Jdi na obsah Jdi na menu
 


04. ...a nálezy

21. 6. 2012

Když dorazili do Velké síně, vyhledali volné místo u nebelvírského kolejního stolu, které v té době bylo shodou okolností vedle Nevilla. Ovšem to, že našli jeho zapomenutý dopis v učebně lektvarů raději ani nezmiňovali. Nechtěli Nevilla děsit faktem, že dovolili, aby se ten dopis dostal do těch nejméně povolaných rukou.

Ať si raději myslí, že ho zapomněl v učebně Přeměňování nebo Obrany proti černé magii případně na chlapeckých umývárnách, ale ne, že ho má ten mizera Snape. Dusila je skutečnost, že si Snape někde v klidu pročítá onen dopis, zatímco oni stále tápali, kdo je oním autorem těch podivných psaní.

Věděli, že Snape si obsah toho dopisu nechá sice pro sebe a nebude vše rozhlašovat po škole, ale taky věděli, že ho náležitě použije proti Nevillovi. A s tímhle nechtěli mít nic společného. Už tak je tížilo vlastní svědomí. Jak by se asi zachoval Neville, kdyby zjistil, že ten dopis se dostal do Snapeových rukou jenom jejich přičiněním? No, rozhodně by jim nepoděkoval.

Najednou na stůl padl stín. Všichni čtyři vzhlédli. Stála tam vysoká a temná postava profesora lektvarů. Snapeův zrak tkvěl přímo na Nevillovi. Harry a Ron nervózně polkli.

„Pane Longbottome,“ spustil Snape hraně milým hlasem, „obávám se, že jsem na konci hodiny lektvarů objevil v lavici něco, co patří vám.“

Neville úplně zbledl a vypadla mu lžíce z ruky, když zahlédl kousek růžové barvy.

„Napadlo mě, že bude vhodnější,“ pokračoval profesor Snape, „když vám ji vrátím. Ani nechci vědět, co by se stalo, kdyby se ta obálka dostala do nesprávných rukou.“

Při těch slovech se Snapeovy oči zabodly do každého z členů nebelvírského trojlístku. U Harryho se zastavily dokonce dvakrát.

Pak Snape natáhl ruku i s dopisem k Nevillovi, který chvíli ohromeně zíral na obálku a pak po ní lačně hmátnul. Sevřel dopis pevně v ruce, jako by ji snad už nikdy nehodlal pustit. Pak si ji přitiskl k hrudi.

Snape to se zalíbením a zadostiučiněním sledoval.

„Jak se říká?“ spustil na chlapce.

Ten na něj jenom zmateně pohlédl.

„Říká se: děkuji,“ objasnil mu profesor Snape poučným hlasem, jako by snad domlouval malému dítěti, ale přitom se nezapomněl tvářit mile.

„Mimochodem,“ změnil Snape téma a tón hlasu, „abych nezapomněl. Mluvil jsem s ředitelem. Prý jste žádný bonbónek nedostal.“ Zatvářil se zamyšleně a řekl sám pro sebe: „Lakomec jeden starej, ošklivej.“

Pak sáhnul do kapsy a vytáhl k úžasu všech okolo lízátko.

„Ale já takový nejsem,“ pokračoval. „Něco jsem vám přinesl.“

Natáhl ruku s lízátkem k Nevillovi. „Chcete jej?“

Neville na něj chvíli mlčky zíral a pak razantně zavrtěl hlavou.

„Aha,“ protáhl Snape a trojlístek postřehl dotčený tón. „Myslíte si, že mi spadlo do nějakého jedu, co?“

Odmlčel se.

„Nevadí, vaše chyba,“ pronesl a k úžasu všech lízátko rozbalil a strčil si jej do úst.

„Budu se těšit na vás příští hodinu,“ vytáhl lízátko z úst, aby mohl jasně artikulovat.

„Na vás všechny,“ dodal a rozhlédl se po nebelvírském stole. „Hezký zbytek dne.“

Pak se otočil a zmizel neznámo kam. Vlastně známo kam. K profesorskému stolu, kde hodlal poobědvat. Zastihl tam Brumbála, kterému se ihned pochlubil svým cukrátkem. Brumbál byl z toho nadšený a vyzvídal, jakou má příchuť. Pak dokonce prosil, jestli by mu nedal Snape líznout, ale profesor se zlomyslným úšklebkem rázně odmítl, a když spatřil v ředitelových očích zklamání, pookřál.

Když trojlístek vycházel z Velké síně na odpolední vyučování, řešili Harry s Ronem Snapea.

„Máš pravdu,“ přitakal Harry Ronovi. „Taky by mě zajímalo, co stojí za jeho podivným chováním.“

„Určitě má něco v plánu,“ souhlasil Ron s Harryho prvotní myšlenkou.

„Nechci nic říkat,“ vložila se mezi ně Hermiona, „ale myslela jsem, že nás momentálně zajímá Neville.“

A ukázala na chlapce, který kráčel před nimi.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Chi :)

(larkinh, 14. 9. 2012 21:32)

To je úžasný, já chci další kapitolu! Je to vtipný, ale ne ztřeštěný (aspoň prozatím), a jsem děsně zvědavá, co v tom dopise je!!!

Re: Chi :)

(xinef, 16. 9. 2012 0:37)

Celá povídka je tak trochu šílená a všechno je v ní vzhůru nohama. Zatím se ještě nic nerozjelo. Až se vyjasní obsah Nevillových dopisů, teprve potom se začnou ubírat věci zamýšleným směrem. Co přesně dopisy obsahují bude rozluštěno v šesté kapitole – to už můžu prozradit. Ale identita pisatele – tak to bude trvat déle.