.
„Nevím,“ pokrčil Kevin rameny. „Možná bych si našel dívku a žil jako každý chlap. Myslím, že pro mě bylo velmi důležité, že jsem našel někoho, kdo mou lásku dokázal opětovat. Jinak bych tápal ve své sexualitě delší dobu.“
„Takže homosexuálové dokážou mít vztah i s dívkou?“ vyzvídal Lucius.
„Není to ale pravý milenecký vztah. Berou ji spíše jako přítelkyni. Ženy prostě gaye nikdy nevzrušovaly a nikdy vzrušovat nebudou. Když vidí nahou ženskou, tak to s nimi nic neudělá.“
„Počkej,“ zatvářil se Lucius, že ho něco napadlo, „to zní velmi lákavě. Co kdybych se začal vydávat za gaye? Mohly by se přede mnou svlékat a já bych je nenápadně sledoval a přitom tvrdil, že to se mnou nic nedělá.“
Severus zakroutil hlavou.
Kevin se rozesmál. „No, zkusit to můžeš. Jen abys to dokázal věrohodně zahrát.“
„Hmm, to asi ne, protože já na ženské jsem,“ zavrhl ten nápad Lucius. Ale pak se významně podíval na Severuse. „Ale on by mohl. Severuse ženské nikdy nevzrušovaly.“
Dotyčný se na něj zamračil.
„Vážně! Nepamatuji se, že by tě někdy nějaká dokázala pořádně rozparádit. A byly takové, co by o tebe měly zájem.“
Severus protočil oči. „Vždyť to byly samé…“ Odmlčel se, protože nenašel vhodné slovo. „Promiň, ale úroveň jejich vzdělání a inteligence se rovnala nulovým hodnotám, někdy téměř záporným.“
Lucius se ušklíbl. „No, kdyby sis chtěl jenom užít, tak tě jejich inteligence vůbec nezajímá. Ošukat můžeš tu i tu. V tu chvíli tě jenom zajímá, že je to ženská.“
Severus se zatvářil nespokojeně.
„Toby ovšem miloval Lily,“ přerušil Luciuse Kevin.
„Lily Potterovou?“ zatvářil se blonďák překvapeně. „Tu husu?“
„Nebylo to husa!“ okřikl ho Severus. „A byla Evansová.“
„Jo, jasně,“ ujistil ho Lucius a obrátil se na Kevina. „Nemyslíš, že když je člověk skutečně zamilovaný, tak hodně o svém objektu zájmu mluví?“
„Jo, myslím, že by to sedělo,“ přikývl Kevin. „Hodně na něj myslí a pak o něm samozřejmě i mluví.“
„Hmm,“ zamyslel se Lucius, „pak tu mám zajímavou skutečnost. Mám jednoho kandidáta, do jehož byl Sev-“ Zarazil se, protože omylem chtěl říct Snapeovo pravé jméno.„Podle mě existovala jistá osoba, na niž Toby neustále myslel. Vždyť se přece říkává, co se škádlivá, to se rádo mívá. Souhlasíš, Kevine?“
„Znám takový případ,“ přikývl.
„Takže to by sedělo. Měli jsme na škole totiž jednoho idola, lamače dívčích srdcí. Byl to arogantní blbeček. Většina by ho označila za hezkého a pohledného chlapce. Uměl to s holkami. S Tobym se nesnášeli a měli spolu nespočet konfliktů. Jenomže nic se neděje jenom tak. Takové škádlení – znáš to. Kluci tahají dívky za copy, ale neznamená to, že by je nesnášeli. Dělají to právě proto, že to jinak říct neumí. To samé i Toby a jeho objekt zájmu. Podle mě tyhle konflikty pramenily z něčeho jiného než čisté nenávisti. Ve skutečnosti to totiž nebyla nenávist, co k němu Toby cítil. Zřejmě byl do něj zamilovaný, jenomže o homosexualitě zhola nic nevěděl, takže neznal pravý původ svých zmatených citů ohledně tohoto člověka. Nenávistí dával najevo svou bezradnost. Nejspíš si myslel, že když ho začne nenávidět, že se to zpraví. Možná se v té nenávisti zračila i pouhá žárlivost. Kolem jeho objektu zájmu se točila ohromná spousta holek, kdo by nežárlil? Podle mě Toby tyhle konflikty vyhledával, neboť to byl jediný způsob, jak ke své osobě přitáhnout pozornost vyvoleného, který si ho jinak nevšímal. Co o to, že se hádali, uráželi a dělali si naschvály, aspoň brali na vědomí existenci jeden druhého. Je možné, že byli zamilovaní oba, ale nevěděli, jak si vyznat lásku, a tak to řešili tímto způsobem.“
„Prosím tě,“ rozesmál se Severus, „jsi vážně směšný. Kdo by měl být ten tajemný vyvolený?“
Lucius si významně odkašlal. „No přece - ty víš kdo.“
„Jak vím kdo?“ vyjel Severus zděšeně a měl pocit, že dostane infarkt. Snad nemyslí Voldemorta!!!!
„No přece,“ uklidňoval ho Lucius, „Sirius Black!“
„Black?“ vykřikl Severus, až mu hlas přeskočil. „Black? Ty ses snad úplně zbláznil! Toho idiota nemůžu ani vystát! S tímhle mi tak polib prdel!“
„Láska a nenávist,“ protáhl Lucius klidně. „Oboje jsou ty nejsilnější a nejvášnivější emoce. Jak snadno se dají zaměnit, že ano, Toby?“
„Cože?“ zíral na něj Severus. „Tak s tímhle na mě nechoď.“
„Neblázni,“ odpověděl Lucius naprosto klidně. „Nikdo jiný v tobě nevzbuzoval tolik emocí. Podívej, jak jenom vyletíš z kůže, když zmíním jeho jméno. Ani James tě nedokázal tolik rozžhavit jako Black. Byl jsi jím úplně posedlý a neříkej mi, že jenom proto, že tě štval. To je naprosto ubohá výmluva.“
Severus se naštvaně zvedl. „Pitomče. Když tomu nerozumíš, tak drž hubu. Já a Black! Vždyť jsem měl Lily!“
Lucius se zatvářil znuděně. „Byla to jenom kamarádka. Nevzrušovala tě, protože jak říkal Kevin: holky gaye nevzrušují, mohou být pouze přáteli. Tebe rozparádil jenom Black. Stačí jenom zmínit jeho jméno a vystartuješ jak střela. Promiň, ale takhle to celé dává najednou smysl.“
Severus sebou uraženě trhnul a zmizel ve tmě. Tohle bylo na něj přespříliš. Potřeboval si v hlavě utřídit myšlenky.
Lucius pouze provokoval. Bavilo ho to. Tohle si jenom vymyslel. Nic z toho nebyla pravda. Bavil se na jeho účet. Jenomže…
Zadržel snad Lily, když od něj odcházela? Ne. Udělal by snad víc proto, aby zůstala, kdyby ji skutečně tolik miloval, jak si myslel?
A co Black? Co udělal, když utekl z Azkabanu? Chtěl ho najít. Chtěl to být on, kdo ho polapí. Ale chtěl to jenom kvůli hrdinství? Nechtěl ho vypátrat jenom proto, aby ho ulovil pro sebe? Protože se chtěl ujistit, že ho nedostane nikdo jiný? Chtěl, aby byl Sirius jeho? Jaký byl ten pravý důvod?
Co vlastně cítil, když ho uviděl poprvé v Chroptící chýši? Zřejmě byl zmatený jako obvykle, když objevil na scéně. Vyvolával v něm tolik emocí, že se v nich nedokázal vyznat.
Co vlastně prožíval, když vstupovával při schůzkách Fénixova řádu do hlavního štábu a věděl, že tam bude ON? Jak moc mu vlastně ubližovala Blackova slova? Nezraňovaly ho proto, že si přál, aby Black říkal něco jiného? Protože chtěl, aby mu vyznával lásku? Aby místo Srabusi, něžně šeptal Sevíčku?
Do háje. Proč nad tím vůbec přemýšlí?! Lucius jenom žertoval. Nemá smysl přemýšlet nad jeho slovy hlouběji. Lucius je notorický lhář.
Proč to najednou ale dává smysl? To, co řekl Lucius nahlas, jako by to snad potřeboval slyšet. Teď to do sebe zapadalo. Nechal Lily, protože chtěl Blacka. Jamesovi nezáviděl dobrou rodinu, Lily anebo jeho famfrpálové schopnosti, záviděl mu Blacka, neboť to byl právě James, kdo byl Blackovým nejlepším přítelem, ne on, Severus Snape. Stejně tak nenáviděl Remuse či Pettigrewa. Ti všichni byli Blackovými přáteli, jenom on ne.
Peter Pettigrew, ten zrádce. Kdyby si Sirius tehdy vybral své přátele opatrněji a zvolil by jeho, on by svého přítele nikdy nezradil. Nikdy by nevyzradil místo, na kterém se ukrýval James Potter a Lily Evansová.
Oči se mu zaleskly a pár slz si našlo cestu ven. Stékaly po jeho tváři. Možná měl Lucius pravdu. Pokud ano, pak si v tom případě podělal celý život. Celý čas si myslel, že Lily je ta jediná, ale nakonec to byl někdo úplně jiný. Zatímco Lily byla pouhá kamarádka, Black byl jeho tajnou láskou. Život se mu pěkně vysmívá.