08. Co s tím?
Dopis přečetli dvakrát po sobě, aby se ujistili, že nemají žádné halucinace. Poté, co dočetli, chvíli mlčeli, jako by nevěděli, co si o tom všem myslet.
„Erotický princ,“ hlesl Ron nevěřícně. „Co je tohle za nesmysl? Celé to je jedna velká úchylárna.“
„Neville si píše milostná psaníčka s klukem?“ ozvala se Hermiona nevěřícně.
„Podle všeho,“ přerušil ji Harry, „to není žádný mladík, ale dospělý muž.“
„Pedofil?“ pohlédl na něj Ron tázavě.
„Nedivil bych se,“ přikývl Harry.
„Jen se podívejte, jak píše,“ dodal Ron. „Magie, která je silnější než černá, vlkodlaci, oživlí mrtví. Zní to děsivě. Ten chlap bude vážně blázen. Měli bychom Nevilla varovat.“
„Neville určitě ví, s kým si dopisuje, Rone,“ upozornila ho dívka.
„To těžko,“ skočil jí do řeči Harry, „vždyť ani neví, jak vypadá. Dokonce nezná ani jeho pravé jméno. Podepisuje se jako nějaký Erotický princ.“
„Asi má dost dobrý důvod, proč mu neukáže svou tvář,“ dodal Ron, „když sám tvrdí, že kdyby ho Neville spatřil, utekl by před ním.“
„Já tomu nerozumím,“ zavrtěl Harry hlavou. „Proč by si Neville dopisoval zrovna s někým takovým?“
„Možná,“ ozvala se Hermiona nejistě, „ho ten tajemný neznámý něčím oslovil, nasadil mu růžové brýle, přes které Neville nevidí, co za netvora to ve skutečnosti je. Měli bychom mu otevřít oči a ukázat pravou tvář jeho tajemného prince.“
„Erotický princ,“ zopakoval Harry jeho přezdívku. „Už z toho je patrné, o co mu ve skutečnosti jde.“
„To je Neville vážně takový idiot, že nechá sebou manipulovat?“ divil se Ron.
„Musíme s ním promluvit,“ rozhodla dívka.
„A jak?“ zeptal se Harry. „To mu jako řekneme, že jsme četli jeho dopis a že víme o Erotickém princi? No, já nevím, Herm, ale asi bych neposlouchal někoho, kdo čte tajně mou osobní poštu. Bude mít právo být na nás naštvaný a nemluvit s námi.“
„Co jiného chceš dělat, Harry?“ zeptala se Hermiona zoufale.
Harry se zamyslel. Jak překvapivé u tohoto jedince.
„Zítra mám schůzku s Brumbálem. Zkusím s ním promluvit o Nevillovi a zeptat se ho, jak v tomto případě postupovat.“
„Super nápad, Harry,“ ozval se Ron nadšeně. „Brumbál by měl vědět, že jeho studenty ohrožuje nějaký pedofil. O tomhle by se nikdy nemělo mlčet.“
Harry stanul před dveřmi do ředitelovy pracovny. Dvakrát zaklepal. Klika cvakla, dveře letí a v nich stojí samotný…. Severus Snape?
„Á, pan Potter,“ změřil si chlapce zaujatým pohledem. „Máte rande s Brumbálem?“
Profesor lektvarů si zklamaně povzdechnul. „Proč? Proč?“ A zvedl své černé oči ke stropu (protože nebe bylo pouze ve Velké síni). „Co vidíte na tom starém dědkovi?“ Ustoupil na stranu, aby mohl Harry projít. „Jen běžte,“ pokynul mu rukou a pokorně se před ním sklonil jako komorní. A když Harry procházel, tajemně na něj mrkl. „Tak si to s ním aspoň užijte.“
Pak profesor naposledy nakoukl do místnosti. „A Brumbále, buďte k tomu chlapci něžný a ohleduplný. A kdyby to snad někde vázlo, víte, kde mě hledat.“
„Severusi, prosím,“ ozval se Brumbál naprosto klidně. „To máš tak málo práce?“
Za Snapem zaklaply dveře a Harry a ředitel osaměli v místnosti.
„Harry, chlapče,“ promluvil ředitel laskavým tónem a gestem ho vyzval, aby se posadil. „Omluv prosím profesora Snapea, dneska nemá svůj den.“
Pak ředitel přešel k oknu a zahleděl se na bradavické pozemky a les v dáli. Harry se mezitím usadil do křesla.
„Snaží se ze mě udělat starého pedofilního dědka,“ vysvětloval. Pak se otočil a všiml si, že Harry pozoruje barevné bonbóny na jeho pracovním stole. „No, vidíš. Ty jsou Severusovy oblíbené,“ dodal.
Harry k němu překvapeně vzhlédl. „On má rád bonbóny?“ podivil se.
„Ovšemže ne,“ usmál se profesor Brumbál. „Ale má z nich radost, neboť se mu náramně hodí do té jeho teorie o pedofilním dědkovi, který své studenty láká na sladké bonbónky a pak si s nimi užívá.“
„To nemůže myslet vážně!“ div nevyskočil ze židle.
„Samozřejmě že ne,“ usmál se ředitel vlídně. „Ale vymýšlení podobných teorií ho nesmírně baví. Vlastně mi závidí.“
„To, že jste ředitel?“ nechápal Harry.
„To taky,“ posadil se Brumbál naproti.
„Myslel jsem, že vždy stál o post učitele Obrany proti černé magii?“
„Je to jenom jedna z těch pomluv, co o sobě profesor Snape rozšířil,“ vysvětloval Brumbál klidně. „Jako třeba to, že tě nenávidí.“
„Ale on mě skutečně…“ chtěl Harry něco namítnout, ale Brumbál ho zadržel zvednutou rukou. Bylo zřejmé, že na toto téma nehodlá diskutovat.
„Ale nevolal jsem si tě tady, Harry,“ podíval se mu do očí, „abychom mluvili o profesoru Snapeovi, ačkoli nepopírám, že podobnému tématu bych se nevyhýbal.“ Odmlčel se.
„Bonbón, Harry?“ přisunul k němu misku se sladkostmi.
„Ne, děkuji,“ zavrtěl hlavou. Kdyby tu byl profesor Snape, možná by dodal něco v tom smyslu, že ten chlapec dělá jenom dobře.
„Severus říká, že ty borůvkové jsou vynikající.“
Posunul si brýle blíže ke kořeni nosu a dlouze se zadíval na chlapce.
„Abych mluvil k věci. Velice mne znepokojilo tvé spojení s myslí Lorda Voldemorta. Je to velmi nebezpečné spojení. Chci, aby to přestalo. Pokud si to spojení uvědomí i lord Voldemort, mohl by jej zneužít proti tobě. Musíš svou mysl uzavřít. Proto chci, abys začal brát lekce Nitrobrany. Profesor Snape…“
„Cože?“ vyjekl Harry. „Ale on? Copak vy…? Myslel jsem, že vy…“
„Profesor Snape,“ vysvětloval Brumbál naprosto klidně i přes Harryho přerušení, „se milerád uvolil, že tyto hodiny převezme.“
„Ale já chci, abyste vy…“
„Harry, chlapče,“ přerušil ho bradavický ředitel klidně, „profesor Snape v Nitrobraně překoná i mé schopnosti. Věř mi, je-li někdo, kdo by tě měl učit Nitrobranu, pak je to právě on.“
Brumbál se natáhl pro jahodový bonbón.
„Vážně nechceš?“ ujišťoval se.
Harry zavrtěl hlavou.
„První hodinu,“ pokračoval ředitel, „budeš mít v pátek v pět hodin odpoledne. Profesor Snape tě bude očekávat ve svém kabinetu.“
Pak rozbalil bonbón a vložil si jej do úst.
„Jestli nemáš další dotazy, můžeš jít.“
Harry si povzdychl. Doučování u profesora Snapea zrovna nepotřeboval. Zvedl se z křesla a zamířil ke dveřím, když vtom nahmatal v kapse svého hábitu nějaký kus pergamenu. Zarazil se.
„Pane ředitel,“ otočil se ke starému muži, „chtěl jsem vám něco ukázat.“
Rozložil srolovaný pergamen a vykročil opět ke stolu.
„Je to kopie Nevillova dopisu,“ vysvětloval. „Toho, které pořád dostává od neznámého odesilatele.“
Brumbál se zatvářil mimořádně potěšeně
„Růžová obálka,“ pokračoval Harry. „Pamatujete?“
Snape by v tu chvíli dodal, že tohle byla trefná poznámka, protože u tak senilního dědka si člověk nemůže být jistý, zdali nemá sklerózu.
„Možná byste si to měl přečíst,“ dokončil Harry a natáhl ruku s dopisem k řediteli.
Brumbál bez zbytečného otálení pergamen převzal. Bylo zřejmé, že ho tato věc velmi zaujala. Narovnal si brýle a začal číst.