06. Něžně růžovoučká obálka
Od toho dne, kdy profesor Snape Nevillovi vyčinil, už žádné dopisy při snídani nechodily. To ovšem neznamenalo, že Neville žádné nedostával. Právě naopak.
Každé ráno budilo Harryho ťukání na okno ve chlapeckých ložnicích. Kde jinde by vlastně spal? Nutno také podotknout, že ono ťukání ho budilo zcela neúspěšně, neboť spal jako špalek. Nevzbudil by ho ani výbuch děsivého dělobuchu, i kdyby explodoval přímo u jeho ucha. Ovšem to, že ono ťukání neslyšel, ještě neznamenalo, že by se tak nedělo. Každé ráno totiž stála na okně v jejich ložnici sova s obálkou uvázanou na svém pařátu a netrpělivě klovala do okenní tabulky.
Neville většinou nemohl dospat, takže sedával u okna a vyhlížel opeřence. Nutno dodat, že to bylo v době časného rána, někdy kolem rozbřesku, kdy chlapeckou ložnici ještě ovládal hluboký spánek. Ovšem poté, co mu začaly chodit dopisy rovnou do ložnice, se naučil vstávat časně, kdy jeho spolubydlící ještě spali pokojným spánkem.
Tím pádem mohlo jeho tajemství přežívat dál. I když ne tak docela. Samozřejmě se několikrát stalo, že se probudil některý z jeho spolubydlících, který ihned referoval ostatním členům nebelvírské koleje o tom, že Nevillovy stále chodí ony tajemné dopisy. A nebelvírští studenti tuto novinku směle rozesílali do dalších kolejí, takže celá škola věděla, že žádnému dopisování není konec. Vše probíhalo ovšem skryto zvědavým očím, takže rozruch kolem toho všeho už nenabíral takové velikosti a zvědavost pomalu upadala.
Jenomže pozornosti nebelvírského trojlístku Neville a jeho dopisy neunikli. Jelikož Neville nikdy neprozradil totožnost osoby, jež mu ony dopisy zasílá, Harryho sužovala neskutečná zvědavost. A protože byl zvyklý odhalovat tajemství, vymyslel plán, jak přijít celé věci na kloub. Ono by to ani nebyl Harry, kdyby zase něco nevymyslel. Strkat nos do cizích věcí, to on uměl velmi dobře. Snape by se pod to jistě podepsal.
Byla neděle časně ráno. Harry vstával už za rozbřesku, neboť potřeboval být u toho, až přiletí sova. Neville ještě spal, a tak ležel v posteli a čekal, až se probudí. Hlavně doufal, že se mu nepodaří znovu usnout, neboť by tím zhatil celý jejich plán, který právě z tohoto důvodu museli již několikrát odložit. Vstát dřív než Neville a znovu neusnout se ukázalo jako největší kámen úrazu. Z tohoto důvodu jim naplnění jejich plánu trvalo několik dní. Dnes byl Harry až neuvěřitelně blízko.
Tentokrát nemusel čekat dlouho. Brzy zpozoroval, jak sebou Neville pod peřinou vrtí. Musel už být v bdělém stavu, a tak se Harry schválně protáhl a posadil na posteli, aby upoutal pozornost svého spolubydlícího. Mělo to přesně zamýšlený efekt.
„Harry,“ obrátil se jeho spolužák na posteli tak, aby na něj lépe viděl. „Ty už nespíš?“
„Dneska je ten famfrpálový zápas,“ objasňoval a po krátké odmlce dodal: „Dal bych si nějaký čaj. Asi zajdu do společenky a požádám nějakého skřítka, aby něco donesl. Nechceš taky?“
„To by bylo fajn,“ usmál se Neville.
Harry vyskočil z postele, ale zpátky byl, dalo by se říci, během několika vteřin. Když vstoupil do ložnice, Neville už seděl na svém místě, což bylo u okna, a vyhlížel sovu. Harry mu podal hrnek s ještě kouřícím čajem a posadil se vedle něj. Pak jen netrpělivě sledoval svého přítele.
Neville objal šálek oběma rukama, aby se zahřál. Pak foukl do horké tekutiny a usrkl si. Harry to sledoval s obrovským zadostiučiněním.
„Je vážně dobrý, Harry,“ usmál se Neville a odvrátil oči od prázdné oblohy k Harrymu.
„Tak se napij ještě,“ vybídl jej a cítil uspokojení, když si Neville upil víc. Napadlo ho, že na tom, co se právě chystá udělat, není nic nebelvírského, ale jde o plán prohnaně zmijozelský. Moudrý klobouk váhal zřejmě oprávněně při Zařazování.
Po chvíli začala Nevillovi padat hlava na okenní parapet, a to byla Harryho příležitost. Okamžitě přiskočil k Ronově posteli a několikrát se svým přítelem zalomcoval.
„Co se…?“ zvedl se zrzek poplašeně z postele a chtěl se začít bránit. Harry mu okamžitě zakryl ústa, aby nezačal křičet. Kdyby se vzbudil Dean nebo Sheamus, vše by bylo ztraceno.
Ron několikrát zamrkal a rozhlédl se kolem sebe. Pak zaostřil svůj pohled na Harryho, který mu konečně sundal ruku z úst. Pokynul mu a Ron pohlédl směrem, kterým mu jeho přítel naznačil. U okna seděl spící Neville.
„Tys mu dal ten lektvar?“ ožil Ron.
Harry přikývl. V té chvíli je upoutal pohyb za oknem. Na římse právě přistála sova s dopisem. Harry se rozběhl k oknu a Ron vyskočil z postele taktéž. Harry opatrně odstrčil Nevilla, aby mohl otevřít. Jakmile se ale natáhl po narůžovělé obálce, sova ho nevybíravě klovla. Harry zasténal, ale nakonec se mu podařilo dopis odvázat. Uražená sova odlétla.
Harry a Ron vyběhli z ložnice a seběhli po schodišti do společenské místnosti, kde na ně čekala Hermiona. Vedle sebe měla položenou klec, v níž tiše houkal sýček.
„Máte ho?“ zvedla se z křesla nedočkavě.
Harry zamával něžně růžovou obálkou vítězně nad hlavou.
„No konečně!“ povzdechla si. „Už jsem přestala doufat, že ten tvůj geniální plán je realizovatelný. Člověk, aby se od vás dvou něčeho dočkal. Už je to druhý týden, co tu každé ráno připravuju dva šálky čaje a čekám, že se jeden z vás probudí a konečně ho dá vypít Nevillovi. Jako by to bylo tak těžké vstát jeden den v týdnu o něco dřív.“
Ron se na ni zamračil. „Vůbec nevíš, jaké to je.“
Hermiona si bezradně povzdechla. S těmi dvěma to bylo opravdu těžké.
Harry a Ron si přisedli k Hermioně každý z jedné strany a Harry opatrně rozevřel obálku a vytáhl z ní dlouhý pergamen popsaný úhledným písmem.
Můj nejmilovanější, nejdražší a nejkrásnější poklade: začal Harry číst a Ron se nahýbal přes Hermionu, aby taky viděl.
Hermiona však vytrhla Harrymu dopis z ruky.
„Nejdřív snad uděláme tu kopii, ne? Nemáme tolik času.“
Pomocí kouzla udělala z připraveného čistého pergamenu kopii Nevillova dopisu. Originál vložili opět do růžové obálky a Hermiona dopis kouzlem zavřela tak, aby vypadal neporušený a nikdy netknutý. Ron pak vyndal z klece sýčka a podržel ho, zatímco mu Harry upevnil na nohu Nevillův dopis. Měli štěstí, že Nevillovy dopisy nosila pokaždé jiná sova.
Pak Harry sýčka popadl a spěchal do ložnice. Neville ještě stále spal. Uspávací lektvar nebyl ale dostatečně silný. Neville si usrkl pouze pár doušků, což jim mělo zaručit spánek na sotva pár minut. Rychle otevřel okno a vystrčil z ní sovu na parapet. Sýčkovi se to zřejmě nelíbilo, protože několikrát velmi bolestivě kloval do ruky, a když se za ním okno zavřelo, zuřivě zobal do okna, aby dal jasně najevo, že na žádném mrazu nezůstane.
Harry ho ale ignoroval. Přešel ke dveřím, chystaje se odejít z místnosti. Naposledy zmapoval místnost svýma zelenýma laserovýma očima, zdali je vše na svém místě. Sýček se nacházel na okně, na kterém ulpívala drobná sněhová závěj. Nejspíš mu mrzly nohy, protože poskakoval sem a tam, aby se zahřál. Neville seděl u okna a pravidelně oddechoval a vedle něj stál na stolku čaj.
Ten čaj!
Nebylo by rozumné nechávat ho tu. Byl to přece usvědčující důkaz! Kdyby Neville otevřel okno, roztrhl obálku, usrkl si čaje a zase usnul, pochopil by, že v tom čaji byl Uspávací lektvar. Nikdy by neusnul v polovině rozečtené věty. Zaprvé obsah onoho dopisu nebyl určitě nudný a zadruhé by Neville nikdy nepřipustil, aby se k dopisu kdokoliv dostal a mohl si ho přečíst. Strážil si je jako oko v hlavě.
Harry vyměnil čaje. Ten, který měl původně pro sebe, podstrčil Nevillovi a ten s uspávacím lektvarem odnesl. Spokojený opustil ložnici.
Hermiona a Ron čekali ve společenské místnosti a jako správní přátelé se té kopie ani netkli, aby náhodou nevěděli více. Chtěli si ho přečíst společně. Vydali se tedy na dívčí umývárny, kde ve 2. ročníku vařili Mnoholičný lektvar. Potřebovali být někde, kde je nikdo nevyruší a nikdo si nevšimne, že dopis, který drží, patří někomu úplně jinému.