02. Tohle je Jack Talking
„Vše pokračuje v pořádku, Severusi?“ zeptal se zdvořile.
„Ano, veškeré vybavení je už zařízeno.“
„Kdy můžete začít pracovat na lektvaru?“
„Když dovolíte, za týden začíná školní rok a povětšinou s tím bývá spojena spousta věcí, papírování a zařizování. Koneckonců stále zůstávám zástupcem ředitele, takže mi zůstává spousta povinností. Ale sotva nastoupí noví studenti a vše se vrátí do zaběhlých kolejí, jsem připraven se vším začít. Ovšemže s jistým výzkumem a sběrem dat jsem již dávno začal. Mám několik svých poznámek, od kterých začnu svou práci rozvíjet. Ovšem s přípravou lektvaru bych počkal, až do poloviny září.“
„Dobře, rozumím tomu,“ přikývl Kingsley. „Na to máte samozřejmě právo a komise s tím bude zajisté souhlasit.“
„Ale Vy jste mě jistě volal kvůli jiným věcem, není-liž pravda?“ opáčil Snape a upil ze svého šálku.
„Ano, jste velmi vnímavý. Mám tu pro Vás dvě novinky. První se týká jakéhosi odborného dozoru, smím-li to tak nazvat. Komise stanovila svého člověka, který bude dohlížet na Vaši práci a jemuž budete odevzdávat jakékoli výsledky Vaší práce a předkládat dosažené pokroky ve výzkumu lektvaru. Tato osoba povede o vývoji lektvaru veškerou dokumentaci, která bude obsahovat Vaše pokroky a poznatky. Kromě dohledu nad Vaší prací Vám bude kdykoli k dispozici, budete-li mít jakékoli komplikace či požadavky na Ministerstvo. Bude tudíž fungovat jako spojka mezi Vámi a námi.“
„O koho se jedná?“
„O slečnu Grangerovou,“ odpověděl ministr.
„Výborně,“ povzdechl si Snape. „A slečna je odborníkem na lektvary?“
„Neříkal jsem, že je odborník v této oblasti. Slečna Grangerová se bude starat pouze o komunikaci mezi Ministerstvem a Vámi a veškeré záznamy o Vašem výzkumu. Nejedná se tu o znalost lektvarů. Je pouze administrativním pracovníkem. Máte k tomu nějaké výhrady?“
„Ne,“ odsekl Snape. „Doufám, že můj asistent bude mít lepší znalosti z oboru.“
„Ah, Váš asistent. O tom jsem chtěl s Vámi taky mluvit,“ skočil mu Kingsley do řeči. Na chvíli se odmlčel a vytáhl nějaké dokumenty. „Komise vyhlásila výběrové řízení na tuto pozici na začátku srpna. Z mnoha uchazečů o místo, nemusím zdůrazňovat, že o tak lukrativní místo byl obrovský zájem, vybírala komise ty nejlepší kandidáty.“
Ministr se na chvíli odmlčel.
„A?“ zavrčel Snape nespokojeně. „K čemu tahle dramatická pauza?“
„Jsou tu drobné komplikace,“ pohlédl mu ministr zpříma do očí.
„Nepovídejte,“ podivil se Snape s ironií v hlase. „A jaké?“
„Většina uchazečů totiž…“ zaváhal ministr, „…pracovní nabídku odmítla, jakmile se dozvěděli, že jejich nadřízeným máte být Vy. Nemají zájem o práci pod Vaším vedením.“
„To je mi ale novinka,“ pravil Snape s kamennou tváří a bez jakéhokoli náznaku emocí. „Takže se mám na vše vrhnout sám?“
„Ne, ne, ne,“ přerušil ho Kingsley. „Komise byla ovšem nucena přistoupit k jistým ústupkům v požadavcích na Vašeho asistenta.“
„Tak to snad ani nechci slyšet,“ dodal Snape.
„Váš asistent nebude bohužel odborník s dlouholetou praxí v oboru. Všichni takoví nakonec odmítli se slovy, že jinde najdou práci, která by odpovídala jejich vzdělání a zkušenostem. Říkali něco v tom smyslu, že pod Vaším vedením by nedosáhli dostatečného uznaní za zásluhy.“
„Proboha,“ povzdechl si Snape, „vždy to budou pouze asistenti.“
„No právě,“ podotkl Kingsley a pak pokračoval: „Výběrové řízení jsme tedy rozšířili o zájemce s nižší kvalifikací, popřípadě bez jakékoli praxe v oboru.“
„Prosím?“ zatvářil se Snape znepokojeně.
„Musíte pochopit, že zájem byl skutečně velmi nízký,“ omlouval Kingsley Ministerstvo.
„Podívejte, máte pořád ještě potřebu, abych měl asistenta?“ zavrčel Snape. „ Asistent bez kvalifikace je žádný asistent.“
„Dotyčná osoba není tak zcela nekvalifikovaná. Komise vybírala pečlivě. Odborníkem budete jednoznačně Vy, veškeré práce povedete Vy a asistent bude vše vykonávat pod Vaším dohledem. Od tohoto se taky komise odrazila a snížila požadavky na kvalifikaci. Všem uchazečům jsme přikázali uvařit pár lektvarů, abychom věděli, že zájemci mají základní až střední znalosti o lektvarech. Můžeme Vás ujistit, že kouzelníka, který by nedokázal uvařit ani ten nejjednodušší lektvar, bychom se neodvážili Vám přidělit.“
„To mě vážně uklidnilo,“ ušklíbl se Snape ironicky.
„Váš asistent je nejlepším kandidátem. Úspěšně opustil Bradavice před osmi lety. Zaměřili jsme se také na jeho studijní výsledky, které nám mohou mnoho napovědět. Během celého studia vykazoval mimořádné nadání a ve všech předmětech dosahoval nadprůměrného hodnocení. Studium ukončil složením závěrečných zkoušek. Jak ve zkouškách N.K.Ú, tak ve zkouškách O.V.C.E. uspěl s nejlepším možným hodnocením. V obou případech neslo jeho hodnocení lektvarů známku Nad očekávání.“
„Promiňte?“ přerušil ho Snape překvapeně. „Ale myslel jsem, že nejvyšší hodnocení je Vynikající.“
„Bez urážky prosím,“ zatvářil se Kingsley omluvně, „ale lektvary jsou Vaším oborem. Jsem si jistý, že studenty, kterým jste během Vaší kariéry profesora lektvarů udělil během závěrečných zkoušek známku Vynikající, bych mohl spočítat na jedné ruce. A navíc jak jsem slyšel skoro od všech, Jack byl vynikající student. Měl na nejlepší hodnocení. Bohužel – k jeho smůle - nebyl studentem Zmijozelu. V opačném případě jsem si jistý, že by dosáhl toho nejlepšího prospěchu v lektvarech.“
Snape nespokojeně zavrčel. „To mi něco připomíná. Jack? Myslíte Jacka Talkinga?“
„Vidíte!“ vpadl mu Kingsley nadšeně do řeči. „Vzpomínáte si na něj.“
„Na takové šprty se špatně zapomíná,“ odsekl Snape a znovu upil ze svého šálku kávy. Pak pohlédl ministrovi do tváře. „Co mi to tu vůbec povídáte o nějakém jeho hodnocení ze školy? To už je tak sedm, osm let. K čemu mi to je? Mě by zajímalo, čemu se věnoval po škole.“
„To je to,“ polkl ministr. „Ničemu. Totiž…“ Odmlčel se. „Vlastně se během té doby nepohyboval mezi kouzelníky vůbec.“
„A cože tak naráz změnil názor?“ povytáhl Snape obočí.
Kingsley pokrčil rameny. „Do osobních věcí komisi nic není.“
„Podívejte,“ začal Snape zostra. „A to mi chcete vnutit nějakého mladíčka, který osm let žádný lektvar neviděl? To jste blázni!? Za tu dobu zase vše zapomněl!“
„Prošel naším výběrem. Ověřili jsme si jeho znalosti. Zas tak všechno nezapomněl.“
„No jo,“ povzdechl si Snape. „Je vidět, že to byl šprt. Ti tak rychle nezapomínají.“
„Tak berete ho?“ zeptal se Kingsley s nadějí v hlase.
Snape mu věnoval ledový pohled. „A mám na výběr?“
„Ne,“ zavrtěl Kingsley hlavou. „Jako jediný má o tu práci vážný zájem.“
„To snad ne.“
„Nikdo nemá tu odvahu zavřít se s Vámi do jedné místnosti.“
„A on ano?“ podivil se Snape a tentokrát své překvapení neskrýval.
„Očividně ano. Nemá ten strach.“
„A řekli jste mu vše o té práci?“ zapochyboval Snape.
„Pan Talking má všechny informace. Ví, že bude pracovat pod Vaším vedením i co bude ta práce vyžadovat. Zná všechny zápory vaší spolupráce a je připraven jim čelit.“
„No, výborně,“ protáhl Snape. „Tak kde to můžeme podepsat?“
„Domluvili jsme Vám schůzku pozítří. Tam budou vypsány a podepsány všechny dokumenty.“
„A jste si jistý, že ten chlapec neodejde již po měsíci spolupráce?“ zapochyboval Snape.
„Máme pracovní smlouvu, podle které se zavazuje ke spolupráci po celou dobu vývoje lektvaru. Jeho odchod je pojištěn velkými sankcemi pro případ, že by se rozhodl najednou odejít. Tak těžce jsme ho sháněli, tak lehce ho pustit nemůžeme.“
„Aha, takže Vy věříte, že je možné, aby ten rok se mnou vydržel.“
„On o tom riziku ví, počítá s tím a ničeho se nebojí. Ujišťoval nás, že nás nezklame.“
„Jistě a to slovo Vám stačí,“ odfrkl si Snape ironicky.
„Za dva dny budeme mít smlouvu, která nám ho pojistí. Pak už nebude cesty zpět. Pan Talking by to měl vědět.“
„Ještě si to rozmyslí,“ ušklíbl se Snape.
„Doufám, že ne,“ modlil se Kingsley.
Pak ještě spolu prohodili pár slov a Snape opustil ministrovu kancelář.
***
Večer seděl opět doma ve své pracovně a studoval materiály k onomu lektvaru. Tentokrát mu však práce nešla podle představ. Nedokázal se odtrhnout od jednoho bodu. Místo toho si všiml, že se v duchu místo lektvaru zaobírá svým novým asistentem.
Jacka Talkinga znal Severus Snape velmi dobře. Byl to jeden z jeho bývalých studentů, takový, na které je vlastně snadné zapomenout. Nebyl příliš zajímavý. Choval se nenápadně. Nikdy neporušil školní řád a měl úctu před všemi učiteli. Největší respekt měl ale asi z něj – Severuse Snapea. V tomto ohledu se velmi podobal Nevillu Longbottomovi. Na chodbě před ním pravidelně utíkal, schovával se před ním a vyhýbal se mu, jak to šlo. V hodinách stával u svého kotlíku a soustředěně pracoval. A co si Severus pamatoval, snad nikdy se mu Jack nepodíval do očí. Jako by byl pro něj baziliškem. Jediný pohled do očí Severuse Snapea ho mohl zabít. A když mu jednou v návalu zlosti nakázal, aby se mu díval do očí, když s ním mluví, zvedl na chvíli své čokoládově hnědé oči. Ale ten okamžik trval snad jen tisícinu sekundy. Ten chlapec to nedokázal. Měl z něj – tomu se už neříká strach, ale – fobii. Kdyby měl snad toho hnědovlasého kudrnatého klučinu přirovnat k nějakému studentovi, pak by to byla Hermiona Grangerová. Jenomže Jack byl snad Grangerová na druhou. Byl vynikající student. Severus si byl jistý, že svůj volný čas musel trávit pouze v knihovně a že i po nocích si četl. Což o to, by to chytrý chlapec, který vynikal ve všech předmětech. Dokonce i strach ze Snapea mu nezabránil být úspěšným v lektvarech. Snape ho ale nikdy nepochválil. Jack měl mudlovské rodiče. Chodil do Havraspáru. A taky si Severus uvědomil, že ho nikdy neviděl ve společnosti jiného studenta. Jack byl zamlklý chlapec uzavřený sám do sebe. Byl velmi plachý a nesmělý. Podle všeho si nebyl schopný najít žádné přátele. Severus si byl jistý, že se za těch šest sedm let, nemohl příliš změnit. Bylo by to proti přírodě.
Jak by ale mohl on, Severus Snape spolupracovat s ním, s Jackem Talkingem? Tohle bylo proti přírodě. Šelma a kořist nemohou spolu přežít v jedné místnosti. Jak může Severus spolupracovat s někým, kdo má z něj panický strach? Tohle přece musí skončit naprostou katastrofou. Jack odejde. Vzdá to. Tím si byl Snape naprosto jistý.
***
Ten den dorazil Snape na Ministerstvo včas. Jak jinak. Dochvilnost byla další z jeho vlastností. V tomhle případě by se dalo říci, že kladnou. Tentokrát se mu však nevěnoval samotný ministr. Své nové funkce se ujala slečna Grangerová. Uběhl rok od porážky lorda Voldemorta a celý ten rok ji neviděl. A byl tomu vlastně rád. Onoho dne, kdy zde mezi zdmi Ministerstva omylem narazil na Pottera, sem chodil méně rád než předtím. To měla ale zařídit Grangerová, že vše se bude vyřizovat přes ni a on sem už nebude muset. Bohužel touhle spojkou s Ministerstvem měla být zase Grangerová, členka toho známého nebelvírského trojlístku. To si pomohl!
„Dobrý den, profesore,“ čekala na něj již dotyčná osoba. „Jdete přesně na čas.“
„To vím i bez Vás,“ odsekl Snape nakvašeně. Dnes neměl zrovna dobrou náladu. Hermionu to očividně trochu zaskočilo.
„Máte dnes naplánovanou schůzku s Vaším novým asistentem. Můžete jít prosím se mnou?“
„Co mám dělat?“ povzdechl si Snape a následoval ji do výtahu.
„Nacházíme se na personálním oddělení,“ oznámila mu Hermiona, jakmile zastavili a vystoupili v daném patře. „Tudy prosím.“
Vedla jej nějakou chodbou, až došli k nějaké místnosti, která připomínala nějakou čekárnu, a kolem byly nějaké kanceláře.“
„My půjdeme do těchto dveří,“ oznamovala. „Již na nás čekají. Tam se taky podepíšou potřebné dokumenty.“
„Myslel jsem, že tu bude i pan Talking,“ zavrčel Snape.
„Ale ano, jistě,“ zvedla hlavu Hermiona od dokumentů. „Pan Talking tu již čeká.“
„V kanceláři?“ hádal Snape.
„Ale ne,“ opravila ho. „Tady v místnosti.“
„Tady?“ podivil se Snape.
„Ano, přišel o čtvrt hodiny dřív než Vy.“
Snape se rozhlédl po místnosti, ale nespatřil žádného mladého muže s hnědými vlasy. Jeho oči se vrátily zpět k Grangerové, která opět studovala nějaký dokument.
„Jste si jistá, že neodešel?“
„Samozřejmě že ne,“ zavrtěla hlavou. „Sedí támhle.“
A Snape pohlédl stejným směrem jako ona.
Na lavičce seděl nějaký shrbený mladík. Mohlo být mu kolem pětadvaceti. Upřeně hleděl do země a tvářil se, jako by zažil snad všechna utrpení tohoto světa. V rysech jeho tváře poznal toho malého klučinu, který měl z něj stejných strach jako před lety.
Snape k němu přistoupil a všiml si, že se ten chlapec nepatrně zachvěl.
„Vy jste Jack Talking?“ zeptal se chladně.
„Ano, pane,“ zašeptal chlapec.
„Podívejte se mi do očí, když se mnou mluvíte,“ zvýšil svůj hlas a hrdě se napřímil před shrbeným chlapcem, který z celého Severuse musel vidět pouze jeho nohy a plášť spadající na mramorovou podlahu.
Hlava s černými vlasy se zvedla a Severus pohlédl do těch dětsky nevinných očí. Ale to, co v nich viděl, nebyla nevinnost ani dětská naivita. Zračila se v nich bolest a utrpení. Chlapec zamrkal a opět sklonil hlavu. Stejný jako před lety.
„Půjdete se mnou,“ oznámil mu Severus ledovým hlasem.
„Ano, pane,“ přikývl chlapec a zvedl se z lavičky. Se skloněnou hlavou následoval Severuse jako spráskaný pes.
Vkročili do kanceláře společně s Hermionou. Personální pracovnice je vyzvala, aby se posadili do křesel naproti ní. Severus usedl jako první. Jack trochu zaváhal a usedl vedle Severuse. Dal si ale pozor, aby o něj ani kouskem svého těla nezavadil a udržoval od něj, co největší odstup. V malé kanceláři to byl docela problém, ještě když obě křesla stály tak nebezpečně blízko sebe.
Obě zaměstnankyně Ministerstva se chvíli přehrabovaly v dokumentech. Pak k nim promluvila slečna Grangerová.
„Takže o pracovních podmínkách nemusím příliš hovořit, vše už bylo řečeno předtím. Byli jste jistě velmi dobře seznámeni se všemi důležitými i těmi méně důležitými informacemi. Pracovní smlouvy si ovšem smíte samozřejmě pozorně přečíst, ale můžu Vás ujistit, že v nich není nic nového, co byste se už nedozvěděli předtím. Podpisem smlouvy se zavazujete k naplnění úkolů, které jsou obsahem této pracovní smlouvy. Pane Snape, Vy přebíráte zodpovědnost za pana Talkinga jako vedoucí pracovník. Pan Talking se zavazuje plnit všechny Vámi zadané příkazy a úkoly. O svých přesných povinnostech a právech se můžete dočíst ve smlouvě. Doufám, že se Vaše spolupráce bude vyvíjet k vzájemné spokojenosti. Máte prosím nějaké dotazy?“
„Jak to bude s mým ubytováním?“ ozval se Jack nepříliš hlasitě ani příliš tiše.
„Ano, to je taky další věc,“ přikývla Hermiona. „Jsem přesvědčená, že Vaše ubytování v Bradavicích je nejlepší možné řešení, abyste mohli spolu nerušeně pracovat ve výzkumu v kteroukoli hodinu a abyste mu byl kdykoli po ruce. Podrobně vše ještě probereme s ředitelkou. Pan Snape s tím bude jistě souhlasit.“
„Logicky,“ ušklíbl se Snape. „Asistent, který není po ruce, není asistent.“
„Toto samozřejmě ještě vyřešíme. Zatím podepisujeme pouze pracovní smlouvu.“
Jack se začetl do dokumentu stejně jako Snape se dal k jejímu podrobnému pročítání. Jack smlouvu pouze spěšně prolistoval, pak se natáhl ke stolu, uchopil brk a podepsal obě kopie.
Snape nadzvedl obočí. „Doufám, že víte, co jste podepsal.“
Jack nepromluvil.
„Já jen že by to mohla být podstrčená žádost o miliónový úvěr. Četl jste to vůbec?“
„Stačí si přečíst, kde to mám podepsat,“ ozval se chlapec. „O všem jsem už mluvil s ministrem.“
Snape se vrátil k čtení smlouvy.
„Mohl bych už jít?“ přerušil ticho Jack.
„Samozřejmě,“ ozvala se Hermiona. „Pokud nemáte další dotazy.“
Jack se zvedl ze židle.
„Kam máte tak naspěch?“ ozval se Snape, aniž by zvedl zrak od dokumentu. „Vždyť ještě na tom lektvaru nepracujeme.“
„Spěchám na autobus,“ odpověděl Jack ledabyle.
„Hmm, co takhle letaxová síť nebo Přemisťování?“ prohodil Snape lhostejně.
„To byla jenom výmluva,“ odsekl Jack.
Snape povytáhl obočí. Ještě ani nezačali a on si bude na něj, Severuse Snapea, takhle troufat? To se musí zatrhnout.
„Vymlouváte se často?“
„Asi jako Vy,“ prohodil chlapec a zamířil ke dveřím.
Snape složil dokumenty a ohlédl se přes rameno.
„Nemyslíte, že přeháníte?“
„Ne,“ odsekl Jack bez jakékoli známky emoce. „A Vy?“
Snape se zamračil. Ten je nějaký drzý? Kde je ten bázlivý, vystrašený chlapec? Nepodstrčili mu někoho jiného? Jack měl hnědé trochu vlnité vlasy po krk, ale tenhle černovlasý kudrnatý chlapec mu nebyl ani trochu podobný. A ta řeč! Tohle by si Jack nikdy nedovolil! Ani k Hagridovi, který byl dobrák, natož pak k němu, Snapeovi.
„Snížím Vám plat. Je to v mé pravomoci,“ vyhrožoval profesor.
„Pokud je Vaše finanční situace tak vážná,“ odpověděl Jack ledabyle a pohlédl na něj. Černé oči se potkaly s těmi čokoládovými. Snape v nich ale nedokázal vůbec nic přečíst. Jak je možné, že do toho chlapce není vidět? Jindy byl jako otevřená kniha.
„Raději už běžte,“ zavrčel Snape, ale zapřísáhl se, že mu to ještě nesčetněkrát během jejich spolupráce vrátí. Však on si ho už vycvičí k poslušnosti.
„Konečně rozumná řeč,“ odsekl Jack a pohlédl na Hermionu. „Prozatím nashledanou slečno Grangerová. Slečno Parkerová,“ pokynul směrem k personální pracovnici a pak odešel.
Snape si ještě smlouvu podrobně pročetl. Nejvíce ho přirozeně zajímala ta část, co smí po svém asistentovi požadovat, kde jsou jeho práva a co si podle smlouvy už dovolit nesmí. Popřípadě co není ve smlouvě obsaženo a čeho smí tedy využít ve svůj prospěch.