09. Hříšní tanec
Vánoce se kvapem blížily. Než se kdokoli z nich nadál, byly za dveřmi. Jack v poslední době překypoval dobrou náladou. A Snape tušil pravou příčinu. Jack mohl zase dělat to, co ho vždy tolik bavilo a stále nepochybně baví.
Několikrát ho přistihl, jak si pobrukuje při jejich práci na lektvaru. Někdy se nechal unést a začal si tiše zpívat. Snape ho vždy upozornil na jeho nevhodné chování a Jack se omluvil a přestal. Legrační vždy bylo, že to nemělo dlouhého trvání. Za chvíli si opět začal broukat.
Když se mu v hlavě uhnízdila nějaká melodie, nemohl ji z hlavy dostat celý den a neustále se k ní vracel. A nepomáhalo, že ho Snape pokaždé upozornil. Jack se přiznal, že si vůbec nevšiml, že začal zpívat. Někdy měl Snape ovšem dobrou náladu a nechal Jacka prozpěvovat. Když si to chlapec uvědomil sám, zčervenal, omluvil se a ztichl. Jenomže většinou za pár minut stejně začal nanovo. Snapeovi to připadalo legrační a zábavné. Nikdy by ho nenapadlo, že by mu něco takového mohlo připadat legrační a vlastně, když si to přiznal, roztomilé.
A čím víc o Jackovi Snape přemýšlel, tím víc se mu ten chlapec líbil. Navíc co se týkalo jeho zpěvu, měl krásný hlas. Nádherně zabarvený a uměl víc než jen dobře zpívat. Snape si jenom představoval, jak ten chlapec musí hrát na klavír. Pokud na klavír hraje tak dobře, jako zpívá, pak to musí být umělec, talent, génius.
A co víc! Skládá vlastní písničky. Jaképak básničky! Ten chlapec je jenom skromný. Skromnost – jaká nádherná vlastnost. O to větší náklonnost k tomu chlapci pociťoval. Psát básničky je jedna věc, ale spojit je s melodií je věc druhá. Je skromný, aby se něčím takovým vytahoval.
Vlastně ani nevěděl, jakou funkci Jackův otec plnil v té jeho skupině Fast Fashion (nebo jak se to jmenovali). Ale podle všeho musí být jeho otec taky skladatel a textař. Vždyť je to jeho vzor! Po kom by měl ten chlapec takový talent? Proč jeho otec na něj nemá čas? Protože se věnuje skupině. Píše texty a vymýšlí hudbu. To je dost náročné povolání a obětuje proto hodně času. Tím vlastně šidí svého syna. Má na něj málo času. Oprava, vždy měl na něj málo času. A Jack jednou řekl, že jeho otec taky vymýšlí různé věci, takže proč tím vlastně nemohl myslet skládání pro skupinu?
Snapea trošku mrzelo, že Jacka uslyší až na večírku. Někdy by si docela rád stoupl za dveře nebo pod okno, aby si poslechl, jak Jack cvičí nebo aby měl představu, jak to Jackovi jde za klavírem, ale to nešlo. Zaprvé jak by se před ním obhájil, že si ho chce jenom tak poslechnout, jak hraje? Za druhé přes dveře by těžko něco slyšel. Jack nemá klavír v předsíni. No a k oknu se taky nedostane. A taky mu to připomínalo incident onoho dne u Prasečí hlavy. Co kdyby ho někdo přistihl při činu? Jak by své chování obhájil?
Ne, nechá se Jackem překvapit.
Jack prozradil, že se na večírku objeví i jeho otec i ten často diskutovaný Willy. Na toho se ale Snape pramálo těšil. Co si ho Snape pamatoval ze školy, nikdy mu nepřišel sympatický. Spíš takový malý spratek, rozmazlený, umanutý, a když se mu něco nelíbilo, stěžoval si tatínkovi, který vše ihned řešil. Willy byl podle něj beznadějný případ. Jack v tomhle směru se Snapem neprotestoval. Souhlasil s tím, že i takový Willy je, ale ujišťoval ho, že i přesto má Willy dobré srdce a spoustu věcí nemyslí zle. Ve skutečnosti že je vlastně hodný a milý.
***
Dnes dokončovali fázi 18. Zítra měl být večírek. Snape stál u kotlíku a míchal lektvar, zatímco Jack uklízel přísady. Byla již pokročilá hodina.
„Jak se těšíte na zítřek, pane Talkingu?“ ozval se Snape. „Jak jste na tom s Vaším vystoupením?“
„No, já doufám, že se bude líbit. Snad,“ pronesl chlapec nejistě.
„Proč ty pochyby?“ podivil se Snape. „Já o Vás nepochybuji.“
„Děkuji,“ špitl Jack.
„Víte, co by mě docela zajímalo?“ ozval se opět Snape.
„Ne, pane,“ odpověděl Jack.
„Jak jste se vůbec dostal k tomuhle projektu. Chci říct… Lektvary přece nejsou Váš obor. To se lehce pozná. Proč jste stál o tuhle práci?“
„Já…“ zaváhal Jack. „Vlastně to nebyl tak zcela můj nápad. Otec si přál, abych… abych dělal prostě normální práci. Víte, měl jsem předtím…nějaké problémy…a otec myslel, že bych se měl zapojit do normálního života a najít si normální práci. No a do toho přišlo tohle a vypadalo to jako docela zajímavá nabídka.“
Těmi problémy si Snape dokázal představit, co Jack myslí. Ty nesplnitelné sny o vlastní skupině, zpívání po gay klubech, ponocování, možná drogy, domácí násilí, pokus o vraždu… Není divu, že jeho otec chtěl, aby si Jack našel něco „normálního“, zařadil se opět do běžného života. Přijít na jiné myšlenky, odpoutat se od minulosti. Začít prostě od začátku.
„Že jste si na tuhle pozici asistenta věřil.“
„Ani ne,“ přiznal Jack. „Myslel jsem, že výběrovým kolem ani neprojdu. Byla tam spousta odborníků a lidí, kteří toho věděli o lektvarech víc než já. Pak jsem jedním kolem neprošel a byl konec. Vrátil jsem se domů. O pár dní mi ale psali zpátky, že pokud mám ještě o tu pozici zájem, že se mám znovu dostavit na Ministerstvo. Tam jsem jim měl uvařit jeden lektvar. Za tři dny si mě zavolali, že to místo mám, pokud o něj pořád stojím. Měl jsem fakt radost. Netušil jsem, že bych prošel. S lektvary nemám žádné zkušenosti. Říkali mi, že spousta uchazečů nakonec svou žádost o místo stáhla. Prý s Vámi nechtěli pracovat.“
„A Vy jste z té spolupráce neměl obavy?“
„Ne,“ zavrtěl Jack hlavou. „Proč? V životě jsem zažil i horší věci než je… Spolupráce s někým jako jste Vy. Nebál jsem se toho, že byste mě urážel anebo mě ponižoval. Byl jsem na to připraven. Akceptoval jsem to. To samé jsem zažíval na škole, takže jsem věděl, do čeho jdu. A vlastně horší než se Sidem…“ Jack se odmlčel. Teď řekl příliš. „No, prostě vím, že existují i horší věci.“
„A splnil jsem Vaše očekávání?“ opáčil Snape.
Jack zaváhal. „Zpočátku jsem si myslel, že to bude skutečně takové, jak jsem si představoval, ale… zjistíte, že v životě není nic tak, jak si vždy představujete. Víte, nakonec… vlastně se mi ta práce docela líbí. Nevím proč. Je tu vlastně docela hezky. Asi…“ Zamyslel se. „Asi jsem daleko od všeho. A to mi prostě vyhovuje. Nikdo tu na mě nemůže. Jsem tu sám se sebou, se svými problémy, nemusím nikoho poslouchat… Asi tohle jsem už nějakou dobu potřeboval.“
„Co jste dělal předtím?“ zeptal se Snape, ačkoli odpověď znal. Chtěl vědět, co mu Jack řekne. Jestli bude upřímný anebo bude mlžit. „Před tímto projektem?“
Jack si dal s odpovědí načas. „Já…pokoušel jsem se splnit si své dětské sny. Ale pohořel jsem. V životě není nic takové, jak si přejete. Sny se neplní. Když Vám to není souzeno, nic s tím neuděláte. Asi jsem chtěl příliš.“
„Proč ten pesimismus?“ opáčil Snape. „Možná jste to jen bral z nesprávného konce. Možná jste se snažil maximálně, ale na špatném místě se špatnými prostředky. Třeba jste šel na to špatně. Proč to nezkusíte znovu? Jinak. Proč se nepoučíte ze svých chyb?“
„Copak to jde? Ztratil jsem naději. Už dávno.“
„Já Vám věřím.“
Jack se smutně usmál. „Děkuji, ale ne. S mými sny je konec.“
„To je škoda,“ prohodil Snape.
***
Další den měl Jack plno práce s přípravou přísad pro další fázi. Vše dokončil dopoledne a zbytek dne věnoval trénování na večer. Ale ne tak docela. Nedělal to, aby se ujistil, že vše umí, ale protože ho hraní bavilo. Nehrál pouze skladby, které plánoval zahrát ten večer. Hrál všechny písničky, které tolik miloval a které už dlouho nehrál. Byl jako v nebi.
***
Večer se sál zaplnil spoustou lidí. Bylo tam mnoho vážených a vzácných hostů stejně jako těch obyčejných. Byl tam i ministr kouzel, Harry Potter jako čestný host, slečna Grangerová, nebo Jackův otec a Willy.
Ředitelka si dala na začátek krátký proslov a pak se teprve rozjela zábava. Snape marně hledal Jacka v obležení svých příbuzných. Jack v síni nebyl.
Až najednou je ředitelka vyzvala k pozornosti. Pak si teprve všiml velkého klavíru za ní a vedle stál Talking. Ředitelka ho uvedla a pak mu předala slovo.
Jack se rozpačitě rozhlédl po hostech. Světla ho osvětlovala na malém vyvýšeném pódiu. Vypadal tak roztomile. Nejistě se usmál na přítomné.
„Dobrý večer vám všem. Mé jméno je Jack Talking a rád bych vám teď zahrál jednu mou oblíbenou skladbu na klavír. Je to mudlovská skladba, ale doufám, že se bude líbit i vám – kouzelníkům a čarodějkám. Originál patří známému britskému interpretovi Rickovi Astleymu. Skladba se jmenuje Cry For Help. Přeji Vám příjemný poslech.“
A pak usedl za klavír. Jeho prsty se jemně rozeběhly po jednotlivých klávesách. Znělo to tak hezky a procítěně. Jack tu skladbu prožíval. On, klavír a hudba v té chvíli byli jedním stvořením. Jeho prsty rozeznívaly struny v klavíru. Hrál měkce a jemně, a kde bylo třeba, přidal. Hudba naplnila celý sál. Pak zase zvolnil, až se zdálo, jakoby skoro vůbec nehrál. Bylo to najednou tak tiché a jemné. Jakoby se kláves ani nedotýkal. Bylo to tak úžasně procítěné. Hrané s jemností a citem a dokonalou precizností.
A když k tomu přidal zpěv. Bylo to něco dokonalého. Jack měl příjemný hlas. Prožíval každé slovo té skladby. Jack věděl, co hraje a jako by vyprávěl svůj život, odhaloval své pocity. Bylo to něco božského. Snape v životě nezažil nic podobného. A nebyl jediným, kdo mlčel. Mlčel a nechal se unášet tou nádherou. Znělo to jako andělská hudba.
She´s taken my time.
Convince me she´s fine.
But when she leaves I´m not so sure.
It´s always the same.
She´s playing her game.
And when she goes I feel to blame.
Why won´t she say she needs me?
I know she´s not as strong as she seems.
Why don´t I see her cry for help?
Why don´t I feel her cry for help?
Why don´t I hear her cry for help?
I wandered around
The streets of this town
Trying to find sense of it all.
The rain on my face,
It covers the trace
Of all the tears I´d had to waste.
Why must we hide emotions?
Why must we never break down and cry?
All that I need is to cry for help.
Somebody please hear me cry for help.
All I can do is cry for help.
No need to feel ashamed
Release the pain
Cry for help.
Malé intermezzo na klavír. Snape přemýšlel, jestli přece jenom Jack nezpívá o sobě. Volat o pomoc. Není to něco, co by měl Jack udělat? Po tom všem? Potřeboval anebo stále potřebuje pomoc. Ubližovali mu.
Bylo to tak sugestivní.
Chodil jsem kolem ulicemi tohoto města, snažíce se najít smysl toho všeho.
Déšť na mé tváři skrývá stopy všech těch slz, které jsem promarnil.
Proč musíme skrývat své city?
Proč se nemůžeme zhroutit a plakat?
Všechno, co potřebuji, je volat o pomoc.
Prosím, slyšte mě někdo, jak volám o pomoc.
Vše, co můžu udělat, je volat o pomoc.
Why must we hide emotions?
Why can´t we ever break down and cry?
All that I need is to cry for help.
I will be there when you cry for help.
Why don´t I hear her cry for help?
All that I need is to cry for help.
Somebody please hear me cry for help.
All I can do is cry for help.
All that I need is to cry for help.
I will be there when you cry for help.
Is it so hard to cry for help?
Snape si teď byl jistý, že tahle skladba Jacka dokonale vystihuje.
Vše, co potřebuji, je volat o pomoc.
Budu zde, pokud zavoláš o pomoc.
Je to tak těžké volat o pomoc?
Není to adresované i na něj? Severuse? Neměl by i on volat o pomoc? Vážně je pro něj tak těžké zavolat o pomoc? Skutečně je tak silný, jak vypadá? Proč nechce říct, že někoho potřebuje.
Severus není spokojený se svým životem. Nikdy si to nepřiznal. Možná si jenom namlouvá, že je takhle šťastný. V hloubi duše však ví, že tohle není to, po čem vždy toužil. Toužil po spokojeném životě s někým, koho bude milovat a kdo bude milovat jeho. Ano, a to se mu nesplnilo. Stejně jako Jackovi jeho sen se skupinou a zpíváním. Tihle dva vlastně tak rozdílní nejsou.
Když Jack Talking dohrál, odměnil ho obrovský potlesk. Jack se uklonil a poděkoval. Pak předal slovo dalším umělcům, kteří byli na dnešní večer pozvání, a zmizel v davu lidí. Severus viděl, jak se připojil ke své rodině. Přesněji řečeno k svému otci a Willymu. Tohle byla celá jeho rodina.
Severus ale nenašel dost odvahy, aby se k nim přidal. Jenom je sledoval z povzdálí. Jack byl tak… kouzelný. Dnešní večer mu to velmi slušelo. Byl by ho sledoval celý večer, kdyby se k němu nenachomýtl Horácio Křiklan a nesnažil se ho zatáhnout do nějaké neplodné konverzace. Jack mu zmizel z dohledu.
***
O dvě hodiny později Jack opět usedl za klavír. Přítomné hosty potěšil vánoční skladbou Merry Christmas od Shakina Stevense a pak k tomu přidal pár koled, které si většina hostů zazpívala s ním, např. Tichá noc nebo Jingle Bells. Severuse napadlo, že poprvé v životě má pocit, že jsou nějaké Vánoce. Nikdy tyhle svátky neslavil a nikdy je nijak neprožíval, ale teď mu přišly něčím zvláštní.
„Pane Talkingu?“ Tentokrát se mu podařilo odchytit chlapce po jeho vystoupení.
„Pane profesore!“ vykřikl chlapec (šťastně?). „Už jsem si myslel, že tu nejste.“
„Že bych si nechal ujít Vaše vystoupení?“
„No, myslel jsem, že hudba není zrovna Váš šálek čaje.“
„No, to ne, ale když už jsem Vám nabídl účast na dnešním večírku, tak si Vás poslechnu, abych se ujistil, že jsem učinil dobré rozhodnutí. A Vy jste mě ujistil v tom, že to byla víc než jen dobrá volba. Kde jste tak naučil hrát?“
„Když jsem byl menší, bral jsem hodiny hry na klavír,“ vysvětloval.
„Jak dlouho jste neseděl u klavíru?“
Jack se zamyslel. „Vlastně ani nevím, ale řekl bych, že nějaký ten pátek to už bude.“
„Tak to abych pogratuloval Vašemu učiteli, že Vás učil skvěle, protože dobře hrát umíte i dnes. Jako byste na něj hrál celý život.“
„No, já pak hrál na kytaru a elektrické klávesy. A pak jsem hrál na syntezátor. To mě taky hodně bavilo. Vlastně jsem s hraním nikdy nepřestal.“
„Nechápu, že jste se ještě nestal slavným umělcem,“ podotkl Snape.
Jack zvážněl a uhnul pohledem. „Asi nejsem dost dobrý.“
„Dost dobrý?“ podivil se Snape. „Ne, Vy potřebujete nanejvýš schopného manažera, protože podle mě vše ostatní už máte.“
Jack se začervenal a očividně ho Severusova slova ohromně potěšila.
„Copak Vy hudbě rozumíte?“ dodal po chvíli o něco pochybovanějším tónem.
„No,“ zaváhal Snape. „Dokázal jste mě nadchnout, a to se zatím žádnému umělci nepovedlo. Nepovažujete to za jistý důkaz Vaší výjimečnosti?“
Jack se nervózně kousnul do rtu.
„Ta Vaše Cry For Help byla úžasná. Skoro jako byste ji napsal Vy sám a vložil do ní všechny Vaše pocity a zážitky. Bylo to víc než dokonale zahrané a zazpívané. Musím se před Vámi sklonit.“
„Je to moje oblíbená písnička,“ přiznal Jack. „Hodně jsem ji hrával na klavír. Moje nejoblíbenější skladba pro klavír.“
„Tak to bylo rozhodně poznat. A kde jste se naučil tak zpívat. Taky jste bral hodiny?“
„Ne,“ přiznal Jack. „to tak samo. K hraní patří i zpívání.“
„Vy jste takový samouk, ne?“
„Máme to v rodině,“ přiznal Jack. „Totiž…“ Pak zaváhal. „Otec je taky hudebník. Vlastně neměl hudební školu. Byl obyčejný úředník, ale hraní ho bavilo. Založil s přáteli skupinu. Pořídili si syntezátory a hráli všude možně, než si jich všiml jeden člověk z nahrávací společnosti. A pak ušli velký kus cesty. Z amatérů se stali profesionální hudebníci.“
Severus Jacka poslouchal. Bylo vidět, jak strašně Jack obdivuje otce, jak velkým je mu vzorem. A to je asi další věc na tom, proč je Jack v životě tak nešťastný. Jeho vzor je nedostižný nebo spíš až moc velký na to, aby se mu mohl vyrovnat. Zatím na něj nemá. Nikdy na něj neměl, a to je taky důvod Jackových nesplněných snů. Nasadil si laťku moc vysoko.
„Jednou se mu vyrovnáte. Uvidíte. Jednou budete slavnější než Vás otec,“ povzbuzoval ho Snape.
Jack se ušklíbl. „Otec je známý na světové úrovni. Jsou známí snad ve všech státech světa. A já se nemůžu prosadit ani na regionální úrovni. Čas ubíhá a mě je 25. Prorazit v pozdějším věku není tak snadné.“
„Přikládáte tomu velkou důležitost. Vy až se stanete slavným, budete aspoň připraven. Dvacetiletý mladík sotva ještě ví, co si se slávou počít. Vy budete v té době už rozumnější.“
„Jacku! Tady jsi!“ vykřikl někdo a přihnal se k Talkingovi.
Pak ten blonďatý mladík zavadil pohledem o profesora lektvarů.
„Dobrý večer, pane profesore,“ pozdravil, ale bylo vidět, že tak upřímné to zas nebude.
„Zdravím Vás, pane Williamsi, hodně jsem o Vás slyšel.“
Willy si ho změřil pohrdavým pohledem. „Jack mi o Vás taky něco napsal.“
„Opravdu? Doufám, že jen samá pozitiva.“
Willy neodpověděl. „Pojď, Jacku, najdeme tvého otce. Někde se mi ztratil.“
Jack věnoval Snapeovi omluvný pohled a pak zmizel v davu se svým přítelem.
***
Večírek probíhal stejně nudným stylem jako nespočet jiných, které Snape absolvoval. Vrhal naštvané pohledu na Willyho, který se bavil, smál a tančil s Jackem. S Jackem! S jeho asistentem! Copak i on si ho nemůže ukrást na pár minut pro sebe?
Chtěl přijít a započít s Jackem nějaký plodný rozhovor. Dozvědět se o tom klukovi něco víc. Chtěl ho požádat o jeden jediný tanec. Ale když viděl Jacka v obležení svých příbuzných, připadalo mu to jako nemístné. Nenašel tu odvahu, aby tak učinil.
Sálem zněla hudba. Spousta páru stála na parketu a tančila. Jen Snape postával v koutku a sledoval dění okolo sebe. Měl špatnou náladu.
***
Jack, jeho otec a Willy seděli u stolu a o něčem se bavili. Spíše se spolu bavili Willy a Jackův otec.
Po Jackově boku se náhle objevil Snape. Chlapec vzhlédl.
„Smím prosit?“
Chlapec si ho chvíli nechápavě prohlížel. „Prosím?“
„Věnoval byste mi jeden tanec?“ zeptal se Severus o něco příměji.
Jack zamrkal, chvíli jeho mozek něco šrotil a pak vstal.
Severus vzal jeho drobnou, hebkou ručku do své a hrdě si ho vedl na taneční parket. Najednou jako by celý sál, všechna světla, hudba, patřilo jenom těm dvěma.
Postavil se doprostřed parketu a nechal Jacka udělat oblouk, než stanul čelem k němu. Pak udělal Severus krok vpřed. Jejich držící ruce napřáhnul a jeho druhá, volná ruka se natáhla směrem k Jackově pasu. Jemně se ho dotkl a obtáhl svou ruku kolem Jackových beder. Pak ho prudce přistrčil k sobě. Jack zavrávoral a ztratil rovnováhu. Aby nespadl, zachytil se nejbližšího pevného bodu. Jeho volná ruka dopadla na Severusovo rameno.
Stáli tělo na tělo, jejich obličeje jenom kousek od sebe. Severusovy černé oči se vpíjely do těch Jackových a chlapec jeho pohled snášel. Jako by se Jack snažil něco vyčíst z jeho tváře. Chlapcův hrudník se nadzvedl dlouhým, neklidným nádechem. Zadržel dech a pak přerušovaně vydechl. A kdyby to šlo, řekl by Severus, že se ten chlapec chvěje. Nechvěl, ale Severus cítil to vzrušení, které probíhalo celým chlapcovým tělem. On cítil to samé.
Ozvaly se první tóny skladby, ale oba ještě pár vteřin stáli a upřeně zírali jeden druhému do očí. Pak udělal Severus první krok. Jack se okamžitě přidal. Bylo tak jednoduché sladit jejich kroky. Jako by byly sehraný pár. Jack se vznášel. Severus cítil, jak se Jack pod jeho objetím kroutí do rytmu. Bylo by tak jednoduché, kdyby nechal svou ruku sjet o něco níž. Ale neučinil to. Se svou rukou na Jackových bedrech cítil, jak se jeho pružné tělo smyslně vlní. Cítil to drobné chvění, probíhající Jackovou páteří, které rozpohybovalo celé jeho tělo.
Světlo dopadalo na Jackovu tvář a on vypadal jako anděl sestoupivší z nebe. Severus cítil to teplo sálající z Jackova těla. Byl tak křehký v jeho náručí. Jeho ruka klouzala po Jackových zádech.
Tančili a vše jako by odplulo neznámo kam. Byli jen oni dva. Světlo, líbezné tóny a parket. Čas jako by se zastavil. Není třeba nikam spěchat. Jakoby tančili v ohnivých plamenech. Kde se vzal ten žár? Byla to světla anebo hořela jejich srdce?
It´s a trick of my mind
Two faces bathing in the screenlight
She´s so soft and warm in my arms
I tune it into the scene
My hands are resting on her shoulders
When we´re dancing away for a while
Oh, we´re moving, we´re falling, we step into the fire
By the hour of the wolf in a midnight dream
There´s no reason to hurry, just start that brand new story
Set it alight, we´re head over heels in love
Head over heels
The ringing of your laughter it sounds like a melody
To once forbidden places we´ll go for a while
Jack zvedl svou ruku ze Severusova ramene a vysmekl se ze Severusova objetí. Na chvíli se profesor lekl, že mu chce Jack utéci. Ale mýlil se. Jack předvedl elegantní otočku. Smyslně zakroutil svým tělem. Severus sledoval především pohyb v oblasti Jackových pánví. Zajímalo ho vše od pasu dolů, protože to byla dokonalost sama. Nádherná souhra nohou, pánví a taky rukou, které se vznášely ve vzduchu jako křehká stříbrná křídla anděla. Zvedl ruce nad hlavu, zakroutil zadkem a pak nechal své ruce putovat od hlavy, přes krk, hrudník ke svým bokům. Pak přitiskl obě své dlaně k Severusově hrudi, kde bilo jeho srdce. Zdálo se mu nemožné, že by ho Jack neslyšel. Měl pocit, že jeho srdce chce vyskočit z jeho hrudi a bít jenom pro Jacka.
Chlapec se zakroutil, přitom šel skoro až do dřepu a nechal své ruce putovat po Severusově těle. Severus měl v té chvíli pocit, že se zblázní. A ze dřepu se chlapec opět vrátil na nohy. Usmál se na Severuse (který neměl pochyby, že s ním v té chvíli Jack zaflirtoval) a položil obě své ruce kolem Severusova krku. Profesor lektvarů využil situace, aby se zmocnil Jacka. Popadl ho do náruče a přitiskl si ho blíž k srdci. Jedna jeho ruka spočívala na bedrech, druhá kousek pod lopatkami. Jejich srdce bila v souhře do rytmu skladby. Pohupovali se ze strany na stranu.
Černé oči se topily v nekonečné hloubce těch čokoládových. Bylo v nich tak jasno a čisto. Sklonil hlavu a naklonil se blíž ke chlapci. Ucítil Jackův jemný povzdech. Přitiskl svou tvář k Jackově krku. Jeho ústa byla tak blízko té voňavé, sametově hebké kůže. Stačil jenom kousek a mohl by ochutnat, ale neučinil tak. Pohyboval se tak pomalu a mírně. Vychutnávali si každý tón skladby, každý společný pohyb jejich těl. Byli jako jedna bytost.
It´s the definite show
Our shadows resting in the moonlight
It´s so clear and bright in your eyes
It´s the touch of your sighs
My lips are resting on your shoulder
When we´re moving so soft and slow
We need the extasy, the jealousy, the comedy of love
Like the cary grants and kellys once before
Give me more tragedy, more harmony and fantasy, my dear
And set it alight, just starting that satellite
Set it alight
The ringing of your laughter it sounds like a melody
To once forbidden places we´ll go for a while
Jack hrábl do Severusových vlasů a přitiskl si ho blíž k sobě. Severus cítil zběsilý tlukot jejich srdcí. Bylo tu tak příjemně. Přál si, aby jeho hlava mohla do konce života odpočívat pouze na tomto místě. Na tom úžasném kousíčku Jackova těla. A pak už přestalo existovat úplně vše. Severus vnímal pouze Jacka.
Bylo to jako procitnout ze snu a ocitnout se na úplně jiném místě, než jste si mysleli, že jste. Oba vtrhl do reality potlesk. Zmateně se rozhlédli kolem. Skladba dohrála a nejen tanečníci odměňovali skupinu nadšeným potleskem. Oba se automaticky přidali. A pak Jack zmizel. Vrátil se ke stolu, kde seděl jeho otec a Willy. Severus ho chtěl zadržet, ale z nějakého důvodu nemohl. Pořád byl ještě v šoku. To, co právě zažil… Bylo to jako být na pár minut v nebi.
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
A/N: Skladba, na kterou Jack a Snape tančí se jmenuje Sounds Like A Melody a je od německé skupiny Alphaville. Doporučuji, stejně jako Cry For Help od Ricka Astleyho.