Memorabilia

Velká síň toho večera vypadala monstrózně. Byla plná vzácných hostů i studentů vyšších ročníků, kterým byl vstup na akci povolen. Jack mumraj v síni sledoval zpoza zatažené opony. On sám se měl na scéně objevit později a nehodlal se všeobecného veselí účastnit dříve, nežli bylo nutné, neboť věděl, že pak se už z kola nedostane. Prozatím si užíval svůj klid a atmosféru si vychutnával ukrytý mimo reflektory a hledáčky fotoaparátů. Jeden skřítek mu donesl sklenici whisky a dokonce si mohl smlsnout i na jednohubkách.

Večírek slavnostně zahájil ředitel školy, kterého uvedla jeho zástupkyně, profesorka McGonagallová. Jack shledal, že se ta žena za ta léta vůbec nezměnila, byla přesně taková, jakou si ji pamatoval. Velmi si jí vážil, protože to byla velmi bystrá, přísná, přesto však spravedlivá žena, která uměla odhalit i svou laskavou tvář. Vždy vzbuzovala mezi svými žáky respekt.

McGonagallová si byla nejspíš vědoma Snapeovy ne příliš vlídné povahy a ujala se dlouhého úvodního slova, než se na scéně objevil samotný ředitel školy. Sotva se jeho vysoká, temná postava vynořila kdoví odkud jako zlověstný přízrak bez jediného úsměvu a pohnutí svalu v obličeji, fotoaparáty začaly cvakat a novináři se jali zapisovat každé jeho slovo. Jeho aura způsobila, že celý sál téměř ztichl a dav bez hlesu naslouchal jeho proslovu, který byl však krátký a stručný, přesně takový, jaký Jack u tohoto člověka očekával. Bez výrazu, bez emocí, strohý a monotónní, leč velmi výstižný a věcný.

Vychutnával si však jeho sametový, hluboký hlas se zavřenýma očima a snil, neboť skutečnost byla až příliš krutá. Nemohl uvěřit tomu, že tak sexy hlas patří tomu nejprotivnějšímu člověku na světě. Nepochyboval o tom, že kdyby svých hlasivek využíval Snape k milým slovům pronášeným s něhou a láskou, podmanil by si své okolí během zlomku sekundy. Dokázal by znít smyslně a dráždivě, kdyby jenom chtěl. Jack téměř zalitoval, že Snape této polohy svého hlasu vůbec nevyužívá. Připouštěl však, že ho dokáže velmi efektivně využívat k jiným účelům. Uměl znít přesvědčivě a rozhodně, neústupně jako pravá vůdčí osobnost. Byl to muž, který svá slova měnil v činy a na jehož slovo se dalo spolehnout.

Willy se už dávno vypařil někde mezi hosty, ale Jack mu to nezazlíval. Willy byl přesně ten typ, který si pozornost a obdiv vysloveně užíval. Nedělal ze sebe něco, čím nebyl, byl spontánní a přirozený, milý a usměvavý. Ve společnosti se cítil dobře, jako ryba ve vodě. Jackovi se zdálo, že ten kluk je přímo stvořený k tomu, aby mu celý svět ležel u nohou. Willy byl předurčený k tomu, aby ho všichni obdivovali a stal se miláčkem davů. Bohužel ten chlapec neměl vlohy k tomu stát se mediální hvězdou.

Jack byl přesvědčený, že Willy by věděl, co si se svou slávou počít. Ovšemže sláva občas stoupla do hlavy každému, i jemu, ale Willy by se dokázal vrátit zpátky na zem. Willy byl lev salónů, který dokázal hýřit úsměvy na všechny strany, Jack občas nechápal, kde se v tom chlapci bere tolik optimismu a životního elánu. Byl milý, téměř rozkošný, naivní hlupáček i velmi smyslný muž, nesmělý mladík, který neuměl oslovit objekt svého zájmu, což mu však nebylo na škodu, neboť si jeho objekt zájmu většinou povšiml jeho nenápadného ostýchavého pokukování a sám se ujal iniciativy. Nechápal, jak to Willy dělá, že mu stačí jeden nesmělý úsměv, aby mu všichni leželi u nohou.

Přesto nemohl Willyho označit za přelétavého. O promiskuitě Jack něco věděl, takže mohl s jistotou říci, že Willy takový nebyl. Byl to spořádaný chlapec, kterému pouze nevyšlo několik vztahů. Nikdy nehledal povyražení na jednu noc.

Jestliže byl Willy ostýchavý a stydlivý, pak povětšinu života byl Jack ještě větší zoufalec. Nikdy se neodvážil vyjevit své city muži svého života. A že měl k tomu nesčetně příležitostí! A byly doby, kdy býval Willy volný a jistě by byl býval i svolný k tomu začít s ním chodit, ale on nikdy nenašel tu odvahu. Promarnil své šance. Teď už bylo příliš pozdě.

Drogy však Jacka změnily. Naučil se vystupovat před lidmi a strip show v gay barech nebylo zrovna něco, co by mu dalo dobrý příklad do života. Dělal ze sebe na pódiu něco, čím nikdy nebyl. Naučil se mluvit o sexu, provokovat, užíval si, když mohl lidi šokovat a pohoršovat je tím, že upozorňoval na věci, o kterých se ve slušné společnosti nemluvilo. Velmi dlouho byl slušným chlapcem a svůj život pouze promarnil. Přesto však v soukromí stále toužil po tom poklidném, spořádaném životě obyčejného, slušného chlapce, kterým už dávno nebyl. Někdy tak strašně nenáviděl tu zář reflektorů, ve kterých se dennodenně ocital. Někdy měl chuť s tím vším skončit.

„V pohodě, Jacku?“ položil mu ruku na rameno jeho přítel Mark.

„Jasně, kámo,“ ujistil ho Jack, přestože o svých slovech pochyboval. Mark si jeho zaváhání ovšem nepovšiml. Jackovi se zdál v poslední době nesoustředěný a myšlenkami na míle daleko.

„Myslíš, že tu bude i Lenka Láskorádová?“ zeptal se Mark s posvátnou nadějí v hlase.

„Vem na to jed,“ řekl Jack povzbudivě a vrhl po svém příteli významný pohled.

„Myslíš, že bys jí mohl… víš, zazpívat písničku s mým věnováním?“ zadoufal Mark.

„Pro tebe – cokoliv,“ ubezpečil ho Jack a jeho tvář se rozjasnila. Bylo příjemné vidět někoho bláznivě zamilovaného a šťastného. Navíc nepochyboval, že v tomto případě budou sympatie oboustranné. Zdálo se, že bradavický hrad bude přece jenom nakloněn milostným sblížením, jen ne u kdejakých dvojic.

Mark se opět vzdálil, aby doladil nástroje, a Jack relaxoval a pekelně se soustředil na svůj výkon, který hodlal na jevišti podat. Před koncerty vyhledával samotu a klid, aby s o to větší razancí a energií vyskočil na pódium a rozjel pořádnou show.

„Těšíte se na svých pět minut slávy?“ ozval se mu za zády ten podmanivý hlas, který ovšem ubližoval a zabodával se do srdce.

„Vy už je máte za sebou, co?“ opáčil Jack cynicky.

Nechtěl se teď hádat. Vlastně mu celá situace připadala najednou děsně komická. Už ani nevěděl, proč se se Snapem neustále popichují. K ničemu to přece vedlo. Jejich slovní přestřelky prostě smysl neměly. Bylo to jen hloupé plýtvání slovy a energií.

Zároveň to však byl zřejmě jediný způsob, jakým si mohli dát najevo vzájemné sympatie. Nikdy by nahlas nepřiznali, že je ten druhý přitahuje. Vždyť Jack přece miloval Sida, a ten se v mnoha ohledech od Snapea zase tolik nelišil, vyjma faktu, že na rozdíl od Sida nebyl Snape agresivní fyzicky. Možná ho vždy přitahovali problémoví partneři. A proto by neměl Snapeovi podlehnout. Věděl, jak by to dopadlo, a udělat tu samou chybu, by byla velká životní pohroma. Kam by to dotáhl, kdyby se neuměl ze svých chyb poučit?

Ale sotva se opona otevřela a on vstoupil na scénu do záře desítek reflektorů a pohledů stovek nadšených diváků, všechny trable a starosti někam odpluly. Na pódiu už nic z toho neexistovalo. Žil jen pro ten moment a svůj perfektní výkon. Byl sám sebou a zároveň byl někým jiným. Podmanil si dav, užíval si jejich souznění, naladili společnou vlnu, na které se unášeli do jiných světů, kde neexistovaly žádné pozemské starosti. Cítil tu energii a žil jí.

***

Snape tyhle večírky přímo nesnášel. Byla to jen obyčejná fraška. Všichni se přetvařovali. Dokonce i ti největší rivalové se společně smáli a přáli si veselé Vánoce, přestože v hloubi duše přáli tomu druhému jen to nejhorší.

Pokud něco nesnášel na funkci ředitele, pak to bylo veřejné vystupování. Během večírku musel mluvit se všemi vzácnými hosty: členy Starostolce, významnými pracovníky ministerstva, rodiči a přáteli školy a už je ani nepočítal. Všechno to byly povrchní a bezduché rozhovory, ale ze slušnosti je všechny musel absolvovat. Vyčerpávalo ho to, ani ne tak fyzicky jako psychicky. Cítil se úplně na dně a nebýt skleničky ohnivé whisky, asi by se zhroutil anebo se zabarikádoval ve své pracovně. Což by rozhodně nevrhlo na něj ani celou školu zrovna dobrý dojem. Jako veřejně známá osobnost, jakou vždy ředitel této prestižní školy býval, měl jistou zodpovědnost za školu a její dobré jméno ve společnosti. Hájil ji a prezentoval a to musel v tom nejlepším světle. Ředitel zosobňoval všechny hodnoty školy.

Tu a tam měl příležitost pohlédnout na pódium a obdivovat mladého blonďatého chlapce v upnutém tričku, kožených kalhotách a bílé košili. Hýřil jen energií.

„To je hlas, panečku,“ pronesl vedle něj stojící mluvčí bystrozorského oddělení.

„Očividně,“ ucedil.

„Má talent, mohl by to dotáhnout daleko.“

„Jen svým uměním mrhá,“ podotkl Snape. „Neslyšel jste ho hrát na klavír. Mohl by hrát Chopena či Bacha a místo toho hraje pokleslý pop.“

„Dělá, čeho si společnost žádá. Jako vážný umělec by nikdy nedosáhl takové popularity.“

„Sláva není všechno,“ pronesl Snape vážně.

„Příteli, sláva je mnoho.“

„Sláva jsou pouze peníze. Umění je ale prestiž, člověk jím ve společnosti získá úctu a respekt.“

„Ach, příteli, ale z něčeho žít musíme,“ pousmál se jeho společník.

Večírek dál ubíhal mravenčími kroky a minuty se dlouze vlekly. Snape si přál, aby už bylo po všem. Doufal, že na další rok bude mít zase klid, ale obával se, že by Minervu mohly napadnout v rámci reprezentace školy další aktivity a akce. Dost se toho děsil. Měl pocit, že jako ředitel na své funkci dlouho neobstojí. Pokud to takhle půjde dál, rezignuje. Vždy toužil po obdivu a uznání okolí, ale nepočítal s tím, že kvůli tomu bude muset ze sebe dělat šaška.

„Je dobrý, co?“ protáhl Jeremy McPerry uznale, který se k němu čirou náhodou nachomýtl.

Jste nechutný: ovládl Snape silnou touhu říct tomu chlapovi, co je doopravdy zač.

„Když jsem ho našel, vykopal jsem zlatý důl.“

Je vidno, jak z jeho slávy a úspěchu těžíte nehoráznou sumu peněz: pokračoval Snape ve vnitřním fiktivním dialogu s Jeremym. Nejspíš pro tebe ten kluk neznamená nic jiného než peníze.

„Všichni ho milují,“ pronesl Jeremy samolibě.

Jen ty ne, ty parchante.

„Nebylo snadné přesvědčit ho, aby vaši nabídku přijal,“ pokračoval Jeremy. „Vyprodané koncerty a haly se přece nedají srovnávat s komorním prostředím vaší školy.“

Ovšemže z toho nečiší takové zisky jako z tisícové účasti na vyprodaném koncertu. Proto jste si taky musel stanovit tu nehoráznou sumu za tohle pitomé vystoupení, že? Minerva už musí senilnět, že na tu smlouvu vůbec přistoupila. Já bych vás hned nakopal do prdele a vyhodil ze své kanceláře.

Jeremy byl očividně s vlastním monologem naprosto spokojený a téměř si nevšiml, že Snape jen mlčí. Ten chlap byl absolutně zahleděný do sebe a slyšel pouze na peníze. „Bože, jak já toho chlapce miluji!“

Jeho či jeho peníze a potenciál peníze vydělávat? soudil Snape.

„Neměl jsem pocit, že by na vás Jack příliš citově lpěl,“ dovolil si Snape podotknout. Byl si vědom toho, že nebyl příliš taktní, ale nemohl si svou poznámku odpustit. Jeremy nebyl také ukázkově slušný.

„Ále, znáte umělce!“ protáhl Jeremy vesele a labužnicky si lokl ze skleničky nepochybně velmi kvalitního a drahého nápoje. „Spí se sebou všichni navzájem.“

Povytáhl obočí. To byly informace. Jak mohl takový vztah vůbec fungovat? Nemyslel pouze ten partnerský, ale i obchodní. Jeden neměl zřejmě důvěru v druhého, ale přesto spolu stále táhli za jeden provaz. Jeden se snažil podfouknout toho druhého. Ale Jeremy měl přece jenom navrch. Na rozdíl od Jacka se vyznal v právních kličkách a nepochybně měl všechny v hrsti. Takový zlatý důl si přece musel velmi vysoce pojistit.

Jste nechutný: měl chuť říci mu už podruhé.

„Doufám, že se dobře bavíte,“ pronesl chladně, „ale právě jsem zahlédl předsedu Správní rady školy. Je to můj dávný přítel, omluvíte mě?“

Byl rád, že se mohl kamuflovat a zabřednout do dalšího odporně nudného, naprosto plochého a bezobsahového rozhovoru s předsedou Správní rady školy. Přece jenom ten rozhovor se pohyboval na vyšší úrovni než s tím slizkým, vypočítavým vydřiduchem. I Potter by mu byl v té chvíli stokrát milejší.

Jack si během koncertu vzpomněl i na své skromné začátky, takže usedl i za klavír, aby zahrál dva naprosto skvělé umělecké klenoty. Být v sále a hrát s mohutným filharmonickým orchestrem byl by z Jacka mimořádný umělec. Ale jednoduchá populární hudba toho chlapce prostě více lákala. Shlédl se ve svém otci a Snape nemohl popřít, že to byl směr, který měl už od dětství Jack nalajnován. Věděl, že jednoho dne bude jako jeho otec. Zvláštní, že se mu to skutečně podařilo. Vzpomínal, kolik synů dokázalo takto úspěšně následovat svého otce a dosáhnout stejné popularity, ne-li větší. Ale místo hudebníků se mu vybavovalo pouze pár klanů filmových hvězd.

Večírek plynul, sice se čas nekonečně dlouze vlekl, ale přesto Snape shledal, že se hosté dobře baví a zábava pokročila. Na některé už padala únava, jiní začali příliš brzy s alkoholem, takže postupně odpadávali. Snape už stačil obejít většinu hostů a promluvit s těmi nejdůležitějšími z nich. Nehodlal začínat druhé kolečko. To by ho zřejmě zabilo.

Na chvíli se zastavil a schoval se k závěsům u stolu s drinky, kde dokonale splynul. Stočil svůj pohled k pódiu a hodlal si aspoň na pět minut užít Jackův bezchybný výkon. Ještě nikdy nebyl na jeho koncertě. Uvažoval o tom, ale neměl zatím možnost a příležitost. Byl velmi pracovně vytížený, ale nejspíš tím jen omlouval svou neschopnost odvážit se koupit si lístek a jít mezi haldu mladých bláznivých lidí, co šílí pod pódiem. Nehodlal se ztrapňovat společností lidí, mezi které nezapadal. Byl by tam za podivína a on vždy dbal na svou dobrou pověst.

This Romeo is bleeding, you can't see his blood
It's nothing but some feelings that this old dog kicked up

Jack uměl být vždy velmi sugestivní jako právě teď. V textech, které prezentoval, jste mohli nalézt více, než se na první pohled jevilo. Severus vždy hledal v jeho textech to skrytá vodítka, ale občas bylo složité je správně interpretovat. Do Jackovy hlavy se dalo jen těžko dívat, byla to velmi složitá a komplikovaná osobnost.

It's been raining since you left me, now I'm drowning in the flood
You see I've always been a fighter, but without you I give up

Jack se vždy snažil ze svých pocitů vyzpívat. Sdělit je světu, podělit se o ně a vyrovnat se s nimi, protože bylo tak těžké říct je obyčejnými slovy a při běžné komunikaci.

I can't sing a love song like the way it's meant to be
Well, I guess I'm not that good anymore
But baby, that's just me

Severus slyšel opravdové zoufalství, volání o pomoc a beznaděj. Jack uměl udělat každou skladbu depresivní. I dětskou říkanku by podal jako srdcervoucí doják. Protože se tak cítil. Byl psychicky na dně, totálně zdrcený. Sražený na kolena a krvácející.

Nevidíš, jak krvácím? Jsem odkopnutý jako starý pes. Od té doby, cos odešel, nepřestalo pršet, takže se brodím záplavou. Vždy jsem byl bojovník, ale bez tebe to vzdám.

Neumím zpívat milostnou píseň způsobem, jakým by měla být zpívána. Hádám, že tak dobrý ještě nejsem, ale lásko, tohle jsem prostě já.

Jack miloval přímo zoufale, ale jeho situace byla beznadějná. Bloudil v kruhu. Neuměl objektu svého zájmu vyjevit své city, a tak je mohl sdělit pouze ve své písni.

Budu tě milovat, lásko, navždy. Budu tu pořád a každý den, navždy. Budu tu dokud nepřestanou hvězdy zářit, dokud se nebe nezhroutí a slova se nepřestanou rýmovat. Vím, že až budu umírat, budu na tebe myslet a budu tě napořád milovat.

O otevřenosti a upřímnosti tohoto milostného vyznání Severus ani na okamžik nepochyboval. Obdivoval tu odvahu jít s vlastní kůží na trh. Odhalováním svých nejniternějších citů a svého jádra, Jack až příliš riskoval. Proč tolik lidí vlastně nevidělo, o čem Jack zpívá? Snape těm slovům náhle dokonale rozuměl.

Fotky, které jsi za sebou zanechal, jsou pouze vzpomínkou na jiný život. Některé nás rozesmějí, jiné rozpláčou a jedna tě přinutila rozloučit se se mnou. Co bych dal za to, aby se mé prsty mohly proplétat tvými vlasy, dotýkat se tvých rtů, tisknout tě blíž. Když se modlíš, pokus se porozumět, že dělám omyly, jsem pouze člověk.

Jejich vztah prošel mnohým. Některé vzpomínky byly veselé, jiné smutné, ale pak přišla ta jedna jediná, kdy se to všechno zvrtlo. Nic už nebylo jako dřív. V ten moment se mnohé změnilo.

Když tě pevně drží, když si tě přitahuje blíž, když říká ta slova, co potřebuješ slyšet, přeju si, abych byl jím, protože ta slova jsou má, abych je tobě pronášel do skonání světa. Budu tě milovat, lásko, navždy. Budu tu pořád a každý den, navždy.

Jack vypadal velmi ztrápeně, jako týrané zvířátko. Umíral pomalou a zřejmě velmi bolestivou smrtí. Zlomené srdce bylo totiž jednou z těch nejvážnějších a na životě nejvíce ohrožujících chorob.

Řekneš-li, že mám pro tebe plakat, mohu. Řekneš-li, že mám pro tebe zemřít, zemřu. Podívej se na mě, není cena, kterou bych nezaplatil, abych ta slova mohl tobě pronášet.

Fajn, není žádné štěstí při těchto vržených kostkách, ale lásko, pokud mi dáš ještě jednu šanci, můžeme sbalit své staré sny a životy a nalezneme místo, kde slunce bude pořád svítit.

Budu tě milovat, lásko, navždy. Budu tu pořád a každý den, navždy. Budu tu dokud nepřestanou hvězdy zářit, dokud nebe se zhroutí a slova se přestanou rýmovat. Vím, že až budu umírat, budu na tebe myslet a budu tě napořád milovat.

Ale v Jackovi stále plál nepatrný plamínek naděje. Pořád doufal, že jednoho dne se na něj štěstí usměje a všechno bude zase jako dřív, ačkoliv oba věděli, že je to nejspíš jen nerealistická představa.

Asi nikdy neslyšel upřímnější a srdečnější vyzvání opravdové a hluboké lásky. Nebylo pochyb o tom, že Jack skutečně velmi silně a hluboce miloval. Byl to člověk zmítán neskutečně silnými city, takovými, které nemohl umlčet, ani potlačit či zkrotit.

Proč jen to neviděl člověk, kterého se to vše bezprostředně týkalo?

***

Večírek plynul v neuvěřitelném tempu a Jack ze sebe odváděl na pódiu vše. Krom drobných přestávek na občerstvení se do půlnoci nezastavil, a když konečně sestoupil z pódia, několik jeho obdivovatelů si ho odchytilo cestou do šaten, aby získali jeho podpis a pár minut jeho času. Shlukli se kolem i fotografové a reportéři. Jack jako obvykle projevil svou dobrosrdečnost, když se s nimi na okamžik zastavil, podepsal pár fotek, rozdal několik úsměvů. Pak zafungovala jeho ochranka. Nebýt jí, zůstal by tu nejspíš uvězněn do brzkých ranních hodin.

Konečně se ocitl v prázdné místnosti. Všechna tíha a únava na něj náhle padla. Cítil se mizerně a osaměle. Svlékl se a osprchoval. Po vystoupení býval většinou zcela vyčerpaný, dnes si však připadal úplně na dně. Vyšel z koupelny a osušil si vlasy.

Náladu mu pozvedla pouze vzpomínka na Marka, který k šatnám ani nedošel. Zaměstnal ho totiž rozhovor pro jeden kouzelnický deník. Skutečný název operace by však korektně měl znít: balení jedné plavovlasé blondýnky. Zahlédl ho totiž, jak se baví s Láskorádovou, která se na něj zářivě usmívala a smála se vtipu, který jí zřejmě právě řekl. Věděl, že ti dva se už od sebe ten večer neodtrhnou. Dokonce předpokládal, že se brzy z večírku společně vypaří. Tušil, jaké radosti dnes v noci Marka čekají, pokud se věci budou vyvíjet nadmíru uspokojivým směrem.

Když se vrátil na večírek, zábava již značně pokročila, zdálo se mu dokonce, že mírně upadá a většina hostů byla buď unavených anebo opilých. Někteří se již dokonce zvolna a nenápadně vytráceli. Jediní, kdo nikdy nespí, byli čerti a novináři, kteří sledovali každý Jackův krok, jako by čekali na nějakou senzaci.

Nejprve se snažil nalézt Willyho, ale ten byl v poměrně živém hovoru s jedním ze svých přátel. Nevěděl, zdali starým či právě objeveným, ale na tom nezáleželo. Usoudil, že se Willy s neznámým dobře baví, a nehodlal mu kazit večírek. Nebyl zábavný společník a už vůbec ne, když žárlil.

Uchýlil se tedy ke stolu s drinky, kde začal pomalu jeden za druhým do sebe lít, zřejmě aby ve skleničce utopil svůj žal. Což se mu nedařilo. Pořád se cítil na hovno a po očku sledoval Willyho.

„Jak moc troufalé by bylo požádat vás o tanec?“ přichomýtl se k němu k jeho překvapení Snape. Neočekával by, že ředitel školy bude mít zájem přijít s ním do bližšího kontaktu.

Jack mu věnoval jeden ze svých naučených dokonalých zářivých úsměvů. Nebylo divu, že se stal dvojnásobným vítězem Ceny za nejkouzelnější úsměv Týdeníku čarodějek. Ne že by o tu cenu Jack dvakrát stál.

„Předpokládám, že by to byla velmi dobrá mediální masáž, kdyby se v tisku objevil vážený a uznávaný ředitel prestižní školy po boku slavné a oblíbené umělecké osobnosti. Jistě byste se dostal na titulní stránky, což by zvedlo zájem i o vaši školu. Je to velmi zajímavý taktický tah,“ pronesl Jack cynicky.

„Stačilo říci pouze ne,“ odsekl mu Snape tvrdě a chystal se k odchodu. Jackovi nepatrně polichotilo, když spatřil, jak se jeho odmítnutí Severuse dotklo. Nestávalo se často, aby se obyčejnému smrtelníkovi podařilo dotknout se ega tohoto sklepního netopýra.

„Ne, ten nápad se mi líbí,“ zastavil ho Jack. „Ostatně vy ani nevíte, co všechno mě stojí dráha umělce. Víte, jaké směšné věci mě nutí dělat? Jeremy nás tlačí do samých pochybných kšeftů. Prezentovat tuhle firmu, vyzvednout tenhle výrobek, doporučit tohle a tohle, aby prodejci měli zisk z mých fanoušků. Je to pěkně nechutné, ale když Jeremy uzavře smlouvy, těžko se z nich dá vyvléknout. Vzbudit zájem o školství a vzdělání je to nejmenší, co mohu udělat.“

Odložil drink a nechal se Severusem dovést na taneční parket. Vložil svou ruku do jeho teplé dlaně, která ho pevně a jistě svírala a Jack si najednou přál, aby ho už nikdy nepustila.

Došli mezi první tanečníky a stanuli čelem k sobě. Jack mu věnoval jeden nejistý pohled a nesmělý úsměv. Společenský tanec nebyla zrovna jeho parketa. Vlastně to byl přesně ten druh činnosti, který téměř vůbec neprovozoval. Snape si jen vybavil to lascivní a obscénní kroucení na pódiu, které Jack téměř dokonale ovládal.

Severus k němu udělal krok a Jack dovolil, aby se jeho paže obmotala kolem jeho pasu a přitáhla si ho k sobě. Vlastně to bylo docela vzrušující a velmi dobře chápal, proč je tanec vnímán jako jedna z forem namlouvání samiček.

Jack ho uchopil za rameno a přiblížil svou tvář nebezpečně blízko jeho. Téměř se dotkli nosy a Jack mu věnoval jeden neobvykle svůdný a smyslný pohled. I Snapeův černý pohled se vpil do toho jeho a Jack cítil, jak mu po páteři běhají elektrické výboje.

Rozpohyboval své boky, vlnil se do rytmu, zatímco Snape dělal ladné taneční kroky. Jack se jeho pevné náruči cítil jistě a bezpečně. Snape ho vedl. Napadlo ho, že v této náruči by mohl pobývat do skonání světa, nebe by mohlo vzplanout, řeky se vylít ze svých koryt, padat hvězdy, ale on by se tu cítil stejně bezpečně.

Ta souhra jejich pohybů a kroků nebyla náhodná. Jako kdyby k sobě odvěky patřili a byli léta sehraným párem. Jako kdyby tohle nedělali poprvé, ale byl to způsob, jakým běžně tráví spoustu všedních dní.

Jack si vybavil jejich první společný tanec, který se odehrál v době, kdy společně pracovali na ministerském projektu. Pamatoval si ten večer i jejich první tanec. To kouzlo okamžiku se vrátilo zpět.

A do toho se ozývaly libé tóny velmi tklivé hudby. Jak zábava pomalu umírala, zpomalovalo se i tempo hudby a oni se mírně pohupovali do velmi táhlých a jemných tónů sklady. Tančili zlehka pozvolna, stačily jim k tomu jen neuvěřitelně krátké kroky, mírné úkroky a zhoupnutí v bocích.

Snapeova ruka nebezpečně klesla z Jackových beder, takže se nacházela v bodě na hranici páteře a Jackova pozadí tak, aby to bylo ještě společensky únosné.

Jack se tím klidným, pomalým houpáním nechal kolébat a vychutnával si Snapeovu bezpečnou, pevnou náruč. Ponořen v kouzelné hudbě, nacházel se Jack v čarovném světě, kde nebylo nic špatně.

Jenomže všechno krásné jednou končí. Bylo jim spolu nadmíru dobře pouze v případě, že mlčeli a  užívali si přítomnosti toho druhého, ale kdykoli jeden z nich něco vypustil z úst, nevedlo to k ničemu dobrému.

Ty krásné chvíle uběhly tak rychle, že Jack nepostřehl, zdali tančili pět minut či celou hodinu. Přesunuli se ke stolu s drinky a popíjeli lahodný mok, stále mlčky a zkoumavě si prohlíželi jeden druhého. Kdoví, zdali se za těmi tajemnými pohledy skrývalo více, nežli se mohlo nezúčastněnému pozorovateli jevit.

Ten čarovný okamžik ovšem zanikl s hlasitým, hlubokým smíchem, který citlivé ucho mohlo identifikovat jako afektovaný a neupřímný. Jack vrhl dosti ostrý pohled na svého manažera, který se na druhé straně sálu očividně velmi dobře bavil.

„Jacku,“ oslovil ho Snape náhle úplně změněným hlasem, až to mladíka přinutilo věnovat veškerou svou pozornost tomuto muži. Snape jen výjimečně mluvil měkkým, něžným hlasem, „ty fámy o vás a o vašem manažerovi jsou skutečně pravdivé?“

„Žárlíte?“ prohodil Jack laškovně a smyslně na něj zamrkal.

„Ten člověk je mi silně nesympatický,“ prohlásil Snape. „O jeho morálních zásadách a čistých praktikách hluboce pochybuji.“

„Nikdy jsem neřekl, že je to slušný člověk,“ odpověděl Jack klidně. „A v zásadě s vámi souhlasím.“

„Tak proč tedy s ním udržujete vztah?“

„Slyšel jste někdy o tom, že své přátele bychom si měli držet blízko, ale nepřátele ještě blíž?“

„Tomu nerozumím. Jste mladý, pohledný, vy byste si přece mohl k sobě vybrat někoho… vhodnějšího. Atraktivního herce, mladého nadějného zpěváka, modela, slavného sportovce… ale tlustého, odporného idiota? Domníval jsem se, že máte vkus.“

„To jste měl o mě až příliš vysoké mínění. Jeremy není zas až tak špatná partie. Má peníze. Spousty.“

„To, co ten chlap má, jsou vaše peníze. Vy si hřejete na prsou zmiji.“

„Mám to pod kontrolou,“ ubezpečoval ho Jack.

„Rád bych tomu věřil, ale okolnosti jasně hovoří o tom, že ten chlap vás ovládá a ždímá z vás peníze. Využívá vás. A vy tomu nečinně přihlížíte.“

„Jeremy je moc chytrý na to, aby mě nechal jen tak jít. Věřte mi.“

„Nepochybuji o tom, že kdybyste ve svém okolí jen nepatrně zapátral našel byste pár schopnějších lidí, kteří by vás ze všech problémů vysekali. Kdybyste se ho chtěl zbavit, našel byste si způsob. Ten všivák vám zničí pověst i kariéru. Nezaslouží si vás.“

„A kdo ano?“ zasmál se Jack cynicky a napil se. V jeho hlase zaznělo zklamání a rozhořčení.

„Vzdělaný muž středního věku, s všeobecným rozhledem, mimořádnými znalostmi a výsledky ve svém oboru,“ vyjmenovával Snape, „úspěšný muž, odborník, jenž své vědomosti šíří dále, sečtený a inteligentní pedagog. Člověk činu a muž svého slova. Ambiciózní a neústupný.“

„Ale to je přesně Jeremy,“ oponoval Jack. „Sakra, vy si myslíte, že podvodníci a podfukáři jsou blbci? Jsou to mimořádně inteligentní bytosti. Tak ambiciózní, až se nebojí skákat přes haldy mrtvol. A rozhodně je to někdo, kdo je ve svém oboru, tedy v podvádění dobrý, jinak by už dávno seděl v chládku. Já jeho schopnosti nepodceňuji, v určitém směru je dokonce i obdivuji.“

„Jeremy vás stáhne na dno,“ podotkl Snape. „Nemůžu se na to dívat. Dejte na má slova.“

„Existují i nebezpečnější věci, které mohou člověka zničit. Co takhle drogy nebo zlomené srdce? Jen proto, že nemáte city, neznamená, že nejsou jiné možnosti, jak člověku ublížit a zničit ho.“

„A vaše srdce je zlomené?“ zajímal se Snape.

„Již notnou řádku let,“ odsekl Jack a rozhodl se vypadnout odsud. Naneštěstí si všiml, že se jeho přítel dobře baví a svůj úmysl připojit se k Willymu zavrhl. Snape zbýval jeho jedinou volbou, protože se mu za Jeremym ani v nejmenším nechtělo. Bylo dobře, když si ho ten všivák nevšímal.

„Co se takhle vrátit na parket?“ navrhl Jack nervózně s nadějí, že nebudou rozvádět další témata ohledně partnerských vztahů.

Sotva se však ocitli mezi tančícím davem, přišel první záblesk, druhý a Jack věděl, že jsou v záběrech mnoha objektivů. Ani se tomu nedivil, spíše ho překvapovalo, že doteď měl relativní klid.

Chtěli divadlo? Měli ho mít. Chtěl si s ním Snape hrát? Zde je jeho hra.

Postupně přešel od decentního tančení k smyslnému vlnění se tak, jak se to naučil nejen v gay barech. Toto umění dovedl k dokonalosti při svých výstupech, jimž se snažil okořenit svou show. Lascivní podbízení se mu šlo úplně samo. Děsně rád provokoval novináře.

***

Najednou stáli opět u stolu s drinky, aby vydechli a popadli dech. Snape se ho snažil nenápadně uklidit mimo objektivy, protože mu bylo zřejmé, že Jack se dostává ze své formy.

„Musím uznat, že jste dobrý,“ pronesl Snape obdivně. „Strhnout na sebe pozornost vám jde mimořádně dobře.“

„Měl jsem dojem, že i vy toužíte po troše pozornosti,“ odvětil Jack dotčeně

„To by nejprve museli vzít na vědomí i mou přítomnost,“ zabručel Snape.

Jack se cynicky usmál. „Takže se cítíte ukřivděně?“

„Jste nechutný se svým neustálým předváděním se. Je mi z vás špatně, Jacku, jak máte pořád potřebu stát v záři reflektorů a hrát si na něco, čím nejste.“

„To vás opravdu tak strašně bolí, když si vás nikdo nevšímá, chudáčku?“ opáčil Jack.

„Proč na sebe strháváte tolik pozornosti?“

„Proč? Proč? Asi ze stejného důvodu, proč o té samé pozornosti sníte vy.“

„Nesním o ní,“ zastavoval jeho úvahy Snape.

„Pak byste nechal plavat fakt, že si vás nikdo nevšímá. Žárlíte.“

„Na vás? Ani v nejmenším.“

„Chtěl byste se se mnou vyspat?“ nadhodil Jack náhle.

„Prosím?“

„Co kdybychom někde spolu zapadli a ty mi to pořádně udělal? Už mi to dlouho nikdo tak dobře jako ty neudělal.“

„Tak dobře jako já?“ pronesl Snape nevěřícně. „Spali jsme spolu u všeho všudy pouze jednou a nic si z toho nepamatuješ. Jak víš, že to nebylo totální fiasko?“

„Protože mě pořád chceš? Kdybys nechtěl, nebyl bys tu,“ odpověděl Jack pohotově a provokativně se nacpal do jeho těsné blízkosti. Téměř se mu přitulil do náruče a smyslně zamrkal. Ale v souvislosti s jeho stavem už pozbyl veškerou svou smyslnost.

„Hele, zajímalo by tě aspoň, jakej je sex s Jeremym?“ nadnesl Jack další téma.

„Myslím, že to nechci vědět,“ opáčil Snape důrazně.

Jack se rozesmál a pak řekl: „Děsná nuda. Většinou jenom ležím a on mě šuká. A nic to se mnou nedělá, protože je odpornej. Roztáhnu nohy jenom, protože to chce. Připadám si jako děvka. Naštěstí se v mém okolí najde vždy pár krásnejch chlapů, co mě pořádně ojedou. Mám neuvěřitelně věrné fanoušky a obdivovatele, co mě nenechají ve štychu. Uděláš to pro mě dnes večer také?“

 A v té chvíli se Jack rozhodl opět zanotovat: „If you want my body and you think I'm sexy, come on, honey, let me know. If you really need me, just reach out and touch me, come on, sugar, tell me so.“

Byl by býval připsal Jackovi k dobru, že se z toho nesnaží dělat veřejné divadlo, ale všude kolem bylo tolik hostů a novinářů, kteří jevili zájem o Jacka, že si jeho počínání nemohli nevšimnout.

Bylo mu jasné, co tím Jack sleduje. Opět si se všemi kolem zahrával. Novinářům se snažil zahrát pěkné divadlo, aby měli o čem zase psát a zároveň si tím zajišťoval publicitu. Tím, že bude neustále v novinách, se o něm bude hovořit a jeho sláva tak brzy neupadne v zapomnění. Žel Snape zastával názor, že existují mnohem líbivější způsoby, jak se v novinách prezentovat než svými excesy a aférkami. Tohle bylo hluboko pod Jackovu úroveň.

Podle toho, co o Jackovi zaslechl a co se právě dozvěděl o jeho vztahu s Jeremym, pochopil, že Jackova nabídka sexu bude zřejmě skutečná. Žádná provokace. Pokud spí Jack s kdekým, proč by si to tentokrát nemohl rozdat s váženým ředitelem prestižní bradavické školy. Navíc by se jejich jména perfektně vyjímala na titulních stránkách. Aférka v Bradavicích – ředitel školy a světová hvězda.

Snape láteřil, proč musí Jack dělat kolem sebe takový rozruch. Bylo mu to nepříjemné, obzvlášť když se pozornost soustředila i na něj. On byl přece počestný, vážený ředitel školy. Nešlo o to, kdyby Jack ztrapnil pouze sebe, ale jeho do toho vůbec nemusel zatahovat. Ale to byl přece Jackův úmysl. Ten si přece tuhle pozornost náležitě užíval. Rád provokoval a tohle mu nahrávalo do karet. Jen se s ním nemusel svézt i on. Jestli se mu Jack mstí, pak to dělá velmi dobře.

Aspoň že se tentokrát nesnažil Jack  vyškrábat na stůl, nepokřikoval na celý sál, nedělal žádná nevhodná gesta ani neměl tendence svlékat se.

„Už byste neměl pít, Jacku,“ doporučil mu rázně, když se k němu Jack přimotal zpátky a natahoval se po další skleničce lahodného moku.

„Ano, tati,“ zašvitořil Jack s pitomým opileckým úsměvem na tváři.

„Jste totálně namol,“ upozornil ho příkře.

„Váážně?“ protáhl Jack, hlas mu přitom podivně přeskočil a hlasitě si říhl. „Vy jste asi ještě neviděl, jak vypadá opilý člověk.“

„Že ne? A jak byste tedy popsal sebe?“

„Podívejte, nemohu být našrot, pokud ještě relativně dobře artikuluji - a protože spolu konverzujeme, řekl bych, že mi rozumíte. Dokonce obstojně zvládám i pohyb po dvou končetinách a udržuji balanc. Júúú – i když mi to dělá větší a větší potíže,“ zavrávoral Jack a hlasitě se zasmál faktu, že málem upadl.

„Čemu pak říkáte opilost?“

„To je stav, kdy se člověk už jenom nemotorně plácá po zemi, monotónně mručí i přes snahu artikulovat, a je neschopný jakékoliv koordinace pohybu. A jak vám právě teď budu demonstrovat, v pohodě ještě udržím skleničku a bez obtíží ji přiložím ke svým ústům.“

„Pobryndal jste se,“ vyčetl mu Snape. Pak se zamyslel a představil si scénu, kterou mu popsal Jack. Odstrašující případ. A tyhle stavy totálního bezvědomí Jack už někdy opravdu zažil?

„Víš co, Severusi?“ přešel Jack plynule v tykání, „měl by ses taky někdy trochu odvázat, dát si litr vodky, vykouřit kilo trávy, šlehnout si kokainu. Ty se vůbec neumíš bavit. Není s tebou žádná legrace. Jsi děsně upjatej.“

„Tomuhle já neříkám zábava, ale ztrapňování,“ pronesl Snape smrtelně vážně.

„Ale vtipnej docela seš, to se musí nechat,“ dodal Jack a rozesmál se.

„Jsi troska,“ upozornil ho.

„Jo, koukni na sebe a teprve potom suď druhé,“ odfrkl si Jack dotčeně.

„Měli bychom už jít spát,“ doporučil mu Snape.

„Dobrý nápad,“ zamrkal na něj Jack. „Nejlepší za dnešní večer. Kde je tvoje postel?“

Severus už nenašel sílu dodat, že každý bude spát ve vlastní posteli, dokonce i ve vlastních komnatách. Nehodlal s ním mít sex, protože v takovém stavu, v jakém Jack byl, by to prostě za nic nestálo. Jack se velmi ochotně rozloučil s novináři, srdečně jim zamával do objektivů, než večírek opustil, ale jak Snape záhy zjistil, všichni je následovali až na chodbu. Nahněvalo ho, že se přitom ani nesnažili být nenápadní.

„Váš pokoj je opačným směrem, Jacku,“ upozornil ho Snape, když mladík zahnul za nesprávný roh.

„Ale tvůj ne,“ dodal Jack vesele a pokračoval v cestě.

„Dejte mi klíče, doprovodím vás do vašich komnat,“ přikázal mu Snape zostra a chytl ho za loket, aby ho zastavil.

 „Jejda, nemám klíče, asi jsem je ztratil nebo zapomněl,“ odpověděl Jack rozverně a bylo vidno, že ho to ani v nejmenším nemrzí, dokonce se celou situací královsky bavil.

„A co je potom tohle?“ vytáhl Snape z kapsy podezřelou věc, která se až příliš nápadně podobala klíči.

„Ukažte,“ chopil se předmětu Jack. „No jo, vypadá to jako klíč. Vy jste ho našel. Jste pašák.“

Rozmáchl se a na svůj stav docela přesnou ranou vyhodil klíč z otevřeného okna, kterým sem na chodbu proudil čerstvý vzduch. „Jejda, asi jsem ho zase ztratil.“

Snape nasadil kyselý, rozhořčený výraz, ale pohotově hmátl po své hůlce a jednoduchým kouzlem si otevřeným oknem přivolal ztracený klíč zpět.

„To je ale mrzuté,“ zakabonil se Jack, „vůbec to od tebe nebylo pěkné.“ A rozhodl se pokračovat ve své cestě. Právě mířil ke schodišti do sklepení.

„Kam si myslíte, že jdete?“ osopil se na něj. „To jste tak opilý, že ani netrefíte do svých komnat?“

„Vím přesně, kam jdu,“ ubezpečil ho Jack.

„Stůjte, nebo budu nucen použít násilí,“ varoval ho Snape a Jack se na schodišti prudce zastavil a otočil se čelem ke Snapeovi.

Potutelně se uculil a prohlásil: „Byl bych moc rád, kdybyste použil hrubou sílu.“

Snape s nelibostí shledal, že je novináři následují. Sevřel svou hůlku v kapse hábitu a neverbálním kouzlem vyčaroval neviditelnou bariéru, která jim měla znemožnit následovat je. Přinejmenším je to zdrží natolik, aby stihl i s Jackem zmizet. Neviditelná zeď je zmate. Než zjistí, co jim brání v pohybu vpřed a než vytáhnou hůlky a kouzlo ukončí, budou mít dost času utéct jim. Pokud Jack nelže o svém stavu a je schopný ještě koordinovaného pohybu, je možné, že se jim podaří včas zmizet.

„Pojďte,“ chytil ho za paži, „pokud budete v mých komnatách do pěti minut, dostanete plusové body.“

„Bezva,“ prohlásil Jack nadšeně a zamířil si to přímo k jeho bytu ve sklepení. Snape jen žasl, odkud se Jack ve sklepení tak dobře vyzná, protože u něj v bytě byl podle všeho pouze jednou jedinkrát.

„Tak jakej jsem?“ pronesl Jack vítězně, když dveře za nimi zaklaply a oni se ocitli v Severusových komnatách. Stáli spolu v předsíni, ve stísněném prostoru, jen kousek od sebe.

„Máte talent,“ ocenil jeho schopnosti. Jackovi se skutečně podařilo vyvinout slušné tempo, navzdory svému podroušenému stavu. Přestože při svém úprku využil celé šíře sklepních chodeb, pětkrát zavrávoval a jednou zakopl a upadl na zcela rovném terénu, jeho rychlost byla obdivuhodná.

„Jestli mám na něco opravdový talent, pak je to být totálně v prdeli,“ opravil ho Jack a přistoupil k němu. Nesměle se k němu naklonil a vtiskl mu na rty jeden nejistý polibek. Hned nato však ztratil balanc, upadl Severusovi do náruče a jejich hlavy do sebe tvrdě narazily.

Snape si bezmocně povzdechl. A tenhle beznadějný případ si právě nastěhoval do bytu. To se mu ten dnešní večer skutečně vyvedl.

-----------------------------------------------------------

A/N: V kapitole jsem citovala text skladby Always od Bon Jovi a Jack zpíval refrén ze skladby Da Ya Think Im Sexy od Roda Stawarta.