Memorabilia

Když pokynula zástupkyně ředitele novinářům, že nadešel čas pro jejich otázky, okamžitě se spustila vlna neuvěřitelné hluku a novináři křičeli jeden přes druhého, takže se mezi ně musela vložit, aby je ukáznila. Vyzvala jednoho z nich, aby se ptal.

„Jorge Cortéz, z Denního věštce,“ představil se tázající. „Pane řediteli, jak probíhalo jednání s The Compressorss? Přistoupili na vaši nabídku okamžitě anebo jejich účasti předcházela dlouhá jednání?“

Snape přivřel oči a změřil si dotěrného chlapa v hnusném zeleném saku. Co jsou tohle za absurdní otázky?

 „Jednání proběhlo bez komplikací,“ zavrčel nevrle. „Žádného zádrhelu si nejsem vědom.“

Další novinář, Anton Gorovsky z Kouzelného měšce: „Kolik galeonů vás jejich účinkování stálo?“

„Tato otázka je bezpředmětná,“ odsekl Snape naštvaně.

Další novinář, Igor Chapman: „Jacku, byly peníze tím hlavním faktorem, proč jste se rozhodli účastnit takového akce?“

Jack se nahnul blíže k mikrofonu a významně pohlédl přes stůl na svého manažera, který seděl na druhém konci. Pak se narovnal do křesla a pohlédl na tázajícího. „Peníze v mém rozhodování nehrají roli, to byste měl, pane, vědět ze všeho nejdříve. Bradavice mají v kouzelnickém světě jisté postavení a účastnit se takové akce je spíše otázka prestiže. Nejsem tím, kdo sepisuje smlouvy, ani tím, kdo se zajímá o finanční stránku věci.“ A vrhl další významný pohled směrem k manažerovi.

Snape málem rudl zlostí. Tak tohle je ta největší a nejsprostší lež, jakou kdy Jack vypustil ze svých úst. Jaká troufalost! Za tohle by mu urval hlavu a zakopal tři metry pod zem. Jak si může dovolit říct, že ho peníze nezajímají! Vždyť jenom jejich honorář stál 75 % celé sumy, která nakonec padla na tuto akci. Jak si může dovolit takhle hnusně lhát!

„Rita Holoubková,“ ozvalo se sálem. „Jacku, jaký vztah máte k panu Snapeovi?“

Jack na chvíli ztuhl, povytáhl obočí a nuceně se usmál. „Pan Snape, býval za dob mých studií profesorem lektvarů. Nesmírně si vážím jeho znalostí. Je to mimořádně nadaný člověk a bylo mi ctí být jeho studentem. Je to obrovský dar mít za profesora tak vzdělaného člověka, od kterého se může student hodně naučit.“

„Ano, ale jaký máte k němu vztah? Býval vaším oblíbeným profesorem?“

Jack si dal s odpovědí načas. „Pana profesora, nynějšího ředitele jsem si vždy nesmírně vážil. Toto nemá nic společného s oblibou či záští. Jakékoli citové projevy či vazby mezi profesorem a studentem jsou neslučitelné. Ale ano, mohu potvrdit, že pan Snape nebyl jistě tím, za kým bych si šel pro radu. Mým kolejním profesorem byl pan Kratiknot, ke kterému jsem měl vždy bezmeznou důvěru. Své záležitosti jsem probíral s ním, ne s panem Snapem. Pan Snape byl pro mě vždy pouze profesorem lektvarů, pokud rozumíte tomu, co vám chci říct.“

„Xenofilius Láskorád. Podle zpráv, které unikly z Ministerstva, jste s ním pracoval v době od září 1999 do května 2000 na jednom lektvaru. Proslýchá se, že jste byl jediný, který se nebál spolupráce s panem Snapem. Můžete nám říci, jak jste spolu vycházeli a jaký byl pan Snape nadřízený?“

Jack se usmál. „Udivuje mě, kolik věcí se dostane na povrch. Nemá cenu popírat, že jsem s ním pracoval na jednom projektu. Ovšem informace, které mluví o tom, že jsem byl jediným vážným uchazečem o to místo, jsou dosti zkreslené. Prosím vás, proč by se lidé měli bát spolupráce s panem Snapem? Během naší spolupráce se neudálo nic zvláštního. Projekt jsme dovedli do zdárného konce. Na tom snad není nic neobvyklého. Nemyslíte?“

„Selena Hunterová z Deníku čarodějky. Proč si myslíte, že pan Snape byl ze všech profesorů nejméně oblíbený?“

Jack se usmál. „Takové věci mi nepřísluší hodnotit. Navíc si myslím, že tyto řeči o neoblíbenosti profesora lektvarů jsou spíše přehnané.“

Opět Xenofilius Láskorád. „Při ukončení projektu pro Ministerstvo zde na škole probíhal slavnostní večírek. Očití svědci tvrdí, že jste se opil a pod vlivem alkoholu jste se začal chovat krajně nevhodně včetně obnažování na veřejnosti a oplzlého chování. Můžete nám k tomu něco říci?“

Jack opět ztuhl. Tenhle rozhovor bude zřejmě tvrdší oříšek. Snape jenom čekal, jak se s celou situací ten mladík popere.

„Ano, nikdy jsem se netajil se svými drogovými problémy. Není to poprvé ani naposledy, kdy jsem to přehnal. Nejsem vzorem dokonalého gentlemana.“

Holoubková: „Proč jste se svlékal?“

Jack ji provrtal svým pohledem. „Možná že mi bylo jenom horko,“ odpověděl, aniž by hnul jedinou brvou.

Holoubková: „A to že jste křičel na celý sál, že si to chcete rozdat s panem Snapem?“

Jack se opět usmál. Novináři ho nepřestávali udivovat. Pak si povzdechl, nevěřícně zavrtěl hlavou a řekl: „Možná byste měla být přesnější. Z vašeho dotazu nevím, kam přesně směřujete. Možná šlo o nevyřízené účty. Pracovali jsme téměř osm měsíců na společném projektu, po jehož ukončení bylo třeba vypořádat jisté záležitosti.“

Xenofilius: „Jeden z mých blízkých známých tvrdí, že jsi přímo řekl, že chceš, aby tě ošukal. Někdo říká, že jsi to chtěl dělat přímo na stole.“

Jack se teď upřímně rozesmál. A po chvíli s vážnou tváří prohlásil: „Některým bych doporučil naslouchadla, jiným ušní vyšetření. To, že by se mi líbilo dělat to na stole v sále plném lidí, ještě neznamená, že jsem to udělal. Byl jsem pod vlivem omamných a návykových látek, nebyl jsem příčetný, takže má vyjádření nelze brát vážně. Že jsem mnoha lidem svým nevhodným vystoupením zkazil večírek, se upřímně omlouvám.“

Xenofilius: „Ale očití svědci tvrdí, že tě z večírku vyprovázel Snape. A ani jeden se pak nevrátil zpátky.“

„Tak to by snad stačilo,“ vložil se do toho rozzuřený Snape. „Nic se ten večer nestalo. Jack byl opilý. Vyvedl jsem ho pryč, protože jsem nestál o další problémy. Byl to můj večírek. Nedovolím, aby ho nějaký opilý spratek zkazil. Odvedl jsem ho na ošetřovnu.“

„A pak jste se nevrátil,“ upozornil ho Xenofilius dotíravě.

„Poslyšte,“ vložil se do toho opět Jack. „Vy tu fantazírujete nějakou love story. Zeptejte se hned, jestli jsem s ním spal a já vám řeknu, že ne. Se svým profesorem lektvarů rozhodně ne. Dokážu si představit kohokoli, ale jeho ne.“

„To je slušná pozice pro to, aby to tak co nejdřív bylo,“ ucedil jeden z Jackových spoluhráčů pobaveně. Jack po něm hodil nebezpečný pohled a Mark se rozesmál.

Opět Holoubková. „Vaše oblíbená skladba se jmenuje Sex Dwarf. Můžete nám říci, o čem ta skladba je?“

Jack se usmál. „Myslím, že k této otázce by se měl vyjádřit původní autor.“

„Ale co přesně si pod tím názvem představujete?“

„Myslím, že Jackovi stačí, pouze ta první část názvu,“ pronesl jeho přítel sedící vedle něj a Jack se na něj spokojeně usmál. „Pod tím si dokáže představit spoustu konkrétních věcí.“

Selena Hunterová: „Jacku, jste momentálně zadaný?“

Jack zaváhal a pak pevným rozhodným hlasem odpověděl: „Ne.“

Xenofilius: „Já slyšel něco jiného. Prý chodíš se svým manažerem.“

„Hups,“ zatvářil se Mark, jako by vytryskla na povrch ta nejutajenější zpráva.

Jack opět zaváhal a pak se natáhl blíže k mikrofonu. „Do mých osobních záležitostí nikomu nic není. O něčem takovém se nehodlám bavit,“ odpověděl nezvykle chladně. Pak o něco roztál a dodal: „Nezlob se, Xeno.“

Rita Holoubková: „Odkud se znáte s Xenofiliusem Láskorádem?“

Jack se zatvářil udiveně. „Že by se mnou někdy dělal rozhovor?“

A vyměnil si s Markem pohled plný skrytých otázek. Pak se otočil zpátky k Ritě a klidně pokračoval dál. „Xeno, je fajn. Jakže se to jmenuje ta jeho dcera? Linda? Blanka?“

„Lenka,“ opravil ho Mark. „Lenka Láskorádová.“

„Jo, no vlastně,“ pohlédl na něj Jack významně. „Já zapomněl, jak jsi z ní po celou dobu nemohl spustit oči.“

Mark do něj opět nevybíravě šťouchl za to, jak si ho Jack dobíral.

Selena Hunterová: „Marku, vy jste z mudlovské rodiny. Jak se cítíte mezi kouzelníky?“

„Dobře, jsou to normální lidé. Taky mají dvě ruce, dvě nohy a jednu hlavu.“

Jacka jeho prohlášení upřímně rozesmálo.

„Nevidím rozdíl mezi kouzelníkem a mudlou. Jsme úplně stejní,“ pokračoval Mark. „Možná jste jenom zvyklí na jiný způsob života. Ale to je logické. To vyplývá z vaší komunity a používání kouzel. Jinak jsme všichni stejně uvažující inteligentní bytosti.“

„Někdy bych o té inteligenci pochyboval,“ dodal Jack polohlasně.

Opět Selena: „A dokázal byste si představit, že byste si jednou vzal čarodějku?“

Mark s odpovědí zaváhal, čehož velmi pohotově využil Jack. „Samozřejmě že ano. Lenku Láskorádovou.“

Mark do něj opět hrubě strčil loktem. Jackovi to ale vůbec nevadilo. Zdálo se, že se spíše dobře baví.

Snape se začínal mračit. Vůbec se mu nelíbilo, že se tady mluví o všech nesmyslech, jenom ne o vánočním večírku. Jak ho mohla Minerva pozvat? Vždyť ten spratek celou akci jenom zkazí. Už teď začínal svého rozhodnutí litovat. Neměl nechávat Minervě volné ruce, a když se dozvěděl o Jackovi, měl odstoupit od smlouvy. Zrušit ji, i kdyby měl platit sankce.

Xenofilius: „Jacku, jaký je tvůj postoj k sexu?“

„Kladný,“ odpověděl Mark a šťouchl do přítele. „Zeptejte se ho, co dělal před deseti minutami.“

Jack mu jeho šťouchnutí vrátil, ale bylo vidět, že se ti dva neskutečně dobře baví.

„Máš rád, Jacku, nějaké neobvyklé sexuální praktiky?“ zeptal se Xenofilius.

„Počkejte, na to vám hned odpovím,“ ujal se slova opět Mark. „Jaké jsou to ty tvoje nesplněné přání? Za prvé: dělat to někde na veřejném místě se spoustou očitých svědků. Za druhé: uvázat si partnera na obojek jako pejska a promenádovat se s ním po ulici. Za třetí: nasadit partnerovi pouta a řetězy ho přivázat k posteli tak, že se nebude schopen ani pohnout a bránit. A pak použít násilný sex jako formu trestu. Myslím, že by Jackovi bylo jedno, v které roli by byl.“

Snape si v tu chvíli mimoděk vzpomněl na Sida. Na toho kluka, co toho nebohého chlapce tolik bil. Je možné, že tohle bylo něco, co se Jackovi mohlo líbit? Skutečně by se tomu chlapci líbil vztah založený na vztahu nadřazenosti a podřazenosti a na základě fyzických trestů, mučení, týrání a znásilňování?

Selena Hunterová: „Jacku, máte rád podobné večírky?“

„Upřímně?“ provrtal Jack tázající se novinářku. „Ne. Vím, že to bude znít divně v kombinaci s mou profesí, ale nesnáším večírky.“ Pak si hlasitě odkašlal. Zřejmě si uvědomil, že se jednoho takového večírku účastní a před jeho samotným konáním by nebylo vhodné se o takových akcích ne zrovna lichotivě vyjadřovat. „Jak bylo zmíněno. Ne každý večírek, kde jsem se objevil, dopadl podle mých představ. Tohle není opravdu způsob, jak by si představoval prožití ideálního večera.“

Rita Holoubková: „Jak byste podle vás tedy trávil ideální večer?“

Mark se nahnul k mikrofonu a suše odpověděl: „Sexem.“

Jack se na něj zamračil. Pak se otočil k novinářům a klidně odpověděl: „Na koncertě. Miluji tu atmosféru. Člověk se uvolní, cítí tu hudbu proudit skrze každý svůj nerv v těle. Je to místo jiskřící neuvěřitelnou energií. Miluji ten pohled na rozjásané davy lidí. Miluji, když jim mohu dát to, po čem tolik touží. Jsme jako jedna bytost.“

„A tím se opět dostává ke splynutí těl,“ shrnul to Mark.

Xenofilius: „Jacku, uvažoval jsi někdy o tom, že bys napsal song jenom o sexu?“

„Samozřejmě,“ chytil se tématu Mark. „Na něčem podobném jsme už začali pracovat. Ovšemže jsme se zatím neposunuli nikam dál. Jsme zatím u refrénu. Ten je už hotový. Je totiž z celé skladby nejjednodušší a nejsnáze zapamatovatelný. Jedná se totiž o pouhé vzdychání.“

Jack zavrtěl hlavou a pak prohodil: „Jak říká Mark, musíme to ještě promyslet. Zatím hledám inspiraci sbíráním zkušeností. Sex je nedílnou součástí života každého člověka. Musím ale říct, že skladby o lásce přece jenom v konečné fázi vyznívají lépe a vedou všechny hitparády.“

Igor Chapman: „Jacku, váš otec je taky hudebník. Jaký máte k němu vztah?“

„Jsem jeho syn,“ odpověděl Jack prostě, a když viděl, že jeho odpověď nebude dostačující, rozpovídal se. „Byl mi velkým vzorem a inspirací. Obdivoval jsem ho. Toužil jsem být stejně slavný jako on. Anebo ještě lépe řečeno: stejně dobrý hudebník jako on. Nebudu popírat, že měl na mě velký vliv. Stává se, že děti slavných hudebníků se vydají ve šlépějích svých rodičů, a já jsem byl jedním z nich. Samozřejmě ne všichni zdědí po svých rodičích stejné množství talentu. Někteří se jenom za talentované vydávají, ale doufám, že já ten případ nejsem.“

„Bylo těžké žít s tak slavným člověkem?“ zeptala se Hunterová.

„Samozřejmě lehké to není,“ přiznal Jack. „Je to časově náročná práce. Hlavně v období nahrávání a koncertování. Někdy mi nebyl táta nablízku, když jsem ho potřeboval, ale takové věci se stávají.“

„Co si myslíte o tom, že má váš otec přítele ve vašem věku?“ rozlehl se místností dotěrný hlas Rity Holoubkové.

„Willy je můj nejlepší přítel,“ tvrdil Jack pevně. „Asi bych měl říct: otec si nemohl lépe vybrat.“

Snape se ušklíbl. Hlavou mu problesklo, jakou senzací by asi bylo, kdyby se teď rozhodl vyklopit na Jacka nějakou pikantnost. Třeba kdyby prozradil, že Jack na svého otce žárlí, protože Willy je klukem jeho snů. Nejspíš je tohle přesně to, co by Ritu Holoubkovou zajímalo.

Minerva zřejmě usoudila, že čas vypršel, protože již nedala nikomu žádnou příležitost pro kladení dalších všetečných otázek. Místo toho se snažila překřikující novináře utišit.

Pak Snapeovi pokynula, že teď je na řadě společné fotografování, z čehož Severuse zamrazilo.

Jaké fotografování? Tohle si přece nedomluvili! Co má tohle divadlo zase znamenat? Zatracená média! Musí ze všeho dělat takovou událost?

Minerva je jako správná organizátorka na pódiu pěkně srovnala, aby se všichni vešli do záběrů fotoaparátů. Nejprve se fotili společně – Snape, Jackův manažer a celá skupina.

A pak přišla ta horší situace. Někdo totiž navrhl, že by se Snape a Jack měli vyfotografovat spolu jako zástupci obou stran. Snape jako ředitel školy a Jack jako slavná osobnost. Minerva nezapomněla zdůraznit, že škole to přinese samé kladné ohlasy.

Snape a Jack si tedy neochotně stoupili vedle sebe a chladně si podali ruce. V póze, která značí uzavření smluv, se zazubili do objektivů. Snape postřehl jak vypilované má Jack tyhle pózy. Působil jako suverén.

Po několika dalších cvaknutích fotoaparátů a póz se Snape vzdálil. Pozornost se zcela přenesla na Jacka, který se milerád uvolil udělat další fotky.

Snape ho fascinovaně sledoval. Třeba když se objímal s přáteli ze skupiny, vypadal tak přirozeně a jeho úsměv byl přímo oslňující. Nebo když nasadil zadumavý výraz a zaměřil svůj pohled mimo objektivy fotoaparátů. Nebo když svůj hluboký pohled upřel přímo do jednoho z objektivů, bylo to tak hypnotizující a elektrizující. Snape nestačil žasnout jak sexy ten chlapec je. Jeho pohledy byly nebezpečně vyzývané, aniž si to Jack sám plně uvědomoval. Snapeovi přišel smyslný od kořínků vlasů až k patám.

Severus by se v té chvíli rozeběhl přímo proti zdi a začal do ní mlátit hlavou, jenom aby tyto neslušné myšlenky zahnal. Věděl, že zrovna teď si musí zachovat chladnou hlavu. Nesmí tomu chlapci padnout do léčky. Na něj ty jeho pohledy nesmí působit. Musí před ním zůstat chladný a silný.