Jdi na obsah Jdi na menu
 


028. Panika v kině

5. 12. 2012

Lucius a Kevin s kotětem v náručí už nějakou chvíli neklidně přešlapovali před budovou.

„Kde tak dlouho vězí?“ přecházel Lucius sem a tam.

„Uklidni se,“ poradil mu Kevin.

„Snad si nemyslí, že tu budeme na něj čekat půlku dne!“ vztekal se teď už ostříhaný blonďák.

„Proč si nezajdeme naproti do cukrárny?“ navrhl Kevin. „Sedli bychom si oknu, abychom viděli, až vyjde.“

Lucius ho odbyl mávnutím ruky. „Měl jsem tam s ní raději zůstat.“

Kevin se zasmál. „A proč?“

„Proč?“ podíval se na něj Lucius překvapeně. „Ty Tobiase asi dobře neznáš, když nevíš, že na módu je on úplný levák. Docela se děsím, s čím přijde.“

 „Jsem si jistý, že mu paní kadeřnice ochotně poradí. Ta se v tom přece lépe vyzná.“

Lucius opět mávl rukou a přemýšlel, jestli by si nechal Severus poradit od cizí paní.

Kevin zavrtěl hlavou. Ti dva mu přišli jako dvojčata - jeden jako druhý. Jednou si stěžuje Toby na Larryho, podruhé je to naopak.

Jeho myšlení ovšem zamrzlo, když z budovy vykročila povědomá postava. Kevin překvapeně zamrkal, jako by nemohl uvěřit svým očím. Severus, který jejich překvapené pohledy zachytil, vypadal sám v rozpacích. Zastrčil si pramen černých zastřižených vlasů za ucho.

„Ehm,“ odkašlal si, když před nimi stanul, „takže teď už bychom měli jet domů, ne?“ A doufal, že jeho otázka odvede jejich pozornost od svého zevnějšku.

„To je paruka, nebo jde skutečně o tvé vlasy?“ zeptal se Lucius a natáhl se po jeho bujné načechrané černé hřívě. Severus ho odstrčil.

 „Co ti udělala s vlasy?“ nerozuměl blonďák a zíral na svého přítele jako na zjevení. Nepoznával toho černého netopýra. Severusovy vlasy nebyly mastné a zplihlé kolem obličeje. Byly husté, objemné a dokonce i něčím voněly. V záři slunce se dokonce nepatrně leskly.

„Vypadáš…“ hledal Kevin ta správná slova, „…prostě úžasně.“

„Díky,“ usmál se nejistě Severus a pohlédl do Kevinových očí. Pak svůj pohled zabodl raději do země. Tahle situace mu nebyla dvakrát příjemná. Kevin mu jeho úsměv oplatil.

 „Cukrujete jako hrdličky,“ napomenul je Lucius. „Nechcete s tím přestat?“

Severus se na něj zamračil a raději vyrazil k autu, aby měl tuhle trapnou situaci rychle za sebou. Po pár krocích se ohlédl, aby zkontroloval, zda ho následují. Nenásledovali. Stáli a nechápavě na něj zírali.

„Tak na co čekáte? Musíme připravit Susii večeři.“

Ani na ně nečekal a pokračoval. Lucius ho pěkně iritoval. Musel ten aristokrat všechno komentovat? Jeho rádoby vtipné poznámky nebyla kolikrát ani příhodné.

Rázoval si to ulicí směrem k parkovišti, kde nechali auto, spěšným a jistým krokem. Kevin se rozběl za ním, aby ho dohnal. I kdyby se podařilo najít Severusovi auto na parkovišti plném vozů, neměl klíče, aby jej odemkl.

Zrovna procházeli kolem květinářství.

„Ty, Toby, zadrž, zrovna mě něco napadlo,“ zastavil ho. Stáli přímo před květináči s kaktusy. „Co bys řekl tomu, kdybychom ti koupili nějaké květiny. Tvůj dům by potřeboval nějaké oživení.“

„Květiny?“ podivil se Severus, jako kdyby nevěděl, co ta slova znamenají.

„Nemusí to být přímo květiny,“ ubezpečil ho Kevin. „Může to být jakákoliv pokojová rostlina, nic náročného na pěstování.“

Severus zaváhal. Znal spoustu bylinek, ze kterých se vařil nespočet lektvarů, ale nikdy je nepěstoval. Nebyl ten typ člověka, který by chodil po skleníku, zaléval kytky, hnojil je a zastřihával. Tohle pro něj nebylo. On měl svoje lektvary.

„Co bys řekl těmhle kaktusům? Líbily by se ti? Podívej, jak nádherně kvetou. A nemusíš se o ně příliš starat. Jednou za čas, když si zrovna vzpomeneš, je zaliješ.“

„Na jaké témata diskutujete?“ nachomýtl se k nim Lucius, ale Severus ho ignoroval.

„Ty doma něco pěstuješ?“ vyzvídal Severus.

„Dá se to tak říct,“ přikývl Kevin.

„Co například?“

„Kaktusy,“ přiznal Kevin s úsměvem. „A k tomu pár pokojových rostlin, ale názvy po mě vážně nechtěj.“

„Mluví se tu o pokojových rostlinách?“ podivil se Lucius, aby na sebe upoutal pozornost, ale nepodařilo se mu to.“

Severus pohlédl na kaktusy u svých nohou. Všechny zrovna kvetly a vypadaly úchvatně.

„Koupil bych od každého jeden kus,“ navrhoval Kevin. „Miluju kaktusy a mám jich doma hodně. Podívej, třeba tenhle žlutý je pěkný a tamten s červeným květem.“

„Kaktusy?“ ozval se Lucius, ale žádné reakce se nedočkal, a tak pokračoval. „Tak co kdybychom vzali tenhle a pak…“

 

 „Larry, ty kaktusy jsou do mého domu, takže co kdybych si je vybral sám?“ zavrčel Severus výhrůžně na Luciuse, který držel v ruce květináč s vybraným kaktusem. „Přestaň se do všeho míchat.“

„Chtěl jsem jenom pomoct,“ bránil se Lucius. „Co kdybys vybral něco příšerného?“

Severus si povzdechl. „Nemyslíš, že je moje věc, jaké zrůdy si umístím do pokoje? Rád bych se rozhodl sám.“

„Jasně, chápu,“ urazil se Lucius a dotčeně sledoval, jak Severus a Kevin vybírají kaktusy, zatímco je on nucen bezmocně přihlížet. Na truc jim pak odmítal pomoci s jejich nákupem, který byl větší, než byl původní záměr. Měli teď kopu květináčů s kaktusy.“

„Tak já vezmu, Susie,“ rozhodl se nakonec pomoct aspoň s něčím. Věděl, že to Severuse naštve, protože by Susie nesl raději on. Viděl, jak se Severus nadechuje k odpovědi, nakonec ale zřejmě usoudil, že bude lepší, když jim Lucius aspoň s něčím pomůže, i kdyby to měla být Susie.

Luciusovi se ale koťátko zalíbilo natolik, že Severuse začal prosit, aby ho mohl mít po celou cestu domů u sebe. Severusovi se to příliš nezamlouvalo a chvíli váhal, než svolil. Lucius pochopil, proč jeho přítel neodpověděl ihned. Severus měl o ni strach. Vzhledem k tomu, že o ni dosud neprojevil sebemenší zájem a sympatie k její maličkosti, nebyl si Severus jistý, zdali by byl pro ni vhodným opatrovníkem. Zřejmě zapomněl, že s rodičovstvím má Lucius nemalé zkušenosti. A Susie se tolik podobala děťátku. Luciusovi se to malé koťátko začalo líbit.

Celý následující den trávil Severus velmi stereotypní a nudnou prací, kterou ale vykonával s veškerou trpělivostí. Lucius se mu dokonce vysmíval a nazval jeho činnost naprostou ztrátou času. Severus totiž učil Susie chodit. Ano, přesně tak, učil chodit malé kotě!

Rozhodl se, že když Susie neví, co se zadními tlapkami, že jí to prostě ukáže, takže kdykoliv se Susie pohnula, strčil jí ty její malé nožky pod tělo tam, kam patří. Jeden moment strávil tím, že ji chytil za zadní nohy a chodil s nimi místo ní.

Že to s ní není tak vážné, poznal Severus podle toho, že když jí strčil zadní nohy pod tělo, byla schopná na nich ustát. Její nohy a páteř tak musely být v pořádku. Jakmile však udělala krok, zůstaly zadní nohy za ní, jako by zapomněla, že je má a k čemu slouží. Brzy ale pochopila, co se po ní chce, takže se snažila dávat své zadní pacičky pod své kulaté tělíčko. Někdy se jí to podařilo, jindy zapomněla. Učila se ale velmi rychle a Severusovi dělala ohromnou radost.

Z čeho ale neměl radost, byl fakt, že Kevin vymýšlel plán na zítřek, což bude jejich poslední den před tím, než se zase rozloučí. Kevin měl sice odjet až v úterý, ale protože ten den vyjede brzy dopoledne, sotva stihnou ještě něco podniknout, takže zítra měli poslední možnost.

Severus byl z toho sklíčený a nechtěl se zapojit do plánování, protože na ten den nechtěl ani pomyslet. Netěšil se, až Kevin odjede, a přál si, aby tu s nimi mohl Kevin zůstat už navždy, protože s ním mu bylo dobře a všechny problémy se proměnily v malicherné. Jenomže bez něj bylo všechno kolem černější a pochmurnější. Nedokázal si představit život bez něj, protože bez Kevina žádný život neexistoval – jenom smrt.

Nejhorší bylo přesvědčit Severuse, že Susie přežije, pokud ji nechají celý den samotnou.  Ujistili ho, že jí nechají v misce dostatek mléka a žrádla. Jemu se to ale nelíbilo, protože věděl, jaké to je zůstat sám. A když je Susie jenom pitomá kočka, i ona potřebuje společnost druhého tvora, zvláště jedná-li se o mládě. Nakonec s výletem souhlasil, přestože ho trápily výčitky svědomí.

Ráno ji tedy nakrmil a po snídani si sbalili věci. Pak si sedl do kuchyně k Susie, aby jí vysvětlil, že teď musí odjet a že zůstane sama. Vybízel ji, aby byla statečná. Sliboval, že se vrátí brzy. Jeho proslov by neměl konce nebýt Kevina, který ho od ní konečně odtrhl. Severus měl pocit, že ji opouští aspoň na celý měsíc.

Byl teplý slunečný den, slunce svítilo vysoko na obloze, která byla bez mráčku – prostě perfektní den jako stvořený na výlet s přáteli.

Všechny problémy a trable náhle zmizely. Severus byl na míle daleko od svých starostí. Ty odpluly neznámo kam. Byli společně – tři lidé, kteří se mají rádi a váží si jeden druhého. Byli rodina a Lucius překvapivě nepřekážel, ale patřil k nim. Dokonce byl snesitelný a zábavný, hodně se spolu nasmáli. Věřili byste tomu? On se opravdu smál Malfoyovým vtipům!

V tu chvíli neexistoval Severus Snape, neoblíbený bradavický profesor, nenáviděný člověk, přerostlý netopýr, zatrpklý samotář, vynikající lektvarista, obávaný smrtijed a Brumbálovův vrah. Cítil se jako zcela obyčejný člověk, který z davu nevyčnívá, ale je jeho součástí. Byl mudla jako tisíce mudlů kolem něj, byl někdo jiný, někdo nový a lepší - lepší, že ten člověk, kterým byl předtím.

Neznal hezčí způsob trávení tohoto překrásného dne než s Kevinem - po boku toho muže, který ho dokázal změnit, který mu ukázal, že může pokračovat dál, přestože si myslel, že došel svého konce. Kevin mu ukázal, že když něco končí, může začít něco úplně nového.

Jejich kroky směřovaly do místní zoologické zahrady. Severus v zoo nikdy nebyl. Rodiče neměli peněz nazbyt a navíc si nepamatoval, že by kdy vyrazili na rodinný výlet. Lucius naopak jako čistokrevný kouzelník neměl o mudlovských zoologických zahradách ani ponětí. Výlet je potěšil oba - seznámili se s tím, jak mudlové chovají v zajetí exotická zvířata a že se na ně ostatní chodí dívat, ale viděli spoustu nádherných tvorů. Lucius obdivoval žirafy, zatímco Severus propadl kouzlu mravenečníků.

Severus si vykračoval po Kevinově boku, ale drželi se tak blízko u sebe, že se skoro dotýkali. Kdyby jenom o kousíček posunul Severus ruku, mohl by se dotknout Kevinovy a vsunout svou dlaň do jeho. Neudělal to však.

Lucius jim tentokrát nepřekážel. Jako by tušil, že ti dva chtějí být spolu, a tak chodil sám většinou vpředu. Zastavoval se u jednotlivých výběhů, četl si tabulky a pak je informoval o tom, co zjistil.

Prostě idylka. Severus se cítil šťastný a přál si, aby to tak zůstalo navždy.

V zoo strávili podstatnou část dne, a protože se jim ještě nechtělo domů, vyrazili si do města. Vyhlédli si úhlednou hospůdku, sedli si na zahrádku a upíjeli ze svého drinku. Kevin jim objednal sangriu, zatímco on si jako řidič objednal nealko. Severus seděl vedle něj a nemohl z něj spustit oči. Tohle byl ten nejkrásnější den v jeho životě.

Just a perfect day drank sangria in the park
And later, when it gets dark we go home
Just a Perfect day feed animals in the zoo
And later, a movie too and then home

It's such a perfect day
I'm glad I spent it with you
Such a perfect day
You just keep me hanging on
You just keep me hanging on

Just a perfect day problems all left alone
Weekenders on our own such fun
Just a perfect day you made me forget myself
I thought I was someone else someone new

It's such a perfect day
I'm glad I spent it with you
Such a perfect day
You just keep me hanging on
You just keep me hanging on

(You're gonna reap just what you sow)

 

Poté Kevin navrhl kino a Severus nedokázal protestovat. Tento den byl úžasný a neměl by nikdy skončit. Tajně doufal, že když jdou do kina, znamená to, že se budou opět držet za ruce. A nemýlil se, ovšem tentokrát to byl on, kdo převzal iniciativu. Jakmile se setmělo, už po pár minutách to nevydržel. Přestože se snažil svou touhu po tělesném kontaktu přemoct, po několika scénách mu bylo jasné, že to až do konce nevydrží., a tak se rozhodl riskovat.

Natáhl svou ruku ke Kevinově a jemně se ho dotkl konečky prstů. Když situaci bezpečně zmapoval, přiložil k jeho ruce celou plochu své dlaně. Kevin jeho signál ihned pochopil a vzal jeho dlaň do své. Pevně ho stiskl.

Severus se už nedokázal soustředit na film před nimi. Jeho oči stále bloudily ke Kevinově tváři. A Kevin to cítil zřejmě stejně, protože místo toho, aby se věnoval filmu, se věnoval svému společníkovi.

Drželi se dlouho a Severus tu chvíli vnímal jak věčnost, dokud ho Kevin nepustil. V ten moment pocítil obrovské zklamání. Proč ho Kevin opouští? Chce ho tady u sebe. Chce cítit jeho kůži a teplo jeho dlaně.

Lekl se, když ucítil dotyk na svém předloktí. Ten dotyk neočekával a zaskočil ho. Teď už chápal, proč Kevin pustil jeho dlaň. Učinil tak proto, aby mohl zkoumat další části jeho těla. Naskočila mu husí kůže. Bylo to velmi vzrušující.

Sám natáhl druhou volnou ruku ke Kevinovi. Zmocnila se ho nepředstavitelná touha dotknout se Kevinova obličeje. Srdce se mu málem rozskočilo, když přiložil svou dlaň k jeho tváři. Mohl zkoumat každý záhyb a kout Kevinova obličeje. Jeho vousy příjemně šimraly a píchaly. Zajel svými prsty až k uchu a jeho ruka putovala až ke Kevinovým vlasům, které byly jemné a nakrátko střižené.

„Co to tam vy dva děláte?“ ozval se Lucius a vrátil tak oba muže do reality.

Severus se okamžitě napřímil a vrátil do původní pozice. „Nic,“ snažil se znít ledabyle.

„To vidím,“ odpověděl Lucius pobaveně, ale nedobíral si je dál. Raději svou pozornost směřoval k filmu.

Severus ho napodobil - tedy aspoň v tom, že se vrátil k předchozí činnosti. Tou ale nebylo sledování plátna jako v případě Luciuse, ale osahávání Kevina.

Pohladil jeho silnou paži. Bylo tak vzrušující dotýkat se jeho svalů a cítil každý záhyb vytrénovaných bicepsů. Nikdy by ho nenapadlo, že svalovci mají takové kouzlo. Jaké by to asi bylo, kdyby ho tyhle paže objaly a přitáhly do Kevinova náručí?

Najednou se mu v hlavě uhnízdila vtíravá myšlenka ohledně Kevinova hrudníku. Dokázal si ho představit, protože ho již několikrát viděl, ale nikdy si nesáhl. Musel toho okamžitě využít. Teď – dokut to vše bylo beztrestné.

Kevinův hrudník byl rozložitý a vypracovaný, což zjistil, jakmile se ho dotkl. Cítil jeho svaly, které se rýsovaly pod tričkem. Z předchozího pozorování také zjistil, že Kevinův hrudník je chlupatý. Jaké by bylo probírat se jeho chloupky?

Ani si nevšiml, že Kevinova ruka, která ho ještě před chvílí držela za předloktí, se někam vytratila. Uvědomil si to teprve ve chvíli, kdy dala o sobě znovu vědět. To se stalo ve chvíli, kdy Severusova ruka putovala od hrudního koše nahoru ke krku. Tam ale nedospěla, neboť dřív než se tak mohlo stát, se Severus vyděsil a samým leknutím poskočil. Tím pádem se jeho ruce vzdálily od Kevinova těla.

Co ho tak vyděsilo? Byl to dotyk, který ani v nejmenším nečekal. Jeho stehno zhruba v polovině sevřela Kevinova ruka. To ho tak překvapilo, že nedokázal zareagovat. A pohnout se bál, protože existovala nepatrná šance, že kdyby tak učinil, Kevinova ruka by mohla změnit polohu a nedej bohu ocitnout se například výš. S tím by se nedokázal vyrovnat.

Ještě si ani nestačil domyslet ty hrůzostrašné katastrofické scénáře, které by překonaly kdejaký americký filmový trhák, co by se stalo, kdyby se Kevinova ruka posunula o milimetr výš, když se jeho nejhorší obavy potvrdily.

Kdyby necítil, jak jeho srdce hlasitě pumpuje a zběsile mlátí do jeho hrudního koše, jako by chtělo vyskočit, myslel by si, že z něj vyprchal všechen život. Tlouklo tak hlasitě a mocně, jako kdyby nezásobovalo pouhé lidské tělo, ale obří krevní oběh v žirafím těle.

Protože se na tuto situaci nikdy nepřipravoval, nevěděl, jak zareagovat. Kevin ale věděl, co dělá, a očividně měl i přesný cíl, protože se jeho ruka posunula blíž k Severusově rozkroku.

Jeho srdce bilo na poplach, ale ačkoli mozek onen signál zachytil a zanalyzoval, nedokázal podat žádné řešení situace. V tomto bodě odmítl spolupracovat. Systém fungoval v přijímání signálů, ale tělo s mozkem nekomunikovalo. V síti došlo k fatální chybě.

S panikou v očích si uvědomil, že místo toho, aby stiskl nohy pevně k sobě a zabránil tak Kevinovi v dalším postupu, mimoděk je dává od sebe, aby mu přístup usnadnil a naznačil mu, že je mu to příjemné a smí pokračovat.

Nerozuměl tomu. Kde se stala ta chyba v přenosu, když tělo dělá přesný opak toho, co chce mozek? Tohle přece Severus nechce. Na vědomé úrovni přece ví, že by měl tomu zabránit.

Z jeho úst unikl slabý sten. Ten ovšem přilákal pozornost Luciuse, který seděl vedle něj. Rozzuřeně uhodil do opěrky svého sedadla.

„Mohli byste s tím přestat? Ruší mě to!“ vykřikl podrážděně.

Severus jeho vpád uvítal, protože mu umožnil obnovit spojení mezi svým tělem a mozkem. Vrátil se opět do reality. I když jenom částečně, neboť Kevin nehodlal odstranit svou dlaň z jeho stehna. Zcela pokrytecky si ho přivlastnil.

„Ticho!“ ozval se někdo za nimi.

„Asi se to s něčím pletete,“ zlobil se Lucius, „ale přišli jsme sem sledovat film. Abyste věděli, tak mě to zajímá a vy dva mě rušíte.“

„Myslím, že…“ vykoktal Severus a nevěřil vlastním uším, když uslyšel, jak se mu třese vlastní hlas, „měl bych… chci jít… odskočím si. Omluvte mě.“

Teprve když se chtěl zvednout z křesla, Kevin jeho signál pochopil a konečně ho pustil. Severus se začal okamžitě prodírat uličkou na čerstvý vzduch, protože měl akutní nedostatek kyslíku. Těžko se mu dýchalo. Jestli se odsud nedostane, omdlí.

Konečně vtrhl na záchodky. Opřel se o umyvadlo a se zděšením sledoval, jak se mu třesou ruce. Nemohl tomu uvěřit. Pohlédl do zrcadla a téměř toho muže ani nepoznal. Zavřel oči a zhluboka se nadechl a vydechl. Odhodil si vlasy z tváře a snažil se soustředit jenom na své dýchání, protože se potřeboval uklidnit.

Bohužel to nebylo jediné, co právě potřeboval. V ideálním případě by to byla studená sprcha – tedy v tom opravdu ideálním přímo ledová sprcha. To ovšem možné nebylo, takže si opláchl pouze obličej. I to mu pomohlo zchladit přehřátý organismus. Měl pocit, jako by ho něco žhavého spalovalo zevnitř.

Pak začal počítat minuty, protože věděl, že by se měl vrátit, pokud tu nechce zůstat až do skončení promítání. Jenomže se jeho nohy nechtěly pohnout z místa. Jako by věděly o možném nebezpečí a chtěly ho ochránit, když to nedokáže jeho mozek. Chvíli bojoval sám se sebou, než toalety opustil. Musel své nohy přinutit, aby spolupracovaly a dovedly ho zpátky na jeho místo.

Ovšem zpátky se tam nedokázal posadit. Viděl před sebou nejrůznější scénáře a ani jeden se mu nezamlouval. Pro dnešek už toho bylo přespříliš. Snad by neuškodila malá pauzička.

„Ehm, Larry?“ zkusil to opatrně. „Co kdybychom si prohodili místa?“

„Cože?“ vzhlédl k němu blonďák, který se soustředil na plátno před sebou.

„Mohl bych si sednout na tvé místo?“

„Proč? Sedí se ti tam nepohodlně?“

Severus nevěděl, jak by měl na tuto otázku odpovědět. Neznal odpověď.  Hledat ji ovšem nemusel, protože někdo za nimi křikl: „Sakra, nestůj tam a uhni!“

Lucius se už na nic nevyptával a jeho žádosti vyhověl. I proto, aby Severus zbytečně nezacláněl lidem, kteří seděli za nimi, a věnovali filmu stejnou pozornost jako on.

Severus se s úlevou na Luciusovo místo. Tady se cítil mnohem pohodlněji a bezpečněji. Vedle Kevina byl nervózní. I když… je to skutečně to pravé slovo? Srdce mu splašeně tlouklo, ale neměl strach ani obavy. Kevinovy doteky mu nebyly vyloženě nepříjemné, jenom je neočekával.

Vůbec se na film nesoustředil a jenom přemýšlel nad sebou a Kevinem. Brzy mu začaly docházet možné důsledky jeho jednání.

Co když jeho gesto Kevina naštve? Co když to pochopí jako odmítnutí? Udělal špatně? Neměl si přece jenom sednout zpátky? Co si teď o něm myslí Kevin?

Začala se ho zmocňovat panika. Měl strach, že to pokazil. Tomu by se nedivil, protože v životě už pokazil spoustu věcí, ale tentokrát nechtěl selhat. Záleželo mu na Kevinovi a nechtěl ho ztratit kvůli takové maličkosti.

Celá situace se mu začínala poněkud vymykat z rukou.

-------------------------------------------------------------------------------------------------

A/N: Duran Duran - Perfect Day

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Создаю копии сайтов от 500 рублей за лендинг

(NeooAliny, 18. 10. 2019 23:00)

Здесь вы можете заказать копию любого сайта под ключ, недорого и качественно, при этом не тратя свое время на различные программы и фриланс-сервисы.

Клонированию подлежат сайты как на конструкторах, так и на движках:
- Tilda (Тильда)
- Wix (Викс)
- Joomla (Джумла)
- Wordpress (Вордпресс)
- Bitrix (Битрикс)
и т.д.
телефон 8-996-725-20-75 звоните пишите viber watsapp
Копируются не только одностраничные сайты на подобии Landing Page, но и многостраничные. Создается полная копия сайта и настраиваются формы для отправки заявок и сообщений. Кроме того, подключается админка (админ панель), позволяющая редактировать код сайта, изменять текст, загружать изображения и документы.

Здесь вы получите весь комплекс услуг по копированию, разработке и продвижению сайта в Яндексе и Google.

Хотите узнать сколько стоит сделать копию сайта?
напишите нам
8-996-725-20-75 звоните пишите viber watsapp