17. Epilog
Líbí se mi ta krásná možnost alternativního konce, a to:
Jack byl v práci, když vtom dovnitř vkročil Severus Snape a řekl mu, že by chtěl obrovskou kytici ohnivě rudých růží. A když se Jak ptal, vázajíce onu kytici, pro koho jsou, ledovým hlasem odpověděl: „No, přece pro tebe, Jacku.“
A pak by vzal překvapeného chlapce do náruče a dlouze ho políbil.
Byla by to neskutečná romantika. Takové konce prostě miluji. Jsem beznadějný romantik, ale přesto zůstávám realistou, který ví, že pokud má být tento příběh obrazem reality, pak takhle nemůže skončit.
Proč? Protože život takový jednoduše není. Je mnohem krutější a někdy pěkně zákeřný a škodolibý.
A co víc: Dokonce ani Severus není takový romantik, aby se odvážil k tak romantickému činu, jako je snad vyznání lásky.
Takže žádný alternativní romantický konec.
Jackův život tím ovšem nekončí.
Ani osamělý život Severuse Snapea.
Existuje totiž druhý díl. Vztah Severuse a Jacka je zřejmě příliš komplikovaný, než aby se vyřešil během několika kapitol jedné povídky.
Takže pokud by vás zajímal tento příběh dál, určitě si nenechejte ujít druhou část.
Logicky jsem tyto dva příběhy musela od sebe odlišit, protože druhá část přímo nenavazuje na první část, je tam určitý časový posun, a to by mohlo vyvolat pouze zmatek, takže je příběh rozdělen do dvou samostatných povídek.
TO BE CONTINUED