Memorabilia

Usedl do křesla. Byl unavený. Dnešní den byl vyčerpávající. Školní rok se blížil ke konci. Zbývaly jenom 2 týdny. Tohle vždycky znamená písemky a zkoušky a opakování učiva za celý ročník.

K tomu měl na starosti výuku ve čtyřech kolejích, v 1. – 4. a 6. ročníku. Potřeboval zadávat pololetní písemky, sestavovat je, opravovat a uzavírat klasifikaci v těchto jednotlivých ročnících. Netýkalo se to pouze 5. a 7. ročníku.

Tam byly úplně jiné starosti. Jednalo se o zkoušky N.K.Ú. a O.V.C.E. Protože byl Snape zástupce ředitele (dnešní rok naposledy, protože další školní rok, měl mít pozici ředitele školy), jeho povinností byla taktéž příprava místnosti na zkoušení, vytvoření komise – obeslat potenciální členy, zkontaktovat Ministerstvo a vyřídit potřebnou dokumentaci, následně sehnat občerstvení pro komisi, připravit materiály ke zkouškám, sestavení časového rozvrhu průběhu zkoušek a kontrola při jeho dodržování, hodnocení studentů a jejich organizace a k tomu dvě úplně různé úrovně zkoušek, takže to vše bylo vlastně násobné dvakrát.

Zvládal to, ale bylo to náročné. Neměl žádný volný čas. S naprostým nasazením musel pracovat od časného rána do pozdní noci. Běžné bylo, že kvůli povinnostem kolikrát nestíhal snídat, ale hlavně se to týkalo obědvání.

Teď seděl v křesle ve svých komnatách v prostorách bradavického hradu. Byly dvě hodiny v noci. Právě si dal svou pozdní večeři. Předtím ještě opravoval písemky z druhého ročníku. Musel s tím ovšem skončit, protože přestával vidět písmenka. Nepotřeboval brýle, měl dobrý zrak, jenomže se na něm podepisovala únava. Rozhodl se, že si ráno přivstane a dokončí to ještě před šestou hodinou ranní. Pak už se bude opět věnovat zkouškám N.K.Ú. a O.V.C.E. Kvůli těmto zkouškám byl taky dočasně upraven jeho rozvrh se studenty z těch ročníků, kteří neměli závěrečné zkoušky. Bylo třeba, aby se jako zástupce účastnil většiny zkoušek N.K.Ú. a O.V.C.E. , a kdykoli to bylo možné, vrhl se na svou práci profesora lektvarů.

Naštěstí už v tom našel systém. Snažil se hodně zkoušet v ostatních třídách ještě předtím, než došlo na zkoušky N.K.Ú. a O.V.C.E. A poté nechal, aby ho v jeho hodinách zastupovali jiní profesoři. Novou látku už stejně s nikým neprobíral.

Vytvořit zadání testu mohl i ve své pracovně a napsat ho mohli studenti pod dozorem kteréhokoli profesora, ne-li i pod dozorem školníka nebo ošetřovatelky. Důležité bylo, aby někdo pohlídal, že studenti při testu neopisují, nepodvádí a neradí si. Stejně tak, když zadal úkol namíchat nějaký lektvar. Studenti ho mají namíchat stejně sami za sebe, stačí, když někdo na ně dohlédne, aby si neradili a nepodváděli. Jednotlivé vzorky pak může zkontrolovat ve svém volném čase.

Otázkou bylo, jak důslední jsou profesoři při kontrole studentů při testech. Nejraději by si ověřil sám, že je ve třídě absolutní ticho a každý hledí pouze do svého pergamenu. Ale kvůli spoustě povinnostem zůstal u tohoto provizorního řešení. Pokud to ale rozvrh dovoloval, ujal se svých studentů sám, i když to mělo znamenat, že nepůjde na oběd, nebo bude pracovat od brzkého rána s nasazením několik hodin bez přestávky.

Ale byl to přece lektvarový odborník a namíchat si různé energetické a povzbudivé lektvary pro něj nebylo nic složitého. Dalo se tak řešit těch nabitých 14 dní na konci každého školního roku. Ačkoli tyto lektvary pak mívaly špatný vliv na jeho zdraví. Všeho moc škodí. A následky pak musel řešit na začátku prázdnin z předávkování a úplného vyčerpání. Ale uměl s tím žít. Za těch několik let se to naučil dokonale zvládat.

Sáhl po dnešních novinách. Za celý den neměl vůbec čas do nich jenom nahlédnout. Na titulní straně byl zobrazen nějaký úředník z Ministerstva. Článek se týkal nějaké aféry na Ministerstvu.

Obrátil stránku. Tohle číst nebude. Na náladě by mu to nejspíš nepřidalo. Potřebuje se něčím odreagovat.

Další strana pojednávala o jejich národním famfrpálovém týmu. Čekalo je nějaké přátelské utkání s francouzským týmem. Snape obrátil dál. Famfrpál ho nezajímal. Tenhle sport ho nepřiváděl k varu. Vlastně na něm neviděl nic zajímavého a smysluplného. Jenom nějaké to honění za míči. A rozhovorů s kapitány a členů týmů vždy vyplynulo, že rozumu moc nepobrali. Jejich vyjadřování bylo chatrné a mluvili pořád o tom samém dokola. Severuse to unavovalo.

Na třetí straně se objevil jeho vlastní obličej. Ušklíbl se. Že noviny musí rozmazávat i takové drobnosti jako je jmenování nového ředitele Bradavic. Raději ani nebude číst, co za nesmysly tam o něm napsali. Jsou to novináři. Ti si vždycky najdou něco, co pokazí.

Obrátil a zarazil se. Z obrázku na něj hleděl důvěrně známý obličej. Mladý muž zářil nadšením a optimismem. Jeho úsměv byl nakažlivý. Skoro jste věřili, že se usmívá právě na vás. Byl upřímný a radostný.

Mladík měl delší splývavé vlasy, které se mu vlnily kolem obličeje. Nádherné oči zářily jako dvě hvězdy. A nebyl by to on, kdyby v každém uchu neměl jednu kruhovou náušnici. A už vůbec by nebyl sám sebou, kdyby neměl černé oční linky, které měly za úkol zdůrazňovat jeho oči. Ne, i bez těchto linek bylo v jeho očích něco hypnotizující, okouzlující.

Snape litoval, že kouzelnické noviny jsou černobílé. Ty nedaly vyniknout všem detailům v mladíkově tváři.

Na tomhle mladíkovi bylo něco zvláštního. Nebyl jenom tak obyčejný kluk. Byl to rozený herec. Bavil lidi, uměl to s nimi. Byl to sice zpěvák, ale do svých vystoupení dával mnohem více. Nejenže zpíval, on svým skladbám dával nový rozměr. Hrál je.

Když zpíval na koncertě „Looking for you“, rozhlížel se po davu, jako by někoho skutečně hledal.  „Always reaching for you.“ Natahoval ruku, jakoby skutečně chtěl někoho uchopit. Hrál to. Bavil lidi. To, o čem zpíval, vyjadřoval i svými gesty a pohyby, jakoby snad chtěl, aby jeho skladby slyšeli a pochopili i hluší. Byl zábavný. K fanouškům byl otevřený a upřímný. Dokázal davy přivést k šílenství.

Když už jsme byli u toho šílenství, tenhle mladík uměl dokonale zahrát vyšinutého jedince. Viděl ho tehdy v televizi. Vysvětlovat, kde přišel Snape k televizi by bylo na dlouhé povídání. Mladík byl v nějaké talkshow. Sedl si tam na schody, strčil si palec do úst, rozhlížel se po místnosti, ignoroval fakt, že tam jsou diváci, jako by je neviděl a tvářil se, že je myslí na úplně jiném místě než v sále plném lidí. Bylo to tak dokonalé a uvěřitelné. Až Snape přemýšlel, jestli je to lepší zpěvák nebo herec. Očividně měl talent na obě činnosti.

Tajemství jeho úspěchu nebylo jenom v jeho hudbě, ale v jeho vystupování a osobnosti.

Snape začal číst. Už dávno si přiznal, že tenhle zpěvák ho baví. A pokud něco baví Snapea… No, nebylo hodně věcí, co by ho bavilo. A určitě se do téhle kategorie většinou nějací lidé nebo celebrity nepočítali.

Tahle vycházející hvězda však byla jiná než ostatní. Byl zábavný. Nechoval se jako hvězda první kategorie. Byl to kluk odvedle. Zdál se vám jako kluk ze sousedství, kterého klidně můžete potkat na ulici za rohem, kde bydlíte.

Titulek hlásal: The Compressors míří mezi kouzelníky

----------------------------------------------------------------------------------

Jack Talking a jeho skupina The Compressors se během jednoho roku stali hvězdami první kategorie nejen v Americe, ale i v Evropě, což se hned tak každému nepodaří. Tím víc, když vydáváte své první album. The Compressor dokázali prorazit svým prvním albem Better lie than tell the truth. Album se prodává po celém světě a zařazuje se mezi nejprodávanější alba posledních deseti let mezi mudlovskými nahrávkami. Sláva The Compressors záhy pronikla i do kouzelnického světa. Jejich hudba neoslovuje pouze mudly, nýbrž i uzavřenou komunitu kouzelníků, kteří jsou na cokoli zvenčí skoupí.

Co si o tom myslí sám Jack Talking?

Jack T.: Upřímně mě takový zájem ze strany kouzelníků příjemně překvapil. Víte, netajím se tím, že má hudba je přednostně určena nekouzelnické společnosti. Což neznamená, že si nevážím té kouzelnické. Své aktivity jsme omezili pouze na mudlovský showbyznys, protože mí spoluhráči jsou z mudlovských rodin. Jiná varianta tak nepřicházela v úvahu. Fanoušků ze strany kouzelníků a čarodějek si nesmírně vážím. S lidmi okolo skupiny plánujeme i něco pro kouzelnické fanoušky.

Prý vaši hudbu poslouchá i samotný ministr kouzel? Můžete to potvrdit?

Jack T.: Tak tohle jsem neslyšel. Ale jakýkoli zájem o nás mě těší, ať už je to kdokoli. Ministr nám totiž nabízí vstup na kouzelnické pole. Dosud jsme tak neučinili, protože jsem respektoval zákon o Utajení. Mí spoluhráči neměli ani ponětí o tom, že jsem kouzelník. Ministr ovšem souhlasí, abychom se začali objevovat i v kouzelnické společnosti. Pro spoluhráče jako nekouzelníky by to bylo ovšem náročné a příliš velká změna prostředí. V rámci možností budu tedy skupinu v kouzelnické společnosti prezentovat převážně já. Mám s tímhle prostředím jisté zkušenosti. Sám jsem kouzelník a vystudoval jsem kouzelnickou školu, takže o tomto prostředí mnohé vím.

Spekuluje se o tom, že vaše skupina své turné rozšíří i do kouzelnické komunity.

Jack T.: To nejsou spekulace, ale pravda. Uvažoval jsem o tom. Bylo by nespravedlivé, zaměřovat se pouze na jednu skupinu fanoušků, když můžeme využít i potenciál podpory ze strany kouzelníků a čarodějek. Navíc je mi jasné, že mnozí kouzelníci mají jisté problémy s mudlovským světem. Množí se případy, kdy kouzelníci z čistokrevných rodin se pokoušejí dostat na naše koncerty. Jelikož ale nemají zkušenosti s mudlovským světem, způsobují většinou zmatky a komplikace. Tímto bych jim chtěl ušetřit nervy a zbytečné starosti. Mezi svými lépe zapadnou a lépe si užijí naše koncerty.

Vydáváte novou desku. Můžeme tedy očekávat, že vyjde i v naší komunitě?

Jack T.: Jistě. Už i mě se donesly stížnosti kouzelníků a čarodějek. Pokud jste nebyli čistokrevní, nebyl pro vás takový problém sehnat naši desku, nahrávky, vystoupení v televizních pořadech, lístky na koncerty, články v různých publikacích. Pro čisté kouzelníky to bylo ovšem těžké. Tentokrát jim to chceme ulehčit. Jsme k dispozici i kouzelnickým médiím.

 Taková vstřícnost k fanouškům je obdivuhodná.

Jack T.: Nemůžete se tomu divit. Vždyť pro ně tu jsme. Bez nich bychom mohli jako skupina rovnou skončit.

Váš nový singl se jmenuje podle Vás – Jack Talking. Prodává se stejně dobře jako ostatní vaše předchozí nahrávky. Je ten song přímo o Vás?

Jack T.: Ano, ale nenapsal jsem ho já, nýbrž můj parťák Mark. Je pravda, že většinu skladeb jsem složil já, ale Mark je mou podporou a občas tvoříme spolu. Na výsledných podobách našich skladeb mají ovšem zásluhu všichni členové. Každý do jednotlivých skladeb něčím přispěje.

Skladbu Jack Talking napsal Mark pro ně a je skutečně o mě. Nabídl mi, ať ji nazpívám na album. Skladba to je nádherná. Občas si sice připadám jako schizofrenik. Zpívám totiž v ní o sobě ve 3. osobě. Ale lidem se to líbí a mě vlastně také.

Co byste na závěr vzkázal všem vašim kouzelnickým fanouškům a našim čtenářům?

Jack T.: Svým fanouškům bych rád vzkázal, že si vážím jejich podpory a že se jim to pokusíme vrátit tím, že pronikneme i do kouzelnických obchodů se svými alby, ke kouzelnickým médiím a uspořádáme pro ně koncerty, abychom jim usnadnili cestu k nám a byli jim blíže. Už teď se těším na koncerty a doufám, že nás přijdou podpořit.

Všem ostatním bych vzkázal, aby nám dali šanci, poslechli si nás a pokud se budeme líbit, aby si třeba koupili naše album.

Všem bych rád popřál moc hezké léto, krásné prázdniny a dovolenou.

-------------------------------------------------------------------------------------

Jack byl prostě úžasný a kouzelný. Snape se ani nemohl divit, že tolik lidí propadlo jeho kouzlu.

Kdy se to vlastně potkal s Jackem poprvé od té doby, co Jack opustil Bradavice po výzkumu lektvaru? Nebylo to snadné říci, ale začalo to poměrně rychle.

Zprvu netušil, co se mezi studenty děje. Chovali se divně. Vypadalo to, jako by byli něčím zaujatí a posedlí. A ne, nebyl to tentokrát famfrpál.

Jednou už měl toho dost. Jedna skupinka studentů nedávala v jeho hodině pozor. Očividně je zajímalo něco úplně jiného. Schovávali to pod lavicí a půjčovali si to. Snape jim to okamžitě zabavil. Mudlovský časopis? Tohle na něj bylo dost.

Jeden student našel po hodině dost odvahy, aby přišel za Snapem do kabinetu a zdvořile ho požádal o vrácení onoho časopisu. Snape jeho prosbu zamítl a ohradil se tím, že jej vrátí až na konci školního roku. Ani v nejmenším netušil, že by taková drobná věc, mohla někoho tak hluboce zasáhnout. Bylo to k smíchu, ale studenti si stěžovali ředitelce. To jej tenkrát hodně namíchlo. Dovolili si příliš.

Nakonec však musel ustoupit. Studenti přišli za ředitelkou s návrhem, že si nejenže odpykají své tresty, ale dobrovolně se zapojí do pomocných prací. Zapřísáhli se, že budou během hodin i mimo ně poslušní, budou plnit své povinnosti. To vše, jen za předpokladu, že jim Snape časopis vrátí.

Nechápal, jak si tak moc může někdo cenit nějakých cárů barevných papírků.

Ovšem tohle nebyl jediný případ. Podobné případy se množily. Mezi studenty začalo podobných časopisů kolovat více. Už je sice na svých hodinách nezahlédl, ale na chodbách o přestávkách nebo ve Velké síni si nemohl nevšimnout, jak si studenti mezi sebou vyměňují časopisy a o něčem spolu svorně rokují.

Mezitím svůj první úlovek otřesným studentům vrátil, ale podobných časopisů viděl více. Zvědavost ho přemohla. Jednou na chodbě úmyslně zabavil jedno číslo nějakého mudlovského časopisu. Musel se dozvědět, co v nich je.

Na přední stránce vévodil nějaký blonďatý mladík se skupinou lidí. Titulek hlásal The Compressors. Snape svraštil obočí. Tohle je to, co je tolik zajímá? A vrátil časopis.

Do bližšího zkoumání se pustil o něco později. Tentokrát se už chtěl dopídit, co tak zvláštního na nich je, protože tohle davové šílenství neustupovalo, ale právě naopak – stupňovalo se. Otevřel časopis a začal číst. A tehdy si toho konečně všiml.

JACK TALKING!

Tohle byla hudební skupina Jacka Talkinga! On to skutečně dokázal! Ten mladík dal dohromady partu lidí a začali hrát. Vydali album a jsou populární. U Merlina, v tom mladíkovi přece jenom něco bylo.

On to tušil. Tenkrát na tom vánočním večírku. Už když ho slyšel, věděl, že je v něm něco víc než v ostatních. Věděl, že Jack na to má. A Jack se nevzdal. I po těch neúspěších to zkusil znovu a nakonec se na něj štěstí usmálo. Je slavný. Má skupinu. Vydal album. Má fanoušky.

Snape byl… Nevěděl, co cítí. Jistým způsobem byl na něj hrdý. Byl to jeho student. Jeho asistent. A teď je z něj hvězda. Tak rád by aspoň věděl, jestli aspoň nepatrným drobkem přispěl k tomu, že je Jack úspěšný.

Nesmysl! Tehdy mu jenom řekl, že by to měl zkusit znovu. Tohle Jackovi určitě v jeho kariéře nikam nepomohlo. Tohle ho nikam nemohlo posunout. Jenom by lhal sám sobě, kdyby si myslel, že Jackovi pomohl.

Nepomohl.

Začal se o toho chlapce zajímat. Kdykoli si všiml, že některý ze studentů má nové číslo nějakého časopisu, neváhal, aby jej zabavil. Uměl si k tomu vždy vymyslet nějaký důvod. Studenti jej zato nenáviděli, ale copak on mohl jinak? Jak by asi vypadal, kdyby je snad požádal o zapůjčení časopisu? Tím by se akorát absolutně ztrapnil před svými žáky. Tohle si dovolit nemohl.

Vždy si aspoň udělal kopii a originál vrátil. Někdy už ho nebavilo, vymýšlet si důvod, proč onen časopis zabavit, a tak se snažil články nenápadně odcizovat a po zhotovení kopie vracet.

Nemohl uvěřit tomu, k čemu všemu se nechal kvůli tomu mladíkovi zlákat. Choval se dokonce hůř než většina jeho studentů.

Jednou se mu konečně podařil naprosto bezvadný kousek. Mezi studenty se pohybovalo Jackovo album. Studenti si jej přehrávali ve společenských místnostech, půjčovali a kopírovali. Jemu se nakonec podařilo takové album odchytit.

Večer si sedl ke krbu a zaposlouchal se do onoho alba. Byl na vrcholu blaha. Jack ho nadchl. Bylo to úžasné album plné překrásných skladeb. Ale nejvíce ze všeho stejně obdivoval Jackův hlas. Konečně měl Snape pocit, že není sám. Že má Jacka zase u sebe.

Bylo to tak hloupé. Tu chybu, kterou učinil poté, co se s Jackem vyspal. Neměl se tehdy tak zachovat. Měl mu říct, co k němu cítí. Ale tehdy to nevěděl. Dokonce ani nevěděl, že se mu po něm stýská, dokud ho nezahlédl v tom časopise. Teď to věděl. Jack mu chybí.

Jack se mu líbil. Sice ho většinu jejich projektu Jack štval, ale přesto to s ním bylo jinak než s ostatními. Jack jako jediný s ním dokázal vycházet na přijatelné úrovni. Nezalekl se ho. Snášel jeho nevybrané chování. Trpěl jeho urážky a sarkasmus. Protože Jack byl pes. Tohle všechno už předtím zažil.

K tomu všemu měl Jack dokonalou postavu. Když se tu noc svlékl, viděl jeho dokonalé tělo. Ano, na jeho těle byly stopy po fyzickém týrání, ale ne tak viditelné jako při výletu do jeho vzpomínek. Jack byl tehdy ještě velmi hubený, vyzáblý kluk. Po onom týrání a pobytu v nemocnici nebylo divu. Ovšem nyní na většině fotografií vypadal mnohem lépe.

 Jako v tom videoklipu k songu Jack Talking.

Jack tam měl na sobě černobílý kostým. Ne, pruhovaný jako zebra, ale flekatý. Bílé pozadí s černými skvrnami. Na nohou měl černé vysoké kožené boty. Kalhoty byl jak jinak než z přiléhavé látky, která dokonale obkreslila každou linii. Právě ty jeho nohy byly tou dokonalou částí jeho těla. Možná ještě kromě zadečku.

V klipu vystupoval na malém pódiu u trochu staromódního mikrofonu. Neustále si podupával do rytmu. Nebylo to tančení, ale takové pohybování nohou do rytmu. Byla radost sledovat jeho nohy. Ale aby nezůstal pouze u nohou.

Měl dlouhou bílou košili, která mu sahala až tam, kde končil trup, a začínaly nohy. Takže takové minišatičky. A podél těla mu splýval kabát v černobílé barvě v souladu s barvou kalhot.

Když svíral mikrofon, mohli jste vidět, že na každém prstě měl jeden prsten. A když na každém, tak opravdu na každém. Severus netušil, jestli byly pravé, ale vypadaly na zlaté. Nevěděl, jestli si Jack potrpí na pravé šperky, nebo mu stačí, pokud to vypadá dobře, ať už je to sklo nebo diamant.

Měl delší vlasy po krk. Když ho uviděl poprvé na obálce toho časopisu, vůbec nevěděl, kdo to je.  Jako blonďáka ho neznal. Kdyby neviděl u jeho tváře jméno, nikdy by si nespojil jeho jméno s tímto vzhledem. Ale mohl se divit? Kde byl ten kluk ze školy? Když mu ho přidělil k projektu, už tehdy ho nepoznal.

V klipu neustále pohazoval svou blonďatou hřívou. Působilo to svůdně, ale spíše než úmysl to vypadalo, že mu vlasy překáží. Ale kdoví. Možná v tom i bylo trochu toho úmyslu.

Do očí ovšem nebylo Jackovi vidět. Měl sluneční brýle. Působil v nich jako drsňák, jako pořádný frajer. Bylo to sexy.

Zklamání, že nemůžete vidět ty jiskřičky v jeho očích, vynahradily jeho ústa. Většinu času se jeho ústa křivila do roztomilého úsměvu. Sice se usmíval jako sluníčko, ale decentně. Byl to sice videoklip – playback, ale tvářil se, že by to skutečně zpívat mohl, i přes ten úsměv. Měl krásný úsměv. Chvíli byl jeho úsměv roztomilý, chvíli to byl úšklebek (nad sebou samým?).

To bylo koření celého videoklipu. Snape Jackovi přišel brzy na chuť. Nepřiznával si to, ale stal se jedním z Jackových fanoušků.

Jack Talking – tak se ten kluk jmenoval a byl to taky název jeho nejnovějšího singlu. V jednom časopise měl text té skladby. Znal ho ovšem už nazpaměť.

Jack Talking

Tohle je Jack Talking

(tohle povídal Jack)

Řekl, odjíždím do Londýna

Jsem nemocný a unavený ze slunce

Řekl, jedu do Londýna

Bude legrace

Říkám, Jacku Talkingu

Jack Talking

(Jack mluví k tobě)

Řekl, fuj, skoro jsem se oženil

S nevěstou v černém

Víš, byla neustále tak rozhněvaná

Byla vždy připravená k útoku

To říkal Jack

Jack Talking

(Jack mluví k tobě)

Řeknu mu co dělat,

Protože je takový hlupák

Neustále hledá nejjednodušší cestu pryč

Je zde pouze láska a nenávist

Čas a osud

A to ostatní, to ostatní

Jack povídá

Řekl, končím s hraním

Díky kterému se cítíš jako Ježíš nebo John Wayne

A tak odjíždím do Londýna

Budu se potloukat v dešti

To říkal Jack

(Jack mluví k tobě)

Miluji jej

Je božský

Co řekne?

Jacku, swinguj!

Raději poslouchejme toho muže

Protože ten se vyzná ve věcech, kterým nerozumíme

V jednom časopise dokonce objevil rozhovor s Markem Scottem o tomto novém singlu. Jakže to přesně zněl ten článek?

---------------------------------------------------------------------------------------

Mark Scott mluví o Jackovi

Jack Talking. Je to jeden z mála songů, který nenapsal Jack. Kdo jej tedy napsal a o čem je? Napsal ji Mark Scott. A jak už vyplývá ze samotného názvu, song je přímo o Jackovi. Co vedlo Marka k tomu, aby napsal tuhle skladbu? A o čem tedy vlastně je?

Mark Scott nám osobně poskytl exkluzivní rozhovor, ve kterém nám objasňuje obsah songu.

„Napsal jsem ji na základě toho, co mi Jack o sobě pověděl. Dlouhou dobu jsme jako skupina jenom tak živořili, hráli v malých klubech a na rodinných oslavách a zkoušeli v jednom sklepě, až mi Jack řekl, že se vrací do Londýna.“

(He said, I´m coming to London)

 „Říkal, že ho už Amerika nebaví, že on sem prostě nepatří. Tady v Miami je prý moc slunečno. Je tu až příliš jasných, bezmračných a slunečných dní.“

(I´m sick and tired of the sun)

 „Povídal mi o svém životě v Londýně. Nebyl to zrovna lehký život. Říkal, že nebude snadné se tam vrátit, ale že to bere jako legraci. Že s úsměvem bude sledovat, jak se bude vypořádávat s minulostí. Tady v USA nečelil žádné překážce a už mu to přišlo jako docela nudný život. “

(He said I´m coming to London I´m gonna have some fun)

 „Povídal mi také o jednom muži v černém obleku. Prý byl do něj Jack zamilovaný a strašně moc o něj stál. Vzal by si ho klidně i za muže a zůstal s ním navždy. Chybělo k tomu málo, aby se tak stalo. Já jsem si onoho muže dovolil změnit na ženu, nevěstu.“

(He said: Phew, I nearly got married to a bride in black)

 „Mluvil o něm jako o věčně zamračeném, zlostném muži, který je neustále připraven vám jakkoli ublížit.“

(You know she´s always so angry, she´s always ready to attack)

 „A to mi povídal Jack Talking. Tahle část je všem jasná.“

(That was Jack talking.)

 „Pak je moje část, kdy se mu snažím poradit, kdy se mu snažím říct, co by měl udělat. Pochopil jsem, že od většiny těch problémů se Jack snažil jakýmkoli způsobem utéci. A to mi přišlo hloupé a dětinské. Dospělí lidé by se takhle chovat neměli.“

(I´m gonna tell him what to do, because he´s such a fool, he´s always looking for the easy way out.)

 „V Jackově životě jde především o lásku a nenávist, o čas a jeho osud. A to ostatní, to ostatní… To ostatní už říká jenom Jack.“

(There´s only love and hate, time and fate and the rest is, the rest is, the rest is Jack talking)

 „Jack taky jednu dobu vystupoval v divadle. Říkal, že hraní ti dává pocit, že jsi jako Ježíš nebo John Wayne.“

(He´s said: I´m finished with acting. Makes you feel like Jesus or John Wayne.)

 „A pak řekl, že končí a odjíždí do Londýna a tam se bude jenom tak potloukat v dešti, protože se mu už stýská po typickém anglickém počasí.“

(So I´m coming to London, I´m gonna hang out in the rain.)

 „No a to povídal Jack Talking. A já jej prostě miluji. Pro mě je božský. Darem z nebes. A dnes ho už zbožňuje spousta lidí.“

(That was Jack talking. I love him. He´s divine.)

 „Je tam taky část o tom, že bychom ho raději měli poslouchat, protože dobře rozumí věcem, kterým my nerozumíme. Myslím, že Jack je opravdu velmi citlivý a chápavý člověk, který na svůj věk zažil příliš mnoho věcí. Podle mě je spousta oblastí, ve kterých se on opravdu vyzná, a mohl by tak radit ostatním. Třeba jak se vypořádat s tím, že se Vám Váš otec nevěnuje tak, jak byste si přáli a že třeba drogy nejsou a nikdy nebudou žádným řešením jakékoli situace. Že lásku nesmíte hledat tam, kde není. Že byste se nikdy neměli ponížit a nevážit si sami sebe.“

(We better listen to that man, because he knows things well, we can´t understand.)

 ----------------------------------------------------------------------------------

Jack Talking byl bez argumentů úžasný člověk. Kdyby ho tenkrát Snape od sebe takovým nelidským způsobem neodehnal, mohl teď být s ním. Mohli být spolu šťastní. Mohli být milenci. Mohli být přáteli. Mohli spolu sdílet své životy. Snape promarnil svou šanci. Cítil to. Věděl, že už neexistuje možnost, jak získat Jacka zpátky. Bylo pozdě.

Jack byl slavný. Měl kolem sebe spoustu lidí. Je jich tolik, že by mezi nimi jeho – Snapea snadno přehlédl. Dost možná má kolem sebe i zajímavější lidi, než je sám Severus. Asi by už o něj nestál. Teď si mohl vybírat z mnohem lepších nápadníků a ctitelů.

Bylo už příliš pozdě. Na vše.

Jedno mu však vrtalo hlavou. Byl onou černou nevěstou ve skladbě Jack Talking on? Kdo je onen zlostný muž v černém obleku, který je připraven vám kdykoli ublížit? Vždycky když přišel na tuhle část, měl pocit, že Jack zpívá o něm. Vždyť by to docela sedělo!

Jenomže nevěděl, jestli je to aktuální. Fuj, skoro jsem se oženil.  A co znamenala tahle část? Znamená to snad, že je Jack vlastně rád, že to s ním nakonec nezkusil?

Tolik otázek a ani jedna odpověď. Ale zeptat se nemohl.

Mohla se stát ze Severuse nevěsta v černém? Přece by Jack nezpíval přímo o Severusovi. Přece by ve svém singlu nezmínil jeho jméno přímo? Zpěváci si většinou dobře chrání své soukromí. Proč by Jack zasvěcoval média do svého soukromí? Nebylo by to hloupé, kdyby jim povídal o něm a Severusovi? O té noci? Ne, tohle si Snape nedokázal představit.

A určitě by urval tomu muži hlavu za to, kdyby se jen slůvkem zmínil o oné noci. A možná to Jack ví.

Jack si vlastně nepamatoval, co se stalo onu osudnou noc. Mohl se pouze domnívat. Ale aby ony události vytahoval na veřejnost, spekuloval s médii, jak to tu noc, to by už překročilo hranice. Jack nemůže s médii pitvat své soukromí. Ne, když je Snape jeho součástí.

A ze všeho kolem Jacka a jeho skupiny pochopil, že o svém soukromí Jack vůbec nemluví. Nenašel ani jediný článek o jeho otci, o Willym, o Severusovi, o škole, o dětství, o jejich dávném projektu od Ministerstva, o jeho tajných láskách, o jeho skutečných láskách. Ne, tyhle věci Jack s nikým neřešil. Bavil se jenom o hudbě. O tom, co ho baví, co rád čte, jakou hudbu poslouchá, jaké filmy má rád, jak tráví volný čas, ale nic z minulosti nebo co by jakýmkoli způsobem kompromitovalo nebo zviditelňovalo třetí osoby, které nestojí o takovou popularitu nebo zviditelnění svého jména nebo osoby.

Ačkoli se našli i takoví, kteří se snažili zviditelnit. Staří spolužáci, sousedi, kdokoli, kdo nějakým způsobem přišel s Jackem do styku, se snažil na tom vydělat. A kolikrát to byli lidé, co Jacka ani neznali. Mohl být si jistý tím, že dokud nebyl Jack slavný, všichni ho úspěšně ignorovali.

Tihle lidé ho někde jenom potkali, vyplňovali s ním formuláře na úřadě, obsluhovali v restauraci. Nebo s ním byli v nemocnici. Tohle mu přišlo nechutné. Když se ozvala jedna sestřička, která pracovala v nemocnici, kde Jack ležel. Média hodně spekulovala o tom, co se tehdy stalo. Kdo Jacka napadl a proč. Ona sestřička zašla totiž tak daleko, že médiím prozradila i důvod jeho hospitalizace v nemocnici. Napadení. Nikdo ovšem nevěděl, co se stalo. Věděl to pouze Jack, který zarytě mlčel a všem odpovídal, že na tohle téma mluvit nebude. A protože byl jediný, který věděl, co se stalo (kromě Sida, který mu ona zranění způsobil, a Severuse, který podnikl výlet do jeho vzpomínek, a kromě Willyho a otce, kteří tušili, kdo byl oním útočníkem), se svět vlastně nedozvěděl žádné podrobnosti oné události.

Jack to měl těžké. Hodně těžké. O tom Snape nepochyboval. A pro Snapea teď bylo víc než složité zkontaktovat Jacka. Neznal jeho adresu, mobilní číslo. Existovala adresa, na kterou psali jeho fanoušci, ale Snape s ním nechtěl mluvit jako fanoušek. Jeho dopis by zanikl mezi stovkami, tisíci podobnými. Možná by se dostal do rukou jenom nějakému agentovi, manažerovi, stejně tak by to dopadlo, kdyby si s ním zařizoval schůzku. Jenom přes jeho agenta a ten nemohl pochopit důležitost oné schůzky.

Snape se dokonce nemohl prohlásit za jeho přítele. Nevěděl, čím pro Jacka byl. Možná mohl kontaktovat jeho otce nebo Willyho, ale dokázal při představit, jak katastrofálně by to dopadlo. Willy by ho k Jackovi určitě nepustil. A kdyby mu chtěl Snape zanechat vzkaz, Willy by ho stejně nevyřídil.