06. Tisková konference
„Kam to sakra jdeme?“ vyjel Snape rozčileně na postarší čarodějku, která ho vedla těmi nejnemožnějšími chodbami a zkratkami bradavickým hradem. Jak se blížilo jeho setkání s oním mladíkem, ztrácel Snape svou tak proslavenou sebekontrolu.
„Už tam budeme,“ uklidňovala ho Minerva. „Snažím se jenom vyhnout pozornosti. Jack by měl čekat dole v bývalé prádelně.“
„Prádelně?“ rozčílil se Snape. „To jste sakra nemohla vybrat ještě větší díru?“
Co si vůbec o nás tak vzácní hosté pomyslí, když je ta stará potrhlá ženská zastrčí do takového hnusného kumbálu?
„Jenom se vyhýbáme novinářům,“ vysvětlovala. „Bylo to Jackovo přání. Nechtěl rozdávat rozhovory před samotnou tiskovou konferencí. Jistě to chápete.“
Snape jenom zavrčel. Upřímně to nechápal. Těmhle hvězdným manýrám v žádném případě nerozuměl.
Zástupkyně ředitele otevřela dveře do nějaké dlouho nepoužívané místnosti a Snape vstoupil do provizorní šatny. Nutno říci, že stará prádelna nevypadala na první pohled tak odpuzujíce, jak si představoval. Minerva ji zřejmě pár kouzly vylepšila a vyladila několika kusy moderního nábytku.
Snape si všiml dvou mladíků sedících na prostorné a pohodlné gauči. Třetí stál u zrcadla a upravoval si svůj už tak až dost napomádovaný účes. Opodál stála profesorka Prýtová a mluvila s nějakým odporně tlustým chlapem v drahém obleku a luxusními módními doplňky jako byly zlaté kapesní hodinky. Snape už na první pohled pocítil k tomuto muži silné nesympatie, a to ho prosím viděl pouze zezadu.
Najednou tlouštík ustoupil a Snape si všiml další postavy, která za tou objemnou postavou úplně zanikla. Stál tam světlovlasý oplácaný mladík. Ruce měl založené na prsou a bedlivě sledoval rozhovor těch dvou. Vypadalo, že rozhodně nemá v úmyslu do rozhovoru zasahovat. Částečně se tvářil, že jej jejich rozhovor vůbec nezajímá a že by teď byl raději na nějakém jiném místě. Očividně se nudil.
Pak jeho pohled nenápadně sklouzl za tlouštíkovu postavu a střetl se s tím Snapeovým. Snape viděl, jak mladík ztuhl. V tu chvíli byste se v tom hochovi krve nedořezali. Zdálo se, že utrpěl drobný šok.
Ředitel přivřel oči a změřil si chlapce nenávistným pohledem. Kde se tu sakra vzalo tohle individuum? V jeho hradě!
Mladík pak okamžitě stočil pohled jinam a snažil se předstírat, že si Snapea vůbec nevšiml, což se mu ale vůbec nedařilo. Snape viděl, jak začal nervózně přešlapovat. Snažil se Snapeovu přítomnost ignorovat, ale jeho rádoby nenápadné počínání bylo až příliš nápadné. Snape si pomyslel, že tenhle kluk je až příliš špatný herec.
A pak se náhle odněkud vynořil jiný mladík se zářivými blond vlasy, o kterých nebylo pochyb, že nemají svou přirozenou barvou. Mladík si právě snažil přehodit sako přes ramena a něco říkal svým kolegům, ale když si všiml Snapea, ustal v půlce věty a sakem napůl oblečeným.
Jejich pohledy se střetly – čokoládový a černý. Jack ztuhl v pohybu a na chvíli zůstal stát jako solný sloup s očima visícíma na Snapeovi. A Snape zůstal stejně paralyzovaně zírat na Jacka, dokud do něj nešťouchla Minerva a nezeptala se ho, zdali je připraven začít.
„Říkal jsi něco, Jacku?“ přerušil Jackovo zírání Willy stojící vedle něj a mladík se probral z transu. Za Willyho asistence si přehodil sako přes ramena a obrátil se k obtloustlému muži.
Mezitím byla Snapeovi představena celá Jackova skupina profesorkou McGonagallovou. Snape si se všemi potřásl rukou, ale neprojevil sebemenší náznak, že by ho snad těšilo, že některého z nich poznává.
„A tohle,“ obrátila se Minerva konečně k tomu tlusťochovi, „je pan Jeremy McPerry, manažer skupiny.“
Tlouštík se otočil a věnoval Snapeovi něco, čemu zřejmě říkal zářivý úsměv. „Pane řediteli, moc mě těší, že vás konečně poznávám,“ pravil s hraným zájmem.
Snape přijal podanou ruku. „Nápodobně,“ zavrčel v odpověď. Nechápal, jak vůbec mohl Jack někoho takového zaměstnat. McPerry byl falešný jak padělaná bankovka.
„A dovolte, abych vám představil Jacka,“ natáhl se McPerry po mladíkovi jako po nějakém majetku.
Jack věnoval Snapeovi pohled plný opovržení. „My se už známe,“ zavrčel v odpověď a on i Willy zpražili Snapea nenávistným pohledem. Nutno poznamenat, že Jackovi šly tyhle pohledy o poznání lépe než Willymu.
Jack se raději vytrhl svému manažerovi, doslova popadl Willyho za tričko a zamířil si to k jednomu z přítomných mladíků čekajících vzadu místnosti.
Prošel kolem Snapea, aniž by mu věnoval jeden jediný pohled. Snape se zamračil ještě více. Měl tušit, že sláva toho mladíka poznamená. Je jenom jednou z těch namyšlených zazobaných hvězd.
Ale nedokázal si odepřít pohled na Jackovu postavu. Měl na sobě kožené kalhoty s gepardím vzorem. Ta kůže obtáhla každý detail Jackových stehen a jeho zadní partie. Jack byl přímo k nakousnutí. Když tak sledoval, jak se vlní Jackův zadek, nejraději by si dal říct hned teď a přímo tady.
Napadlo ho, jestli se vůbec může Jack v tak upnutých kalhotách pohybovat. Očividně chodit v nich šlo. Ale lze se v nich vůbec pohodlně usadit nebo ohnout? Vždyť ho musí tlačit a omezovat v pohybu. Musí být v nich horko a musí ho škrtit v rozkroku.
Přemýšlel, co toho chlapce vůbec přimělo k tomu, aby si na sebe oblékl tak odporné kalhoty. Ten chlapec nejspíš nemá styl. Kožené kalhoty s gepardím vzorem mu přišly nejen extravagantní, ale také přímo nevkusné. Vypadal v nich odporně.
Jak je možné, že někdo tak slavný, se neumí ani obléci? Jack zřejmě ztratil soudnost a povědomí o tom, co normální ještě je a co už není.
Ale tady šlo o něco jiného. Tohle nebyl gay bar ani striptérská show, ale seriózní tisková konference. Jeho konference v jeho hradě a Jack si tu přišel jako nějaký laciný prostitut. Jaké světlo to teď asi hodí na něj a na školu? Ať už to byla Minerva nebo ne, akci zaštiťuje on jako ředitel Bradavic, takže jako by ho sem pozval přímo on sám.
„Novináři čekají támhle,“ ukázala mu Minerva nejbližší dveře a vytrhla tak Snapea ze sledování Jackova zadku. Kdyby to neudělala, uvědomil si, že by zůstal zírat na zmiňovanou část Jackova těla - zcela nevědomky. A to by samozřejmě nebylo něco, při čem by chtěl být ředitel přistižen. „Všechno je připravené.“
Pak paní zástupkyně jako dokonalá organizátorka celé akce, zburcovala ostatní a nahnala je přímo do jámy lvové. V nevelkém sále malému pódiu vévodil dlouhý stůl se jmenovkami, které byly otočené směrem do sálu, aby přítomní novináři věděli, s kým mluví. Tohle by ovšem řediteli přišla jako úplná maličkost. Jacka jako světovou hvězdu musí poznat i poslepu.
Celý sál byl zaplněn novináři a fotografy. Jakmile Severus vykročil ze dveří, ihned se to před ním začalo blýskat. Na chvíli jej blesky oslnily, takže si instinktivně zakryl obličej před tou palbou. Minerva jej popadla a pohotově usadila na jeho místo.
Jack vstoupil do sálu jako úplná hvězda. Žádní novináři či fotografové jej nemohli překvapit. Dokonce už zcela automaticky rozdával naučené úsměvy na všechny strany a mával všem na pozdrav. Snapeovi bylo z takového divadla a přetvařování špatně. Jack se hodně změnil. Je jenom jako loutka, která udělá přesně to, co po ní chcete. Pláče a směje se na povel. Kdoví má-li ještě nějaké opravdové emoce anebo to vše prostě jenom hraje.
Jack se posadil vedle Severuse. Úplně ho přehlédl a dělal, že tam prostě není. Nevěnoval mu ani jeden pohled. Snapea taková ignorace vytáčela.
Co si ten nafoukaný trouba o sobě vůbec myslí? Je vidět, jak ho ta sláva poznamenala. Je to pěkný hnus. Vždycky jsem věděl, že hudební branže je plná podobného sajrajtu.
Jacka následovali ostatní členové jeho skupiny. Přesto měl Snape pocit, že Jack je u všech oblíbenější. Že je hlavou skupiny, frontonem, mluvčím, tváří. Měl z toho všeho pocit, že ostatní jsou jenom do počtu. Že jsou přehlížení a v Jackově stínu. Snape netušil, jestli by o takovou slávu vůbec stál. Jack je prostě musí převálcovat, roznést na kopytech a odsunout na druhou kolej. Jak s ním vůbec může někdo za takových podmínek spolupracovat? Nechápal to. Ale možná že to dělají jenom pro peníze. Tomu by naopak velmi dobře rozuměl. Peníze hýbou světem.
Nakonec se po Snapeově levici usadila Minerva, vedle níž seděl McPerry. Snape a Jack jako nejdůležitější osoby toho dne seděly zhruba uprostřed stolu. Bylo zřejmé, na koho se během následujících hodin zaměří ta největší pozornost.
Minerva vstala a přivítala přítomné hosty. Jako organizátorka akce si vzala úvodní slovo, aby připravila ornou půdu pro ředitele školy.
Pak spustil svou připravenou řeč ředitel školy.
„Bradavice jako nejstarší škola čar a kouzel ve Velké Británii se těší velkému zájmu široké veřejnosti. V odborných průzkumech mezinárodních organizací je hodnocena jako jedna z nejprestižnějších škol na světě. S potěšením také mohu říci, že zde studovalo taktéž mnoho význačných historických a ve vědeckém světě velmi uznávaných osobností. Bradavice jsou školou tradice a také pokroku. Jako ředitel takovéto školy mohu říci, že jsem potěšen, že studium na této škole je pro mladé lidi stále atraktivní a těší se obrovskému zájmu. Jsem rád, že rodiče a studenti vkládají v naši školu svou neomezenou důvěru, kterou se snažíme nezklamat. Naši profesoři dělají pro znalosti a vědomosti svých studentů maximum.
Vzbuzení zájmu o tuto instituci a podpora studentů při výběru vhodné školy, je pro naši školu důležitou úlohou. Uvědomuji si, že by se Bradavice měly otevřít široké veřejnosti a nechat nahlédnout do svého vnitřního uspořádání. Naše škola není uzavřenou komunitou.
Pořádání firemních akcí považuji za jeden ze způsobů jak oslovit veřejnost. Jako ředitel školy bych vás chtěl pozvat na vánoční večírek, který naše škola pořádá již zítra 23. prosince 2001. Jak jsem avizoval na dřívější tiskové konferenci zhruba před třemi měsíci, pozvání obdrželi, jak rodiče stávajících studentů, bývalí studenti, bývalí i stávající členové profesorského sboru, někteří naši důležití sponzoři a dárci a v neposlední řadě několik významných a uznávaných osobností kouzelnického společenství, mezi něž se například řadí pan ministr Kingsley Pastorek, Kornelius Popletal, Harry Potter, Gwenog Jonesová, Alfred Steinbachek, Eugen O'Dowd. Upřímně mohu říct, že účast všech jmenovaných je potvrzená.
Zároveň je mi velkou ctí, že tak slavná a známá skupina jako jsou zde přítomní The Compressorss nás bude provázet oním večerem. Jejich přijetí mého pozvání a ochota se večírku nejen zúčastnit, ale taktéž odehrát několik svých skladeb, mě srdečně těší.“
Jack se už pomalu začínal tvářit, že ho Snapeův proslov začíná pěkně nudit. Snape by mu v té chvíli nejraději nafackoval. Co si ten spratek vůbec o sobě myslí? Že je středem vesmíru?
„Na naše hosty čeká bohatá tombola, několik zábavných vystoupení a jsem si jist, že během večera čekají na naše hosty mnohá překvapení, která ovšem nemohu prozradit, jinak by již překvapením nebyla.
Závěrem bych chtěl dodat, že uvažuji o častějším pořádání podobných akcí. Chci, aby se vánoční večírky Školy čar a kouzel v Bradavicích pro širokou veřejnost staly tradicí. A již teď vás mohu upozornit na chystaný den otevřených dveří, jak jinak než pro širokou veřejnost. Ale o tom později. Vše je zatím ve fázi příprav. Ovšem vánoční večírek je již za dveřmi, tak přijměte mé pozvání a dobře se bavte. Již zítra.“
Pak Minerva předala slovo Jackovi, aby se i on mohl vyjádřit k plánované akci.
„Na začátek musím říci,“ spustil mladík, „ že vánoční večírek v Bradavicích byl pro mě šokem. Jeremy,“ pohlédl na svého manažera, „mi o této akci řekl jen jako by náhodou během jednoho z našich rozhovorů. Firemní akce nejsou něčím, co by nás přímo živilo. Jenomže když máte za manažera Jeremyho, už vás nic nepřekvapí. Již jsem si zvykl na jeho legrácky. A Bradavice byly jednou z nich. Samozřejmě k celé práci přistupuji velmi svědomitě a poctivě. Jak řekl pan ředitel, je to velmi prestižní škola a pro nás bude ctí, zde vystoupit. Budu se snažit dostat ze sebe to nejlepší.“
Snape se ušklíbl. Velmi pochyboval o tom, že může něco dobrého ze sebe ten mladík vůbec vypotit. Zatím se mu jevil velmi průměrně. Jako tuctová hvězda.
„Bradavic si nesmírně vážím. Studoval jsem tu celých sedm let a za tu dobu jsem se mnohému naučil. Prožil jsem tu spoustu krásných chvil, na které velmi rád vzpomínám.“
Snape se zamyslel. Na co to vlastně Jack vzpomíná? Z jeho vzpomínek, které si kdysi dávno, když pracovali společně na lektvaru pro Ministerstvo, jenom náhodou prohlédl, spíše vyplývalo, že byl neoblíbený šprt, kterému se ostatní jenom posmívali. Tak o čem to tu vlastně mluví?
„Nesmírně si taky vážím celého personálu, který vždy vycházel vstříc studentům. Obdivuji úsilí všech profesorů vychovat ze svých studentů vzdělané a slušné lidi. Jak bylo řečeno, Bradavice vydaly světu mnoho význačných a úspěšných osobností.“
Snape tyhle naučené fráze prostě nesnášel. Jack je prachobyčejný lhář. Používá pořád ty stejné naučené fráze a tváří se pořád stejně mile, jenom aby se zavděčil novinářům, publiku a v neposlední řadě pořadateli, kterým byl v této chvíli on jako ředitel školy.
„Pro mě je osobností každý profesor, který na takto prestižní škole učil, protože jenom profesor neskutečně mimořádných kvalit zde může učit.“
Snape se ušklíbl. Třeba o Lockhartových mimořádných kvalitách pochyboval. Ale toho samozřejmě Jack nezažil. Ten přišel o dva, tři roky poté, co Jack dostudoval.
„Za naši skupinu mohu říct, že již nyní se na zítřejší podvečer nesmírně těšíme. Zkouška ozvučení proběhne již dnes večer. Jak dobře víte, mí přátelé jsou mudlové, a tak mě taky těší velkorysá nabídka pana ředitele, abychom zde strávili dvě noci. Pro mé přátele to bude jistě velmi pohodlné, protože cestování v kouzelnickém světě je pro mě příliš náročné. Za takové gesto jsem škole velmi vděčný. Ušetří mým přátelům mnoho starostí s dopravou a přenocováním.
Během večírku plánujeme odehrát všechny naše singly, které jsou všem dobrým fanouškům známy z hitparád. Jelikož máme za sebou vydání teprve prvního alba, nevidím důvod, proč z něj neodehrát všechny skladby. Také s laskavým svolením původních interpretů rád odehraji i pár coververzí mých oblíbených skladeb z repertoárů jiných umělců, jichž si neskutečně vážím. Myslím, že se budete moct těšit na mnohá překvapení z naší strany. Snad ani nyní své publikum nezklameme. Bude nám opravdovou ctí vystoupit na akci takového charakteru a prestiže.“
Snape protočil oči. Jack je tak neskutečně úlisný a vlezlý!
„Všechny srdečně zvu a nebojím se tvrdit, že toto bude ten nejzajímavější a nejvelkolepější večírek, jaký jste kdy mohli vidět,“ usmál se Jack. „Děkuji.“
Několik záblesků fotoaparátů a Jackovy naučené úsměvy.
