10. Doučování
Harryho hodiny Nitrobrany s profesorem Snapem byly naprosto katastrofální. Nepřinášely žádné výsledky. Jediné, co se v nich dělo, bylo to, že Snape sem tam (a tak ne, to bychom Harrymu příliš fandili, takže spíš pokaždé) pochytil pár Harryho myšlenek nebo vzpomínek, což chlapce frustrovalo. Nedokázal v tom Snapeovi zabránit.
Snape se očividně ve své nové roli vyžíval. Na hodiny Nitrobrany se totiž vždy pilně připravoval. Pokaždé měl na stole šálek něčeho dobrého. Dřív si Harry myslel (víme, jak to dopadá, když Harry myslí), že se jedná o kávu či jiný podobný nápoj (třeba zase kávu) pro povzbuzení, později však se zklamáním zjistil, že se jedná pouze o horkou čokoládu.
Snape měl vždy po ruce aspoň tabulku čokolády či bonboniéru. Nutno taky podotknout, že ani jednou Harrymu nenabídl. Ne že by ten chlapec vůbec od něj něco přijal. Vždycky když se jednalo o Snapea a lektvary, mu na paměti vytanuly jedy, takže už z principu si od něj nic nebral (tedy kdyby mu samozřejmě něco nabízel, jakože k jeho zklamání nikoli).
Harry měl pocit, že se Snape dívá do jeho hlavy jako do televize. Ještě ten popcorn chyběl. Má vůbec Snape rád popcorn? Čokoládu očividně ano. Škoda jen, že tuhle informaci nejde nijak použít proti profesorovi lektvarů.
Měli další z těch nudných hodin lektvarů, která probíhala jako obvykle. To znamená asi toliko, že Nevillovi bouchl kotlík. Snape to zhodnotil jako efektní ohňostroj a podotkl, jestli by neměl Neville o Silvestru volno. Prý by se mu hodil nějaký pyrotechnik při vítání nového roku, protože na rachejtle nemá peníze, ale prý pevně věří, že by z obyčejných přísad na lektvary Neville stvořil nenapodobitelný ohňostroj.
Na Harryho všetečnou otázku, proč si ten ohňostroj neudělá sám, Snape odpověděl, že je pouze lektvarista a ne pyrotechnik jako tady Neville. On totiž nezná Nevillův originální postup při výrobě ohňostroje. Nemá ten cit, jaké přísady smísit, aby to pěkně bouchlo, zatímco Neville má na to talent zřejmě od přírody.
Pak s politováním konstatoval, že bohužel tento ohňostroj nemůže ocenit žádným hodnocením. Jediné, co prý může v téhle situaci udělat, je připravit Nebelvír o 10 bodů, což následně také provedl.
Skončili nezvykle o pár minut dřív. Snape je vybídl (o nějakém žádání není možné mluvit), že až odevzdají vzorky a sbalí si věci, aby neodcházeli. Jakmile i ten poslední student odevzdal vzorek svého lektvaru (pro informaci to byl Goyle, nemluvě o tom, že jen vteřinu před ním svůj vzorek odevzdal Crabbe, Draco naopak odevzdával po Hermioně jako druhý a přitom jí nezapomněl věnovat pohled plný největšího opovržení), se Snape zvedl od svého stolu.
Elegantně se přenesl doprostřed třídy, aby na něj všichni dobře viděli. Aby se ujistil, že na něj dobře vidí….
„Vidíte mě dobře? Kdo ne, ať si sedne blíž.“
Samozřejmě se nikdo nepřesunul ze svého místa.
Snape se pohyboval s jistou ladností, elegancí a vznešeností. Vše doprovázel svými uhlazenými gesty.
„Mí milí studenti,“ oslovil svou třídu podezřele vlídným hlasem, „mám pro vás nabídku, která se neodmítá.“
Bylo ovšem evidentní, že ať už bude nabízet cokoli, tak Harry určitě nebude tím, který by od něj něco přijímal.
„Možná se už někteří z vás doslechli o tom, že doučuji pana Pottera lektvary,“ věnoval svému svěřenci pohled. Harry tím svým uhnul. Samozřejmě z těch hodin nebyl odvázaný. Ani z toho, že to ví celá škola. V rámci utajení se sice shodli, že hodiny Nitrobrany skryjí za hodiny lektvarů, čemuž se není co divit, protože jeho znalosti v této oblasti byly taktéž chatrné, určitě ale tohle doučování nepovažoval za něco, čím je třeba chlubit se.
„V tomto směru,“ pokračoval Snape opět ke třídě, „mi přišlo určitým způsobem diskriminační omezit se pouze na jednoho studenta. Proč by měl mít pan Potter výsadní právo na doučování? Protože je Brumbálův oblíbenec? Nebo protože přežil? Protože je jiný než vy? Vyvolený?“
Pohlédl na jmenovaného. „Výjimečný?“ a rychle pro upřesnění dodal. „ Tak to není ani v nejmenším. Proto jsem se rozhodl své doučovací služby rozšířit i na ostatní studenty.“
Všichni studenti se zatvářili zděšeně.
„Váš zájem mě mile potěšil,“ zhodnotil to Snape příhodně. A pak pokračoval. „Podle vašeho zájmu upravím svůj volný čas. Možná to nevíte, ale umím si věci zorganizovat tak, abych zvládl tisíc činností. Nechci se samozřejmě omezovat pouze na lektvary, ačkoli mnoho z vás by v této oblasti doučování potřebovalo. Ale najdou se i tací, jež mají v jiných předmětech ještě větší potíže než v mých hodinách.“
Rozhlédl se po třídě plné zmijozelských a nebelvírských.
„Chci vám proto pomoci i s Obranou proti černé magii…“ pohlédl na Hermionu.
„… Bylinkářstvím…“ pohlédl na Blaise Zabiniho.
„…Přeměňováním…“ pohlédl na Levanduli Brownovou.
„…Kouzelnými formulemi…“ pohlédl na Pansy Parkinsonovou.
„…Dějinami čar a kouzel…“ pohlédl na Rona.
„…a mnoha dalšími předměty. Mé znalosti jsou rozsáhlé a jsem vám plně k dispozici. Ředitel školy, nějaký pan Albus Brumbál nebo tak podobně, mé plány dokonce posvětil – samozřejmě obrazně řečeno, protože není kněz - a doučování schválil. Podle vašeho zájmu stanovím rozpis doučování jednotlivých předmětů. Nebojte se přijít, uvítám každého z vás. Čekat vás bude také jistá hmotná odměna za docházku.“ Zablesklo se mu v očích vítězně.
„A nemějte obavy, doučování se obejde bez esejí. Těch máte dost v normálních předmětech. Předností bude část praktická. Pakliže vás moje nabídka neoslovila, nabízím také nadstavbu v jednotlivých předmětech, což je pokročilá obrana, lektvary, přeměňování a tak dále. Orientuji se na všechny skupiny a typy studentů. Jelikož se zrovna vám blíží zkoušky NKÚ, účast na mých lekcích bych vám jen doporučil. Zapisování probíhá každý den 24 hodin u mě v kabinetu.“
Rozhlédl se znovu po třídě. „Nějaké dotazy?“
Chvíli bylo ticho. Studenti ani nemukali a jen nevěřícně zírali na Snapea.
Jediná ruka, která se ocitla ve vzduchu, patřila – kupodivu nikoli Hermioně Grangerové, ale- Draco Malfoyi.
Snape mu jednoduchým gestem pokynul, aby se ptal.
„Pane profesore, budete také vyučovat…?“
Snape ho svým gestem zarazil.
„Bohužel, pane Malfoyi, černá magie se na naší škole nesmí vyučovat. Znáte Brumbála, znáte předpisy. Ale na svých bonusových hodinách lektvarů bych vás milerád uvítal. Jste velmi talentovaný v této oblasti a byla by škoda mých hodin nevyužít. Nemyslíte?“
Znovu se rozhlédl po zkamenělých studentech.
„Jsem si plně vědom, že vás mé lekce nelákají. Ovšem každému studentovi, jež přijde na mé hodiny, udělím 10 bodů.“
Pak pohlédl na Harryho Pottera, který se tvářil nevěřícně.
„Ano,“ přikývl Snape vítězně, „i Nebelvíru. Bez ohledu na to, jakých úspěchů a pokroků či neúspěchů a stagnaci při mém doučování dosáhnou.“
„Prosím, nezavrhujte mou nabídku už jenom proto, že jsem Snape,“ pohlédl opět na Harryho, „ale dobře ji zvažte. To je vše. Děkuji za pozornost a vítám ty, jež se ke mně přihlásí. Konec hodiny.“
***
Při obědě ve Velké síni
„Já to nechápu,“ zavrtěl hlavou Ron. „Snapeovi muselo už vážně šibnout. Vážně si myslíte, že tam někdo bude chodit?“
„O tom silně pochybuji,“ vyjádřil své mínění Harry. „Stačí mi ta Nitrobrana. A i kdyby to nechtěl Brumbál, tak bych tam nechodil.“
Po chvíli ticha, během níž se věnoval konzumaci své porce, zauvažoval brýlatý chlapec: „Vážně by mě zajímalo, co má Snape za lubem.“
„Myslíš, že tím sleduje konkrétní cíle?“ podíval se na něj zrzek tázavě.
„Ahoj Harry,“ přisedl si k nim Neville. „Co říkáte na Snapea?“
„Měli by ho odvést k Mungovi,“ tvrdil Ron zapáleně. Pak se zkoumavě zadíval na chlapce s kulatým obličejem a odstávajícíma ušima. „Nechystáš se na ty hodiny, že ne, Neville,“ ujišťoval se vzápětí.
„Jasně že ne. Nejsem padlý na hlavu,“ zavrtěl hlavou chlapec, který měl z profesora lektvarů takový strach, že i jeho bubák bral na sebe podobu inkriminované osoby.