07. Odhalené tajemství Nevillova dopisu
Dveře vedoucí na dívčí umývárny za nimi zaklaply. Toto bylo jediné místo, kde je nikdo nemohl vyrušit během čtení Nevillova psaníčka. Zde vládlo ticho a klid.
Shlukli se kolem Hermiony, která svírala v rukou jejich ukořistěný dopis, respektive jeho kopii. Posadili se na zem a Hermiona rozložila pergamen. V té chvíli ovšem něco zaječelo a Harry s Ronem vyskočili na nohy. Rozhlíželi se po místnosti a hledali zdroj onoho zvuku.
Našli ho brzy. „Ále,“ mávl rukou Ron, „ to je jenom Ufňukaná Uršula.“
„Copak to tu schováte?“ kroužila kolem nich a snažila se nahlédnout do pergamenu, který Hermiona pohotově složila.
„Co tě to zajímá?“ vyjel na ni Ron.
Uršula se rozfňukala a několikrát hlasitě zavyla. Trojice si přitiskla ruce k uším. Ten řev byl nesnesitelný.
„Zase chystáte nějakou lumpárnu? Další Mnoholiční lektvar? Tohle je moje umývárna!“ rozkřikla se na ně. „Takže mi to dejte přečíst!“
„Tak fajn,“ rezignoval Ron a vytrhl pergamen Hermioně. Podal ho Uršule. „Vezmi si ho!“
„Ale já…“ zavzlykala.
„…nemůžeš?“ opáčil Ron s úšklebkem. „Hmm, tak to je celkem škoda, že jsi průsvitná, co?“
Uršula se rozfňukala a kvílela tak hlasitě, až si jednu chvíli mysleli, že jim její nářek roztrhá ušní bubínky.
„Tak tos teda přehnal, kamaráde!“ podařilo se Harrymu křiknout na Rona přes Uršulino vytí.
Pak se s hlasitým plesknutím vrhla do záchodové mísy. Voda se rozstříkla všude kolem a Uršula zmizela.
„Ale pomohlo to. Je pryč,“ vysvětlil Ron a rozbalil pergamen. „Nevím, jak vy, ale ten dopis mě šíleně zajímá.“
Nebyl ovšem jediný. Sesedli si kolem něj každý z jedné strany, aby dobře viděli a nedočkavě začali číst dopis, jenž byl psán úhledným písmem.
Můj nejmilovanější, nedražší a nejkrásnější poklade,
mé světlo na konci temného tunelu,
má radosti i bolesti.
Dálka, která nás dělí, je tak malá,
ale propast tak hluboká a bezedná,
tak nebezpečná.
Není dne, hodiny či minuty, bych nepomyslil na tebe.
Mé srdce hoří v plamenech, jejichž žár mě pohlcuje.
A není žádné síly, by tento žár uhasit dokázala.
Miluji tě celou svou hříšnou bytostí.
Ty činíš mě andělem.
Trojice si vyměnila zmatené pohledy.
„Co je tohle za snůšku nesmyslů?“ ozval se Ron popuzeně. „V životě jsem nečetl větší pitomost.“
Ihned se vrhli do dalšího čtení, jako by jim další řádky měly poskytnout rozumné vysvětlení.
Neville, můj nejdražší,
velmi dobře rozumím Tvé touze spatřit mě. Dal bych vše za to, abychom mohli být spolu. Políbit Tě a zemřít v jediný den – to bych si přál. Ale není nám dopřáno této radosti. Nemůžu před Tebe předstoupit ve své plné síle. Bojím se sám sebe. Jsem až příliš nebezpečný – sobě i okolí. Nikdy bych Ti nechtěl ublížit.
Mám spoustu nepřátel a ty jsi má slabost. Mohli by tě proti mně využít. Ano, jsem pronásledován, byť nejsem o nic víc hříšný nežli oni. Nejsem špatný, jen zatracený. Bloudit světem bez lásky a světla, to je mým prokletím. Když jsem tě onoho dne spatřil v Prasinkách, mé srdce se vznášelo v oblacích. Temnota je všude kolem mě, ale ty jsi světlo. Světlo, jemuž je těžké odolat. Není snadné být tak blízko, a přesto tak daleko. Ale musí to tak být.
Ptáš se, mé zlatíčko, zdali jsi mě mohl někdy spatřit. Nepopírám ten fakt. Naše setkání v minulosti je víc než reálné. Vždyť se pohybuji na stejném území. A svět je malý. Ano, měli jsme tu čest, ale pod mou maskou mě nikdo nepozná. Nesmím ukázat svou pravou tvář – své vášně a emoce. Říká se tomu sebekontrola. To po mě chtějí. Nesním být tím, kým skutečně jsem. I Ty by ses mě zalekl a utekl přede mnou, čímž bys ranil mé srdce. Vykrvácelo by a zemřelo pro Tebe. Jsem jen nešťastná bytost, kterou vsadili do ocelové klece.
Tvé studentské úspěchy, o nichž jsi psal, mě velmi těší. Ptáš se, jakým studentem jsem býval já a která kolej byla tou mou. Zajímají Tě oblasti, v nichž jsem vynikal či oblasti, jež mě fascinovaly. Jako dítě jsem toužil po vědění a moci. Chtěl jsem dokázat, že jsem ze všech nejlepší. Lepší, než si druzí mohli nechat zdát. Moudrý klobouk mě zařadil do Zmijozelu. Možná už tehdy tušil, jaká stvůra ze mě vzejde. Zmijozel, to je kolébka zla. Zalíbení jsem nacházel v černé magii, jež mě fascinovala. Byl jsem jí div ne posedlý. Ale pak jsem procitl. Co je to černá magie? Směšná kouzla rádoby mocných a zlých černokněžníků, kteří v ostatních probouzí bolest a strach. Ale na světě existuje mnohem černější, děsivější a mocnější magie nežli tato. Vlkodlaci, mozkomorové, testrálové či jednorožci a mohl bych pokračovat – tohle je mnohem mocnější magie. Kouzelníci svou moc ovládají, ale tuhle magii nikdo neovládne. Nemá hranice a žádná síla jí nezastaví.
Dokázal jsem se dostat daleko. Pokročil jsem mnohem dále v porozumění otázky života a smrti. Možná dál než kdokoli jiný přede mnou. Mezi životem a smrtí je tenká linie. Někdy ji překročíš, ani nevíš jak. A jak jsem zjistil, život existuje i po smrti. Ovšem kdo přežije vlastní smrt, už nezůstává člověkem, jakým byl dřív. Lidské je zemřít, když přijde čas. Nesmrtelnost je prokletím zkažených duší.
Bylinkářství je dobrá volba. Bylinky dokážou léčit i škodit. Záleží na tobě, jakou variantu si vybereš. Od bylinek je jen nepatrný krůček k lektvarům. Měl bys ten krok udělat. Profesora Snapea, drahoušku, nesmíš brát jako překážku. Překážky jsou tu mimo jiné od toho, aby byly překonávány. Jediné, co Ti zabrání v dalším studiu, jsi Ty sám. Snape není strašidlo ani bubák, budeš-li silný, zvítězíš i nad ním. Navíc jsi to už jednou dokázal. Pokud se dokážeš vypořádat s bubákem v podobě Snapea, pak se skutečným Snapem, je to velmi podobné. To, co ho dělá nebezpečným, je jenom Tvůj strach. Zbav se strachu a zbavíš se i jeho. Je to tak jednoduché. Možná by ses měl proti tomu bubákovi stavit častěji. Zvykneš si čelit nepříteli a porážet jej. I Potter se nebojí Voldemorta, neboť mu čelil již několikrát. Ví, že i Voldemort je zranitelný a lze jej porazit.
Jsem rád, že chodíš na ta setkání – jak tomu říkáš – Brumbálovy armády. Doufám, že ten Potter, co vás vede je zodpovědná a kompetentní osoba. Měl jsem s Tebou upřímnou radost, když jsi mi psal o Tvých pokrocích a úspěších. Štítové a odzbrojovací kouzlo – to je základ. Musíš se v tom procvičovat dál. Až budeš čelit nepříteli, musíš se mu ubránit. Doba je zlá. Velmi zlá.
Nedávno jsem tu v Prasinkách narazil na skvělou knihu. Mohla by být pro Tebe poučná. Jedná se o herbář vzácných bylin. Nejspíš ji koupím a pošlu Ti ji. Také bys měl jít do knihovny a půjčit si něco o lektvarech. Ne nic složitého, ale něco velmi jednoduchého. Pyramida se vždy staví od základů. Bylinky a lektvary spolu úzce souvisejí, neměl by ses vzdát dalšího studia jenom kvůli obávanému profesoru lektvarů. Ten problém vězí spíše v tobě. Musíš zdolat všechny překážky, které Ti brání v studiu lektvarů. Jsi vynikající student, nebraň se dalšímu vzdělávání. Vím, že je to v Tobě. Můžeš to dokázat.
Již jedenáctá odbila. Sedím u stolu, lampa svítí a já píšu tenhle dopis. Za okny se stkví stříbrný Měsíc. Jeho záře osvětluje okolní krajinu. Je to výjimečně kouzelný a tajemný pohled. Do jeho plné síly schází dva dny. O úplňku je jeho moc nejsilnější. Probouzejí se temné síly, po lesích se prohání vlkodlaci a mrtví vstávají z hrobů. Nešťastný ten, kdo se ocitne v jejich moci. Temné síly jsou tam za okny. Jejich síla tkví v tom, že nejsou vidět. Lidé podléhají dojmu, že tyto síly neexistují a nemusí se jich bát. Omyl.
Na bradavických pozemcích je plno ďábelských bytostí a Zapovězený les je těmi nejodpornějšími bytostmi a sílami, jaké kdy tato Země poznala přímo nasycený. Není kouzelníka, by dokázal projít skrze jeden konec Zapovězeného lesa na druhý. Nikdy na ta místa nevkročuj. Snažím se Tě chránit. Záleží mi na Tobě. Chci Tě živého. Musíš si vážit vlastního života. Nevíš, jakou má cenu. Obyčejný člověk ji nikdy nepozná.
Ty jsi pro mě jako ten Měsíc za okny. Velký, mocný, stříbrný, kulatý přítel. Tápu v temnotách, ale Tvé světlo mě vždy přivede na správnou cestu. Musíš mi na ni svítit pořád, abych z ní nesešel. Je tak snadné spadnout do věčné temnoty.
Miluji tě. Jsi mi vším. Jsi můj milenec má naděje, mé sny, můj život, vášeň, láska, bohatství. Násilí, víra, nespravedlnost a smrt.
Tuhle jsi mě dostal, když jsi napsal, že jsem Tvůj princ z pohádky. Zdám se ti tajemný jako princ z východní země - z Orientu, exotické krajiny. Nazval jsi mě exotickým princem. Nakonec jsem přeci jen usoudil, že Ti trochu ujela ruka. Možná jsi chtěl napsat, že jsem Tvůj erotický princ, jenom ses styděl to takhle napsat. Stydět se ovšem vůbec nemusíš - erotika, vášeň a sex k životu neodmyslitelně patří. Neodpírejme si tyhle věci. Snad jednou s Tebou budu dělat věci, o kterých se Ti v životě ani nesnilo. Já jsem zárukou nekonečné rozkoše.
Miluj mne a já Ti dám svou věčnou lásku. Ještě nikdy jsem necítil to, co cítím k Tobě. Jsi mou modlou.
S nehynoucí láskou
Tvůj
Erotický Princ