Memorabilia

Snape seděl za svým pracovním stolem v ředitelně. Vyplňoval různé formuláře a vyřizoval úřední záležitosti. Byla to ta nejnudnější práce ze všech, které za svůj život Severus vykonával. Kdyby věděl, co ředitelování obnáší, nejspíš by se do té práce nikdy nepustil. Dřív mu tahle profese přišla zajímavější, než ve skutečnosti je.

Jak měl možnost brzy zjistit, jednalo se pouze o papírování. Všude se vyžadoval jeho podpis. Musel hodnotit vedení školy, průběh výuky, hodnotit profesorský sbor, vést nudné školní porady, řešit s profesory interní věci. Spousta těchto věcí ho unavovala. A jeho zástupkyně McGonagallová mu té práce pouze přidávala.

Už nějakou dobu přemýšlel o tom, že provede v Bradavicích zásadné změny ohledně studia. Například že pořídí nové vybavení učeben, jelikož stávající mu přišlo už zastaralé a v mnohých směrech nevyhovující. Taky uvažoval, že náplní hodiny bude z jedné poloviny teorie a z druhé praxe. Rozhodl se zavést stipendia a odměny pro nejlepší studenty. Rozmýšlel nad spoluprácí se zahraničními školami, jako jsou například výměnné pobyty apod. Měl spoustu nápadů, jak fungování školy zlepšit, ale to papírování ho ničilo. Zjistil, že to obnáší spoustu vyjednávaní a zpracovávání různých projektů. Bylo to vyčerpávající, ale nehodlal povolit ze svých ředitelských ambicí.

Chtěl být dobrým ředitelem a něco po sobě zanechat. Ministerstvo jeho snahy dokonce podporovalo. Studenty naopak velmi nadchla možnost studentských zahraničních výměnných pobytů. A Snape se jim nedivil. Od září byl již v několika zemích, kde měl možnost prozkoumat jejich organizaci vzdělávání studentů. Tyhle zahraniční cesty by označil za ten nejzajímavější moment od jeho nástupu do funkce ředitele školy.

Navíc se v zahraničí mohl seznámit s mnoha mimořádnými osobnostmi a navázat četné známosti. Odvezl si odsud mnoho poznatků, informací i literatury. I nadále projevoval zájem o svůj obor, a to lektvary, taktéž černou magii. Jednou zamýšlel napsat něco jako učebnici pro školy. Uvažoval nad dvěma díly. Základní stupeň lektvarů a pokročilé lektvary. Snad někdy  napíše i něco odbornějšího pro univerzitní studium lektvarů. Měl své plány, až tohle skončí.

Ať už ve Velké Británii, Německu, Španělsku, Rusku, Argentině či Japonsku, všude se setkával s Jackem Talkingem. Tedy ne s jeho osobou přímo, ale zprostředkovaně skrz média, která byla tohoto mladíka plná. Nezáleželo na zemi či kontinentu, Jack byl populární všude. Obklopoval vás skoro na každém kroku. Například když byl i v tak daleké zemi, jako je Japonsko, všiml si, jak si mladé japonské studentky čtou magazín, kde se na titulní straně skvěl Jackův portrét.

Bylo to jako posedlost, ale ani v zahraničí nezapomínal shánět o Jackovi a jeho skupině dostupné materiály. Možná neuměl japonsky nebo rusky, ale nechtěl se ošidit o tu možnost, mít o Jackovi zase o něco více. Aspoň se mohl dívat na ty hezké fotky. Konečně se taky Jack dostal ke kouzelnickým médiím, a tak fotky, které teď Snape mohl sledovat, se dokonce pohybovaly. Tohle oceňoval mnohem více. Jackovi to neskutečně slušelo a na nepohyblivých fotkách, přece jenom vynikly jeho oči a úsměv.

Někdo zaklepal na dveře.

Snape zaklapl časopis s Jackovou fotkou a schoval jej do zásuvky. Opravdu nestál o to, aby byla odhalena jeho posedlost tím chlapcem. Zatvářil se, že je uprostřed důležité pracovní činnosti.

„Vstupte,“ vyzval příchozího.

Dovnitř vstoupila postarší čarodějka s drdolem na hlavě.

„Přejete si, Minervo?“ zatvářil se ochoten naslouchat.

„Jsem tu kvůli jistým záležitostem ohledně vánočního večírku,“ ozřejmovala profesorka.

„Myslel jsem, že jsem tuto záležitost předal čistě do vašich rukou,“ ozval se Snape trochu podrážděně. Tyhle akce nesnášel.

„Jsou kroky, se kterými bych se ráda poradila s vámi.“

Snape si povzdechl a nabídl profesorce volnou židli.

Když se usadila, spustil. „Tak čím vám mohu být nápomocen? Přišla jste mi říct, že během večírku budeme používat stříbrné talíře a příbory, takže potřebujete další vysokou částku na jejich pořízení?“

Profesorka se zatvářila zmateně. „Ne, jedná se o pozvanou skupinu. Mluvila jsem s jejich manažerem. Zdá se, že jejich vystoupení bude vyžadovat více finančních prostředků. Jsou to hudebníci na úrovni a potřebují dokonalé vybavení. Potřebujeme ozvučení sálu a dostat do Bradavic celé pódium, hudební nástroje a veškerou techniku. Bude to velmi časově a finančně náročná záležitost.“

„A ode mě chcete přesně co? Snad nechcete, aby jim pomohl montovat pódium?“ neodpustil si ironickou poznámku.

„Ne,“ ujistila ho McGonagallová. „Potřebuji vaše posvěcení mých návrhů. Je třeba s přípravou na ono vystoupení začít již dva dny předem. Nutná bude taky zkouška ozvučení. Samotná příprava Velké síně bude náročná na čas a obávám se, že ji budeme muset na jeden den zcela zavřít.“

Snape povytáhl obočí a zatvářil se lhostejně. „Výborně. A kde budou jíst studenti?“

„To je taky jeden z těch problémů, o kterých jsem chtěla hovořit. Budeme je muset dočasně vystěhovat z Velké síně, ale snad bychom z některé nepoužívané učebny mohli provizorně udělat jídelnu.“

„Výborně,“ ozval se Snape nezaujatě. „To bychom měli.“

„K tomu vybavení, pane řediteli,“ pokračovala čarodějka, „Bude nutné přestěhovat velké množství materiálu. Bylo by nejsnadnější, kdyby se samotná technika mohla přemisťovat přímo do Bradavic.“

„Nikdy,“ zavrčel Snape. „Na bradavických pozemcích je jakékoli přemisťování nemyslitelné.“

„Myslím, že pro stěhování ozvučení a techniky není ideální nosit to z Prasinek, kde by se vše přemisťovalo. Měli bychom jim vyjít vstříc a povolit přemisťování na školních pozemcích.“

Snape si ji změřil zamyšleným pohledem.

„Pane řediteli,“zaprosila čarodějka, „projevte svou dobrou vůli a ukažte okolnímu světu, jak velkorysým člověkem jste.“

„Dobrá,“ ustoupil Snape. „Povolení pouze na bradavických pozemcích ve vzdálenosti 500 m od vstupní brány. Ani o centimetr blíže.“

„Děkuji. Myslím, že to bude stačit.“

„Poslyšte,“ povzdechl si Snape. „Nezdá se Vám, že ta skupina je až příliš náročná? Už jenom ten účet za jejich vystoupení, teď to pódium, technika a vše okolo. Koho jste to vůbec pozvala? Rolling Stones?“

„The Compressors,“ upřesnila profesorka.

„Jacka Talkinga?“ vydechl Snape a ani se nesnažil skrývat své překvapení.

„Ano, Jack je velmi milý chlapec,“ přikývla žena. „A když jsem přemýšlela nad volbou hudby, vzpomněla jsem si na onoho mladíka. Tak jsem zavolala jeho manažerovi a domluvili jsme se na tomto vystoupení. Není to úžasné?“

„Proč jste mi neřekla, že zvete zrovna jeho?“ zamračil se Snape.

„Ale vás to přece nezajímalo,“ hájila se Minerva. „Sám jste přece řekl, ať si s tím večírkem udělám, co chci, jen ať vás s tím nezatěžuji. Nechal jste mi volné ruce.“

„Poslyšte, a co kdybyste to vystoupení odvolala? Nemyslím, že zrovna Jack je dobrá volba.“

„Ale vždyť jsme s nimi podepsali smlouvu a zaplatili jim,“ protestovala zástupkyně ředitele.

„Cože? A to zase jako kdy? Proč o ničem nevím?“ rozčiloval se Snape.

„Ale vždyť jsem vám dávala podepisovat tu smlouvu, stejně jako jsem vás žádala o zaplacení uvedené částky. Nejspíš jste tu smlouvu podrobně nečetl.“

Snape zapátral ve své paměti. Jak mohl být tak hloupý? Jenom bezhlavě podepsal to, co mu Minerva dala podepsat. Ano, název skupiny už si nekontroloval. Kdyby to tak věděl, čemu se to vůbec upisuje!

„Takže je to neodvolatelné?“ ujišťoval se.

„Myslím, že ano,“ přikývla Minerva. „Ale Jack k tomu večírku patří. Víte, bude to veliká událost. Sám jste to řekl. A mimořádné akce vyžadují mimořádnou pozornost a mimořádné hosty a účinkující. Víte, kolik pozornosti upoutáme jenom kvůli Jackovi? Ne, že bych na tom milém chlapci chtěla vydělávat, ale když si dovolíme tak seriózní a populární skupinu jako hlavního hosta večírku, stoupne tím naše prestiž. Spousta hostů se jistě bude na Jackovo vystoupení velmi těšit. The Compressor jsou v současné době nejžhavějšími osobnostmi. A zajistí tím ten nejlepší možný program našeho večírku. Bude to veliká událost.“

„A šťavnatý kousek pro média,“ podotkl Snape.

„Bude se o nás mluvit a psát. Takové zviditelnění naší organizace nikdy neuškodí. A víte, jaký to bude mít vliv na naše zahraniční partnery? Nemusíte se obávat, ale večírek bude přesně takový, jaký jste si přál. Bude to něco nezapomenutelného.“

Snape přikývl. „Myslím, že se překonáváte, Minervo. Jste v tomto směru nadaná. Děláte přesně to, co jsem si přál. Jenom nevím, jestli s The Compressors jsme si přece jenom neukousli větší sousto, než sníme. Přece jenom jsou to světové megahvězdy a ty vyžadují naprostý komfort a mají vysoké technické požadavky na místo i na vybavení. The Compressors jsou skupinou pro tisícové davy a pro vyprodané haly. Přece jenom bych dal přednost něčemu komornějšímu, ale nemáme-li již jinou možnost, ručíte mi za ten večírek.“

„Mile ráda,“ usmála se čarodějka. „Myslím, že vše dopadne podle našich představ.“

„Je to všechno?“ podíval se na čarodějku.

„Prozatím ano. Všechno nechejte na mě. Domluvím se s manažerem té skupiny ohledně stěhování materiálu a najdu volnou učebnu jako provizorní jídelnu. Už se velmi těším, až Jacka zase uvidím.“

Snape nasadil lhostejný výraz. „No, dobrá. Mám ještě spoustu práce. Zítra vyřeším to přemisťování na bradavických pozemcích.“

Minerva se zvedla z křesla. „Děkuji, pane řediteli.“

Snape zavrtěl hlavou a gestem vyzval profesorku, aby už konečně odešla. Sotva za ní zaklaply dveře, zhroutil se Snape ve svém křesle.

Jack Talking! U Merlina, toto zase Minerva vyvedla! To ho podrž! Jack Talking v Bradavicích!

„Zase ten mladíček?“ ozvalo se za Snapeovými zády.

Snape se zamračil. Nesnášel ten hlas.

„Do toho vám nic není,“ zavrčel, jak nejzlověstněji uměl.

„Jste jím jako posedlý,“ seznamoval ho obraz Albuse Brumbála se svým postřehem. „Dokonce i noci, které zde probdíte, jenom zíráte na jeho portrét.“

„Děkuji za vaše milé upozornění,“ zavrčel Snape nevrle.

„Jeho podobizna by se ve vaší pracovně skvěle vyjímala, není-liž pravda?“ rýpnul si bývalý ředitel.

Snape vstal od stolu a zabořil svůj černý nenávistný pohled do Brumbála. „Kdyby bylo v mé moci, milerád bych ten váš ošklivý portrét sundal a místo něj tam dal podobiznu někoho perspektivnějšího a atraktivnějšího. Jack by mi aspoň do ničeho nekecal.“

„A proč za ním nejdete a všechno mu neřeknete?“ optal se obraz.

„Není, co bych mu měl říct,“ zatvářil se Snape lhostejně.

„Znáte ten song?“ změnil Brumbál téma.

„Jaký je TEN song?“ zavrčel Snape podrážděně.

„Víte, existuje takový zvyk, kdy mladík zpívá pod oknem své vyvolené milostnou píseň. Anebo si na to najme skupinu hudebníků, pokud sám není zdatný pěvec.“

„Hmm?“ zamručel Snape nezaujatě.

„Takové milostné vyznání by jeho srdce muselo obměkčit,“ pokračoval Brumbál.

Snape si založil ruce na prsou.

„Severusi, vím, že máte určité hudební nadání.“

Snape překvapeně povytáhl obočí.

„Tedy ve váš prospěch hovoří aspoň to, že nezpíváte úplně falešně,“ dodal Brumbál. „Vím, že byste byl schopný zazpívat tak, aby bylo zřejmé, co zpíváte. Nemyslíte, že by ten zpěvák ocenil zpívané milostné vyznání lásky?“

Snape se ušklíbl. „A o čem bych asi zpíval? O nehynoucí lásce? O tom, že je jediný? Že ho miluji více, než slova mohou říci? Že bez něj nedokážu žít?“

„Ne, ne,“ zavrtěl Brumbál nadšeně hlavou. „Zpíval byste o posedlosti. To je to pravé slovo. Jacka si láskou nezískáte. Ten mladík na lásku příliš nevěří, ale o posedlosti by mohl vědět mnohé.“

„Posedlost,“ zamručel Snape zamyšleně, „A jak si takovou píseň představujete?“

 „Někdo ji už složil a napsal,“ objasňoval Brumbál, „ale na tom, že si ji půjčíte, není přece nic špatného. Kolik lidí je v normálním životě schopno samo vymyslet nějakou píseň? Vždycky to už někdo za ně udělal a oni si ji jen vypůjčí, protože vyjadřuje přesně to, co dotyčný cítí.“

„Takže jak taková skladba o posedlosti vypadá?“ zeptal se Snape a tentokrát se příliš nesnažil skrýt jistý zájem.

A Brumbál začal recitovat.

„Jsi má posedlost. Nemůžu spát. Jsem majetkem, neotevřeným u tvých nohou. Neexistuje rovnováha a rovnost. Nebudu akceptovat porážku.

Dostanu tě. Ano, dostanu tě. Najdu způsob a budeš můj. Jako motýla, divokého motýla budu tě chytat a polapím tě.

Jsi má posedlost. Jsi má posedlost. Kým chceš, abych byl, aby ses se mnou vyspal?

Jsi mým pokrmem, jsi mým nápojem ve dne v noci. Potřebuju tě, potřebuji tě při slunečním svitu nebo světle svíčky. Protestuješ, chceš odejít. Stůj, neexistuje jiná možnost.

Tvá tvář se mi stále vrací. Vidím v ní krásu ale také vidím nebezpečí. Cizinče, dej si pozor. Osud ve tvých nejholejších snech. Tvá náklonnost není tím, čím se zdá.

Jsi má posedlost. Jsi má posedlost. Kým chceš, abych byl, aby ses se mnou vyspal?

Má představivost se proměnila v šílenství. A veškerá má dobrota se proměnila v zlo. Má potřeba vlastnit tě pohltila mou duši. Můj život se otřásá. Nemá žádnou kontrolu.

Dostanu tě. Ano, dostanu tě. Najdu způsob a budeš můj. Jako motýla, divokého motýla budu tě chytat a polapím tě.

Jsi má posedlost. Jsi má posedlost. Kým chceš, abych byl, aby ses se mnou vyspal?“

 Snape mlčky poslouchal, dokud Brumbál nedořekl poslední sloku.

„Zajímavá,“ protáhl znuděně. „A mohl bych vědět, kde jste zrovna vy k něčemu takovému přišel?“

„Mám to z Jackova deníčku,“ ozřejmil bývalý ředitel tomu současnému.

„Prosím?“ tentokrát Snape nepředstíral žádnou sebekontrolu a vytřeštil na něj své oči.

„Bylo to ještě, když zde studoval. Pamatuji si jej jako malého chlapce. Jack Talking. Byl to výjimečný student, ale velmi samotářský a plachý. Jednou jsem na chodbě našel nějaký jeho zápisníček, který mimo spoustu jiných poznámek, které jsem samozřejmě důkladně nepročítal, abych zachoval jeho soukromí, obsahoval i text téhle skladby. Tyhle sloky skladby od Animotion mě zaujaly, takže jsem si to pročetl podrobněji. Paměť mi vždy velmi dobře sloužila, takže i po těch letech ji mám živě v paměti. Nejspíš to byla v té době Jackova oblíbená skladba. Myslím, že kdybyste v tomhle případě ukázal svou znalost oné skladby, Jacka byste tím jistě odzbrojil. Samozřejmě nevylučuji, že během té doby uplynulo několik let a Jack má jiné oblíbené skladby. Vezmeme-li ovšem v potaz, že by jeho hudební vkus zůstal během těch let zachován, jistě patří mezi jeho oblíbené i dnes.“

Snape po onom vysvětlení nasadil opět svou neprostupnou kamennou masku. „Můžu váš návrh zvážit, ale je čistě mou věcí, jak se zachovám.“

„Severusi, myslíte si, že máte u něj nějakou šanci?“ vyzvídal Brumbál. „Zachytil jste od něj někdy nějaké signály?“

„A co si myslí ten váš geniální mozek, pane řediteli?“ ozval se Snape ironicky.

„Musím říct, že od ukončení studia jsem neměl možnost toho mladíka poznat či s ním mluvit. Zahlédl jsem ho pouze několikrát v ředitelně při rozhovoru s Minervou, ale o vás se nikdy nezmínili, takže nemám tušení, jaký je jeho vztah k vaší osobě.“

„Že by taky Brumbál něco nevěděl?“ ušklíbl se Snape.

„Ale nepochybně vy své možnosti a šance znáte. Jistě z těch náznaků a signálů, které ten chlapec vysílal k vaší osobě, musíte vědět, jak na tom u něj jste.  Jste-li pro něj pouze bývalý profesor a kolega od projektu, anebo zda-li by chtěl něco více.“

„No,“ obrátil se Snape zády k řediteli a začal si věci na svém stole skládat na hromádku. „Myslím, že se vrátím do sklepení. Tam mám aspoň svůj klid.“

Pobral své věci a zmizel z ředitelny.

----------------------------------------------------------

A/N: Animotion - Obsession