07. Vzpomínky
Listopad se chýlil ke konci. Byl čas napsat další zprávu o průběhu jejich práce na lektvaru. Jack měl k dispozici všechny potřebné materiály a už se v tom začínal pomalu orientovat. Snape mu řekl základní informace, které pak Jack vždy zaobalil do většího celku. Komise i Grangerová pak s výsledkem byli spokojení. A Snape byl spokojený taky, že nemusel psát už nic navíc. Studentské eseje mu dokonale stačily.
Jack taky vedl podrobnou evidenci o jejich nákladech, kterou každý měsíc stačilo pouze uzavřít, udělat souhrn a vše odevzdat Snapeovi, který všechno kontroloval. Ke všem nákladům pak Snape přidal ještě jeden náklad navíc. Jackův plat, o kterém rozhodoval pouze on. Jack proto neměl vůbec přehled o tom, kolik dostane. Snape byl důsledný. Počítal přesně, kolik času Jack trávil v laboratoři a kolik vykonal práce. A od toho odvíjel své výpočty Jackova platu. Někdy mu něco strhl nebo přidal. Ale s přidáváním odměn byl opatrný, aby si na to ten chlapec příliš nezvykl. Naopak nezapomněl zohlednit, pokud Jack jeho práci zmařil neopatrností.
Vstoupil do laboratoře.
„Nějaké novinky?“ zeptal se chlapce, který už tam byl.
„Připravil jsem ty přísady a donesl ten lektvar, který jsme dali odstát do chladu.“
„To jsem nemyslel,“ zarazil ho Snape. „Co píše Willy?“
Jack se nervózně poškrábal za krkem. Ráno mu přišel další dopis.
„Nic,“ odpověděl vyhýbavě.
„To odpovídáte pokaždé, když se zeptám. Něco jiného říct neumíte?“
„Asi ne,“ odtušil Jack a rychle přešel k pracovnímu stolu, kde začal krájet kořen nějaké rostliny, který vydával strašný zápach.
„Něco se stalo?“ věnoval svůj pohled chlapci.
Jack potáhl. „Ne.“
„Vypadáte jako nemocný.“
„Hmm,“ zamručel mladík nevzrušeně.
Snape spatřil opuchlé oči. „Vy jste brečel?“
„Ne,“ otřel si mladík oči. „To ten smrad. Slzí mi z něj oči.“
„Jistě,“ ušklíbl se Snape. „Jinou výmluvu tam nemáte?“
Jack ho ignoroval.
Snape zavrtěl hlavou a věnoval se své práci.
Najednou něco s křachnutím spadlo na zem. Snape se otočil a spatřil převržený kotlík s lektvarem.
„To snad…“ zprvu nebyl Snape schopný promluvit. „Vy jste zničil čtyřměsíční práci!“
Vrhl se zlostně ke chlapci rudý vzteky. Surově ho uchopil za paži a prudce s ním zatřepal. „Co tu vůbec děláte! Jste neschopný! Vy, že jste asistent! Propustím Vás! Za tohle mi zaplatíte!“
Vztáhl ruku.
„Jen do toho,“ vybídl ho chlapec. „Uhoďte mě. Udělejte dobře svému egu. Nebude to bolet.“
Snape svěsil paži. „Copak jste odolný vůči bolesti?“
„Ne, vůči fyzické bolesti ne,“ přiznal chlapec smutně. „Ale vůči psychickému teroru jsem si už vytvořil obranné látky. Klidně mě urážejte, ponižujte, mě už na tom nezáleží. Od Vás to bolet nebude. Věděl jsem, že takový jste.“
Jack se tvářil naprosto odevzdaně.
„Ukliďte ten svinčík. A zítra mi nechoďte vůbec na oči!“
Snape se obrátil a zmizel z laboratoře.
***
Znovu ho spatřil až o dva dny později. Snape si všiml, že má opuchlé oči. Brečel. Nejspíš brečel dnes i celý včerejšek. Ani jednou se totiž neobjevil ve Velké síni u jídla. Zřejmě brečel celý včerejší večer, možná v noci, ráno snad. Severus se na nic ovšem nevyptával.
Cítil, že dnes je Jack mnohem zranitelnější než jindy. Nedokázal ovládnout své pocity. Byl plný nejistoty. Byl labilní. V hlavě měl plno myšlenek, které ho celého pohltily. Vše to z něj vyzařovalo. Jeho bariéra byla narušena a pro Snapea bylo dnes mnohem jednodušší nahlédnout do jeho nitra. Bylo pravděpodobné, že Jack si ničeho nevšimne. Nemusel se ani příliš snažit o Nitrozpyt. Jackovy myšlenky k němu proudily samy. Jack se neměl pod kontrolou.
Severus viděl malého chlapce sedět ve společenské místnosti. Byl úplně sám. Stůl před ním byl plný knížek a pergamenů. Najednou zvedl chlapec hlavu. U jiného stolu seděla skupinka havraspárských a něčemu se hlasitě smála. Po chvíli pochopil, že se smějí Jackovi. Ten se je snažil ignorovat, ale oni nepřestávali. Přidávali se další a další a začali na Jacka volat urážlivé poznámky. Jack statečně odolával, ale pak se rozbrečel a utekl.
---------
Temnou chodbou šel drobný chlapec. Měl plnou náruč knih. Zpoza rohu se vynořila skupinka zmijozelských. Hned si Jacka všimli a nadšeně zavýskali. Vrhli se po malém chlapci. Vytrhli mu knihy z náručí, které se teď válely všude po chodbě. Zahnali jej do kouta, kde se mu posmívali, postrkovali do něj a ubližovali mu. Jack se nedokázal bránit. Severus viděl strach v těch čokoládových očích, ze kterých se hrnuly obrovské slzy.
---------
Jiná chodba. Opět Jack s učebnicemi. Tentokrát si všiml včas studentů na druhé straně chodby. Otočil se a začal utíkat zpátky. Jenomže co čert nechtěl, vběhl do cesty přímo – o něco mladšímu – profesorovi Snapeovi. Knihy se válely všude po okolí a Jack se krčil před rozzuřeným Severusem. Pokorně si vyslechl jeho ostrá, urážlivá slova, při kterých hlasitě štkal. A když Snape zmizel, začal sbírat své věci. Ale to už se tam objevili studenti, před kterými Jack utíkal. Mířili přímo k němu. Bylo zřejmé, co bude následovat.
---------
Jack seděl doma u stolu. Obědval. Muž naproti musel být jeho otec. Vzápětí to potvrdil i samotných chlapec.
„Tati,“ zvedl Jack oči od jídla. „Nemohl bys mě vzít na ty koncerty s sebou?“
„To nejde. Nebudu mít na tebe čas. Všechno je jeden velký chaos. Spousta cestování, spousta povinností a stresu. Bude lepší, když zůstaneš u babičky.“
„Chci být s tebou, tati,“ špitl velmi tiše chlapec a hleděl do svého talíře. Nedokázal protestovat.
---------
Seděl na terase, houpal se na houpačce a poslouchal rádio. Ze dveří vyšla starší žena. Pravděpodobně jeho babička. Nesla koláče.
„Na, vezmi si,“ nabídla mu.
Chlapec s díky přijal. Žena usedla vedle něj.
„Ten včerejší tátův koncert měl veliký úspěch, babi. Škoda, že jsem tam nebyl.“
Postarší žena ho objala kolem ramen.
„Proč mě táta nikdy nevezme s sebou?“
„Jacku, koncertování není relaxace. Je to velmi psychicky a fyzicky náročná záležitost. Není to zábava. Táta tě chce toho ušetřit.“
„Chtěl bych je vidět naživo, jejich fanoušky, zákulisí koncertu, chtěl bych vidět, jak nahrávají album,“ stěžoval si smutně chlapec. Pak tiše skoro neslyšně dodal: „Chci být jako táta.“
Žena ho přitiskla k sobě.
„Babi, má mě táta vůbec rád?“
Žena se zamračila. „Jacku, jak tohle můžeš jenom říct. Samozřejmě že má.“
---------
Procházel v obchodě mezi regály. V ruce svíral nákupní košík. Zastavil se u časopisů. Z titulní stránky na něj zírali tři muži. Jedním z nich byl i jeho táta. Časopisu dominoval velký titulek: Skupina Fast Fashion trhá rekordy, album Somewhere In Univerese se vyšplhalo na 3. místo evropské hitparády, a koncertní turné je beznadějně vyprodané, davy šílí. Jack na to všem smutně koukal a pak hodil časopis do košíku.
---------
Lepil něco do knihy. Když jí listoval, všiml si Severus, že to jsou všechno články o skupině Fast Fashion, ve které hrál Jackův otec. Nebylo pochyb o tom, že Jack svého otce obdivoval.
---------
Seděl s kytarou pod stromem a něco brnkal. Severus si všiml poznámkového bloku. Byly v něm ručně psané noty a text. Vše bylo několikrát přeškrtáno a znovu přepsáno. Jack se pokoušel skládat vlastní písničky stejně jako jeho otec. Pro Jacka byl otec vzorem a on se mu snažil všemožně přiblížit.
---------
Byly Vánoce. Jack seděl u klavíru a hrál nějakou vánoční koledu. Severus zaraženě poslouchal. Bylo to víc než dobré. Ten chlapec měl obrovský talent. A co víc, i ten zpěv stál za to.
---------
Opět Bradavice. Jack seděl v knihovně a někam upřeně hleděl. Ale nebylo to do poznámek, ani do knihy. Kousek dál seděl jiný chlapec. Jack z něj ani na chvíli nespustil zrak. Severus ten pohled znal. Pohled zamilovaného.
---------
Opět knihovna. Tentokrát s Jackem seděl ten druhý chlapec. Vypadali jako přátelé. Jack ho neustále obdivoval a se zájmem pozoroval. Ale Severus netušil, zda-li si toho vůbec všiml jeho společník.
---------
Seděli v obývacím pokoji – Jackův otec a ten chlapec z knihovny. Jack stál před nimi a šokovaně na ně zíral.
„Vy spolu chodíte?“ ptal se Jack se slzami na krajíčku.
„Už půl roku,“ dodal Willy.
Jack se tvářil, jako by se jeho svět úplně zbořil. Sebral se a utekl do svého pokoje.
---------
Seděli v kavárně.
„Vy jste se rozešli s mým otcem?“ divil se Jack.
Druhý chlapec přikývl. „Pohádali jsme se.“
„Ale proč, Willy?“
„Nelíbí se mu, jak se chovám. Prý jsem jako malé dítě. Urazil mě. Fakt se mě to dotklo. Nechápu, že mi to mohl udělat.“
Jack ho chytil za ruku.
„Nic si z toho nedělej. Třeba na tebe čeká někdo jiný.“
---------
Jack stál v parku za stromem a sledoval líbající dvojici na lavičce. Po Jackově tváři stékaly hořké slzy. Severus tomu nerozuměl, dokud si nevšiml, že jedním z té líbající dvojice je Willy.
---------
Opět Jack a Willy.
„Ty ses rozešel s Paulem? Co se stalo, Willy?“
„Udělal si ze mě nechutný aprílový žert.“
„Byl to jenom žert,“ bránil ho Jack.
„Jak to můžeš říct, Jacku? Víš, jak mi bylo? Tohle mu neodpustím.“
Snape viděl, jak se zablesklo v Jackových očích.
„Určitě si zase někoho najdeš,“ snažil se ho povzbudit.
„Jo, včera jsem potkal jednoho úžasného týpka.“
Jackovy oči pohasly. Severus viděl to obrovské zklamání.
------
„Ty ses vrátil k mému otci?“ nevěřil Jack.
„Ano,“ přikývl Willy. „Aspoň se uvidíme častěji. Není to skvělé?“
Jack neměl daleko k pláči. Musel se hodně přemáhat. Měl smutný úsměv, ale jeho společník si toho vůbec nevšiml.
---------
Tahle vzpomínka byla o něco starší.
Jack se bavil se svým otcem.
„Jacku, chci, abys během té doby, co budu na koncertní šnůře, byl s Willym. Dohlédne na tebe.“
„Je skoro stejně starý jako já,“ odsekl Jack dotčeně.
„Tak dost. Na tohle téma nebudeme diskutovat. Willy je slušný člověk. Chci, aby někdo na tebe dohlédl.“
„Nevěříš mi a jemu ano?“
---------
Jack se vracel pozdě v noci domů. Sotva za ním zaklaply dveře, zjevil se v předsíni Willy.
„Jacku, kde jsi byl proboha tak dlouho?“
„Do toho ti nic není,“ odsekl.
„Mám o tebe starosti. Kam chodíš?“
„Mám nějakou práci.“
„V noci?“
„Je časově náročná, občas skončíme pozdě.“
Na ta slova zmizel ve svém pokoji.
---------
Ocitl se na nějakém podivném místě. Sál byl zahalen do intimního světla. Rozléhala se jím nějaká oplzlá písnička. Severus si prohlížel lidi kolem. Všichni vypadali na nějaké úchyly. Byli to samí teplouši. Kde je ale Jack? Chvíli ho Severus neúspěšně hledal, než svou pozornost zaměřil na pódium. Tam se svíjel zpěvák v extravagantním kostýmu. Vlasy obarvené načerno měl rozcuchané, černé oční linky, rudá rtěnka. Dělal rádoby smyslné pohyby, vyplazoval jazyk na hosty anebo jim posílal vzdušné pusinky a snažil se flirtovat anebo významně mrkat na některé hosty. Sem tam udělal nějaké to obscénní gesto. Severus hádal, jestli není pod vlivem alkoholu anebo jiných omamných látek.
---------
Stejně extravagantně seděl u stolu s Willym.
„Takže to je ta tvoje práce?“ terorizoval ho Willy. „Zpívat v gay clubech? Podívej se, jak vypadáš!“
„Tomu nemůžeš rozumět,“ odsekl Jack.
„Snad si nemyslíš, že takhle můžeš nastartovat nějakou hvězdnou kariéru.“
„Netvař se, že rozumíš hudbě,“ zpražil ho Jack neobvykle přísným pohledem.
„To ne, ale rozumím jiným věcem. Nikdo nebude poslouchat hudbu nějakého teplouše v kostýmu pro sadomasochistické hrátky. Jsi nechutný, Jacku. Zamysli se nad tím, co děláš.“
---------
Seděl opět s Willym v kavárně. Měl zlaté náušnice, spoustu řetízků kolem krku, kožené náramky a na každém prstu měl jeden prsten. Přestože vypadal poněkud výstředně, nepůsobil tak šokujíce. Zase ty černé linky kolem očí. Tohle už nebylo dítě, ale mladý atraktivní muž. Působil velmi smyslně a eroticky. Patrně se to vše naučil v gay clubech. Nebyl už neviňátko.
„Takže s kým teď vlastně chodíš?“ zeptal se Jack ledabyle svého společníka. „Víš, už jsem o tom ztratil přehled. Mám pocit, že jsi chodil se všemi. Sotva jsem si zapamatoval, že chodíš s tím, hned jsi začal chodit s oním. Kdo je to dnes?“
„Nikdo,“ odpověděl Willy dotčeně. „A není pravda, že jsem chodil s každým. Zase tolik jich nebylo.“
„Počkej,“ přerušil ho Jack a zatvářil se, že usilovně přemýšlí. „To máme tátu, Paula, George, Simona a Kevina, s tím, že ses od jednoho vracel k druhému. Kolikrát už ses například rozešel a dal znovu dohromady s mým otcem?“
„To není od tebe vůbec hezké,“ škaredil se Willy. Usrkl si kávy a pak pohlédl na Jacka.
„Už skoro rok jsem s nikým nebyl,“ dodal hrdě.
„No, tak tomu nevěřím.“
„Můžeš se zeptat tvého otce, mého otce nebo třeba mého bráchy. Ti všichni ti to potvrdí.“
„Jak jsi to vydržel?“
„Normálně.“
„U tebe to normální není. Nestýská se ti přece ale jenom po té tvé drahé polovičce?“
„Samozřejmě že občas ano. Někdy bych potřeboval někoho, koho bych mohl milovat a někoho, kdo by miloval mě.“
Na chvíli zavládlo ticho. Jack upíjel svou kávu a pozoroval Willyho.
Najednou k němu Willy vzhlédl s prosbou v očích. „Nechtěl bys se mnou chodit, Jackie?“
Jackova ta otázka zřejmě zaskočila, protože nějakou chvíli nebyl schopný reagovat. Pak ale naštvaně prohlásil: „Najednou jsem ti dobrej, co? Když o tebe nikdo nestojí tak sáhneš i po někom horším!“
„Jacku, tak to přece…“
Ale v té chvíli už stál Jack na nohou. Spěšně opustil kavárnu a zmizel na ulici. Snape viděl, jak se připojil k nějakému odpornému týpkovi s dredama. Nejspíš někdo z té kapely. Jack mu padl kolem krku a začal ho (tomu se nedá říct líbat) olizovat. Lidé na ulici po nich vrhali zhnusené pohledy. Nebylo pochyb, že Jack tohle divadlo hraje pro Willyho, který je pozoroval z kavárny. Pak se vzali za ruce a odešli.
---------
Další scéna. Tentokrát doma u Jacka. V ruce držel nějaké papíry a chlubil se před svým otcem, že jeho skupina má smlouvu s nahrávací společností. Byl v sedmém nebi, běhal po místnosti a mával kontraktem. Řekl, že konečně vydá své první album.
Jeho otce se ho ale snažil mírnit. Domlouval mu, jestli si je jistý, že tohle opravdu chce. Viděl prý tu jeho skupiny, a že to nejsou žádný hudebníci. Pochyboval, že dají dohromady něco, co bude mít hlavu a patu.
Jack se urazil. Prý to mohl čekat, že jeho otec nikdy neocení jeho práci. Tvrdil, že si svého otce vážil celý život, poslouchal ho a snažil se být dobrým synem. Ale k ničemu to prý nebylo. A tak se rozhodl, že teď bude vše po jeho. Už si nenechá do ničeho mluvit.
A když se ho Willy ještě zeptal na jeho přítele, netušil zprvu, o kom to vůbec Willy mluví. Pak mu to ale konečně došlo a řekl, že s tamtím už dávno nechodí. Prý ho v kapele vyměnil za jiného. Prý má teď někoho lepšího.
---------
Seděli s Willym v nějakém baru.
„Jacku, je pravda, žes byl do mě zamilovaný?“
Jack sebou prudce trhl, až rozlil drink, který držel v ruce. „Kdo ti to řekl?“
„Mluvil jsem o tom s bratrancem Peterem.“
Jack se zasmál a vypadal přitom jako šílenec. „Mohlo mě napadnout, že to není z tvé hlavy.“
„A je to pravda?“ naléhal Willy.
„Ne,“ odpověděl Jack teď s naprosto vážnou a ledovou tváří. „Co ti vlastně ten Peter nakecal?“
„No,“ zaváhal Willy. „Řekl jsem mu o tobě a o tom, jak se chováš v poslední době. Peter si myslí, že to děláš, aby ses mi pomstil. Prý jsi mě celou dobu miloval, ale já si tě vůbec nevšímal. Teď se mi snažíš dokázat… Vůbec nevím, o co se teď snažíš.“
„A ty mu věříš?“ zeptal se Jack podezřívavě.
„Peterovi? Ano. Je to jeden z mála lidí, co umí poradit a co ví o životě mnohem víc než já.“
„Tak mu řekni, že tentokrát se mýlí. A promiň, musím už jít. Sid na mě čeká.“
Jack položil na pult bankovku a odešel z baru. Willy se za ním díval ustaraným pohledem.
---------
Opět Willy a Jack. Seděli v obývacím pokoji.
„Jak to jde v kapele, Jackie?“ zeptal se Willy.
„Zkoušíme pár nových songů,“ odpověděl lhostejně a protáhl se.
„Jacku!“ vyskočil Willy šokovaně na nohy. Přiskočil ke chlapci a vyhrnul mu tričko. Na paži měl obrovskou fialovou modřinu a nebylo to jediné místo.
„To nic,“ bránil se Jack vyděšeně. „Jenom jsem spadl ze schodů.“
„Ze schodů? Jackie, tohle není běžné zranění. Někdo ti ubližuje. Je to ten tvůj přítel?“
„Neser se do toho, Willy. Buď tak laskav,“ vyštěkl podrážděně a odstrčil jej.
„Jsi můj přítel. Jestli tě někdo bije…“ nedal se Willy.
„Není to tvoje starost! Co si myslíš? Nahráváme teď desku. To není ideální čas odejít ze skupiny ani od Sida.“
„Promluvím s ním,“ tvrdil Willy přesvědčeně.
„To ať tě ani nenapadne! A víš co? Už tě nechci vidět. Nepotřebuji, abys zničil mou kariéru.“
A spěšně odešel z místnosti a nechal tam stát zmateného Willyho.
---------
Teď byl na úplně jiném místě. Na lůžku ležel pod bílou přikrývkou bledý chlapec napojený na spoustu přístrojů.
„Jacku!“ vykřikl Willy zděšeně, když se dveře do pokoje otevřely. Willy se vrhnul přímo k němu.
„Jackie, kdo ti to mohl udělat?“
Ale Jack mlčel a snažil se jejich přítomnost (Willyho a jeho otce) ignorovat.
Byl vysílený, unavený, ale Snape viděl i zklamání. Zklamání z toho, že se jeho sen rozplynul jako pára nad hrncem. Pokud mu to udělal Sid, pak je s jeho skupinou nejspíš konec: přemýšlel Snape.
„Jacku, podívej se na mě,“ vybízel ho otec. „Kdo ti to udělal?“
Ale jeho syn se na něj nepodíval.
„Byl to Sid?“ odhadoval Willy.
„Běžte pryč,“ zasípal Jack.
---------
Byl teď v nějakém bytě. Všude kolem byla strašná spoušť. Mezi tím vším seděl v křesle Jack. Měl vyhaslý pohled upřený do prázdna.
Najednou cvakly dveře a Jack sebou trhl. Vyskočil z křesla. Do bytu vkročil (Snape nepochyboval, že je to on) Sid.
Pohled, který mu Sid věnoval, nesvědčil ani o kapce lásky. Jako by byl Jack pouhá věc.
„Svlékni se,“ rozkázal mu.
Bez sebemenšího protestu Jack poslechl. Věděl, co bude následovat. Nemohl se však nijak bránit.
Tohle bylo moc i na Snapea. Celé Jackovo tělo bylo poseto modřinami a podlitinami.
Sid vzal do ruky dřevěnou hůl. Jack měl strach, třásl se po celém těle, ale necouvl ani o krok. Možná věděl, že svému trestu tak jako tak neuteče.
„Jak jsi mohl zradit skupinu? Jak to myslíš, že jsi ztratil hlas? Zrovna teď ho ale potřebujeme!“
Napřáhl se a udeřil chlapce ne jednou, dvakrát, ale třikrát.
„Jsi úplně neschopný. Jak jsme tě mohli vzít mezi sebe? Kdybys tehdy neodmítl toho prachatého dědka a vykouřil mu ho, mohli jsme teď mít prachy i desky, ty šmejde! Ale já to skončím. Hned teď.“
Popadl nůž ze stolu a vrhl se po chlapci, který se najednou probral a snažil se uniknout, ačkoli věděl, že se snaží marně.
---------
Zakrvácený Jack ležel na zemi. V ruce mobil a snažil se zavolat si záchrannou službu. Sotva dořekl, kde ho najdou, omdlel.
---------
Tak tohle je jeho story. Plná tajných snů a přání, která se mu nevyplnila. Najednou to vše dávalo smysl. Bylo teď snazší toho chlapce pochopit. Nechtěl toho příliš, a přesto nedostal to, co chtěl. Nebyla to jeho vina. Jediní dva lidé, na kterých Jackovi nejvíc záleželo, mu zničili život. Drsná hříčka osudu.