08. Konflikt
Ze všech stran cvakaly fotoaparáty a Snape nenápadně postával ve dveřích do kumbálu, který kdysi býval prádelnou. Byl zde skryt nechtěné pozornosti a dobře odsud viděl na Jacka, jenž velmi ochotně pózoval před objektivy fotoaparátů. Během deseti minut bylo po tiskové konferenci a Jack i jeho skupina se pak vydali do zákulisí mimo pozornost médií. Minerva zůstala v místnosti o něco déle, aby usměrnila dav senzacechtivých novinářů, a tak se stalo, že se Snape na chvíli neúmyslně ocitl ve společnosti Jacka a dalších čtyřech cizích lidí.
Jack mu nejprve věnoval pohled, kterým by klidně mohl vraždit, ale pak zřejmě usoudil, že bude bezpečnější, pokud bude ředitele školy naprosto ignorovat.
„Na slovíčko, pane Talkingu,“ zavrčel Snape. Tak snadno z toho ten chlapec nevyvázne. Ani omylem.
Jack se otráveně otočil. Zde mimo záři reflektorů si očividně nemusel na nic hrát. Snape tu jeho aroganci nesnášel.
„Přejete si, pane?“ stanul Jack tváří v tvář obávanému profesoru lektvarů a založil si ruce na prsou. Styl, jakým to řekl, svědčil o tom, jak hluboce jím opovrhuje. Jeho zdvořilost byla pouze hraná.
„Možná bychom si mohli ujasnit pár věcí,“ odsekával ředitel chladně.
„Souhlasím,“ přikývl Jack stejně vřelým tónem.
„Vaše drzost nezná mezí, že ano, pane Talkingu,“ provrtal ho Snape nenávistným pohledem. „Jak si troufáte tvrdit, že vaše účast na vánočním večírku nebyla podněcována jistou finanční sumou? Jak z té vaší přeslazené pusinky vypouštět tak sprosté lži?“
„Nelhal jsem,“ odbyl ho Jack. „Nejde nám o peníze.“
„Tak vám nejde o peníze!“ rozkřikl se Snape na celou místnost jízlivě, až na sebe upoutal pozornost ostatních členů skupiny. „Víte vy vůbec, kolik jste si naúčtovali jenom za tohle vystoupení?“ Odmlčel se a sjel Jacka opovržlivým pohledem. „Chápu. Máte o penězích poněkud zkreslenou představu. To, co je pro vás pár galeonů za hodinu, je pro ostatní roční mzda.“
Jack se rozesmál a nasadil ironickou masku. „Podívejte, pane řediteli.“
Při tomhle oslovení vřela ve Snapeovi krev. Jack jeho funkci úmyslně vyslovoval nahlas a zřetelně, jako by snad vyjadřoval opovržení nad tím, že se někdo jako on stal ředitelem tak prestižní školy. Očividně před tímto titulem neměl ten chlapec žádný respekt.
„My to pro peníze neděláme,“ pokračoval skálopevně Talking dál. „Pokud jde o obchodní věci, za naši skupinu jedná Jeremy, který zařizuje všechna vystoupení, koncerty a akce. On zpracovává smlouvy, on sjednává podmínky. Mou prací je pouze bavit lidi a zpívat. S finanční stránkou věci nemám nic společného. Takže, pane řediteli, pokud se vám na našem honoráři něco nelíbí, neměl jste tu smlouvu podepisovat. Vy jako osoba oprávněná jednat jménem školy a uzavírat obchodní smlouvy, jste buď měl vznést námitku a diskutovat na téma finančního ohodnocení s naším manažerem anebo se vyslovit přímo, že za těchto finančních podmínek s námi nehodláte dále spolupracovat. Jelikož jste smlouvu podepsal, odhaduji, že jste s platebními podmínkami musel souhlasit. Tak si teď prosím nestěžujte, ano?“
Snape Jacka probodl nenávistným pohledem. Ten spratek ho snad bude ještě poučovat o tom, jak se má chovat a jednat ve své funkci. Severusův pohár trpělivosti se začínal pomalu plnit. Ještě pár kapek a možná brzy přeteče.
Situaci se jala zachraňovat profesorka McGonagallová, jejíž příchod rozproudil hustou atmosféru v místnosti. Čarodějka očividně nic nepostřehla. Nebylo divu, její role organizátorky byla vyčerpávající a v hlavě měla tolik starostí, že si v této situaci nemohla všímat tak titěrných maličkostí.
„Severusi, byl byste tak laskav a doprovodil Jacka do jeho komnat?“ požádala ho postarší čarodějka.
Severus ji propálil svým pohledem. „To snad nemyslíte vážně! Co si o mně myslíte? Že ze mě bude mít pan Talking svého osobního sluhu nebo hůře - skřítka?“
„Jestli vás to obtěžuje, Severusi,…“
„Samozřejmě že ano!“ rozkřikl se na ni Snape. „Jsem ředitelem školy. Nepochybně mám plno jiných a podstatnějších starostí!“
„Chcete říci, že pohodlí našich hostů mezi vaše priority nepatří?“ zamračila se McGonagallová.
Snape se jí do očí vysmál. „Klidně bych je nechal spát v přístěnku pro košťata. Nejsme pětihvězdičkový hotel!“
Prošel kolem konsternované zástupkyně ředitele a efektně za sebou třískl dveřmi.
„Moc se omlouvám…“ spustila Minerva nervózně.
„Za něj?“ vyjel Jack poněkud podrážděněji, než měl v úmyslu, a ukazoval ke dveřím, kde Snape tak nečekaně zmizel. „S tím si nedělejte starosti, je to starý osel. V životě jsem se potkal už se spoustou lidí, kteří mi moji slávu a úspěch závidí. Snape nebyl nikdy výjimkou. Nenávidí každého za všech okolností. Je to zatrpklý dědek.“
Minerva několikrát překvapeně zamrkala, ale nakonec usoudila, že ředitele školy nebude obhajovat. Snape jí to taky neulehčoval a jeho výstup před pár minutami nebyl vzorem slušného vychování.
„Je načase, abyste se trochu porozhlédli po hradě a ubytovali se,“ oznámila pětici mladíků před sebou. „Vaše pokoje se nachází v jihovýchodním křídle hradu v šestém poschodí. Nechtěla jsem vás ubytovávat daleko od sebe. Profesorka Prýtová bude tak laskavá a doprovodí vás.“
„Bohužel jsem v šestém poschodí nenašla dostatek volných místností, které bych přeměnila na pokoje pro hosty. Jacku,“ obrátila se k mladíkovi, „vy a pan Williams jste bohužel ubytováni o patro níže.
„V pořádku,“ přikývl Jack na srozuměnou a rozhlédl se po místnosti. „Mimochodem kde je Willy?“
***
Blonďatý mladík si to rázoval chodbami bradavického hradu. Byl to už nějaký pátek, kdy naposled pobýval na těchto místech. Měl na svá školní léta spoustu příjemných vzpomínek. Zrovna se zastavil u jednoho gobelínu ve čtvrtém patře. Zde se kdysi ukrýval v Garryho náručí před profesorem Flitwickem. Na tomto místě se jim podařilo ukrást pro sebe pár minut po večerce, které trávili vzájemných objímáním, hlazením a líbáním. Zasněně se usmál. Byly to krásné chvíle. Posmutněl, když si uvědomil, že něco takového si už nezopakuje. On a Jackův otec se přestali skrývat před veřejností. Martin byl navíc dospělý rozumný muž, který se už neuchyloval k žádným pošetilostem. Willymu chybělo to bezstarostné dětství. Tam uvnitř se cítil být stále tím patnáctiletým klukem. Věděl, že by se měl chovat rozumně, ale jeho emoce ho vždy přemohly.
Rozhodl se, že se vrátí zpátky, jelikož tušil, že ho Jack bude hledat, až zjistí, že není na místě, na kterém ho zanechali. Prošel dlouhou temnou chodbou a zabočil za roh.
Tvrdý náraz. Willy zavrávoral.
„Neumíš dávat pozor na cestu, ty zatracený spratku?“ rozkřikl se ředitel školy.
Willy k němu překvapeně vzhlédl. Snape! Nervózně přešlápl.
Severus zaměřil svůj pohled na přítomného mladíka. Takže to nebyl zbloudilý student, ale Jackův přítelíček. Pocítil, jak se v něm vzdouvá další vlna nenávisti.
Zlomyslně se ušklíbl, když si všiml, že se ho Willy pořád bojí stejně jako před lety. Někteří lidé se prostě nemění. Někteří ani proti všem zákonitostem přírody nikdy nedospějí.
„Můžete mi vysvětlit, proč se bezcílně potulujete bradavickými chodbami?“
„Nemyslím si, že bych vám měl cokoli objasňovat,“ vzdoroval mladík.
Snape přivřel oči a změřil si mladíka pohledem plným opovržení.
„Hledáte si nějaké povyražení?“ zavrčel pobaveně. „Váš současný přítel vám není dost dobrý? Anebo vás načapali s jiným a jste volný a teď hledáte náhradu?“
Na Snapeově tváři přistála chlapcova ruka. Přes chlapcově křehce stavěné tělo měl ten mladík velmi úderné ruce a výbornou trefu.
„Co si to dovolujete?“ okřikl ho mladík šokovaně. V žádném případě nečekal na ředitelovu reakci, obešel ho a svižným krokem plný rozrušení odcházel. Všiml si, že se třese po celém těle. Snape neměl právo na to, co řekl. Jak o něm jenom může něco takového říct?
Snape si promnul tvář. Očividně rozdávání facek bylo pro Willyho velmi častou a již dobře propracovanou činností.
***
Vešel do ředitelny a měl v úmyslu posadit se za svůj pracovní stůl.
„Severusi, copak se vám přihodilo?“ ozval se obraz Albuse Brumbála dotěrně.
Snape po něm hodil nevrlým pohledem.
„Tváře vám jenom hoří,“ hodnotil bývalý ředitel. „Kterou slečnu jste urazil? Anebo mladíka?“
V Severusovi planul silný hněv. Nestačí, že ho urazil Jack, ponížil Willy, ale teď do něj bude rýt i Brumbál. Pravda, ale byla, že stále ještě cítil Willyho facku na svém obličeji.
„Sedla vám, že?“ pokračoval Brumbál. „Tak co jste komu řekl? Nebo jste někomu sahal někam, kam se nesluší?“
Poslední věc, kterou Brumbál zahlédl, než dveře od ředitelny třískly, byl rozvlněný černý plášť profesora Snapea.
***
„Willy, stalo se něco?“ strachoval se Jack, jakmile mladík vkročil do jejich společných komnat a jeho pohled utkvěl na jeho příteli. Willy byl bledý a rozrušený.
„Nic,“ zalhal, ale ne dostatečně přesvědčivě. Za ta léta ho Jack již dobře znal a věděl, že nic vždycky něco znamená.
„Posaď se,“ namířil jej k prostornému gauči a přisedl si k němu. „Nechceš si o něčem popovídat.“
„Snape si myslí…“ zaváhal Willy a jenom při vyslovení toho jména se Jack zamračil.
„Snape je idiot,“ ujistil ho vzápětí.
„Myslí si, že jsem…. jak se to řekne u gaye… že jsem děvkař…“
„Willy,“ objal ho Jack kolem ramen. „Snad mi nechceš říct, že toho starého blázna posloucháš. Snape vůbec neví, o čem mluví. Kdyby tě znal, tak by něco takového nikdy nemohl říct. Je to idiot. Slyšíš mě? Idiot! “
„Ale,“ zaprotestoval Willy, „možná má pravdu.“
„Pravdu? Jak to sakra myslíš? Snape lže. Vždycky lhal. Říká to jenom proto, že ti závidí. Záměrně ti chce ublížit. Ty máš každého, na kterého si ukážeš. Jenom se tě snaží rozhodit. Frustruje ho, že není tak hezký a oblíbený jako ty. Je to starý mládenec. Jenom si na tobě řeší vlastní komplexy. Přece nevěříš tomu, co říká.“
„Ale já…“ štkal Willy.
„Nikdy sis s nikým neužíval jenom kvůli požitku ze sexu, vždycky jsi měl vážný vztah. To, že to pokaždé nevyšlo, ještě neznamená, že jsi promiskuitní. Já naopak moc dobře vím, jak jsi citlivý. Snape vůbec neví, jaké je to někoho milovat. Nemůžeš poslouchat někoho, kdo neví nic o lásce. Naopak, ty jsi ten, který je plný lásky. Dokázal bys ji rozdávat, jak veliké je tvé srdce.“
„Podvedl jsem tvého otce,“ připomínal chlapec hříchy své minulosti.
„Já několikrát podvedl Jeremyho,“ odpověděl Jack naprosto klidně.
„To je něco jiného,“ zaprotestoval roztřesený Willy. „Ty Jeremyho nemiluješ, já tvého otce ano.“
„Willy, myslel jsem, že tohle je už za námi. To, co se stalo… litoval jsi toho. I v běžných vztazích se stává, že začneš pochybovat o vaší lásce a budoucnosti, a když se objeví někdo nový, máš pocit, že on by mohl být tím pravým. Důležité je, že jsi pochopil vlastní chybu a vrátil ses k otci. Miluješ ho. Znám tě moc dobře na to, abych to mohl říct.“
„Ale Snape…“ spustil opět Willy, ale byl Jackem přerušen dřív, než stačil cokoli dokončit.
„Snape je idiot. Trápíš se zbytečně. Nezáleží na tom, co si o tobě myslí Snape, ale co si o tobě myslí můj otec. A ten tě miluje. A já si o tobě taky myslím jenom to nejlepší. Víš, že Snape by našel chyby i na andělovi.“
Willy se konečně smutně usmál a Jack si ho přivinul blíže k sobě v přátelském objetí. Willy byl vždycky jeho nejlepší přítel a s jeho příchodem se změnil celý dosavadní Jackův život. Ať už to bylo k lepšímu nebo horšímu, jeho život dostal nový rozměr. Ze svých zážitků a zkušeností mohl čerpat inspiraci pro napsání mnoha svých skladeb. Nikdy by se Willyho nevzdal, nikdy nedopustí, aby něco zlomilo jejich přátelství.