05. Pozdvižení v Bradavicích
Stál u okna a sledoval dav lidí, kteří stěhovali techniku do bradavického hradu. Těch techniků a inženýrů, zvukařů a osvětlovačů bylo opravdu nespočet, takže když o něm mluvil jako o davu, nebyl daleko od pravdy. Měl pocit, že toho materiálu je tolik, jako by někdo stěhoval celý panelový dům. Nezbývalo mu nic jiného, než na to vše jen nevěřícně zírat. Jak může být někdo tolik náročný?
Jack se dosud neobjevil a Snape byl skutečně rád, že setkání s ním může oddálit prozatím na neurčito. Neměl přesnou informaci o tom, kdy se objeví přímo samotná skupina. Věděl ovšem, že to bude již dnes. Ačkoli byl samotný koncert až zítra, generální zkouška proběhne ještě dnes, a té se Jack jistojistě zúčastní.
Taky mu nebylo po chuti, když zjistil, že Talkingovi zařídila McGonagallová dočasné ubytování v Bradavicích. Nechápal proč. Copak je tak těžké odzpívat koncert, sbalit se a vrátit se do Londýna?
McGonagallová neměla očividně stejný názor. Tvrdila, že zkouška proběhne v devět hodin večer a že je naprosto zbytečné, aby Jack odsud odjížděl, když má na druhý den koncert. Stejně jako se jí nelíbila představa, že by Jack skončil své vystoupení v ranních hodinách a musel cestovat někde domů. Raději mu zařídila byt na dvě noci.
Ono zařizování bytu byla taktéž velmi náročná disciplína. Musel být vybaven velmi luxusně, aby odpovídal vážnosti svého hosta. Jack jako světová megahvězda, potřeboval to nejlepší vybavení. Sice nevěděl, jestli to byly Jackovy požadavky přímo anebo se prostě chtěla McGonagallová vytáhnout, že i Bradavice jsou schopné nabídnout extra komfort. Spíše by hádal, že McGonagallová prostě jenom nabídne více nežli méně, aby se takové hvězdě zalíbila.
Úplně stejně ho netěšila představa společné večeře. Další skvostný Minervin nápad. Chtěla zařídit slavností večeři s Jackem Talkingem. Protože Velká síň byla již od ranních hodin přestavována na koncertní halu nebo něco, co halu Snapeovi vzdáleně připomínalo, museli najít jinou místnost. McGonagallová se snažila, aby se svou velikostí a komfortem přiblížila Velké síni. Jack se měl zúčastnit společné večeře se studenty, kteří se už o jeho návštěvě doslechli, a musel uznat, že celá škola propukla jakémusi šílenství.
Zrovna sledoval davy studentů, kteří postávali kolem hlavní brány a sledovali techniky stěhující materiál. Hádal, že tajně doufají, že aspoň na okamžiku zahlédnou někoho z jejich oblíbené skupiny. Každý student si teď vzrušeně povídal o Jackovi a všichni doufali, že budou mít možnost sáhnout si na něj. Snapeovi se taková představa hnusila. Copak je Jack nějaký diamant nebo klenot? Celé to šílenství mu přišlo patetické.
Celá škola byla již několik dní plná faktu, že přijede Jack Talking. Mluvilo se o něm úplně všude. Kdykoli slyšel mluvit studenty, minimálně jednou zaslechl, jak zmiňují Jackovo jméno. Dokonce se mu doneslo, že se o Jackovi mluví i na hodinách.
Díky Jackovi měli taky zajištěnou účast široké veřejnosti. Nemohli chybět důležití ministerští úředníci a zaměstnanci, četní majitelé úspěšných firem, zasloužilí vědci a výzkumníci, různí odborníci z mnoha oborů magie, představitelé různých společenství, ředitelé zahraničních škol a čarodějové ocenění Řády několika kategorií.
Zrovna sledoval, jak se odněkud vynořil zástup novinářů, kteří ihned začali pořizovat záznamy z místa činu. Jackovo vystoupení se prostě stalo událostí. Snape o svém rozhodnutí začínal pochybovat. Tohle měla být událost, která zviditelní jeho školu, zatímco nyní to vypadalo, že všechny zajímá všechno možné, jenom ne samotné Bradavice. Měl obavy, aby se o téhle akci nemluvilo nakonec jenom v souvislosti s Jackem a ne v souvislosti s Bradavicemi. Každý teď nějak opomíjel ono místo.
Někdo zaklepal a bez vyzvání prudce vtrhl do místnosti. Snape sebou trhl a otočil se. Ve dveřích stála profesorka McGonagallová.
„Pane řediteli,“ vyhrkla ze sebe. „Jsou tu novináři a chtějí s vámi mluvit.“
Čarodějka ztěžka oddechovala. Zdálo se, že velmi spěchala.
„Nemám představu, co více bych jim mohl sdělit. Vše podstatné jsem řekl na tiskové konferenci,“ odpověděl Snape bez náznaku emoce.
Dveře se otevřely znovu a tam stála Rita Holoubková.
„Pane řediteli,“ spustila, „mohl byste mi odpovědět na pár otázek? Kdy do Bradavic dorazí Jack Talking? Můžeme čekat v průběhu večírku nějaká překvapení? Kolik stálo jeho vystoupení? Jaký je vztah mezi Bradavicemi a Jackem Talkingem? Znáte Jacka osobně?“
„Tak dost!“ štěkl Snape. „Vše, co potřebujete vědět, bylo již řečeno. Nemám nic, co bych k tomu dodával. Vypadněte z mojí pracovny!“
„Můžeme si aspoň pořídit vaši fotografii ve vaší pracovně? Kdybyste byl tak laskav a posadil se na tu židli ke stolu a zatvářil se…“
„Řekl jsem pryč!“ rozkřikl se ředitel. „Jste natvrdlí?“
„Minervo, zavolejte Hagrida, aby naše milé hosty vyprovodil z hradu. Nechci tu žádné novináře! Večírek je zítra! Zavřete hlavní bránu. Okamžitě!“
Minerva ihned situaci zmapovala a ujala se Rity, kterou se snažila zdvořile vyvést z ředitelovy pracovny a z hradu.
Snape seděl ve své pracovně a prohlížel si časopisy s Jackem Talkingem. Dělal by něco užitečnějšího a smysluplnějšího, kdyby se aspoň na nějakou činnost dokázal soustředit, ale nějak mu to prostě nešlo. A tak si teď prohlížel časopisy a myšlenkami se toulal míle daleko.
Jaké asi bude jejich setkání od té chvíli, kdy se viděli naposledy? Jak asi vypadá Jack? Ty fotky bývají přece jenom trochu zavádějící. Skutečně mu to tak sluší? Jak se asi změnil? Jak se chová? Jak se bude chovat k němu?
Někdo zaklepal.
Snape vzhlédl.
„Kdo je?“ štěkl nevrle. O žádné novináře v tuhle chvíli opravdu nestál. Jestli to bude zase někdo z těch kašparů,…
„Minerva,“ ozvalo se přes dveře.
Snape si povzdychl a všechny časopisy smetl do zásuvky. Opravdu nestál o to, aby někdo odhalil jeho fascinaci tím chlapcem.
Do místnosti vstoupila postarší čarodějka s drdolem na hlavě.
„Nějaké nové informace?“ zavrčel Snape.
„Ještě nevíme, kdy Jack dorazí,“ odpověděla profesorka.
Snape se ušklíbl. Další hvězdné manýry. Copak je tak těžké ohlásit svůj příchod? Vážně má tolik práce, že neví, kam dřív skočit? Nebo se mu prostě nechce?
„Jak pán ráčí,“ zapitvořil se Snape. „My rádi počkáme, až se mu bude chtít.“
„Mluvila jsem s jeho manažerem, ale nebyl mi schopen dát přesný údaj,“ ozřejmila čarodějka.
„Ale dorazí aspoň zítra?“ ušklíbl se Snape.
„Samozřejmě, vše je již zařízeno.“
„Abyste se nedivila, paní profesorko, taková hvězda si z minuty na minutu prostě řekne, že nikam nechce a vše ruší. Víte, kolik je takových případů?“
„Jack takový není,“ hájila jej Minerva.
„Opravdu?“ zapochyboval Snape. „Mluvila jste s ním o tom večírku vůbec osobně?“
„Mluvila jsem o tom pouze s jeho manažerem.“
„Výborně, takže nevíme, jestli Jack dorazí nebo ne,“ bezmocně rozhodil rukama.
„Samozřejmě že dorazí,“ odpověděla profesorka netrpělivě. „Máme s ním smlouvu a vše.“
„Je Vám jasné, že mi ručíte za úspěch celé téhle akce,“ provrtal ji svým černým pohledem.
„Ovšemže,“ odpověděla Minerva skálopevně.
„Dobrá,“ povzdychl si Snape a vzal do rukou nějaký papír ze stolu. „Mám další věci na zařizování. Teď ihned mi seženete do hradu ochranku. Nepotřebuji, aby se mi všeteční novináři toulali po celém hradu a přilehlých pozemcích. Tady je seznam míst, kam novináři nesmí. Zařídíte, aby onen zákaz dodržovali. Plus je tam seznam míst vykázaných právě pro ně. Snažte se je na oněch místech prosím udržet.“
„Jistě, pane řediteli,“ přikývla ředitelka a přijala od něj seznam.
„Je to vše?“ ujistila se.
„Prozatím,“ přikývl ředitel. „Můžete jít.“
***
„Jsi poněkud nervózní, Severusi.“
Ticho v ředitelně bylo přerušeno. Snape se odvrátil od okna a jeho oči vyhledaly již dobře známý portrét bývalého ředitele Bradavic. Černovlasý muž svraštil obočí.
„Ocenil bych, kdybyste byl zticha,“ zavrčel.
„Přemýšlíte, co tomu chlapci řeknete, až ho uvidíte?“ zeptal se ředitel a zaměřil na něj své modré oči skrze půlměsícové brýle.
„Ne, přemýšlím, co řeknu před novináři,“ zpražil ho Snape nenávistným pohledem.
„Ovšem,“ pochopil ředitel. „Média ti onu situaci rozhodně neulehčí.“
Snape protočil oči a odvrátil se zpátky k oknu, aby ostřížím pohledem oskenoval okolí Bradavic.
„Nemůžete se dočkat, že ano?“ ozval se opět ředitel a Snape opět protočil oči v sloup. „Nepochybně jsi již mírně nervózní, že ještě nedorazil.“
Snape se prudce otočil do místnosti.
„O co vám sakra jde! Ten pitomý kluk mě nezajímá! Tady jde o pověst školy. O její dobré jméno. O vánoční večírek! To je to, co mě skutečně zajímá.“
„Pak jste špatný herec,“ shrnul to Brumbál. „Je na tobě skutečně vidět, jak ti na tom chlapci záleží.“
Snape naštvaně práskl do stolu a odhodil z něj hromadu dokumentů. Pak zaměřil svůj černý pohled na bývalého ředitele a výhrůžně na něj namířil svůj prst.
„Vy budete laskavě zticha! Já tu teď řediteluji! Tak sakra mlčte a nemluvte do chodu školy.“
„Já přece nemluvím…“ začal Brumbál, ale nebylo mu dopřáno dokončit. Dřív než se dostal do půlky věty, dveře od ředitelny práskly a Snape zmizel z místnosti.
***
Přecházel po svém kabinetu ve sklepení sem a tam. Divil se, že ještě nevyšlapal v podlaze díru. Věděl moc dobře, proč si onen kabinet ponechat. Tady měl svůj vytoužený klid. Nesnášel ředitelnu. A všechny ty obrazy v ní. Hlavně konkrétní obraz v ní. Většinu času trávil zde. Pracoval zde. V ředitelně býval pouze výjimečně, když se hodilo, aby tam byl. Všechny své nápady a plány plánoval a realizoval odsud. Miloval tuhle místnost.
Až na jednu věc. Byla ve sklepení. Jak vždy miloval přítmí a stažené rolety, teď si přál mít zde okno. Teď ani netušil, co se děje na školních pozemcích. Jestli už Jack dorazil. Neuvidí jej přicházet směrem k hradu. Neuvidí jeho siluetu. Neuvidí jeho postavu. Jeho tvář. Úsměv.
To ho probralo ze zadumání. Zastavil se v pochodování a zamířil ke dveřím. Musel najít okno.
Stál ve čtvrtém patře u okna a zíral na školní pozemky. Hemžilo se to tam studenty, novináři a spoustou lidí, která pracovala okolo skupiny Jacka Talkinga. Brumbál měl pravdu. Snape už byl nervózní. Jack měl zpoždění. Aspoň Snape počítal, že ten mladík dorazí dřív. Ale po něm nebylo vidu ani slechu. Neměl žádnou pitomou zprávu o tom, kde se právě Jack nachází a kdy sakra dorazí. Byl naštvaný, ani nevěděl proč. Možná byl zklamaný. Nevěděl, co cítí. Vlastně ani nevěděl, jestli se chce s Jackem setkat nebo ne. A právě v té chvíli, kdy uvažoval nad tím, jestli jej chce vůbec vidět, uslyšel za sebou kroky.
„Tady jste, pane řediteli,“ řítila se chodbou postarší čarodějka. „Jack každou chvíli dorazí. Měl byste to vědět.“
Snape se k ní otočil a nadzvedl pravé obočí. „Skutečně?“
„Podle mých informací by měl dorazit zadním vchodem. Jistě jste viděl ten humbuk kolem školy. Bude lepší, když se tomu vyhneme. Ihned po jeho příchodu spustíme tiskovou konferenci. Pojďte, už na nás čekají.“
A je to tady. Jack tu bude každou chvíli. Podivil se, s jakým klidem tuhle zprávu přijal. Čekal, že snad bude z onoho setkání mnohem nervóznější, ale teď cítil skoro až ledový klid. Věděl, co musí udělat.