10. Zkouška
Zkouška ve Velké síni probíhala nad jeho očekávání přímo skvěle. Zpočátku se sice museli vypořádat s technickými problémy, neboť hojně využívali elektrických nástrojů, světelné efekty a ozvučení, takže jim dalo zabrat skloubit mudlovskou technologii s kouzelnickým světem. V Bradavicích totiž nic z toho nefungovalo, tudíž bylo potřeba zařídit, aby přístroje místo elektrické energie poháněla magie. Techničtí pracovníci toho měli dosáhnout s přispěním kouzelníků během celodenní přípravy, ale ani do začátku zkoušky se jim nepodařilo všechny mouchy zcela vychytat.
Kdykoliv se během zkoušky vyskytl nějaký problém, na který upozornil jakýkoliv člen kapely, byl vmžiku vyřešen, takže po hodině, kdy se zdálo, že vyřešili ty nejpodstatnější věci, se Jack rozhodl rozjet to, aby si to užil jenom on, ale i diváci. Dav studentů to ocenil bouřlivým jásotem a křikem, který si musel Jack ovšem domyslet, protože tišící kouzlo fungovalo naprosto bezchybně.
Na začátku zkoušky bylo takové ticho vítané, neboť se mohli plně soustředit na problémy a technické závady, teď se stalo nepatřičným. Proto poprosil Minervu, zdali by nemohla kouzlo zrušit, protože by si rád zazpíval se svými fanoušky. Zástupkyně pochopila, pokynula Kratiknotovi a jedním mávnutím hůlky, propukl v síni řev. Místnost burácela a vibrovala zpěvem, který se odrážel od stěn.
Jack koncertování přímo miloval. Cítil se součástí davu, byli jako jeden celek, tělo, v němž bilo jedno srdce stejným rytmem. Byli organismus, který dýchal pro stejnou věc. Zvedl ruce nahoru a oni učinili totéž. Tleskali do rytmu, zpívali společně s ním. Líbilo se jim, co dělá a jak to dělá, a to ho naplňovalo štěstím. Cítil se milován.
Zkouška se protáhla do pozdních večerních hodin, ale dav jeho fanoušků by s ním očividně probděl i celou noc. Studenti byli v extázi a Jack ji s nimi sdílel. Tohle davové šílenství bylo extrémně nakažlivé a rovnalo se stavu pod vlivem omamných látek. Jack drogy miloval a tohle byla jedna z nich.
Když odložil mikrofon a kluci začali balit věci, publikum svou nevoli dalo najevo hlasitým pískáním a bučením. Jack si byl vědom, že by studenti dokázali pařit dvanáct hodin v kuse, ale on měl své povinnosti a nemohl si dovolit odrovnat hlasivky, ještě než začne vánoční večírek. Jeho hlas byl velmi citlivý nástroj a dvouhodinová zkouška se na jeho stavu podepisovala. Jack se neuměl šetřit a před takovým vzácným publikem nechtěl ani v nejmenším odvést poloviční práci. Po každém vystoupení ale potřeboval dostatečný čas na rehabilitaci, aby další večer mohl na pódiu odvést další perfektní výstup. Koncerty byly občas tak vyčerpávající (hlavně pokud neměl jednodenní pauzu mezi sebou), že se nedivil, že hvězdy, které vyráží na roční turné, se změní v trosky, které dokážou znovu vylézt na pódium jen díky povzbuzujícím látkám. V tomto případě je drogy neničily, ony jenom dodávaly energii tělu, které už ji nemělo odkud brát, protože byly vyčerpány i ty rezervy.
Právě když se kapela shlukla dohromady, přiběhl odněkud zadýchaný Willy. Vypadal poněkud rozrušeně a vyděšeně.
„Nebudete mi věřit, co jsem viděl na toaletách!“ vyhrkl.
Snape ztuhl. Tak to si počká, co z tohohle individua vypadne. Počítal, že to nebude nic světoborného. Co může být tak znepokojivého na bradavických toaletách?
Buď to budou popsané dveře a kabinky, což bylo běžné na všech typech škol, Snape nechápal, co studenty vede k tak primitivnímu jednání. Anebo přistihl nějakého studenta v kompromitující situaci, takže buď to byl holý zadek anebo něčí opravdu dobře vyvinuté nádobíčko anebo pravý opak. Nepředpokládal, že by z toho kluka vypadlo něco kloudnějšího. Ten kluk byl primitiv.
„Co se stalo, Willy?“ zajímal se Jack zúčastněně a objal svého přítele kolem ramen. Zdálo se totiž, že Willy potřebuje uklidnit.
„Bože, bylo to strašné a odporné,“ stýskal si chlapec se skutečným zděšením v očích. „Ještě teď je mi z toho špatně. Málem jsem se pozvracel. Podívej, jak se mi třesou nohy!“
Skutečně. I na tu dálku mohl Snape zaznamenat, jak se chlapec chvěje.
Čím víc toho Snape slyšel, tím víc ho zajímalo, jaká děsivá tajemství ukrývají bradavické toalety. Baziliška vyloučil, neboť nejenže byl onen tvor již mrtev, ale také by setkání s tímto monstrem Willy těžko přežil.
„To bude určitě pavouk,“ ozval se Mark, člen Jackovy skupiny pohotově s pousmáním.
„No jo, ale jaký!“ dodal Willy a celý se zhrozil. „Byl jako celá dlaň.“ Horlivě gestikuloval. „Takhle tam seděl na stěně, jen kousek od mušle. Myslel jsem, že se pochčím!“
„Doufám, že jsi tam nepomočil podlahu,“ dodal Jack s náznakem znepokojení.
„Nemáš mokré kalhoty?“ utahoval si z něj Mark naoko.
„Vy idioti, máte z toho legraci, ale tohle je smrtelně vážná věc,“ ječel Willy téměř hystericky. „Já mám z pavouků fobií a tenhle byl mega obrovský. Už nikdy tam nevkročím!“
„Ihned s tím něco udělám,“ ozvala se zástupkyně ředitele pohotově, která jejich rozhovor mimoděk vyslechla.
„Ah,“ mávl Jack ledabyle rukou, „nechte to plavat.“
„Cože?“ zděsil se Willy. „A kde mám chodit na záchod?“
„Ve škole je spousta jiných toalet,“ uklidňoval ho Jack. „Nemusíš zrovna na tuhle.“
„A kdo mi zaručí, že to tam nebude vypadat stejně?“ panikařil Willy. „Jacku, tohle je vážná věc.“
„Tak si pořiď plíny a na žádný záchod nemusíš,“ dodal další člen Jackovy skupiny a zasmál se svému vtipu.
Tentokrát Willy pro jejich vtípky žádné pochopení neměl. Jack viděl, že jde do tuhého, protože Willy byl přímo vyděšený a měl slzy na krajíčku. To nebylo dobré.
„Willy…“ snažil se ho Jack uklidnit. „Budu chodit s tebou.“
Jeho ujištění ale nepomáhalo. Willy zcela očividně nabíral na pláč. Snapeovi se z toho dělalo špatně. Ten kluk byl patetický.
Minerva se opět velmi hbitě přihlásila o slovo. „Rozmístím po všech toaletách kouzla na odpuzování hmyzu včetně vašich komnat. Ujišťuji vás, že se podobná události již nestane.“
Willy si očividně ulevil a kurážně dodal: „Stačí jenom na pánských.“
Jack se po jeho poznámce upřímně rozesmál. „Tak to bylo geniální.“
Snape měl co dělat, aby udržel vážný výraz a nezačal točit očima. S tímhle jenom počítal. Dalo se jenom čekat, že dřív nebo později si Jack začne vymýšlet nejrůznější speciální požadavky. Pozvat na takový večírek takovou hvězdu byla jenom chyba. Minerva se samozřejmě jako dobrý hostitel chtěla blýsknout naprostým komfortem a speciálními nadstandardními službami. Nevěděl, kdo z nich mu přišel šílenější.
Po zkoušce zamířili všichni do svých komnat. Jacka a Willyho doprovodila profesorka McGonagallová osobně.
***
Ráno Jackovi na náladě nepřidalo. Včera šel spát brzy, ale vůbec se necítil odpočatý a plný energie. Venku se spustila chumelenice. Ačkoliv miloval, když se za okny pozvolna snášely sněhové vločky, dnes ho takový výjev nepotěšil. Už teď myslel na večerní představení a měl tušení nadcházející katastrofy.
„Co je, Jacku?“ zeptal se ho Willy, když scházeli k místnosti dočasně sloužící jako jídelna. „Vypadáš sklesle.“
„To jen to večerní vystoupení,“ odvětil. „Vůbec se na to necítím. Jeden by toho Jeremyho docela rád zabil.“
„Jo, tomu rozumím,“ přikývl Willy. „Je vážně odporný. Promiň, že tak o něm mluvím, ale… proč s ním vlastně spíš? Chci říct… vůbec se k sobě nehodíte.“
Jack mu věnoval jeden ze svých podrážděných pohledů.
„Promiň, tak jsem to nemyslel,“ kál se Willy. „Vím, že spolu chodíte, ale… Jacku, tohle nemůžeš myslet vážně. Zrovna on.“
„Já ti ani nevím, jestli to myslím vážně,“ odvětil bezradně. Hned nato však razantně zavrtěl hlavou. „Vlastně to s ním nemyslím vůbec vážně.“
„Proč s ním vlastně spíš? Chci říct… máš to zapotřebí? Kolem tebe se motá tolik krásných kluků. Proč si nevybereš někoho z nich?“
„A kdo říká, že nespím se svými fanoušky?“ zeptal se Jack s úsměvem. Po Willyho otázce zřejmě nepatrně pookřál. Zato Willy nevypadal kdovíjak nadšeně. „Copak jsem ti neřekl, že toho tlouštíka podvádím? S kým si myslíš, že bych to asi dělal? S tebou? S Markem?“
Willy vypadal na okamžik šokovaný Jackovým upřímným doznáním, ale pak se uklidnil, jako kdyby všechno zapadlo na své místo. „Tak proč s tím odporným, tlustým bastardem zůstáváš?“
„Sám jsi to řekl,“ pronesl Jack klidně. „Je to bastard. Je hezké mít své přátele blízko, ale své nepřátele je lepší mít ještě blíž. Jeremy nás dostal tam, kde jsme teď.“
„Jste tam, protož jste dobří,“ oponoval mu Willy.
„Jistě,“ ucedil Jack cynicky. „Ty nevíš, jak to v naší branži chodí, ale mít talent rozhodně nestačí. Když jsem byl mladý a hloupý, taky jsem si to myslel. Jsme tam, kde jsme, protože nás Jeremy dokázal dobře propagovat a protlačit.“
„Dobře, proto má přece podíl z vašich výdělků,“ ustoupil Willy o krůček. „Tak proč ten sex?“
„Už od samého začátku chtěl se mnou vyjebat. Myslel si, že když mi vydá desku, že budu povolnější a bude to pro mě dostatečná motivace. Byla to jedinečná příležitost. Tolik jsme s kamarády dřeli a makali, měl jsem Jeremyho odmítnout? Ošidit své kamarády o splnění našeho snu jenom kvůli vlastnímu pohodlí? Věděl jsem, že pro to musím něco obětovat. Takže jsem přistoupil na Jeremyho hru. Spím s ním a on z nás udělal hvězdy.“
„Jenomže teď už ho nepotřebujete,“ oponoval opět Willy. „Mohli byste si najít mnoho lepších a sympatičtějších manažerů.“
„Já vím, že to vypadá děsně prostě, ale je to trochu zamotanější, Willy. Jeremy je velmi nevyzpytatelná osobnost. Je lepší mít ho na naší straně než proti nám. Kdybych ho vyhodil, věř mi, že ten chlap by věděl, jak naši skupinu položit na lopatky. Navíc s ním máme platnou smlouvu, kterou nebude tak snadné zrušit. Jsem si jistý, že v ní má spoustu pojistek a dodatků, aby nám rozvázání pracovního poměru co nejvíce znepříjemnil. Hnal by nás k soudu, kde by nás díky svým schopnostem zřejmě úplně oškubal. Připravil by nás o peníze, kariéru, a to nemůžu dovolit. Dlužím to svým parťákům. To vše jsme nebudovali tak dlouho, abychom toho tak lehce pozbyli.“
„Ten chlap se mi nelíbí. Je to podvodník a vydřiduch.“
„Jeho praktiky se nelíbí zřejmě nikomu,“ usoudil Jack zamyšleně. „Nicméně se snažím zatnout zuby a mlčet.“
„Měl by ses ho zbavit,“ usoudil Willy. „To vám dlouho nebude fungovat.“
„To nám nedaruje jenom tak,“ ušklíbl se Jack. „Nevím, jestli jsem připraven riskovat všechno.“
„Jak s ním můžeš zatraceně spát?“ udělal Willy zhnusenou grimasu. „Už jen z té představy je mi na zvracení.“
„Myslím, že kdybys zažil, jaké to je chodit se Sidem, věděl bys, jak je ve skutečnosti lehké podržet někomu takovému.“
Willy se zachvěl. Jack nikdy nemluvil o svém vztahu se Sidem. Willy tušil, že ho Sid bil, fyzicky a nejspíš i psychicky týral. Nejspíš do toho spadalo i znásilňování. Pokud to s Jeremym dělá Jack relativně dobrovolně, po svých předchozích zkušenostech tohle nebude to nejstrašnější, co ho mohlo v životě potkat.
Vešli do jídelny, aby se postupně všechny pohledy obrátily k nim. Studenti opět ustali se sousty napůl cesty k ústům a s posvátným obdivem hleděli na svůj idol.
„Nechápu, jak tohle děláš,“ popíchl ho Willy s úsměvem a vyrazil k jejich místům u jídelního stolu. Jack ho následoval. Cestou podával ruku studentům a zdravil se s nimi. Když studenti vycítili jeho vstřícnost, dodali si odvahy a obklopili ho. Za chvíli už byl v jejich obležení.
Nebýt zásahu profesorky McGonagallové, Jack by se nikdy nenasnídal. Zástupkyně ředitele uklidnila rozbouřený dav a doprovodila oba mladíky k profesorskému stolu.
„Snape na tebe zase tak divně kouká,“ houkl Willy, když se usazovali.
„Jo, to on skoro pořád,“ ujistil ho Jack chladně. „Myslíš, že za to mohou zaražený prdy?“
Jeho prohlášení způsobilo Willyho hlasité vyprsknutí, čímž si od Snapea vysloužili další nevrlý pohled. Willy se rozesmál na celé kolo, až se po něm otáčela celá síň. Div že nesletěl ze židle. Jednu chvíli Jack zvažoval, jestli nemá svému příteli poskytnout první pomoc, protože měl pocit, že se Willy dusí. Rozhodně dobrou minutu nemohl popadnout dech, až téměř smrtelně zmodral.
Vrhl kradmý pohled na zamračeného bradavického ředitele a pocítil zvláštní uspokojení. Bylo zatraceně příjemné toho černého netopýra provokovat. Věděl, že něco takového jako nevhodné chování u jídelního stolu, musí toho člověka vytáčet k nepříčetnosti.
Willy byl vždycky veselý, spontánní a velmi hlučný. Ostatně právě to se Jackovi na něm líbilo. Stačilo málo, abyste toho kluka potěšili či rozveselili. Ale taky málo k tomu, abyste ho přivedli k slzám.
Když se Willy uklidnil a bylo bezpečné, že nedostane další hysterický záchvat smíchu, Jack ho objal kolem ramen a kontroloval Snapeovu reakci. Jeho zamračený pohled signalizoval, že to dělá moc dobře.
***
Ihned po snídani zamířil do ředitelny. Tušil, že Jackův příchod vyvolá hotové pozdvižení, ale neočekával, že to bude až takový blázinec. Ti dva břídilové si ze společné snídaně udělali divadelní představení. Willy se choval jako pubertální imbecil a Jack ho celou dobu jenom provokoval. Co si o sobě ti dva vlastně myslí? Že jim patří celý svět?
Práskl za sebou dveřmi a vešel do své pracovny.
„Opatrně, chlapče,“ napomenul ho jeden z obrazů, „nejsi v této místnosti sám. Na svůj věk mám velmi citlivý sluch.“
Snape mu nevěnoval pozornost a začal přecházet po místnosti.
„Tak čím vás ten mladík vytočil tentokrát?“ ulpěly na něm modré pomněnkové oči předchozího ředitele.
„Chová se jako hulvát,“ vyprskl Snape podrážděně. „Během snídaně hlučel na celou místnost. Je tak drzý a nafoukaný, až je mi z něj na zvracení.“
„Lidé se rádi baví, Severusi,“ vysvětloval Brumbál. „Ne, všichni jsou tak upjatí a strojení jako ty. Někdo své emoce nedokáže udržet na uzdě.“
„Pch,“ odfrkl si. „Kdybyste tam byl… Tohle už překročilo veškeré hranice. Ten spratek by měl vědět kdy přestat. Měl by poznat, kde jsou vymezené hranice.“
„Ach, to mládí,“ povzdechl si Brumbál. „Je tak bezstarostné. Člověk poznává svět, chce žít naplno. Zklidnění přichází až s věkem. Nech toho chlapce, aby se trochu pobavil.“
„Je drzý, nafoukaný, nestoudný a oplzlý. Někdo takový nedostane rozum nikdy, pokud nebude do patřičných mezí vykázán. Hluboce pochybuji, že by časem zmoudřel.“
„Soudíš ho příliš tvrdě, Severusi. Je to právě proto, že je to Jack?“
***
Během dopoledne si Jack našel způsob, jak ho příjemně strávit. Nechal se obklopit svými obdivovateli a dovolil, aby ho provázeli hradem a ukazovali svá oblíbená místa.
Našel pár studentů, kteří ho sice jako umělce obdivovali, ale dokázali se k němu chovat jako k téměř obyčejnému klukovi, jako kdyby byl jedním z nich. Bavili se o spoustě věcí, poslouchal jejich postřehy a drby z prostředí bradavické školy.
A pak tu byli ti, kteří ho s něčím pořád obtěžovali. Tu aby jim podepsal tričko, povečeřel s nimi, zašel k nim na pokoj. Chtěli ho pouze pro sebe.
Jedni ho žádali, aby je vzal na své koncertní turné, druzí chtěli pracovat v týmu, co se staral o záležitosti kolem kapely, jiní chtěli s ním natočit desku, a tak mu předváděli svůj zpěv a hru anebo si přáli, aby je vzal do kapely.
Ke všem se snažil být zdvořilý a milý, ale teď už chápal, jak těžké je být známou tváří. Poznal totiž obě strany. Jako malý obdivoval taky spoustu umělců, a kdyby některého z nich potkal v jakékoliv situaci, nepřemýšlel by, zdali obtěžuje či ne, protože taková příležitost se mu naskytne jenom jednou za život. Dobrá, asi by nikdy nenašel tu odvahu oslovit některého z nich.
Na druhou stranu věděl, že i tihle lidé z umělecké branže mají dny, kdy je pro ně takové obtěžování krajně nepříjemné a i jindy přívětivý člověk se může proměnit v nafoukanou hvězdu, co svého fanouška odmítne. Z pochopitelných důvodů, které ovšem pro jeho fanouška pochopitelné nebudou. Jedna strana nepochopí tu druhou.
Veškerý svůj volný čas do oběda strávil se svými obdivovateli, kteří byli úplně uneseni, že jim věnuje drahocenné minuty ze svého života. On si jako primadona ovšem nepřipadal. Byl úplně normální.
Po obědě následovala další zkouška ve Velké síni, která se tentokrát obešla bez publika. Jack celou dobu pokradmu sledoval Severuse, který neustále někde pobíhal a něco řešil. Docela rád by si s tím mužem promluvil mezi čtyřma očima. Mezi nimi bylo tolik nevyřčeného, že Jack uvažoval, jestli by byla možnost připravit ho o pár minut jeho života. Pak si vzpomněl na všechny předchozí schůzky a napadlo ho, že takhle skutečně nic nevyřeší. Snape jejich vzájemná setkání využíval pouze k urážení. Nechápal, proč mu tak ubližuje.
Věděl docela jistě, že není žádná primadona. Nepřipadal si tak, necítil se tak. A především se tak nechoval. Od té doby, co se stal slavným, nijak nezměnil svůj životní styl. Nepotřeboval za zadkem bodyguardy. Nikdy si nevyžadoval speciální zacházení ani nadstandardní služby. Sem tam si koupil něco zatraceně drahého, ale když už ty peníze měl, proč by se měl uskromňovat?
Jako to luxusní auto, které mu už dlouhou dobu stálo v garáži. Koupil si ho, protože se chtěl předvést. Domníval se, že v takovém auťáku bude vypadat jako opravdový machr. Vždycky byl tichý a skromný, ale vždycky toužil po tom předvést se. Jenomže on s tím vozítkem ve skutečnosti vůbec nejezdil. Neměl na to čas ani náladu. Nebyl vášnivý řidič. Uvažoval, že by ho daroval Willymu. Věděl, že by to jeho příteli v tom bouráku neskutečně seklo.
Možná se Snape v jednom nemýlil. Někdy byl trochu marnotratný. Nepovažoval to za špatnou vlastnost. Každý občas vyhodil peníze za něco, co nevyužil. Koupil si to, jenom protože se mu to líbilo. Ať už to byl boháč anebo obyčejný středostavovský zbohatlík či dělník. Rozdíl byl pouze v ceně předmětu.
Mluvit se Snapem se mu rozhodně nechtělo, protože ho ten člověk osočoval z něčeho, co nebyla pravda. Jako by mu nezáleželo, jak se věci skutečně mají. Je slavný a už jen z tohoto důvodu musí být nafoukaný a zhýralý. Jestli něco Jack nesnášel, pak to, když někdo házel všechny lidi do jednoho pytle. A to Snape jednoznačně dělal.
***
Večer se nezadržitelně blížil, a tak se Jack uchýlil do svých komnat, aby si vzal na sebe svůj kostým a trochu se upravil. Willy mu občas dělal kostyméra a maskéra, ale jeho styl byl poněkud uhlazený a umírněný a Jack miloval okázalé šaty. Muselo to být něco nepřehlédnutelného, co ihned upoutá pozornost. Výstřední, syté barvy, zatímco Willy si bral nenápadné odstíny, aby příliš nedráždil. Jack ho se zaujetím sledoval a posteskl si, že Willy není jeho. Strašně by ho chtěl.
Jeho kamarád stál zrovna u zrcadla, zhlížel se v něm a upravoval. Očima vyhledal v zrcadle Jacka a zeptal se ho: „Jacku, a jaký je vlastně tvůj vztah ke Snapeovi?“ Ptal se jen tak mimochodem, ale Jack věděl, že se ptá záměrně. Chápal, že jeho kamaráda zajímá, co se stalo mezi ním a profesorem lektvarů.
„Jaký?“ protáhl Jack. „Ten člověk se mi hnusí. Pohrdám jím. Zvedá se mi z něho žaludek.“
„Myslel jsem, že se ti z něj zvedá něco jiného,“ rýpl si Willy a tváře mu v zrcadle nepatrně zrůžověly. Jak toho kluka kvůli takovým drobnostem miloval.
„Musel bych být totálně opilý, abych se s ním vůbec vyspal,“ dodal Jack skepticky.
„To nebude tak složité,“ namítl Willy, „protože ty nemáš problém dostat se do alkoholového opojení.“
„Přijde ti to vtipné?“ ucedil Jack mírně rozladěně. Nechtěl se vracet k tomu, co se mezi ním a Severusem kdysi stalo.
„Já jen aby se historie neopakovala,“ podotkl Willy s pobavením.
„Ach, tak,“ povzdechl si Jack, „vypadám jako idiot, který se nedokáže poučit z vlastních chyb?“
„Upřímně?“ provokoval ho Willy a konečně se otočil od zrcadla. Oba mladíci propukli v hlasitý smích.
