029. Večer doma
Když film skončil a oni se vydali k východu, Severus se držel raději blízkosti Luciuse. Teprve když stanuli před budovou kina, ocitl se tváří v tvář Kevinovi. Nevěděl, jak se má po předchozích událostech tvářit. Cítil na sobě Kevinův pohled a jeho tělem se rozlévalo nepříjemné horko, které ovšem nemělo nic společného s okolní teplotou.
„Takže kam teď vyrazíme?“ zeptal se Lucius optimisticky, očividně doufajíc, že bude následovat další zábava.
„Měli bychom jet domů,“ ozval se Severus.
„Cože?“ zděsil se Lucius. „Co blázníte? Proč tak brzy, když noc je ještě mladá?“
Severus zbledl ještě víc při představě, jak daleko by mohly věci zajít. Ať raději o žádné noci nemluví. Nechtěl si ani domýšlet, kam by se mohl posunout od dotýkání se Kevinova těla.
„Susie už na nás čeká,“ dodal jako dostatečné vysvětlení.
„Toby má pravdu,“ přiklonil se na jeho stranu Kevin. „Určitě je vystrašená a hladová. Vrátíme se.“
Severusovi se ulevilo, že Kevin jeho názor ohledně návratu domů sdílí. Neplánoval totiž zalézt někde do baru a ráno se probudit vedle nahého chlapa. Ne že by ho přesně takové probuzení nečekalo, ale aspoň si bude pamatovat, co se v noci dělo, respektive že se nedělo vůbec nic.
Zamířili tedy k autu. Lucius si jako obvykle stoupl k zadním dveřím a čekal, až Kevin odemkne auto. Severus se k němu nachomýtl.
„Co kdybychom si protentokrát vyměnili místa?“ zeptal se blonďáka bezelstně.
„Cože?“ nenechal se Lucius oklamat. Přední sedadlo bylo Severusovo místo, které si dost majetnicky hájil, takže teď bylo krajně podezřelé, že mu ho nabízí zcela dobrovolně.
„Aby sis to zkusil,“ snažil se zachránit, co se dalo.
Lucius se už nadechoval, že dodá nějakou jízlivou poznámku, ale nakonec usoudil, že bude lepší, když svého přítele nebude provokovat. Na vyptávání bude čas později a navíc se zase sveze vepředu. Na předním sedadle seděl už dvakrát, ale v obou případech s nimi Severus nejel. Ten by ho totiž dřív uškrtil, než pustil dopředu. Pokud se ale Severus rozhodl uklidit na zadní sedadlo, mezi ním a Kevinem muselo k něčemu dojít.
Cesta probíhala naprosto klidně, tedy až na fakt, že Severus zaraženě mlčel. Téměř ani nedýchal. Vlastně o sobě nedával jakkoli vědět.
„Takže…“ snažil se Lucius přerušit trapné ticho, „co říkáte na ten film?“
„Jo, super,“ přikývl Kevin.
„To se divím, očekával bych totiž, že si z něho nebudete nic pamatovat. Zdálo se, že se věnujete docela jiným věcem,“ rýpl si blonďák. „Opravdu vás tolik nudil?“
„Jestli jsme tě rušili, omlouvám se.“
„Rušili,“ přikývl Malfoy. „Opravdu jsem se snažil soustředit na děj, ale vy dva jste mi to znemožňovali. Co jste to tam vůbec prováděli?“
„Nic,podstatného, znáš to,“ zahrál to Kevin do autu.
„Jistě,“ ušklíbl se Malfoy, „takhle se chovají nevyzrálí puberťáci, kteří se po večerce schovávají někde ve výklenku za starým gobelínem.“
Kevin se jeho výroku zasmál a Lucius se rozesmál společně s ním. Severus raději mlčel. Bylo mu jasné, kam tím jeho přítel směřuje. Byl přece téměř proslavený tím, že podobné páry vyhledává, aby jim mohl strhnout body či udělit školní trest, a najednou se chová úplně stejně.
Zbytek cesty musel Severus vyslechnout družný rozhovor Kevina a Luciuse na téma studentských lásek, scházení se po večerce a muckání na tajných místech. Nebylo pochyb o tom, že Lucius měl s podobnými schůzkami mnoho zkušeností. Jako mladík byl velmi pohledný a žádaný.
Jakmile dorazili domů, Severus se okamžitě vydal hledat Susie, aby se zbavil těch dvou. Aspoň si jich nemusel všímat. Zaslechl jenom jejich plány na koupel, zatímco si hrál se Susie a krmil ji. Pak si s ní sedl venku na schody. Tady byl naštěstí klid, protože ti dva byli vevnitř.
Byl zmatený a nevyznal se v sobě. Zdálo se mu, že to, co se stalo v kině, se nikdy vlastně ani stát nemělo. Nevěděl, jak se teď má před Kevinem chovat. Nikdy se nedostal do podobné situace. Nevěděl, jak ji má řešit, a tak ho napadlo, že nejlepší řešením bude dělat, že se nic nestalo.
Trhl sebou, když si uvědomil, že někdo za ním stojí. S nepříjemným podezřením se otočil a… úlevně si vydechl. Naštěstí to byl jenom Lucius. Nebyl připravený mluvit s Kevinem.
Pak se ale zamračil. Ten blonďák bylo něco, co zrovna nyní nepotřeboval. Chtěl být sám, jenomže ten pitomec si k němu přisedl.
Přemýšlel, že by mu řekl něco ostrého, aby se pohádali. Nejenže by se tak Luciuse zbavil, ale mohl by ventilovat i svou špatnou náladu. Neměl chuť povídat si s ním o životě. Lucius ho ale předběhl.
„Vy jste se s Kevinem pohádali?“
„Jak tě tohle napadlo?“ odsekl.
„Protože se mu vyhýbáš?“ nadhodil blonďák. „Celou cestu jsi s ním nepromluvil a teď ses zašil tady. Co se stalo?“
„Nestrkej nos do cizích věcí,“ zavrčel v odpověď.
„Vždyť jste si tak rozuměli,“ dodal Lucius.
„Ano, přímo dokonale,“ ušklíbl se Severus ironicky, „kolik toho máme společného!“
„To bych ani neřekl,“ přehlédl Lucius jeho ironický tón. „Právě proto, že jste tak rozdílní, se k sobě hodíte.“
„Jak to myslíš, že se k sobě hodíme?“ otočil se Severus na svého přítele překvapeně.
„Nedělej, že sis toho nevšiml,“ pokáral ho.
„Čeho?“
„Že tě Kevin balí!“ dodal Lucius pohoršeně.
Severus na něj vytřeštil oči a otevřel pusu, jak byl překvapený. Na chvíli své emoce nedokázal ovládnout. „Neblázni,“ odpověděl nakonec, „vždyť je to chlap… a přítel.“
„Přemýšlíš vůbec na racionální úrovni?“
Severus se zamračil.
„Na světě jsou stovky mudlů,“ pokračoval Lucius a ignoroval Severusovu poznámku o tom, že moc dobře ví, že mudlů jsou tisíce. „Nás kouzelníky berou jako podivíny, takže se nám spíš vyhýbají. Není tedy divné, že se ti Kevin nevyhýbá? Vůbec si nevšímá toho, že se občas chováš divně. Úplně to přehlíží. A víš proč? Ne nadarmo se říká, že láska je slepá.“
„Proboha, co to meleš za nesmysly o lásce?“ vyjel na něj Severus nakvašeně.
„Já být tebou, tak tuhle šanci využiji.“
„Jakou šanci? O čem to zatraceně mluvíš?“ nechápal Snape.
„O tom, že bych ho sbalil,“ odpověděl blonďák klidně.
„Koho?“ vyvalil na něj Severus oči.
Lucius zavrtěl hlavou. „Jestli Kevina chceš, měl bys s ním promluvit co nejdřív. Pokud svou šanci promarníš, je více než pravděpodobné, že se objeví někdo jiný, kdo ti ho přebere. Kevin je pěkný kus chlapa. Musí být o něj velký zájem. A on na tebe nebude věčně čekat. Usoudí-li, že jsi pro něj nedostupný, vybere si někoho, kdo bude povolnější. Kdybych byl na tvém místě, neváhal bych ani chvíli.“ Pak se zvedl. „Jenom jsem myslel, že bys to měl vědět.“
Odešel a zanechal Severuse ještě zmatenějšího než předtím. Povzdychl si. Lucius mu nasadil brouka do hlavy. Proč mu tohle dělá? Trápí ho snad rád? Proč mu to vše tak neskutečně ztěžuje?
„Ahoj,“ uslyšel za sebou náhle ten hebký, smyslný hlas. Nepatrně se zachvěl vzrušením a pak jej polilo nesnesitelné horko. Nevěděl, jestli se má otočit. Měl strach, že by Kevinův pohled nemusel přežít.
Mezitím došel Kevin až těsně k němu. Téměř se ho dotýkal a Severus měl pocit, že mezi nimi musí brzy dojít k elektrickému výboji. Kevin se posadil na schod vedle něj. Severus se chvěl, ale nebyla mu zima. Toužil pohlédnout do Kevinových očí, ale věděl, že jediný pohled by ho dokázal zabít. I tak postřehl, že kromě županu na sobě Kevin skoro nic nemá. Musel zrovna vyjít z koupelny.
Na sucho polkl. Tím se to všechno ztěžuje.
„Dneska je opravdu teplý večer,“ přerušil Kevin ticho.
Severus se neměl k žádné odpovědi. Nic ho nenapadalo, a tak jenom přikývl: „Ano.“
„Líbil se ti výlet do zoo?“
Severus se usmál. „Nádherný. Já… Byl to ten nejkrásnější den v mém životě.“ Odmlčel se. „Vím, že to zní jako klišé, ale byl to nezapomenutelný den. Věříš mi, že jsem ještě nikdy nebyl v zoo? Můj život byl všechno, jenom ne zábavný.“
Smutně si povzdechl a pokračoval se svou intimní zpovědí. „Jak bych se mohl bavit, když všechno kolem mě bylo špatně? Všechno se mi hroutilo pod rukama. Na co jsem sáhl, to jsem pokazil. A přísahám, že jsem se snažil to zpravit, ale nešlo to. Pořád a pořád jsem se snažil, ale marně.“
Kevin ho uchopil za ruku. „Tak teď už na to nejsi sám.“
Severus se na něj vděčně podíval a pak… mu ukápla slza… a další a další… a pak se rozvzlykal.
„Proč já?“ štkal. „Proč zrovna já? Copak jsem chtěl tolik? Chtěl jsem jenom žít jako ostatní. Mít milující rodiče, skvělé přátele a vzít si Lily. Proč se to všechno muselo tak pokazit? Proč?“
Cestu ven si draly další a další slzy. Kevin ho přitiskl víc k sobě a pohladil ho po rameni. „Věci se prostě nedějí tak, jak bychom si přáli. Ale teď už je dobře. Jsem tu s tebou. Neopustím tě jako oni. Zůstanu s tebou v dobrém i zlém.“
Severus zvedl svou hlavu a pohlédl do Kevinových jasných očí. Mohly mu tyhle oči lhát?
A v té chvíli se Kevin nahnul blíž k němu. Hleděl mu do očí z bezprostřední blízkosti a jejich nosy se skoro dotýkaly. Kevin naklonil hlavu na stranu. Stalo se to tak rychle, že nestihl ničemu zabránit. Zamrkal, ale skrz drobné kapičky slz, které ulpívaly na jeho řasách, měl omezený výhled.
Ucítil hebký, jemný dotek Kevinových rtů na těch svých. Slastně zavřel oči a nechal Kevina, aby se přisál k jeho rtům. Vůbec se nebránil. Kevin ho políbil a Severus vzrušeně vydechl. Chtěl víc a víc. Jenom Kevin ho může zachránit.
„Tobiasi, můžeš mi vysvětit…“
Čas se zastavil. Aspoň on měl ten pocit. Kevin se od něj pomalu odtáhl a teď si dvojice na schodech vyměňovala pohledy s překvapeným Luciusem.
„Ah,“ vydechl Lucius vyvedený z míry při pohledu na líbající se dvojici. „Tohle jsem nechtěl. Pokračujte. Jen jsem…“ Odmlčel se, aby si dal věci dohromady. Když vstřebal fakt, že se Severus právě líbal s chlapem (čekal by, že to Severusovi přece jenom dojde později), spustil nanovo a zněl dosti popuzeně. „Může mi někdo vysvětlit, kam se poděl cukr? Čím si asi osladím čaj?“
„Je v kredenci,“ ozval se Kevin. „V levé dolní skříňce. Je ho tam plný balík.“
„Aha,“ odpověděl Lucius velmi inteligentně. „A jak se tam dostal? Naposledy jsem ho viděl na chodbě.“
„Což rozhodně není praktické místo pro uskladnění potravin,“ ozval se Severus, který našel ztracenou jistotu. „Opravdu si myslíš, že se všechny věci budou po mém domě jenom tak povalovat?“
„Ne, ale očekával bych, že budou po ruce, když je člověk potřebuje,“ odpověděl Lucius uraženě.
Očekával bych, že takové věci budeš hledat přirozeně v kuchyni,“ ucedil Snape. „Vy jste snad skladovali cukr ve vstupní hale?“
Lucius se uraženě otočil. „Jenom jsem se zeptal.“
O vteřinku později již zmizel v domě. Což byl signál, aby se opět věnovali jeden druhému. Pohlédli si do očí a Severus nepatrně zrůžověl v tvářích. Jak se teď má vůbec tvářit? Vždyť oni se přece líbali! Líbal se s chlapem! Nervózně si skousl spodní ret.
Mlčeli. Ale bylo to takové ticho, kdy není třeba žádných slov.
„Mimochodem,“ ozval se Lucius a jeho hlava se objevila ve dveřích, „abych nebyl nezdvořilý a nenabídl i vám. Takže dáte si taky?“
Severus se na něj zamračil.
„Vždyť říkám, že nechci být nezdvořilý. Pak mi budete láteřit, že myslím jenom na sebe!“ obhajoval se blonďák zapáleně.
„Klidně ještě uvař pro další dva,“ usmál se Kevin a obrátil se k Severusovi. Jejich pohledy se střetly a Severus nebyl schopen zapojit se do konverzace.
„Přijdeme za chvíli,“ dodal Kevin, což byl taktéž pokyn pro Luciuse k tomu, aby se vzdálil. Ten zřejmě pochopil, neboť záhy zmizel v útrobách skromného stavení.
Severusovi se najednou těžce dýchalo. Měl pocit, že se nemůže volně nadechnout. Jeho dýchací potíže se ještě zhoršovaly, když se na něj Kevin díval. Najednou ucítil Severus jemný dotek na svém stehně. Téměř se vylekal, že Kevin pokračuje ve zkoumání jeho těla, poté, co byl v kině přerušen. Hned nato se ovšem ozvalo zamňoukání.
„Susie!“ vykřikl Severus láskyplně a natáhl se po malé bílé kouli. Přiložil si ji na hruď a zahrnul ji něžnostmi. Shledal to jako dobrou záminku k tomu, aby se zvedl a opustil Kevinovu bezprostřední blízkost, ve které se cítil neklidně. „Ehm…“ odkašlal si. „Uložím ji do postýlky.“
„Fajn,“ přikývl Kevin a Severus byl rád, že se může ztratit v domě. Prozatím byl zachráněn.
***
Někdo vstoupil do kuchyně, kde se docela hladce a přirozeně pohyboval Lucius, jako by snad tohle bylo místo, kde strávil většinu svého života. Koutkem oka zaznamenal Kevina a pokračoval v příravě čaje. Zalil další dva šálky, zatímco se Kevin posadil ke stolu. Pak donesl jeden šálek Kevinovi a usadil se naproti na volnou židli.
„Něco by to chtělo,“ prohodil blonďák a vydal se opět ke kredenci. Několikrát se v něm prohrabal, než našel sušenky. Roztrhl balení a obsah vysypal na talíř. Pak nabídl Kevinovi a posadil se zpátky ke stolu.
„Ehm…“ odkašlal si nervózně, „ty to s ním myslíš asi opravdu vážně, že?“
Kevin se zasmál. „Co jiného sis myslel?“
Lucius pokrčil rameny. „Jenom jsem ti chtěl říct, že kdybys to bral jako povyražení, tak máš se mnou problém.“
Kevin pozvedl obočí. „Ajaj, abych si dával pozor!“
Lucius se konečně usmál: „Nechci, aby skončil v nesprávných rukou.“
„To je fajn, že se o něj tolik staráš.“
„Lepší bude, když se budeš starat ty,“ ujistil ho.
„Poslyš, je mi jasné, že to asi neměl v životě lehké. Není snadné o tom mluvit a otvírat staré rány a ani to po něm nechci. Jenom si myslím, že by bylo správné, kdybych věděl víc. Co víš o jeho dětství, dospívání a předchozím životě?“
„Mám riskovat, že mě zabije?“ opáčil Lucius s pousmáním. „Ne, díky. Ostatně on svými problémy nikdy nezatěžoval druhé lidi. Nepamatuji si, že by se dělil o své radosti a starosti s druhými. Ani o rodičích nemluvil. Nemyslím, že by zrovna s nimi vycházel nejlíp.“
„Jenom hledám něco, co by mi pomohlo Tobyho pochopit.“
Lucius si povzdechl. „Myslím, že je příliš těžké Tobiase pochopit. O to bych se moc nesnažil. Mnohem jednodušší bude, když ho budeš tolerovat.“
„Rozumím. Chtěl jsem jenom vědět, proč je takový, jaký je. Nejspíš bude všechno pramenit z dětství. Nestabilní rodinné zázemí musí každé dítě doživotně poznamenat. Nikdy nezažil tu jistotu, že se se svými problémy může obrátit na své rodiče.“
Kevin se odmlčel.
„Já jsem měl ve svých rodičích oporu vždy. Nikdy mě nezklamali. Rodiče mne podrželi ve chvílích, kdy jsem to nejvíce potřeboval. Je těžké vyrůstat s rodiči, kteří se neustále hádají a urážejí. Nic dobrého do života ti to nedá.“
Lucius si povzdychl. „Měl jsi štěstí. Já měl sice oba rodiče, kteří se o mě starali, ale někdy to s tou starostí přeháněli. Nenechali mě žít si svůj vlastní život. Musel jsem dělat to, co bylo ode mě očekáváno a žádáno. Nezáleželo na tom, co si přeji já. Záleželo na tom, jak bude vypadat naše rodina. I manželku mi vybrali rodiče.“
„Páni,“ vydechl Kevin překvapeně. „A byli jste spolu šťastní?“
„Jak můžeš být šťastný, když žiješ s někým, koho nemiluješ? Vybrali mi ji rodiče. Splňovala jejich požadavky. Byla z dobré bohaté rodiny a měla vznešený rodokmen. Byla prostě ideální kandidátka. Rodiče by mě zabili, kdybych řekl ne. Ona na tom byla stejně. Oba jsme byli loutkami v rukou svých rodičů. Udělali jsme, co jsme museli. Věděli jsme, co je naší povinností. Měli jsme vůči sobě respekt a vždy jsme se k sobě chovali uctivě a tolerantně. Dělali jsme vše pro to, abychom byli šťastní. A když jsme zplodili syna, splnili jsme svou povinnost. Nesdíleli jsme spolu své zážitky, radosti a strasti. Nebyli jsme jeden člověk, ale dva, kteří nežijí spolu, ale tak nějak vedle sebe.“
„Takže ten rozvod…“
„Rozvod nikdy nebyl v plánu. Když jsme vstupovali do svazku, věděli jsme, že je to na celý život. Proto jsme se k sobě chovali tak, abychom si naše společné soužití co nejvíce usnadnili. Kdybychom se rozvedli, naše pověst by ve společnosti jenom utrpěla. Poškodili bychom tím dobré jméno našich rodin. Ale pak přišly ty problémy. Namočil jsem se do něčeho vážného. Ublížil jsem dobrému jménu našeho rodu. Bylo jenom logické, že už nechtěla mít se mnou nic společného. Nechtěla, abych ji stáhl na dno s sebou.“ Lucius se bolestně ušklíbl.
„To jsem nevěděl,“ promluvil Kevin. „Muselo to být těžké.“
„Najednou jsem neměl ani syna ani manželku,“ pokračoval Lucius ve zpovědi. „Nikdo nestál na mé straně. Ztratil jsem je oba. Do té doby tvořili celý můj život, žil jsem jenom pro ně, dělal jsem všechno pro to, abych jim zajistil lepší budoucnost, a když se to zvrtlo, odvděčili se mi tím, že se ke mně obrátili zády. Takovou zradu jsem nečekal.“
„Očividně to viděla jako příležitost, kdy může projevit všechnu svou zášť, nenávist a frustraci, které léta tajila a potlačovala. Došlo prostě k protržení hráze.“
„Zřejmě,“ přikývl Lucius. „Teprve když jsem osaměl a přišel o vše, co do té doby tvořilo celý můj život, měl jsem možnost znovu si projít své hodnoty. Zjistil jsem, že jsem se celou dobu upínal k nesprávným hodnotám, které mi rodiče vtloukali už od dětství do hlavy. Nakonec mi nepomohly ani mé peníze ani vznešený rodokmen. Všechno bylo k ničemu. Celý život jsem prožil v lžích a klamech. Nežil jsem skutečný život. Ten poznávám až nyní. A tu šanci mi dal Toby. Nevím, co bych si bez něj počal. Vlastně jedno takové tušení mám. Asi bych to vše neunesl a někde se oběsil.“
„To snad ne!“ zděsil se Kevin.
„Vážně,“ ujišťoval ho Lucius zcela vážně, „byl jsem bezdomovec, žebrák. Co jsem měl dělat? Neměl jsem nikoho a nic. Měl jsem bídné vyhlídky, dokud nepřišel Toby a nepodal mi pomocnou ruku. Zprvu jsem odmítal uvěřit. Považoval jsem to za zázrak. Teď si přeji postavit na vlastní nohy a začít úplně od začátku. Nemám sice nic, ale… rád bych to zkusil znovu a líp. Nevím, jestli to dokážu, svět není příliš laskavý k těm, co nemají peníze a moc. TeĎ už se nebudu moct spoléhat na ničí protekci.“
„Nemusíš mít obavy, věřím, že pokud se nevzdáš při prvním nezdaru, jistě uspěješ. Navíc si myslím, že se můžeš stále spolehnout na Tobyho a na mě. Určitě ti pomůžeme, budeš-li cokoli potřebovat. Vím, že bych neměl mluvit za něj, ale už to, že tě vzal z ulice, svědčí o tom, že mu na tobě záleží.“
Luciusovy oči se zaleskly. „Páni, tohle je poprvé, co zažívám, jaké je to mít opravdové přátele.“
Bylo vidět, že chvíli blonďák bojuje sám se sebou, aby se skutečně nerozbrečel. Snažil se na Kevina usmívat, aby naznačil, že je v pohodě, ale jeho oči hovořily o opaku. Pak už to nešlo a hlasitě potáhl a setřel si z řas pár slz. Raději vstal od stolu a dělal, že se věnuje nějaké práci.
Komentáře
Přehled komentářů
Takže... komentář k této kapitole jsem určitě psala jinde nebo v emailu, ale abych povzbudila ostatní ke komentování či čtení - tahle povídka je hezká, vtipná a kdo má rád Severuse, ať vydrží ve čtení, protože Severus si zaslouží lepší život a naši přízeň :)
OZNÁMENÍ PRO XINEF: omlouvám se, nenašla jsem tady přímý kontakt na tebe - mám zablokovaný email na seznamu (netuším proč), tak mi prosím piš na larkinh@centrum.cz nebo larkinh@gmail.com. Díky.
Re: :)
(xinef, 17. 1. 2013 17:06)
Děkuji za komentář a pochvalu. :) Povídka se začala psát najednou sama. Neměla jsem v plánu něco tak dlouhého, ale jak říkáš, Severus má právo na lepší život, a byla by škoda přestat psát a ošidit ho o tu šanci.
Kapitoly jsou mírně upravené, než byly původně na stránkách fanfiction.
Kontakt na mě tu byl, ale očividně jsem ho smazala, takže to ihned napravím. Děkuji za upozornění.
:)
(larkinh, 15. 1. 2013 19:09)