11. Najdi si přítele
Jackovi trvalo nezvykle dlouho, než trefil do sklepení. Dokonce minul i dveře do laboratoře, takže když mu to konečně došlo, musel se vracet a málem je minul i podruhé. Jeho smysly byly úplně otupělé.
Co se to děje?
Je možné, že by ten ledový, bezcitný mizera měl v sobě tolik žáru a vášně?
Může se vůbec v někom snoubit chlad a žár?
Pokud ano, pak jedině ve Snapeovi.
Kde se to ten Snape vůbec naučil?
Ne.
Jak to vůbec může skrývat za tou ledovou maskou?
Jak je vůbec možné tak nádherně líbá?
Přejel si palcem po rtech. Ještě před chvílí se ho zde dotýkaly Severusovy horké rty.
Je v nebi.
Kráčí po nebeské klenbě a za chvíli vstoupí do nebeského království.
Nebe je tam, kde jsou velké dřevěné masivné dveře.
Snapeův kabinet.
***
Jack seděl zaraženě v laboratoři. Nevěděl, co cítí nebo co si myslí. Byl hrozně zmatený. Najednou někdo rozrazil dveře a do místnosti vplula postava v dlouhém černém plášti. Zastavila se na druhé straně stolu, za kterým seděl Jack.
„Můžete mi říci, pane Talkingu, co to mělo znamenat?“ zeptal se ledovým, výhrůžným hlasem.
„Co prosím?“ zeptal se Jack naprosto dezorientovaně a odvážil se podhlédnout do Snapeovy tváře.
„Co znamenalo to divadlo před Vaším otcem a Vašimi přáteli?“
„Já nevím…“ vykoktal chlapec zmateně. „To Vy jste mě přece líbal.“
Snape si odfrkl. „Tohle jsem nemyslel. Mluvím o tom předtím.“
Jack na něj nechápavě hleděl a tvářil se úplně mimo.
„K čemu jste potřeboval ten nůž a sekáček?“
„Ah, tohle,“ vydechl Jack úlevně, když mu došlo, o čem Snape mluví. „Totiž…“
Ale žádné vysvětlení nepřicházelo. Zřejmě nevěděl, co by k tomu řekl.
„Co jste si myslel, že děláte? Mohl jste si ublížit!“ zuřil Snape. A po kratičké pauze dodal: „A ostatním taky.“
Jack se cítil zahanbeně.
„Už nikdy Vás nechci vidět, že držíte jednu z těch věcí,“ vyhrožoval Snape autoritativním tónem. „Na zbytek týdne máte volno. Doufám, že se po tu dobu zamyslíte sám nad sebou.“
Pak se obrátil a už více se nehodlal tomuto tématu věnovat. Odešel na druhý konec místnosti a začal připravovat přísady do nějakého lektvaru.
Jack se styděl. Velmi ho mrzelo to, co učinil.
Kdyby věděl, jak Snape zareaguje, nikdy by…
Udělal by to zase.
Jenom proto, aby ho Snape opět políbil.
„Na co ještě čekáte?“ okřikl ho Snape. „Máte volno.“
Zvedl se ze židle. Přešel místnost a opustil ji. Mířil do svých komnat a s vypětím všech sil zadržoval slzy. Bylo těžké je zadržet. Oči se mu leskly a brzy přes slzy neviděl na cestu. Neuhlídal neposednou slzu, která se mu zaleskla na tváři.
A když za ním zaklaply dveře, už se nedokázal ovládat. Z očí se mu řinuly slzy jedna za druhou. Jeho hruď se otřásala vzlyky. Tohle opravdu bolelo. Opřel se o dveře a hlasitě zavzlykal.
Tohle nemá cenu.
Jeho život je bezcenný.
Zbytečný.
Nic nedává smysl.
Měl umřít.
Dávno.
Svezl se dolů do sedu. Přitáhl kolena k bradě a objel je rukama.
Je tak sám.
Nikdo o něj nestojí.
Nikdo ho nechce.
Nezáleží jim na něm.
Zůstane sám.
Tohle je mu souzeno.
*****
Někdo klepal na dveře. Jack se převalil v posteli na druhý bok. Celý dnešní den strávil v posteli. Neměl náladu cokoli dělat anebo s kýmkoli mluvit.
Ať ho nechají být.
Opět klepání na dveře.
Jack přehodil přes sebe peřinu a nespokojeně zamručel.
Klepání se ozvalo potřetí.
Jack vstal otráveně z postele.
Další klepání.
Někdo se snad snaží ty dveře rozbít?
Otevřel. Jeho pohled padl na Snapea svírajícího v ruce hůlku.
„Co to má znamenat?“ křikl na něj místo pozdravu Snape a schovával hůlku.
„Nevím, o čem to mluvíte,“ odbyl ho Jack dotčeně.
„Včera jste nepřišel na večeři, dnes na snídani ani oběd. Právě jsem byl ve Velké síni a Vaše místo u stolu bylo opět prázdné,“ rozčiloval se Snape.
„No a?“ zeptal se chlapec nevzrušeně a založil si ruce na prsou.
„No a?“ zvýšil Snape hlas na nebezpečnou hlasitost. „Co to děláte? Trucujete tu jako malé rozmazlené dítě, kterému vzali hračku! Seberte se! Jste dospělý muž! Vždycky jsem si myslel, že jste rozumnější. Proč se chováte jako malé děcko?“
Jack nasadil úsměv plný bolesti. „Běžte pryč.“
„Ne, jsem Váš zaměstnavatel, mám za Vás odpovědnost.“
„Mým zaměstnavatelem je Ministerstvo,“ opravil ho Jack chladně.
„Ovšem Vaším přímým nadřízeným jsem já!“
„Vaší starostí není moje soukromí. Takže se laskavě nestarejte. S prací to nemá nic společného.“
„Bohužel nepřímo ano,“ opravil ho Snape. „Nepotřebuji mít za asistenta nějakou trosku.“
„Tak si najděte jiného,“ doporučil mu Jack chladně.
„Není to tak jednoduché. Najít někoho schopného není práce na jeden den nebo týden.“
„Jsem nepostradatelný, co?“ ušklíbl se Jack.
„Nepozvete mne dovnitř?“ zeptal se Snape. Celou dobu ho Jack nechával stát ve dveřích.
„Ne,“ odpověděl chladně a rozhodně.
Snape ho odstrčil od dveří a vešel dovnitř. Jack za ním zabouchl dveře a naštvaně se otočil do místnosti. Snape mu mávnutím hůlky vyčaroval na stole večeři.
„Co to má znamenat?“ ohradil se chlapec.
„Vaše večeře,“ ukázal Snape na stůl.
„To teda není,“ odsekl Jack. „Nemám hlad.“
„O tom si dovoluji pochybovat.“
„Odejděte,“ doporučil mu Jack nevrle.
„Dokud to nesníte,“ trval profesor na svém.
„Na to nemáte právo!“
„Vy nemáte na výběr,“ ujistil ho Snape.
„Nic mě nepřinutí plnit ty Vaše nesmyslné rozkazy. Věděl jste, že jste patetický?“
Snape se rozesmál. „Soudíte druhé, ale sám se chováte jako tříleté rozmazlené děcko. Začněte konečně uvažovat dospěle.“
„Vypadněte,“ zamračil se Jack.
Snape vykročil směrem k němu a Jack mimoděk couvl o krok zpátky.
Severus se zastavil těsně u něj. Černé oči hleděly do těch modrých. Jack nervózně polkl. Nedokázal pohnout jediným svalem ve svém těle. Tohle vše dokázala jenom jediná osoba – Severus Snape.
Natáhl svou ruku k Jackovi a položil mu svou dlaň k tváři. Nepatrně se usmál, aby chlapce povzbudil. Snape jemně přejel palcem po jeho tváři. Pak se nahnul blíž a jejich rty se dotkly. Jack pootevřel ústa, aby usnadnil cestu Severusovu jazyku. Přesně tohle potřeboval. Nemyslet na nic a jenom si vychutnávat ty sladké, vřelé polibky.
A když se od něj Severusovy rty odtrhly, ještě chvíli stál se zavřenýma očima a pootevřenými ústy. A když otevřel oči, Severus se na něj poprvé doopravdy usmál.
„Zítra Vás očekávám na snídani, Jacku. Nemáte se proč trápit. Jsem tu, abych Vám pomohl. Nezáleží, zda-li je noc či den, jsem tu pro Vás. Slibte mi, že do zítřka budete o všem přemýšlet. Netrapte se něčím, co za to nestojí.“
Pak pohladil chlapce po tváři rukou, která na tom místě spočívala celou dobu, co Snape mluvil, a pak odešel. Jack ho ani nezadržel. Nemohl. Nedokázal to. Stál na stejném místě ještě dobrých pět minut v té stejné pozici, ve které ho Snape zanechal, než se dokázal vůbec pohnout. Hruď se mu těžce zvedala a srdce tak bušilo.
Tohle v něm umí vyvolat pouze SNAPE.
***
Další den se dostavil k němu do kabinetu. Snape ho požádal, aby mu pomohl s opravami studentských prací. Tentokrát Jackovi slíbil, že vše bude probíhat v poklidu. Jack byl z události posledních dní tak mimo, že souhlasil.
„Máte to špatně,“ upozornil ho Snape mile. „Támhle je chyba. To byste měl opravit. Kaleimos není jedovatá bylina, ale strom. Škrtněte to.“
„Promiňte,“ začervenal se Jack a jal se chybu napravit.
„Nic se nestalo,“ usmál se Snape.
Celou dobu, co chlapce pozoroval, mu přišel Jack naprosto mimo. Vůbec se na práci nesoustředil. Nechával po sobě spoustu samozřejmých chyb, kterých by si všiml i průměrný druhák. Očividně Jackova mysl měla plno jiných starostí než nějaké studentské chyby.
„Proč tu byl ve středu otec?“ zeptal se Jack, ale raději na Snapea ani nepohlédl.
„Mluvil s paní ředitelkou a se mnou. O Vaši práci. Zřejmě má o Vás starosti a zajímá se, jak se Vám daří a jak jsem s Vámi spokojen.“
Jack na to nic neřekl a dělal, že svou pozornost plně věnuje jedné práci.
„Pro informaci,“ dodal Snape, „řekl jsem mu, že jste výborný asistent. Ten nejlepší, jakého jsem kdy měl. Měl ohromnou radost, když jsem Vás tak vychválil. Zřejmě se mu ulevilo.“
Jack neodpověděl, jen se pokusil o úsměv.
„Vy nemáte radost, že jsem Vašeho otce uklidnil?“
„Mám, ale… Nemusel jste kvůli němu lhát.“
„Lhát?“ podivil se Snape. „Myslel jsem to vážně. Neměl jsem lepšího asistenta.“
„Jo,“ povzdechl si Jack s ironií.
„Vy mi nevěříte, že ano?“
Jack pokrčil rameny.
„Podívejte, pro mě jste ideální,“ pokusil se uvést věci na pravou míru.
„ Asistent,“ dodal. „Bez problému spolupracujete, zodpovědně plníte mé úkoly, nehádáte se se mnou, necháte se vést a ovládat. Když je třeba, správným způsobem se mi ohradíte. Jste odvážný. A toho si cením. Nikdo neměl odvahu se mnou spolupracovat. Vy ano. Byl jste připraven přijmout podřadnou roli. Byl jste připraven dělat mi služebníka, být psem, na kterého čeká hůl k výprasku. A dostal jste ode mě výprask?“
„Ne, pane.“
„Přiznávám, že zpočátku jsem k Vám nebyl tolik tolerantní, ale utvrdil jste mě v tom, že jste..“ Snape hledal ta správná slova. „Prostě nejste takový, jaký jsem si myslel. Ušlápnutý, našprtaný blbeček.“
„Děkuji,“ špitl Jack ironicky po Snapeových posledních slovech.
Chvíli mlčeli a opravovali práce.
„A ten Justin,“ začal Snape. „S ním jste asi skončil, že?“
Jack pokrčil rameny. „V poslední době mě nějak pronásleduje. Asi se mi chce omluvit nebo tak něco.“
„Víte, co? Já mám nápad,“ řekl Snape takovým stylem, až Jack zvedl oči k profesorovi. Tenhle tón nepatřil ke Snapeovi. „Řekl bych, že toho zrádce už nejspíš vidět nechcete. Je to pravda, že?“
Počkal, dokud Jack nepřikývne.
„Co kdybych s ním promluvil já?“
„Vy?“ špitl Jack.
„Ano, já,“ pousmál se Snape spíš sám pro sebe. „Sice jsem mu něco už naznačoval, ale bude lepší, když mu to řeknu na rovinu.“
„Řeknete co?“ nechápal Jack.
„Že s ním končíte. Že se s ním rozcházíte a že ho už nechcete vidět. Bude mi potěšením, zlomit jeho city. Ačkoli si nejsem jistý tím, jak moc se ho dotkne váš rozchod, když má už jiného. Ale nemusíte se bát. Řeknu mu to takovým stylem, že ho to raní i takhle.“
Jack přemýšlel nad Snapeovými slovy a najednou mu to přišlo jako bezvadný nápad. Snape se tvářil nadšeně a nějakým způsobem tohle nadšení přenesl i na chlapce.
„Tak dobře,“ souhlasil Jack. „pokud Vám to udělá radost.“
„A Vám taky,“ dodal Snape.
Opět chvíli mlčeli. Pak složili opravené eseje a Snape poslal domácího skřítka pro kávu.
„Opravdu se Vás tolik dotklo, že Vám Willy přebral Vašeho kluka?“ zeptal se, zatímco si upil ze svého šálku, který před malou chvílí donesl jeden ze skřítků.
„Víte,“ zaváhal Jack, zdali by nebylo rozumnější mlčet, pak ale uznal, že si potřebuje s někým promluvit. „Všechny kluky, co jsem kdy měl, mi přebral Willy. Vždycky když se mi někdo líbil, přišel Willy a odvedl mi ho.“
„Opravdu?“ protáhl Snape zaujatě.
„Vše bylo fajn, dokud jsem je neseznámil s Willym,“ pokračoval nejistě dál. „Každý, kdo ho poznal, ho hned chtěl. A Willy chtěl je.“
„Pak byste si měl najít někoho, o koho by Váš přítel nestál,“ radil mu Snape.
Jack se smutně usmál. Nikoho takového totiž neznal.
„No tak řekněte,“ povzbudil ho Snape a natáhl se k němu blíž tak, aby je pracovní stůl odděloval co nejméně. „Jistě existuje aspoň jeden člověk, se kterým Váš přítel nevychází. Například bankéř, soused, otravný prodavač…“
Jack pokrčil rameny.
„Ale no tak,“ povzbudil ho Snape znovu tentokrát trochu netrpělivěji než prve. „Co třeba neoblíbený profesor? Neměl nějakého takového, když chodil do školy? U studentů to bývá normální, že jim nějaký profesor nesedne. Podívejte, třeba Vy a já. Není to tak? Taky jste mě neměl rád. Willy musel mít taky někoho takového, ne?“
Jack zůstal sedět jako mramorová socha a ani se nepohnul. Jenom vytřeštěně zíral na Snapea.
„Měl neoblíbeného profesora?“ zeptal se Snape netrpělivě.
Jack neznatelně přikývl, ale Snape si toho zřejmě všiml, protože vykřikl, až chlapec skoro nadskočil. „No vidíte! Tak na co čekáte?“
„Ale kde najdu nějakého profesora?“ zeptal se Jack zmateně.
Snape odložil šálek kávy na stůl dřív, než si stačil usrknout. „Kde jinde byste asi hledal profesora než ve škole, pane Talkingu?“
„Tady?“ zeptal se chlapec nevěřícně.
„Bylo by to pochopitelně nejjednodušší, když se tu zdržujete.“
„Ale koho… kterého…?“
„Zdaleka ne všichni profesoři na této škole jsou ženatí,“ ubezpečil ho Snape. „Například já.“
Jack překvapeně zamrkal.
„Víte, co bude nejlepší, pane Talkingu?“ vstal Snape a obešel stůl. Pak v přátelském gestu objal překvapeného chlapce kolem ramen. „Vezměte si na zbytek dne volno, najděte si klidné místo, kde byste mohl přemýšlet o tom, co jsem Vám právě řekl.“
Doprovodil ho ke dveřím a otevřel je. Bylo zřejmé, že více se tomuto tématu nehodlá věnovat. Jack stále ještě zmatený vykročil z místnosti a hned na to dveře za ním zaklaply.
***
Stál na Astronomické věži a hleděl do potemnělé krajiny.
Co to mělo znamenat?
Proč s ním Snape vůbec probíral jeho soukromí?
Proč mu dával takové nesmyslné rady?
Dobrá, v něčem pravdu Snape měl.
Potřeboval by najít člověka, který by Willyho nepřitahoval.
Nejlépe asi někoho, koho by Willy nesnášel.
Ale nedokázal si nikoho takového vybavit.
Ale proč tam Snape začal tahat ty profesory?
Proč by měl chodit s profesorem?
Je možné, že Willyho profesoři skutečně nepřitahují?
Zatraceně!
Co tím Snape myslel?
Kam tím směřoval?
Musí mluvit v hádankách?
Anebo si z něj dělal jenom legraci?
Ano, tohle by na něj sedělo.
Nejspíš si z něj jenom utahoval a on mu na to měl skočit.
Ale tentokrát se přepočítal.(1) Paralela s jinou kapitolou o jmelí.
***
Asi o týden později.
Jack seděl ve svém bytě a četl si, když vtom někdo zaklepal na dveře. Podivil se, kdo to tak může být. Na dnešek neměl ohlášenou návštěvu. Vlastně ho mnoho lidí nenavštěvovalo.
Odložil knihu, zvedl se z křesla a přešel ke dveřím.
Otevřel.
„Willy?“ hlesl překvapeně.
„Ahoj Jacku,“ pozdravil ho přítel a nahlížel mu přes rameno do místnosti. „Můžu dál? Není tu Snape?“
„Snape?“ podivil se Jack. „Snape? Kde by se tu asi vzal?“
Po ujištění, že tam zmiňovaný profesor není, vtrhl blonďák dovnitř.
„Co se děje, Willy?“ zeptal se ho Jack, když za ním zabouchl dveře a následoval ho do obývacího pokoje, kde se již nacházel jeho přítel. „Stalo se snad něco?“
„Neměl bys mi to vysvětlit raději ty?“ opáčil Willy dotčeně.
„A co?“ nechápal Jack.
„Ty a Snape,“ zaútočil Willy.
„Já a co?“ hleděl na něj černovlasý mladík.
„Nedělej se, že nic nevíš,“ tvářil se Willy uraženě.
„Co bych měl vědět?“
Willy se posadil do křesla.
„Mluvil jsem s Justinem,“ přiznal.
„A?“ nechápal Jack, proč Willy najednou odbočuje od tématu. Odložil knihu a posadil se na pohovku. Zkoumavě si prohlížel Willyho.
„Říkal, že mluvil se Snapem.“ Pak se zarazil a opravil se. „Že Snape mluvil s ním.“
Jack povytáhl obočí. „No a? Co je na tom tak divného?“
„Snape mluvil o vás,“ dodal Willy tragickým tónem.
„Proboha, Willy, tak už se vymáčkni!“ došla Jackovi trpělivost. „Co se vlastně stalo?“
„Justin říkal, že spolu chodíte,“ pokračoval Willy.
„Moment,“ přerušil ho Jack. „S Justinem snad chodíš ty a ne já.“
„Už ne,“ přiznal blonďák. „Ale na tom teď nezáleží. Justin neříkal, že chodíte vy dva spolu, ale že ty chodíš se Snapem.“
Jack vyprskl smíchy. „Cože?“
Willy se zatvářil opět uraženě.
„Justin mi říkal, že když s ním Snape mluvil tak… Počkej, mám tu jeho dopis. Přečtu ti, jak mi to napsal.“
Vytáhl kousek nažloutlého pergamenu, rozložil ho a hledal ten správný řádek. Našel ho poměrně brzy. Očividně ho nečetl pouze jednou, ale hned několikrát. Nadechl se a začal předčítat.
„A nebudeš mi, Willy, věřit, co se mi tuhle stalo. Snape si mě po hodině lektvarů zavolal do svého kabinetu. Myslel jsem, že bude mluvit o mých hrozných výsledcích v lektvarech nebo tak něco, ale ne. Řekl mi, že mi Jack něco vzkazuje a že to vyřizuje on, Snape, protože Jack nemá momentálně čas zabývat se takovými maličkostmi. Řekl mi, že mezi mnou a Jackem je prostě konec. Že jsem nebyl pro něj dost dobrý. Podotkl, že to Jackovi sice chvíli trvalo, než na to přišel, ale hlavně že se tak stalo. Ostatně, Jack je prý velmi chytrý, takže dřív nebo později musel poznat, že jsem pro něj ztráta času. Řekl mi, že mi Jack nejspíš nechtěl ublížit, a tak mi to neřekl hned, ale prý si našel už před časem někoho jiného, prý podle Jackových slov někoho naprosto úžasného. Prý to říká nerad, ale sex se mnou byl prý podle Jacka utrpení. Z tohohle jsem byl fakt mimo, aby mi tu Snape říkal, něco takového. Řekl mi, že Jack dokonce říkal, že cítil odpor, i když mě měl pouze políbit anebo se mě dotknout. Prý se za mě styděl a neměl odvahu to říct nahlas, zlomit moje srdce a ublížit mi. Pak se Snape škodolibě usmál tak, jak to umí jenom on, a dodal, že to tedy musí udělat „hodný strýček Snape“. Opatrně mi naznačil, že prý si mám najít někoho, kdo bude v posteli stejné poleno jako já. Chápeš to, Willy? Prý jsem poleno. Myslím, že Snape už to fakt přehnal. Prý jedině tak, by totiž byly mé schopnosti oceněny. Jack by mě ocenit totiž nemohl. Prý touží po kvalitě, délce a výdrži, což mi podle Jackových slov chybí. Sice mi to Jack nechtěl říci přímo takhle drsně a natvrdo, on by to prý uměl zaobalit udělat z toho jiný dojemný příběh o tom, jak si mě nezaslouží a tak dále. Bohužel on, Snape, říká pouze krutou pravdu tak, jak ji prý slyšel od Jacka. Prý je mu to líto a nemám si to brát osobně. Možná je prý Jack jen příliš náročný a já nejsem tak špatný. Ale pro nás dva prý není budoucnost. Prý se mám s ním rozloučit. Vůbec nechápu, čeho tím chtěl Snape docílit. Ani to, jestli to Jack fakt o mě řekl. Nějakou dobu jsem ho teď neviděl. Vyhýbá se mi. A vůbec nechápu, koho by si tak mohl najít místo mě. Co vím, tak teď se s nikým nestýká. Jsem z toho zmatený. Snapea jsem nikdy takového nezažil. Aby mi říkal, tak soukromé a intimní věci a aby ještě sloužil jako něčí poslíček. A tak ti to píšu, protože ty Jacka znáš líp a třeba mi to vysvětlíš.“
Zde Willy číst přestal. Jack se už nějakou dobu hlasitě smál.
„Tobě to přijde k smíchu?“
Jack se nějakou chvíli nemohl uklidnit.
„Jacku,“ začal Willy smrtelně vážně. „Spíš se Snapem?“
Jacka zasáhla nová vlna záchvatu smíchu. Slzely mu oči a chudák se nemohl skoro nadechnout, jak se dusil smíchy.
„Já to myslím vážně,“ urazil se Willy. „Tak spíš s ním nebo ne?“
„Willy,“ začal Jack klidně, ale pak vybuchl zase smíchy.
O chvíli později se uklidnil. „Tohle přece Justin vůbec nenapsal,“ hájil se mladík a pak dodal: „Že spím se Snapem.“
„Ale psal, že máš jiného,“ obvinil ho přítel. „Snape prý tvrdil, že máš jiného a lepšího. Tak mě napadá, proč by to Snape říkal, kdyby tím jiným nebyl prostě on? Proč by jinak tak vychvaloval tvého nového přítele? Hmm? A proč to říkal Justinovi vůbec Snape? Mohl jsi mu to říct ty. Ale řekl to Snape, protože si chtěl dokázat, že je lepší než Justin. Chtěl ukázat, kdo je tady pánem. Chtěl hájit své území. Chrání si tě.“
„Willy,“ začal Jack klidně. „Děláš z toho fantaskní story. Tohle je příliš povznesené nad realitu, nemyslíš?“
„Tuhle jsem viděl, jak ses líbal se Snapem!“ řekl, jako by ho přistihl při činu. Totiž vlastně ho přistihl při činu. „A nebyl jsem jediný, kdo to viděl. Proč jste se líbali? Spíte spolu!“
„Willy, líbat se a souložit jsou dvě naprosto odlišné věci.“
„Pro mě ne,“ odsekl Willy. „Když ho líbáš, tak s ním i spíš.“
Jack se začal usmívat. Už mu bylo zase do smíchu. Rozhodl se, že za tohle Snapeovi asi vážně poděkuje. Takhle se nepobavil už hodně dlouho.
„Willy, já s ním nic nemám.“
„To neříkej! Pracuješ s ním na tom lektvaru. Zavíráte se spolu do sklepení a kdoví, co tam vůbec děláte! Jacku, vzpamatuj se. Je to Snape! Neměl by sis s ním začínat!“
„Willy, děkuji za radu, ale o tomhle si snad rozhodnu sám, ne?“
„Jacku, já to myslím dobře. Snape není dobrá volba. Uvidíš. Ublíží ti. Budeš se trápit. Zlomí ti srdce.“
Nic co bys mi ty už neudělal: pomyslel si mladík.
„Dobře,“ zatvářil se Jack rezignovaně. „Skončím to s ním. Spokojený?“
Pak ho zasáhl další záchvat smíchu.
„Možná ti to teď přijde legrační, ale až ti Snape ublíží, nebudeš se smát.“
Jack se uklidnil.
„Neboj, Willy, skončím to s ním…“
Pak se zase rozesmál. Proč jenom nemůže zůstat klidný a zahrát před ním tohle divadlo až do konce? Takhle se už dlouho nepobavil. Willy si myslí, že spí se Snapem. Spí se Snapem! Chápete to? V životě neslyšel větší nesmysl a Willy tomu vážně věří!
„Myslím, že už půjdu,“ zvedl se Willy z křesla. „A ty by sis měl rozmyslet, jestli to se Snapem ukončíš.“
Pak odešel. Jack ještě chvíli seděl na pohovce a stále znovu a znovu dostával záchvatu smíchu. Vždy když se uklidnil, vzpomněl si na Willyho, jeho vážnou tvář a obvinění, která učinil, a vše začalo nanovo.
Páni, nevěděl, že Snape má smysl pro humor.
(1)Paralela s kapitolou o jmelí. Tam zase Jack vyvede z míry Snapea a donutí ho přemýšlet o tom, co vlastně řekl a co tím doopravdy myslel.